Test Hyundai Ioniq 6 Power 4×4: Extravagantní limuzína
Už jsem to psal několikrát a za svým názorem si pořád stojím. Hyundai je za poslední roky největším punkerem v oblasti designu. Skoro všechny konkurenční značky se sveřepě drží zajetého designu skoro jako Benda sněmovny, a s kolegy novináři už nám to přijde někdy i trochu úsměvné. Vždyť přece i taková prémiová značka jako je třeba Audi už vypadá x let de facto stejně. I jednotlivé modely si jsou podobné jak vejce vejci a značka se omezila jen na vydávání nekonečných faceliftů. Dlouho se mi nestalo, aby se na představení nového modelu stáhla plachta na firemním večírku a dostavil se nějaký wow efekt. Podobné je to pak i u ostatních značek. O Škodovce, kde jednotlivé modely už ani nejdou rozeznat od sebe ani nemluvě.
Hyundai na to jde úplně jinak. Nebojí se, že by snad uhnutím z cesty a zajetého směru přišel o zákazníky. Chce lidi prostě bavit, a tak mají designéři totálně volné ruce. Ani bych se nedivil, kdyby měli ve svém sídle na chodbách automaty s u nás tolik diskutovatelnými “dobrotami pro děti”, které stále jaksi stojí na hraně zákona. A Hyundai prostě jede. Seká jeden extravagantní model za druhým a na silnici skvěle oživuje šeď usedlých a nudných koncerňáků. Pro někoho to může být moc, ale většině obyvatelstva se tahle hra evidentně líbí. Vždyť Hyundai prodeje stále stabilně rostou a pokud by hlavní byznys Škodovky nestál na prodeji firemních flotil, dávno by se vyhříval na prvním místě prodejů se zlatou medailí na krku.
Příkladem budiž už extravagantní nový Tucson, kterého vídám na silnici čím dál víc. Vesmírná Staria, Kona, Bayon, to vše jsou důkazy totální odvázanosti značky. U elektrických modelů jako je Ioniq 5 nebo 6 bylo pak šokování asi hlavním cílem, a to Korejci umí teda dokonale. S Ionoqem 5 jsem už tu čest v týdenním testu měl a nyní přichází na řadu ještě větší designové psycho Ioniq 6. Pomalu se začínám chystat na Ioniq 7, ale do té doby si musím pořídit pár propriet z kostýmu Hvězdných válek, abych korejský klub trochu doplnil a podpořil.
Hyundai Ioniq 6 je svým designem opravdový svéráz. Slyšel jsem už mnohokrát narážky na jeho podobu s modely Porsche, ale troufám si říct, že to určitě není to, čeho by tady Hyundai chtěl docílit. Jdou si svojí vlastní cestou a nepotřebují nikoho kopírovat jako severní sousedi z Číny. Jeho tvar je cílen výhradně na co nejnižší aerodynamický odpor, a to že tento tvar karoserie je prostě k tomuto účelu to nejvhodnější, to jsou jen dané fyzikální zákony. Porsche prostě jen na aerodynamiku myslelo už o x let dřív, a tak je s tímto typem karoserie už neodmyslitelně spjato.
Ioniq 6 každopádně vypadá dobře a vzbuzuje někdy až trochu nechtěnou pozornost. Pro introverty bude povinnou výbavou rozhodně kšiltovka a černé brýle, protože každá zastávka na občerstvení nebo na semaforu znamená několik propichujících pohledů a posunků směrem k vám.
Výrazně se svažující záď se dvěma křídly a zadním světlem s klasickým pixelovým podpisem je určitě nejvýraznějším znakem Ioniqu 6. Zajímavostí rozhodně je, že se zadní víko kufru otevírá bez okna a jde tak vlastně o provedení sedan. Při pohledu na tento tvar mi je hned v první chvíli líto zadních cestujících. Se zájmem tedy jako první otevřu zadní dveře abych se zasmál, ale úsměv mi poněkud ztuhne. Musím si sednout abych se uklidnil, a nestihám se divit. Teda vy kluci šikmooký jak tohle jste dokázali? Na zadních sedačkách nacházím doslova obývák. Sedáky jsou příjemně dlouhé a místa na kolena mám víc než ve svém bývalém Superbu Combi. Nad hlavou mám taky prostoru dostatek i se svými 190ti cm a rovná podlaha bez absence středového tunelu jen dokresluje celou prostornost zadního posezení. Pohled do tabulek mi pak celou věc poměrně osvětluje. Vždyť Ioniq 6 měří na délku skoro 5 metrů. Dobře, nevěděl jsem, že budu řídit elektrickou limuzínu, ale tak pojďme se už usadit konečně i za volant.
Tak jak je extravagantní Ioniq 6 zvenku, uvnitř už působí trochu klidnějším dojmem a nijak mě nešokuje. Uspořádání interiéru je na dnešní dobu víceméně klasicky moderní a digitálně minimalistické. Celé palubní desce vévodí dva velké displeje. Jeden jako přístrojovka a druhý jako infotainment. Oba mají hezkou a svižnou grafiku, dobře se ovládají, mají přehledné menu a hlavně….Nesekají se! Ano, narážka na tebe Volkswagene. Potěšující je samostatný panel na ovládání klimatizace, takže ty nejčastější hodnoty které v autě ovládám, a mezi něž patří nastavování teploty, můžu řešit okamžitě bez hledání v menu displeje. Středový panel pak už víceméně slouží jako praktická odkládací část interiéru. Najdete tu jak klasické držáky na nápoje tak třeba slot na bezdrátové nabíjení telefonu. Aby toho ale nebylo málo, tohle je jen horní patro. V přízemí se pak nachází ještě jeden odkládací prostor o mnoho větší. Sem se dá uložit mraky věcí a elektrický Hyundai za tohle místo opět vděčí absenci středového tunelu.
V horní patře za držáky nápojů pak ještě svoje místo našly netradičně umístěné ovladače oken. Na tohle řešení jsem si za celý týden nezvykl a bojoval jsem s tím i u nových Peugeotů. Zoufale jsem proto celý týden sahal kamsi na dveře když jsem chtěl stáhnout okno. Věřím ale, že týden je na odstranění celoživotního návyku asi málo a časem by se mi i toto ovládání dostalo pod kůži. Volič jízdních režimů umístěný pod volantem sice není špatné řešení, ale stejně jsem o něj svýma dlouhýma nohama několikrát štouchnul kolenem. Příště bych ho našel raději na středovém panelu místo těch ovladačů na okna. Za volantem se v novém Ioniqu 6 ale sedí skvěle. Sedačky jsou pohodlné i na dlouhou cestu a nic mi na nich rozhodně nechybělo. Slyšel jsem sice nějaké narážky na to, že nemají masážní funkci, ale tu stejně v autě nijak nepoužívám. I když mám zrovna model který takovou funkci zrovna má, tak ji ani nezapínám. Stejně se nejedná o plnohodnotnou masáž, a aby mě za jízdy pořád něco šťouchalo do zad jako když za mnou sedí rozjívený puberťák, tak to bych za chvíli akorát vyletěl z kůže.
Hundai Ioniq 6 lze dostat s různými variantami pohonu. Buď s pohonem jen zadních kol, nebo jako 4×4, což byl zrovna tento případ. To také znamená, že je na každé nápravě umístěn jeden elektromotor oproti zadokolce, která má samozřejmě jen jeden a to na zadní nápravě. Verze 4×4 pak nabízí i jak vyšší výkon 239kW tak i větší baterii o kapacitě 77,4 kWh. To samo o sobě nejsou špatné paramtery a elektrické vozy se pomalu přibližují parametrům, se kterými už bych si dokázal představit žít. Ačkoliv výkon nevypadá možná nikterak oslnivě, kouzlo je v tom, že výkon je včetně kroutícího momentu k dispozici ve zlomku vteřiny, a to je to co překvapí každého, kdo sedí v elektromobilu poprvé. I Hyundai Ioniq má k dispozici volbu jízdních režimů jako je třeba ECO nebo SPORT.
Hyundai Ioniq 6 jsem dobíjel na nově otevřené rychlonabíječce PRE Point s výkonem 75 kW u supermarketu Penny v Králově Dvoře. Tuto síť můžu doporučit zejména kvůli poměru cena/výkon.
Ač to je u většiny spalovacích aut spíš taková nesmyslná hračka a ve většině případů si hraje jen s okamžikem při jakém řadí převodovka, tak tady je to úplně něco jiného. Převodové stupně Ioniq 6 samozřejmě nemá a tak je volba jízdního režimu vyloženě o tom, jak citlivá bude reakce na plyn a jak v tu chvíli budete ždímat baterii. Pokud se pak budete chtít vytáhnout před kamarády a ve sportovním režimu ze zastavení dupnete rychle na plyn, akcelerace je tak tvrdá, že nějací z nich mohou skončit u fyzioterapeuta s krční páteří. Zejména nedoporučuji zkoušet na starší mamince, od které by z leknutí mohla vzápětí přiletět facka. Nástup výkonu je totiž naprosto explozivní a pro neznalé jedince až nepříjemný. Elektronické systémy v tu chvíli nedovolí pneumatikám prokluz pro dosažení co nejlepší akcelerace, ale rozhodně se jim musí zdát o čertech, přenést takový výkon okamžitě na silnici.
Samotná jízda s Hyundaiem Ioniq 6 je samozřejmě příjemným zážitkem. Hlavně pro mě to byl maximální relax. V autě mám rád ticho a i rádio pouštím naprosto výjímečně. Absence hluku od motoru tak způsobuje že je uvnitř kabiny skoro absolutní ticho, které sem tam naruší jen cinknutí kamínku do podběhu nebo šum větru kolem karoserie na dálnici. Podvozek není tak úplně plavný a houpavý jako u nějakého korábu. Je spíše sportovnější povahy a i díky velkým kolům trochu tvrdší. Velmi ochotně ale zatáčí a Ioniqu 6 nevadí ani divočejší jízda, kterou hravě zvládá. Svoji hmotnost dobře maskuje a zejména výjezdy ze zatáček jsou docela zábavné. Hodně lidí, kteří mají rádi dynamičtější jízdu, kouzlu elektra doslova propadne hned po prvních kilometrech a Ioniq 6 tento potenciál rozhodně má.
Hyundai udává dojezd skoro 600 kilometrů, což je samozřejmě nadhodnocené jako u všech aut. Museli by jste jezdit v naprosto ideálních podmínkách, ve městě, jemně akcelerovat, hodně rekuperovat, ideálně po rovině a v teple. Realita zimních měsíců, okresek a občasné dálnice je trochu jiná. Jsou to naopak ty nejmíň příznivé podmínky pro elektromobil. Ač jsem nijak dynamicky nejezdil a snažil se si spíš hlídat dojezd abych nemusel jezdit věčně na nabíječku, dostal jsem se se spotřebou kolem 20kWh na 100km, což mi při nabité baterii na 90% ukazovalo hodnotu kolem 330 km dojezdu. Zajímavé bylo pozorovat, jak se díky aerodynamické karoserii příliš nezvyšuje spotřeba na dálnici. S jinými elektromobily totiž vyjedete za město a na dálnici se změní ve žravé bestie, což se tady víceméně nedělo. V autě jsem samozřejmě topil a teploty se celý týden pohybovaly pod bodem mrazu. Sympatické je každopádně dobíjení.
Díky 800 V systému dokáže Ioniq 6 dobíjet skoro 240kW, takže ta nejvyšší palba kdy baterka požere nejvíc, a což je od zhruba 10 do 80% trvá jen kolem 20ti minut. Ano pro uspěchané manažery, kteří potřebují natankovat za 2 minuty a zase letět je to pořád dost, ale pro lidi, kteří si to můžou dovolit a dokáží čas na nabíjení zahrnout do svého denního programu je to v pohodě. Takovou rychlost samozřejmě docílíte jen například na těch nejsilnějších nabíječkách Ionity. V drtivé většině však narazíte spíše na 50 kW nabíječky, kde pak musíte počítat spíše s hodinou a čtvrt. Z domácího wallboxu budete mít plně dobitou baterii přes noc. U veřejné nabíječky je každopádně nejefektivnější nabíjet právě do oněch 80%. Rychlost nabíjení potom totiž už zásadně klesá, a nejen že tím baterii moc neprospějete, ale doba nabíjeni je pak z 80% do 100% dlouhá skoro jako polovina cyklu do 80%.
S Hyundaiem Ioniq 6 se mi nežilo špatně. Je to rozhodně frajer, který je jako pěst na oko kamkoliv přijede a lidem majícím rádi pozornost udělá skvělou službu. Je pohodlný a nevadilo mi v něm strávit celý den. Naprosto oslní místem na zadních sedadlech a nad ergonomií interiéru a ovládání jednotlivých funkcí skutečně někdo přemýšlel. Dojezdem sice nešokuje ale dojede dost na to, aby jste si stejně museli odpočinout a protáhnout svoji schránku což můžete využít k dobití baterek jak jeho tak vašich. Díky svému aerodynamickému tvaru má sympatickou spotřebu na dálnici a jeho hravost při sešlápnutí plynu doprovázené tichem může v mnohých z vás vzbudit váčeň pro elektromobilitu.
Plusy
– originální design
– masivní akcelerace
– místo na zadních sedadlech
Mínusy
– ovládání oken na středovém tunelu
– menší dojezd v zimě
« Nový Hyundai i20 N Line se sportovnějším designem a rozšířenou výbavou Nové levné MG3 je v Česku: Konkurent Fabie se prodává pouze s výkonným hybridem a bohatou výbavou »
