TEST Hyundai Ioniq HEV – Nejlepší hybrid na trhu?
Hyundai se vrhl do segmentu elektrických vozidel opravdu po hlavě a s modelem Ioniq nabízí rovnou tři verze – klasický hybrid, plug-in hybrid a čistě elektrickou verzi. Do redakce se dostal tradiční hybrid a nutno podotknou, že se mi dostal pod kůži. Upřímně totiž nepatřím mezi vyznavače hybridního pohonu, většina aut této kategorie mi leze na nervy, protože prostě nefungují a nejsou ani spořivá. Navíc jsou z pravidla velmi drahá a jejich výroba, zejména akumulátorů, nemá s ekologií nic společného, právě naopak. A taky nejsou hezká – no jen se podívejte na aktuální prius a ukažte mi někoho příčetného, kdo by v tom “obludáriu” chtěl dobrovolně jezdit?!
A tady je první věc, kde ioniq v mých očích boduje – nevypadá totiž jako intergalaktická splácanina, ale jako normální auto. Dokonce velmi hezké auto – jeho design mluví společným jazykem se současnou generaci modelu i30, ale přidává několik zajímavých tvarů a detailů. Líbí se mi profil a splývavá záď, jež evokuje tvary čtyřdveřových coupé. Široký rozchod a nízká stavba karoserie spolu s malou prosklenou plochou také přidávají na dynamičnosti celku.
Samotná záď je povedená a dvojité sklo přesahující až za hranu kufru je ve výsledku zajímavým detailem se skvělým provedením. Samozřejmostí je LED technika svícení vepředu i vzadu. Na přídi zaujme velká šestiúhelníková maska, úzké světlomety a okrasná modra lišta spodku nárazníku. Tu najdeme i vzadu. Ve výsledku se tak jedná o líbivé auto, které budilo v ulicích měst velký zájem.
Interiér pak podtrhuje mé nadšení – i tady je to normální auto! Palubní deska je elegantní, jednoduchá, má skvělou ergonomii a na pohled vypadá až prémiově. To ostatně potvrzuje i bližší prozkoumání plastů – Hyundai použil hodnotnější materiály než u i30 nebo tucsonu. Co já osobně cením nejvíce je absence tabletu na vrcholu palubní desky. Místo toho je display infoteinmentu zapuštěný v jejím středu, ale stále dostatečně vyvýšený. Vypadá to mnohem lépe než “pseudotabletové” řešení.
S pojmem “normální” korespondují i ukazatele v kapličce před řidičem. Centrální je virtuální a zobrazuje rychloměr nebo otáčkoměr po přepnutí do sportovního režimu. Grafika je moc hezká, ostrá a vkusná. Po stranách jsou pak standardní displaye ukazující funkce palubního počítače a jízdního režimu. K zobrazení hybridních dat slouží centrální display, kde si můžete navolit libovolné data o pohonu, spotřebě a nebo toku energií. Mimochodem aktuální verze infoteinment systému Hyundai je parádní, rychlá a intuitivní. Také grafická nádstavba se mi moc líbila. Tady by se mohla učit i nejedna prémiová značka.
Výbava je také solidní. Kožená sedadla mají výhřev, odvětrávání a elektrické nastavování včetně dvou pamětí polohy. Elektrický výhřev nechybí ani koženému multifunkčnímu volantu, který ma mimochodem moc hezký tvar a příjemně jemnou kůži. Dále ve výbavě nechybí automatická klimatizace, adaptivní tempomat, audiosestava Infinity s osmi reproduktory a parkovací senzory s couvací kamerou. Ta má mimochodem velmi dobré rozlišení.
Pod kapotou pracuje zážehová šestnáctistovka GDI s výkonem 105 koní. Té při práci pomáhá elektromotor o výkonu 28 kW. Energii si bere z lithium-polymerové baterie s kapacitu 1,56 kWh. To samozřejmě není mnoho a mnohým už je jasné, že tady hybridní pohon slouží k jinému efektu. Ioniq se totiž málokdy rozjede pouze na elektřinu a pokud ano, ujede tak pouhých pár metrů. Nepotřebuje si hrát na něco, čím není. Místo toho využívá elektrickou energii na to, aby pomáhala spalovacímu motoru ve všech ohledech. Auto je tak díky ihned dostupnému krouťáku velmi svižné a má vždy dostatek výkonu pro nutnou akceleraci. K odpojení spalovacího motoru dochází zejména při ustálených rychlostech ve městě nebo mimo něj a to až do nějakých 130 km/h.
S autem jsem jezdil především po městě a potěšilo mě, že se baterie nikdy nevybila. Tím, že motory většinu času spolupracují společně se totiž baterie stále dobíjí, kdežto v ostatních hybridech se baterie vybije po pár kilometrech, protože se auta snaží jezdit na elektriku co nejčastěji. Hyundai pochopil, že správnou cestou je vzájemná synergie!
V městském režimu jsem se po týdnu dostal na 5.1 litrů na sto kilometrů, což je skvělý údaj. Auto jsem zrovna nešetřil a měl na něho dost vysoké dynamické nároky. Víte, většina hybridů jezdí kolem 8 litrů a mimo město klidně i za více. Pořád mám v paměti 300 kilometrů dlouhou cestu s hybridním aurisem, který si řekl o konečných 11 litrů…
Hyundai k mé radosti také auto vybavil dvouspojkovou převodovkou a nenajdeme tady, pro hybridy tradiční, variátor. I díky tomu je jízda naprosto v pořádku. Ioniq je totiž za všech okolností maximálně kultivovaný. Za to může nejen výborně vyřešený pohon, ale i kvalitní odhlučnění. Podvozek je pak naladěn primárně na komfortní notu a zvládá filtrovat i ty nejrozbitější ulice našeho hlavního města. Mimo něj se nezalekne i zatáčení, ale je to především klidné pohodlné auto. Řízení moc zpětné vazby nepobralo, ale auto na něj reaguje velmi rychle. Platí tak, že Ioniq jezdí komfortně a příjemně, prostě normálně!
Pokud zvolíte sportovní režim, motor dostane ještě více pomoci od elektromotoru a oba ze sebe společně vydají maximum. Sprint z nuly do nějakých 60 km/h je opravdu velmi rychlý, budete zaražení v sedadlech a na semaforech potrápíte i vyloženě sportovní auta. Ve vyšší rychlostech už samozřejmě začne scházet další dávka výkonu. Mimochodem Ioniq je levnější než konkurenční prius a to nabídne i mnohem bohatší výbavu. Vypadá to, že tady někdo někomu vypálil rybník!
Hyundai na první dobrou postavil hybrid, který předčil konkurenci s desetiletou praxí. Dokázal postavit hybridní auto, které vypadá fantasticky, je výborně zpracované a za všech okolností jezdí jako normální auto. A to je jeho největší plus. Bravo!
Plusy
- Design
– Kvalita zpracování
– Bohatá výbava
– Pohonné ústrojí
– Dvouspojková převodovka
– Komfortní podvozek
– Nízká spotřeba
– Příznivá cena
Mínusy
- Horší výhled vzad
– Odhlučnění podbehů
« Škoda Superb s dělenými světly? Vypadá hodně dobře! TEST ojetiny Honda Accord 2.2 i-DTEC – Podivín »
