TEST Hyundai Ioniq Plug-in – Hybrid, který dává smysl.
Hyundai se vrhl do segmentu elektrických vozidel opravdu po hlavě a s modelem Ioniq nabízí rovnou tři verze – klasický hybrid, plug-in hybrid a čistě elektrickou verzi. K týdennímu testu jsem nyní dostal druhý jmenovaný a nutno podotknou, že se mi vryl pod kůži. Upřímně totiž nepatřím mezi vyznavače hybridního pohonu, většina aut této kategorie mi leze na nervy, protože prostě nefungují a nejsou ani tolik spořivá. Navíc jsou z pravidla velmi drahá a jejich výroba, zejména akumulátorů, nemá s ekologií nic společného, právě naopak. A taky nejsou hezká – no jen se podívejte na aktuální prius a ukažte mi někoho příčetného, kdo by v tom “obludáriu” chtěl dobrovolně jezdit?!
A tady je první věc, kde ioniq v mých očích boduje – nevypadá totiž jako intergalaktická splácanina, ale jako normální auto. Dokonce velmi hezké auto – jeho design mluví společným jazykem se současnou generaci modelu i30, ale přidává několik zajímavých tvarů a detailů. Líbí se mi profil a splývavá záď, jež evokuje tvary čtyřdveřových coupé. Široký rozchod a nízká stavba karoserie spolu s malou prosklenou plochou také přidávají na dynamičnosti celku.
Samotná záď je povedená a dvojité sklo přesahující až za hranu kufru je ve výsledku zajímavým detailem se skvělým provedením. Samozřejmostí je LED technika svícení vepředu i vzadu. Na přídi zaujme velká šestiúhelníková maska, úzké světlomety a okrasná modra lišta spodku nárazníku. Tu najdeme i vzadu. Ve výsledku se tak jedná o líbivé auto, které budilo v ulicích měst velký zájem. Zapomenout nesmím ani na praktičnost, kterou podporuje karoserie typu liftback. kufr je tak dobře přístupný, ale pozor, u této verze je znatelně menší než u klasického hybridu. Na vině jsou větší baterie. I tak je ale plně dostatečný a jeho objem činí 341 litrů.
Interiér pak podtrhuje mé nadšení – i tady je to normální auto! Palubní deska je elegantní, jednoduchá, má skvělou ergonomii a na pohled vypadá až prémiově. To ostatně potvrzuje i bližší prozkoumání plastů – Hyundai použil hodnotnější materiály než u i30 nebo tucsonu. Co já osobně cením nejvíce je absence tabletu na vrcholu palubní desky. Místo toho je display infoteinmentu zapuštěný v jejím středu, ale stále dostatečně vyvýšený. Vypadá to mnohem lépe než “pseudotabletové” řešení.
S pojmem “normální” korespondují i ukazatele v kapličce před řidičem. Centrální je virtuální a zobrazuje rychloměr nebo otáčkoměr po přepnutí do sportovního režimu. Grafika je moc hezká, ostrá a vkusná. Po stranách jsou pak standardní displaye ukazující funkce palubního počítače a jízdního režimu. K zobrazení hybridních dat slouží centrální display, kde si můžete navolit libovolné data o pohonu, spotřebě a nebo toku energií. Mimochodem aktuální verze infoteinment systému Hyundai je parádní, rychlá a intuitivní. Také grafická nádstavba se mi moc líbila. Tady by se mohla učit i nejedna prémiová značka.
Výbava je také solidní. Kožená sedadla mají výhřev, odvětrávání a elektrické nastavování včetně dvou pamětí polohy. Elektrický výhřev nechybí ani koženému multifunkčnímu volantu, který ma mimochodem moc hezký tvar a příjemně jemnou kůži. Dále ve výbavě nechybí automatická klimatizace, adaptivní tempomat, audiosestava Infinity s osmi reproduktory a parkovací senzory s couvací kamerou. Ta má mimochodem velmi dobré rozlišení.
Pod kapotou pracuje zážehová šestnáctistovka GDI s výkonem 105 koní. Té při práci pomáhá elektromotor o výkonu 60 koní. Společný výkon v Atkysonově cyklu tak činí 141 koní. Elektromotor si energii bere z lithium-polymerové baterie s kapacitu 8,9 kWh. Podle automobilky taková kapacita stačí k ujetí 63 kilometrů a můžu potvrdit, že i já jsem s automobilem do vybití najel šest desítek kilometrů převážně v městském provozu. Akumulátory nedovolí úplné vybití, vůz si ponechává zhruba 15 procent k udržování hybridního pohonu. K vybití nedojde díky rekuperaci energii od brzd a spalovacího motoru. Vždy vám tak elektrická energie pomáhá šetřit palivo, kdežto v ostatních hybridech se baterie vybije po pár kilometrech, protože se auta snaží jezdit na elektriku, co nejčastěji. Hyundai pochopil, že správnou cestou je vzájemná synergie!
Ioniq totiž stále využívá elektrickou energii na to, aby pomáhala spalovacímu motoru ve všech ohledech. Auto je tak díky ihned dostupnému krouťáku velmi svižné a má vždy dostatek výkonu pro nutnou akceleraci. Vlastně tak supluje kalsické přeplňování s tím rozdílem, že krouťák elektromotoru a jeho plný výkon je dostupný ihned od nulových otáček. Každá akcelerace je tak citelně doprovázena příjemným elektrickým zátahem. K odpojení spalovacího motoru dochází zejména při ustálených rychlostech ve městě nebo mimo něj a to až do nějakých 130 km/h.
Reálná spotřeba po vybití potřebného množství pro plně elektrický pohon činila po týdnu jezdění 3.7 litrů na sto kilometrů. Nutno podotknout, že především po Praze a s víkendovou vyjížďkou na výlet do hor. Ta obsahovala dálnici, okresku a horské klikatice. Za mě úžasný a překvapivý výsledek, protože jsem opravdu nejel hlemýždím tempem. Víte, většina hybridů jezdí kolem 8 litrů a mimo město klidně i za více. Pořád mám v paměti 300 kilometrů dlouhou cestu s hybridním aurisem, který si řekl o konečných 11 litrů…
Hyundai k mé radosti také auto vybavil dvouspojkovou převodovkou a nenajdeme tady, pro hybridy tradiční, variátor. I díky tomu je jízda naprosto v pořádku. Ioniq je totiž za všech okolností maximálně kultivovaný. Za to může nejen výborně vyřešený pohon, ale i kvalitní odhlučnění. Podvozek je pak naladěn primárně na komfortní notu a zvládá filtrovat i ty nejrozbitější ulice našeho hlavního města. Mimo něj se nezalekne i zatáčení, ale je to především klidné pohodlné auto. Řízení moc zpětné vazby nepobralo, ale auto na něj reaguje velmi rychle. Platí tak, že Ioniq jezdí komfortně a příjemně, prostě normálně!
Pokud zvolíte sportovní režim, motor dostane ještě více pomoci od elektromotoru a oba ze sebe společně vydají maximum. Sprint z nuly do nějakých 60 km/h je opravdu velmi rychlý, budete zaražení v sedadlech a na semaforech potrápíte i vyloženě sportovní auta. Ve vyšší rychlostech už samozřejmě začne scházet další dávka výkonu. Mimochodem Ioniq je levnější než konkurenční Prius a to nabídne i mnohem bohatší výbavu. Vypadá to, že tady někdo někomu vypálil rybník!
Ve výsledku je tak právě tato varianta, respektive plug-in hybrid všeobecně, nejlepší volbou mezi současnými auty kombinující alternativní pohon. U čistě elektrických aut jste omezeni dojezdem a musíte plánovat trasu podle možností dobíjení a počítat tak s časem ztraceným u stojanů. Klasický hybrid je pouze symbolickou záležitostí s mizivým dojezdem a funguje jako podpora pro snížení emisí a spotřeby.
Plug-in hybridy představují můj ideál – po městě do práce a po obchodech se pohybujete v pohodě čistě na elektřinu (60 kilometrů denně prostě většině lidí stačí), přes noc si jej doma dobijete a na druhý den vesele znova jezdíte na elektřinu. To nejlepší nastává v absolutní svobodě s tímto autem o víkendu vycestovat na výlet, kdy vás nemusí trápit dobíjení, protože až se auto vybije, pořád máte nádrž benzínu sebou, kterou stačí dotankovat. Díky tomu můžete jet i na dovolenou na druhou stranu Evropy. Kombinovaný dojezd činí 900 kilometrů a se spotřebou do 4 litrů i na dálnici je to radost. Takhle má vypadat alternativní pohon!
Hyundai na první dobrou postavil hybrid, který předčil konkurenci s desetiletou praxí. Dokázal postavit hybridní auto, které vypadá fantasticky, je výborně zpracované a za všech okolností jezdí jako normální auto. A to je jeho největší plus. Bravo!
Plusy
– Reálný dojezd na elektřinu
– Design
– Kvalita zpracování
– Bohatá výbava
– Pohonné ústrojí
– Dvouspojková převodovka
– Komfortní podvozek
– Nízká spotřeba
– Příznivá cena
Mínusy
– Horší výhled vzad
– Odhlučnění podběhů
« Přezutí na zimní pneumatiky není radno podcenit, už kolem 7 stupňů ztrácejí ty letní účinnost i na suché cestě. Pět speciálních edicí Land Cruiserů, které se zapsaly do dějin. »
