Test Hyundai Sante Fe 2,2 CRDI. Útok na prémii
Čtvrtá generace největšího SUV korejské automobilky je zároveň tím nejdražším, co lze pořídit se znakem Hyundai na přídi. Při základní ceně přesahující milion korun začne našinec obracet oči v sloup, ale při podrobnějším zkoumání začíná být jasné, kam všechny ty peníze jdou. Nové Santa Fe je doposud nejkomplexnějším počinem automobilky – pojďme se na něj podívat.
Nové Santa Fe nepřebírá obligátní designový jazyk, ale rozvíjí ten, který jsme mohli vidět zatím pouze u modelu Kona. Extravagantní exteriér zaručí, že Santa Fe v záplavě SUV rozhodně nezapadne. Příď s tenkými světlomety doplněnými velkými lampami působí moderně a dost sebejistě. Výrazný prolis spojující přední a zadní svítilny společně se svalnatými blatníky dává autu robustní vzhled. Tenhle kolos si prostě věří a nechce hrát druhé housle. Auto je svými 477 centimetry o sedm centimetrů delší, než Škoda Kodiaq, ale nemohu si pomoct – nepůsobí tak těžkopádně. Oproti předchozí generaci narostlo do všech směrů, ale díky zatím nejširšímu použití vysokopevnostní oceli se podařilo odlehčit o víc než 20 kilogramů. Veškeré linie se podařilo spojit do vyváženého celku a novinka umí při živém setkání opravdu ohromit.
Drobné obavy jsem měl z interiéru, protože Hyundai umí zazmatkovat s výběrem materiálů. Zde je ale naštěstí vše v absolutním pořádku, automobilka se konečně vyhnula tvrdým plastům na místech, kam saháte nejčastěji. Celá palubní deska je čalouněna hnědou kůží s kontrastním oranžovým prošíváním, ve dveřích je velice pěkný dekor a veškeré materiály působí hodnotně. Jediný tvrdý plast najdete po stranách středového tunelu, kde se nejčastěji opíráte nohou – s tím nemám nejmenší problém. Celkové zpracování je na skvělé úrovni. Už takové maličkosti, jako je chod tlačítek, nebo páček pod volantem dává vědět, že Hyundai nehodlal nechat nic náhodě – vše působí opravdu robustně. Samotná architektura interiéru mě také zaujala. Kaskádovitý tvar palubní desky je originální a působí prémiovým dojmem. Je to prostě místo, kde se budete cítit zatraceně dobře!
Z palubní desky vykukuje takzvaný plovoucí displej. Osobně mám radši displeje zapuštěné do palubní desky, ale zde „tablet“ nepůsobí nijak rušivě. Jak je u Hyundai zvykem, systém je opravdu svižný a logický. Základní ovládací prvky zůstaly věrné tlačítkům a neodvádí tak pozornost od řízení. Jediné, co bych mu vytkl je grafické zpracování. U auta s takovou cenovkou bych si uměl představit něco více lahodícího oku. Další displej se nastěhoval do kapličky přístrojů, a ač umí zobrazit spoustu jízdních údajů, žije ve stínu skvěle zpracovaného head-up displeje. Ten je promítán přímo na okno a jeho promítací plocha je snad největší, co jsem u aut zažil. Dokonce lze zvolit velikost zobrazovaných údajů, aby je přečetli i lidé s horším zrakem. Zobrazovat můžete několik údajů naráz a klasické budíky po pár kilometrech prakticky přestanete vnímat. Jediný zádrhel vidím v jeho nastavení. Tam, kde si Opel vystačí se třemi tlačítky vedle volantu, musíte u Hyundai zdlouhavě proklikávat skrze několik menu a podmenu palubního systému, než se dostanete k nastavení. Celý proces je poměrně zdlouhavý a vyžaduje dost pozornosti – za jízdy rozhodně nedoporučuji.
Kde ale musím chválit, jsou sedadla – ta jsou vyhřívaná i odvětrávaná. Už na pohled vypadají skvěle, prošívání v lopatkové části působí luxusně. Po usednutí se cítíte jak ve svém oblíbeném křesle. Jsou prostorná, komfortní, ale přesto vám dávají oporu přesně tam, kde je třeba. Takhle nějak má vypadat sedadlo, ve kterém budete polykat stovky kilometrů bez nutnosti stavět. K dokonalosti chybí už jen malinko nižší posaz. U SUV jsem zvyklý sedět vysoko, ale tady jsem měl stále pocit, že z auta tak trochu trčím.
Pochvalu si zaslouží také prostornost interiéru. Díky komfortním sedadlům, široké loketní opěrce a dostatku prostoru všemi směry si posádka vepředu vychutná pocit téměř jako z amerického full size SUV. Vzadu jsem měl dostatek místa a sedadla jsou téměř stejně skvělá, jako ta přední. Na obchodní cestě se čtyři dospělí budou cítit téměř jako v limuzíně. Navíc jim ještě zbyde 625 litrů v kufru – pokud tedy z jeho dna nevyklopíte třetí řadu sedadel. Ano, Santa Fe nabídne místo až pro sedm lidí, ale sedadla v kufru by byly pro dospělého člověka při delší cestě opravdu utrpení. Pro děti je místa dostatek.
Pod kapotou mnou testovaného kousku se nastěhovala nejsilnější možná jednotka, a to přeplňovaný čtyřválcový diesel o objemu 2,2 litru. V dnešní downsizingové době příjemné překvapení. Motor ze sebe vydá rovných 200 koní. Nebudu chodit kolem horké kaše, motor se zkrátka povedl, musím pochválit i jeho kultivovanost a skvělé odhlučnění, při jízdě o něm opravdu není vědět. Při pohledu do technického průkazu jsem měl trochu obavu z dynamiky, protože nové Santa Fe váží přes dvě tuny. Ale obavy nejsou na místě. Auto jede naprosto samozřejmě a výkon mu nechybí ani za dálničním limitem.
Při běžné jízdě budete motor spíše tak polechtávat v nejnižších otáčkách, v případě potřeby se umí hrnout dopředu medvědí silou – holt stále platí, že objem nenahradíš. Svoji zásluhu na tom má také skvělá osmistupňová automatická převodovka. Řadí bleskurychle a s motorem je skvěle sladěná. Za celý týden jsem ji nepřistihl při zmatkování. Navíc řadí zcela sametově. Spotřeba se ustálila lehce nad osmi litry, při klidné jízdě se dá dostat k nějakým sedmi.
Při jízdě je auto stejně sebejisté, jako všech ostatních disciplínách. Na novém Santa Fe je vidět opravdu obrovský kus práce a je znát, že automobilka si s jeho laděním dala záležet a pohlídala si každý jednotlivý aspekt. Komfort na palubě se dá srovnat s luxusními limuzínami. Do kabiny se nedostanou žádné rázy od vozovky, veškeré výmoly pohltí podvozek a posádka si užívá ohlušujícího ticha. Podvozek je naladěn tak poctivě, že na výmolech se auto nehoupe, prostě se přes ně přenese.
O to víc mě překvapilo, že v zatáčkách se auto téměř nenaklání a je ukázkově stabilní. Zde se sice projevuje vyšší váha, ale Santa Fe se stopy drží opravdu srdnatě. Příjemně mě také překvapilo řízení – jeho posilovač je na dnešní dobu překvapivě tuhý (ve sportovním režimu až zbytečně moc), ale přidává to na jistotě z kontroly nad vozem. Samozřejmě jsem byl také zvědavý, jak se bude chovat nejnovější pohon 4×4 HTRAC AWD v terénu. Tato čtyřkolka umí rozdělovat kroutící moment mezi jednotlivá kola, a umí také uzamknout výkon 50:50 mezi nápravami.
S váhou přes dvě tuny a světlou výškou kolem 190 mm jsem samozřejmě nečekal nějaký extra offroad, ale musím uznat, že Santa Fe zvládá terén více, než důstojně. Při zkoušce mi pršelo a všude bylo bahno snad po kotníky, ale Santa Fe bez problému zvládlo stoupání i klesání a pohon fungoval opravdu statečně. Nemusíte se tedy bát, že pokud skončí asfalt, skončí i vaše cesta. Během testovacího týdne jsem se Santa Fe absolvoval desítky kilometrů ve městě, stovky na dálnicích i na horských klikatých silničkách a ani jednou mě auto nezklamalo.
Ve městě máte pocit, jakoby někdo přes noc opravil všechny silnice, na dálnici vás ohromí stabilita v přímém směru a ticho na palubě a na klikatých silnicích vás překvapí jistota, s jakou si tento otesánek razí cestu k vrcholu. Tohle auto je opravdu perfektní univerzál, který je stvořený k cestování a za všech okolností vám bude perfektním parťákem.
Kdyby mi někdo řekl před pár lety, že Korejci budou vyrábět takto komplexní a vyzrálá auta, rozhodně bych mu nevěřil, ale s každým novým autem těchto výrobců žasnu nad tím, jak rychlé pokroky dokáží dělat. Po týdnu s novým Santa Fe musím konstatovat, že se Korejcům povedlo postavit auto, které je prakticky bez chyby a ve své kategorii míří rovnou na špičku. Ve všech disciplínách je opravdu sebevědomé, čiší z něj kvalita a z každého detailu mám pocit robustnosti. Cenovku přesahující 1,3 milionu si dokázalo obhájit do poslední koruny a myslím, že Santa Fe může být jistá ozvěna budoucnosti, kdy už Hyunidai nebude cílit na low end, ale bude chtít konkurovat prémiovějším značkám. A pokud příští nové modely udrží tento směr, měly by se mít konkurenti na pozoru.
Hyndai Santa Fe je zatím to nejlepší, co vyjelo z bran Hyundai a je na něm znát obrovský progres korejských automobilek. Auto se nedopustilo žádné výraznější chyby – skvěle jezdí, skvěle vypadá a nikdy vás nenechá na holičkách. Takhle nějak má vypadat moderní SUV.
Plus
Atraktivní design
Prostornost
Podvozek
Výbava
Interiér
Mínus
Malé odkládací prostory
Složité menu head-up displeje
« Toto je pětice nejpodivnějších aut na dnešním trhu Výsledky testů spolehlivosti. Dacia Logan patří mezi nejhorší, Porsche 911 tradičně vítězí »
