Test ojetiny Hyundai Kona Electric: Nejlepší ojetý elektromobil
Elektromobilita je v našich končinách stále ještě dost exotický pojem kolem kterého koluje spousta mýtů a polopravd. Polovina lidí považuje elektromobily za cenově nedostupné a ta druhá si myslí, že jsou kvůli svému dojezdu odkázány sloužit jako nákupní tašky nebo že za pár let je po baterii. Elektromobilů mi už rukama prošlo mnoho a všechny se mi celkem líbily. Instantní výkon, jednoduchost použití, moderní technologie: To vše jsem uměl ocenit.
Z druhé ruky pak většině odpadá argument o ceně, protože se většina EV stane mnohem dostupnější. Přichází ale na scénu argument číslo 2 a tím je degradace baterie a její životnost. V hospodě se často tvrdí, že pět let a je po baterce. Nesmysl. Ojetých elektromobilů mě prošla rukama už pěkná řádka a žádný z nich neměl zásadně velkou degradaci. Pojďme ale zpět k autu. Pokud hledáte ideální vůz pro vstup do světa elektromobility, máte v podstatě na výběr jen několik: BMW i3, Nissan Leaf a pokud chcete crossover tak Hyundai Kona nebo KIA Niro (což je to samé v jiné karoserii 
).
Nebudu vám lhát, Konu mám rád i v běžné variantě. Líbí se mi její neotřelý vzhled, líbí se mi její prostorný interiér i jízdní vlastnosti, ale pořád mi chyběla nějaká ta třešinka, která by auto posunula k dokonalosti. A tou je dle mého právě elektrický pohon, který v kombinaci s extravagantním exteriérem tvoří správně futuristický celek. Elektrická Kona působí oproti té standardní mnohem uhlazenějším dojmem. Zmizela obrovská maska i falešné nádechy kolem mlhovek.
Uvnitř budete výskat blahem, pokud jsou vaše oblíbené barvy černá a černá. Opravdu bych uvítal nějaká oživění jinak hezkého interiéru – Hyundai trochu propásl šanci udělat něco šíleného. V podstatě sedíme v dobovém technofestu automobilky, okně do budoucnosti – tady je vše dovoleno! Proč za sebou vláčet mrtvolu starých časů. V roce 2011 jsme viděli koncept Hyundai i-Flow, který má hologramy na palubní desce. Přesně nějakou takovou hloupost bych si uměl představit zde.
Nějaké změny oproti originálu tu ale samozřejmě jsou. Tou první je středová konzole, která se jakoby vznáší mezi sedadly a sdružuje prvky ovládání pohonu a tepelného komfortu. Tlačítka jsou sice absolutně mimo zorné pole, ale jsou dostatečně velká a jejich ovládání je bezproblémové i poslepu. Druhou novinkou je virtuální kaplička přístrojů, která je shodná s modelem IONIQ. Na pohled je krásná, barevná, má hezké rozlišení a podávaná data jsou přehledná. Jediná pižka na kráse je množství zobrazených dat. Uměl bych si představit, že poměrně velký displej bude umět ukázat víc, než dojezd a rychlost.
Zbytek už je klasická Kona. Ergonomie je výtečná, zpracování na úrovni a volba materiálů zcela v pořádku. Jediný tvrdý plast najdete na spodku palubní desky. Velice příjemná je také pozice za volantem. Z auta je skvělý výhled a jako jeden z mála crossoverů nabízí pozice sedačky tak, že si připadáte, že sedíte opravdu v autě, ne na něm. Pro mých 190 cm člověčiny ale bohužel neexistuje poloha „vidím na head-up displej“. Pravděpodobně převyšuji průměrného Korejce o tolik, že v žádné poloze na něj nevidím bez toho, abych udělal úklon vpřed – možná jen chtěli konstruktéři vnutit Evropanům trochu asijských mravů. Ono už samotné nastavení je porod.
Nejprve jej musíte tlačítkem pod volantem aktivovat, poté musíte nalézt správné menu v palubním počítači, poté se musíte dostat do správného sub menu a poté teprve můžete ladit. Celé je to tak složité, že vám automobil vůbec nedovolí tuto operaci provádět, pokud nestojíte na místě se zataženou ruční brzdou. Jaké zklamání následuje, když absolvujete tuto proceduru a zjistíte, že za jízdy na head-up zkrátka nevidíte, vám nebudu ani popisovat. Prostě jsem usoudil, že head-up nepotřebuji. Ale to je skutečně jediná výtka k interiéru, kterou navíc nemusíte brát vážně, pokud měříte o pár cm méně. Vše ostatní je na jedničku. Sedačky příjemné, místa vzadu dost i pro mne a v kufru 361 (resp. 1143) litrů prostoru. Očekávat také můžete záplavu špičkové výbavy, jako kožená vyhřívaná i odvětrávaná sedadla, vyhřívaný volant, adaptivní tempomat, LED světlomety, asistent jízdy v pruzích a spousty dalšího – co víc si od čtyřech metrů auta přát.
Pojďme se ale podívat na to, co dělá toto auto zajímavým – pohonné ústrojí. Kona Electric nabízí na výběr buď slabší verzi elektromotoru s výkonem 100 kW doplněnou o akumulátor o kapacitě 39,2 kWh, anebo silnější provedení s výkonem 150 kW (204 koní) doplněnou o akumulátor s využitelnou kapacitou 64 kWh (celková kapacita je 67 kWh). Silnější varianta má ve výsledku dle metodiky WLTP nabídnout dojezd až 484 km. Slabší verze s menším akumulátorem pak 305 kilometrů. Velkou výhodou Kony je i výkonná třífázová palubní nabíječka a možnost rychlého nabíjení.
Do testu dorazila od společnosti AAA Auto slabší varianta před faceliftem z roku 2019 a nájezdem lehce nad 50 000 kilometrů. Podle profesionální diagnostiky zbývá baterii stále 94 procent kapacity. Podotýkám, že u baterií je nevyšší pokles kapacity během prvního a druhého roku používání, poté už není lineární. Také se to nedá bagatelizovat, vždy záleží na způsobu nabíjení. Praxe ukázala, že daleko více bateriím škodí je nabíjet do 100 procent než rychlonabíjení, ale jen do 80 procent. Tento čtyřletý vůz s poměrně vysokým nájezdem si prodejce cenil na 520.000 korun. Nutno objektivně podotknout, že nové stálo kolem 800.000 korun, takže pokles hodnoty není po 4 letech nijak dramatický, jak se často tvrdí.
A výkon samotný? Absolutně nadbytečný. Je potřeba si uvědomit si, že papírové výkony u elektromobilů působí v reálu trochu jinak – výrazně dramatičtěji. Veškerý výkon totiž máte k dispozici v jakékoliv rychlosti, kdykoliv, stále, instantně. Místo plynového pedálu máte pod nohou vypínač. To dělá z Kony městského přeborníka v pružném zrychlení. Při plné akceleraci z malé rychlosti vás bude lechtat v břiše, jak kdyby měla pod kapotou osmiválec. Za celý týden jsem se schopnosti zrychlovat takovým tempem nenabažil. Jediná nevýhoda je v tom, že Kona všechen ten výkon posílá pouze na přední kola a ty s tím mají někdy moc práce a jen se protáčí – především v zimních měsících.
Oproti běžné variantě mi přišel o malinko tužší podvozek, ale nemusíte se bát. Stále se jedná o velice komfortní jízdu, která si poradí i s většími výmoly. Spíš si myslím, že je to daň za vyšší váhu. Jízdně to nijak výrazně znát není, díky silnému motoru vám budou kila navíc asi jedno, jen se oproti běžné Koně mnohem dříve dostanete na limit nedotáčivosti. Lehoučký tříválec působí v zatáčkách výrazně hbitěji. Neoddiskutovatelnou výhodou baterií je ale nižší těžiště, které dává Koně neuvěřitelnou stabilitu v zatáčkách.
Hyundai Kona Electric jsem dobíjel na nově otevřené rychlonabíječce PRE Point s výkonem 75 kW u supermarketu Penny v Králově Dvoře. Tuto síť můžu doporučit zejména kvůli poměru cena/výkon.
Crossover s menšími bočními náklony jsem nezažil. Kolem a kolem mě ježdění s Konou Electric opravdu bavilo. Auto nabízí nadprůměrnou dynamiku, má příjemné řízení a ve městě je díky rozměrům neuvěřitelně pohyblivé. Bát se ale nemusíte ani mimo město. Rozhýbat se dá téměř na 170 kilometrů v hodině a při dálničním maximu se cítí jako doma. Jízda je za všech okolností dostatečně komfortní, jen odhlučnění podběhů bych si uměl představit lepší.
Samotnou kapitolou je spotřeba a dobíjení. Auto může je v režimech ECO, Comfort a SPORT. Každý z nich ovlivňuje váš reálný dojezd, ale rovnou říkám, že ECO režimy jsem zkusil jen na pár kilometrů. Jsou dost otravné. Auto v nich zrychluje jak na gumě a nikdy nemáte pocit, že máte plnou kontrolu na výkonem. V režimu sport je naopak příval výkonu moc agresivní, takže jsem stále jezdil v režimu Comfort, který je dokonalý kompromis mezi dojezdem a výkonem. Během testovacího týdne se mi dařilo jezdit s průměrem kolem 13 kWh/100km, což odpovídá dojezdu necelých 300 kilometrů. Když vezmu v potaz, že jsem si neustále dětinsky vychutnával akceleraci auta, neobtěžoval se se zapínáním ECO režimu a neustále topil a vyhříval sedačku, beru to za skvělý výsledek. Při ekonomičtější jízdě se vám může zobrazit i hodnota kolem 11 kWh/100km.
Ještě mi dovolte názor na dojezd elektromobilů všeobecně. Tato veličina se stala nejdůležitějším faktorem v očích veřejnosti a upjatě ji sledují s každým novým příchozím EV na trhu. Jenže ne, dojezd není to nejdůležitější. Sáhněte si do svědomí. Kdo z vás najezdí 300 kilometrů denně, soukromě mimo zaměstnání? Kdo z vás jezdí jednodenní výlety delší než 300 kilometrů? A to případně nezastavujete? Modernímu EV stačí půlhodinka a jedete dál. Klíčové je decentně změnit mind set, jak auto používat. Stačí nevyjíždět s vybitou baterií a také ji na cestě nevybíjet do nuly. EV se standardně používá v rozmezí 10 až 80 procent nabití. A kdykoli stojí, mělo by se nabíjet. Tak vás to žádný ztracený čas stát nebude. A ne, nejsme na tom v ČR s nabíječkami spatně, naopak jsme vysoko nad celoevropským průměrem.
Kona Electric je výborné auto i jako ojetina, Reálný dojezd vás nebude nijak limitovat (pokud ano, pořídit můžete verzi s větší baterií) a výkonem se mu v dané cenové kategorii nic nevyrovná. Navíc nemusíte mít strach z nových technologií, protože Hyundai dával ke Koně Electric standardně záruku 5 let bez omezení, na akumulátory dokonce 8 let. Testovaný kus byl tak teprve v polovině záruky na akumulátor. Tohle auto může přesvědčit i nejzarytější odpůrce a ukazuje neskutečně rychlý vývoj elektromobility. Mně za týden testování opravdu přirostla k srdci a jako ortodoxní petrolhead přiznávám, že by mi vůbec nevadila doma jako denní přibližovadlo po městě a okolí.
« Test BMW 750e: Bude vás štvát, jak dobré auto to je Stačí dodržet několik pravidel a zima vás za volantem nezaskočí »
