Test Hyundai Santa Fe Hybrid 4×4: Všechno je jinak
Běžný životní cyklus je u většiny aut podobný. Někdo ho navrhne, někdo ho otestuje, a pak ho čeká přibližně 8 let prodejů. Někdy v polovině této cesty přichází omlazení, kterému se říká „facelift“, aby dohnal mladší konkurenci. Ale víme, jak to s těmi facelifty v poslední době je. Výrobce změní grafiku světel, přidá dvě barvy, nějaký ten asistent, a cenu zvedne o padesát tisíc. Hyundai na to šel ale trochu jinak. Nejen že svoji vlajkovou loď omladil už po dvou letech, ale taky vyměnil tolik věcí, že se to dá jen stěží považovat za stejný model. Ani platforma nezůstala stejná. Bylo to vše ale k lepšímu?
Jako prvního si samo sebou všimnete mírně učesaného designu. Zadní světla mají jinou grafiku a jsou propojena červeným pásem – ten bohužel není podsvícený. Předek se dočkal výraznější změny. Už verze před facelitftem byla extravagantní, ta omlazená si věří ještě víc. Obří maska napojená přímo na světla dává autu pořádně autoritativní vzhled. Santa Fe nyní působí důstojněji, a na první pohled luxusněji. Což ještě umocňuje bílý lak, který už tak velké SUV opticky ještě zvětšuje. Nová kola jsou na můj vkus možná až moc offroadová, a víc by se hodila na Wrangler, ale celkově jde o opravdu majestátní kus auta.
Mnohem víc změn se ale odehrálo na místech, kam oči nevidí. Hyundai totiž udělal něco, co je při faceliftování zcela netradiční. Vyměnil kompletně celou platformu, což se běžně děje až s příchodem nového modelu. Santa Fe se tak stává prvním evropským Hyundaiem přijíždějícím na nové platformě třetí generace. Ta má zlepšit bezpečnost i jízdní vlastnosti. Některé těžké součástky se přesunuly níž, což pomohlo snížit těžiště. Nová platforma je také připravena na elektrifikaci. Díky ní se i decentně pozměnily rozměry. Auto je nepatrně širší a poskytuje víc prostoru v druhé řadě sedadel. Defacto se koukáme skutečně na novou generaci, automobilka se jí ale rozhodla označit za „pouhý“ facelift.
To, že jde o jiné auto si naplno uvědomíte po otevření dveří. Interiér totiž není omlazený. On je celý nový. Největší změnou je „plovoucí“ středový panel oddělující prostor pro řidiče a spolujezdce. Ten je pro moderní auto zcela netradičně poset tlačítky – skutečnými, rozumíme si? Změť čudlíků je na první pohled chaotická, ale každý má své místo. Ergonomie ovládání je parádní – žádné patlání po umaštěných displejích. Nově se zde také objevil otočný volič režimů pro jízdu po silnici i v terénu.
Další novinkou oproti předchůdci je výrazně větší digitalizace. Na vrchu palubní desky trůní 10,25 palců velký displej s novým infotainmentem. Displej má dobré zobrazovací schopnosti, systém běhá rychle a bez trhání. Předchozí verze mi ale přišla přeci jen o něco intuitivnější. Nejde ani tak o to, že by se zásadně změnila jeho logika. Spíš už je zde tolik možností nastavení, že se vám z toho zatočí hlava. Co mám ale na novém systému od Hyundai nejradši je úvodní obrazovka. Na displeji vidíte v podstatě jen hodiny. Vůbec nic vás tak neruší.
Druhý displej se nastěhoval do kapličky přístrojů. Zobrazení, barvy a čitelnost jsou naprosto perfektní. Celkově mi digitální přístrojový štít v podání Santa Fe ale přijde jen napůl hotová práce. Možnosti individualizace jsou totiž na tak velký displej až trestuhodně malé. Oproti analogovým budíkům s palubním počítačem nepřináší prakticky nic navíc. Je škoda, že v automobilce neudělali ten jeden krok navíc, a nepřinesli podobně komplexní řešení, jako mají je třeba v Kodiaqu nebo Tiguanu. Naštěstí je auto vybavené skvěle zpracovaným head-up displejem s velkou promítací plochou, který nedostatky budíků kompenzuje.
Díky provedeným změnám působí interiér výrazně moderněji. I nadále ale umí Sante Fe na palubě navodit luxusní atmosféru. Zpracování je velice dobré. Materiály jsou voleny velice pečlivě, a v automobilce si dali hodně záležet na tom, aby vaše prsty nespočinuly na nějakém tvrdém povrchu. Prakticky vše je tak potaženo koženkou. Celá palubní deska, výplně dveří, středový tunel, loketní opěrka. Interiér působí hodnotně, a o třídu luxusněji než u konkurence z koncernu. Pochválit musím taky sedačky. Jsou pohodlné, dobře drží tělo a jsou jak vyhřívané, tak odvětrávané. Jen pozice za volantem by mohla být o něco nižší. Na místo si ale rozhodně nemohu stěžovat. Především v druhé řadě je ho skoro přebytek. Díky nové platformě je teď na nohy ještě asi o 2,5 centimetru víc. Sedačky jsou zde navíc posuvné, a mají polohovatelnou opěrku. Pohodlnou pozici si zde najde každý. Testovaný kousek byl v pětimístné konfiguraci, ale za příplatek asi třicet tisíc můžete mít ještě třetí řadu sedadel. Kufr potom pobere 625 litrů v základním stavu.
Faceliftové Santa Fe zasáhla vlna elektrifikace. Je k dostání ve verzi plug-in hybrid nebo (jako v mém případě) full hybrid. Dobrou zprávou pro cestovatele je, že v nabídce zůstal silný 2,2 litrový diesel. Full hybridní verze je takový ideál pro vstup do „elektrického světa“. Auto totiž není potřeba dobíjet. Benzínový čtyřválec o objemu 1.6 litru spolupracuje s elektromotorem, a sám si vyrábí elektřinu. Výkon je 169 kW a 350 Nm. To jsou solidní hodnoty, je ale potřeba brát v úvahu, že auto s pohonem všech kol váží přes 1,8 tuny. Rozhodně tak nejde o žádného sprintera. Pro běžné ježdění to ale stačí. Hybridní soustrojí mi funkčností dělalo radost – především tedy ve městě.
Auto si tok energie řeší zcela samo – to je podle mě lepší řešení než neustále přepínat mezi režimy. Rozjezdy jsou sametově jemné, a díky asistenci elektromotoru o výkonu 58 koní auto ihned reaguje na povely plynu. Jízda po městě je tak klidná, tichá a ukázkově plynulá. S tímhle obrem se navíc dá jezdit mezi 5-6 litry. Když město opustíte, vliv elektromotoru klesá, a nad dálničním limitem je přeci jen znát, že pár koní navrch by bodlo. Spotřeba se ale i bez městských radovánek držela pod osmi litry. Motor spolupracuje s šestirychlostním hydroměničem, a ten je tak perfektně odladěný, že o něm vůbec nevíte. Vlastně jsem se musel podívat do specifikací, abych se přesvědčil, že tam vůbec nějaká převodovka je.
S tou velkou hromadou změn jsem se trochu bál, aby Santa Fe neztratilo svůj „těžkotonážní“ šarm na silnici. Ale jízdně je naštěstí vše při starém. Hyundai Santa Fe hraje především na komfort, a dává hodně znát svoji přítomnost na silnici. Nejde o jedno z těch SUV, které se jízdně snaží přiblížit běžným autům. Naopak působí takovým správně těžkopádným dojmem. Připadáte se v něm jako král silnic. Nic vás nehoní, můžete se hezky uvolnit a cítit se bezpečně. Hyundai taky nekývl na hru s obřími koly. Namísto toho jsou zde pneumatiky s vysokým profilem, které požerou krátké ostré rázy. Dovnitř k vám tak nedoléhá žádné bouchání ani odskakování.
Díky dlouhému rozvoru se auto přes většinu nerovností jen tak ležérně přehoupne a v klidu pokračuje dál. Na silnici působí neuvěřitelně robustně. To ještě podporuje poměrně těžké řízení. Nebojte, nebudete se s ním prát, ale nepůsobí tak přeposilovaně jako u spousty dnešních aut. Navíc díky tomu získáte pocit, že tu masu auta máte pod kontrolou. Na jeho impulzy auto reaguje přesně, ale tak nějak ležérně a beze spěchu. Tohle je zkrátka křižník, žádný sportovec. Auto je taky vybaveno pohonem všech kol, ale určitě ne kvůli tomu, aby se vrhalo na těžký offroad. To by se světlou výškou pouhých 18 centimetrů ani moc nešlo. Pohon všech kol je tu především proto, aby přidal autu na jistotě, a bez problémů vás dostal na místo určení bez ohledu na podmínky. V lehkém terénu dokonce čtyřkolka funguje opravdu dobře, ale nezkoušejte zdolávat nějaké šílenosti. K tomu není auto určené.
Na tomhle autě se mi nejvíc líbí, jak působí jinak. Unifikace dosáhla dnes takových rozměrů, že rozeznat rozdíl mezi jednotlivými auty je kolikrát nadlidský úkol. Ale Santa Fe má svůj vlastní charakter, dělá věci po svém. Na omlazené variantě nezůstal kamen na kameni, ale jeho základ je stále zachován. Prostorem, komfortem i luxusem na palubě stále patří k absolutní špičce třídy. Testovaný full hybrid je skvělé doplnění nabídky, ale nemusí fungovat pro každého. Pokud vám auto slouží pro běžné denní pojíždění, a párkrát do roka se vydáte na nějaký delší výlet, bude vám sloužit dobře. Jestli jsou pro vás ale výlety s plně obsazeným autem hlavním důvodem vlastnictví podobného auta, diesel pro vás stále bude lepší volbou. Základní cena nového Santa Fe začíná na 949 tisících za 2,2 litrový diesel. Nyní ale lze vůz pořídit se slevou 100 tisíc. Hybrid začíná na ceně 999 000 (opět lze získat za akčních 899 000) auto z testu je pak asi za 1,3 milionu. Za takový kus auta jde stále o férovou nabídku.
Plusy
– Hybrid ve městě umí
– Jízdní vlastnosti
– Kvalita zpracování
– Prostornost
Mínusy
– Nedotažený přístrojový štít
« Zjistili jsme, kolik zaplatíte za palivo a dálniční známky cestou na dovolenou Test Opel Vivaro-e: Tudy vede cesta »
