Test Hyundai Tucson 2.0 CRDi 4×4. Sázka na jistotu
Hyundai Tucson má být Korejskou odpovědí na dokonalé střední SUV. Design je výsledkem evropské divize a vyrábí se v Nošovicích. Mně se do testu dostala vrcholná varianta s nejsilnějším motorem a automatem – recept na SUV na papíře splněn do puntíku. Jestli bude tak dobrý i ve skutečném světě jsem se snažil zjistit v týdenním testu.
Vnější vzezření je velice povedená sázka na jistotu. Na Tucsonu nenajdeme žádné složité, nebo zbytečně extravagantní tvary. Jeho cíl je líbit se všem a nijak nepobuřovat. A to dělá skvěle. Působí sebejistě a solidně. Masivní přední část s velkými šikmými světly stále vypadá dobře. Boční linie se zvedající se linkou oken a malou plochou zasklení působí dynamicky a dobře se jí daří maskovat rozměry. Celek dotváří jen decentní oplastování a stříbrné prahy. Auto prostě hraje na jistotu a Hyundai ví, co se v dané kategorii líbí – i přesto přitom ale vozu vtiskl nezaměnitelné DNA své značky.
Za volantem jsem ihned našel ideální pozici. Sedí se samozřejmě vysoko, ale do auta se příjemně zapadne a interiér vás jaksi obklopí. Bohaté možnosti nastavení sedačky a široký rozsah nastavení volantu dovolí najít si to své postavám všech výšek. Sedadla jsou navíc velice pohodlná a krom vyhřívání nabízí i odvětrávání. Interiér má dobrou ergonomii a zorientujete se v něm téměř ihned, jen zamrzí tvrdé plasty, a vlastně trochu zvláštní volba materiálů provází celý interiér. Na místech, kam stěží dosáhnete – jako vršek palubní desky – je použitý příjemný, měkčený materiál, ale na místech, kde vaše prsty rejdí v jednom kuse, je nevzhledný, tvrdý plast. Je to škoda, protože jinak je interiér opravdu příjemné místo, kde vás zbytečně nic neruší, vše je na svém místě a kvalita slícování jednotlivých dílů je na špičkové úrovní.
Testovaný kousek ještě neprošel faceliftem a má tak zabudovaný displej infotainmentu (u faceliftu najdeme takzvaný plovoucí displej), který mě osobně esteticky vyhovuje. Infotainment má Hyundai špičkový, mimo prémiovou třídu těžko hledá srovnání. Reakce jsou bleskové, čitelnost na slunci dobrá a je v něm jen to, co potřebujete. Co ale chválit nemohu, je zvuk. Nejsem nijak extrémně náročný na hudební aparaturu v autě, ale plochost zvuku v Tucsonu mi u auta za 800 tisíc přijde ostudná.
Tucson ale zaujme vnitřním prostorem. Vepředu se oba cestující mohou rozvalovat, jak se jim zlíbí, a to bez obav, že budou utlačovat ty vzadu. I když jsem se posadil za místo řidiče nastavené dle mého pohodlí, měl jsem stále před koleny bezpečnou rezervu. Dostatek místa je i nad hlavou a umím si představit i několikahodinový výlet bez nutnosti zastavovat kvůli protažení těla.
Pod kapotou buší vrchol nabídky, a to dvoulitrový přeplňovaný diesel o výkonu 136 kW a 400 Nm. Světe div se, motor není terorizován systémem start-stop a odpadá tak vymačkávání tlačítka při každém startu – díky za ty dary! Při studeném startu určitě nebudete mít pochyb o tom, co motor spaluje, ale po zahřátí na požadovanou úroveň vás již nijak obtěžovat nebude. Svou zásluhu na tom má také skvělé odhlučnění interiéru. Tucson je s váhou 1,8 tuny poměrně otesánek, ale motor je naštěstí pořádný silák a nemá problém tuto masu rozhýbat. Statečně táhne už pěkně od spodu a jeho síla nepolevuje ani nad dálničním limitem. Vysoká váha se ale bohužel podepsala na spotřebě. Ve městě počítejte s osmi litry, mimo město s lehkou nohou přes šest.
Průměr se po testovacím týdnu ustáli na 7,4 litru. Uměl bych si představit i trochu méně. Dle mého za to může ne zcela dokonalé sladění motoru s převodovkou. Šestirychlostní automat řadí hladce a rychle, za každé situace se snaží být komfortní a motor držet spíš v nízkých otáčkách. Při pokusu o trochu svižnější jízdu umí zazmatkovat. Režim SPORT moc nepomáhá. Nechá sice motor vytáčet do vyšších otáček a před přeřazením zbytečně čeká, jakoby si nebyl jistý, jestli budete dále zrychlovat. Ideální styl je tedy zvolnit a přesouvat se především plynule. Tucson není to SUV, které jezdí jako zvednutý hatchback. Tomu odpovídá i nastavení podvozku, který je především komfortní a ukázkově filtruje nerovnosti.
Při pomalé jízdě po nekvalitním povrchu ale působí poměrně nesmlouvavě a s celou posádkou houpe. Ve svém živlu je Tucson na dálnicích. Najednou si motor s převodovkou skvěle rozumí, podvozek odvádí práci na jedničku a potlačení aerodynamického hluku je na perfektní úrovni. Sjedete-li z dálnice, nemusíte se bát klikatých zatáček, auto se naklání jen minimálně a srdnatě drží stopu. Fyziku ale v Koreji zatím nepřečůrali a při přehnané rychlosti se auto ihned hrne po čumáku ven.
Tucson nabízí pohon 4×4 s možností uzávěrky. Ale teréňák nečekejte. V lehkém terénu se určitě neztratí, ale nízký předek s světlá výška 172 mm mu nedávají předpoklady k polárním expedicím. Ve zhoršených podmínkách a na horách se na něj ale můžete spolehnout.
Co se mi na Tucsonu líbilo nejvíce, je jak skvělý je to parťák při dlouhých cestách. Je to prostě zatraceně příjemné auto. Za volantem jsem se cítil bezpečně, byl jsem zahrnut špičkovou výbavou a auto mě ničím nerušilo. Prostě jsem nasedl, o několik hodin později vystoupil a vůbec nevěděl, že za sebou mám stakilometrové vzdálenosti. Takhle nějak by mělo vypadat moderní SUV. Prémiový pocit kazí snad jen tvrdší plasty, ale za jeho kladné stránky tento nedostatek s přehledem převýší.
Hyundai Tucson je téměř dokonalé SUV, které má líbivé tvary a zahrne vás výbavou a vnitřním prostorem. Jízda s ním je naprostý relax a dvoulitrový diesel má dostatek síly. Vůči ceně lehce zamrzí jen horší materiály v interiéru.
Plusy
Design
Jisté jízdní vlastnosti
Bohatá výbava
Odhlučnění
Vnitřní prostor
Mínusy
Některé horší materiály
Průměrná spotřeba
« Nejkrásnější kombi ve třídě? Kia ProCeed odhalena Francouzi to opět zkouší mezi prémií. Toto je nový DS 3 CROSSBACK »
