Test Hyundai i40 1.7 CRDi Kombi. Mezi nejlepšími

Test Hyundai i40 1.7 CRDi Kombi. Mezi nejlepšími

Autor: Ondřej Daňa,

21. 3. 2018 • Zábava

Hyundai i40, Škoda Superb, Mazda 6, Vokswagen Passat a tak můžu pokračovat hodinu… Kategorie narvaná k prasknutí. Převážně díky tomuto segmentu mezi některými automobilkami panuje obrovská rivalita a některá auta se chytnou více či méně. Zajímá nás tedy, jestli se modernizovaná Hyundai i40 dokáže probojovat k předním příčkám v žebříčku a zda dokáže pozlobit třeba takový trojkový Superb, který v kategorii mezi českým lidem vede.

My jsme do testu dostali auto v karosářském provedení kombi. Výbavou bylo nacpané k prasknutí, pod jeho kapotou kraloval na první pohled malý, avšak nejsilnější agregád v nabídce CRDi a s ním spolupracovala nová dvouspojková převodovka DCT, která se chlubí sedmi stupni. Jak si tak pročítám výbavu, začínám žasnout, co vše můžete mít v autě za cenu lehce přes 900 000 korun. Napadá mě jediné slovo – prémiové. Takže tu máme další otázku: Působí tak jen na papíře nebo jde do boje v té nejlepší kondici?

Technika

Pod kapotou se ukrývá přeplňovaný 1.7-litrový čtyřválec CRDi, který se chlubí na první pohled skromným výkonem 103 kW (141 koní) a točivým momentem 340 Nm. A to na velké kombi není moc, ale se 7-st. převodovkou DCT by to mělo stačit, protože tu máme kratší stupně, než u klasických 6-st. Bohužel však v nabídce chybí silnější naftový motor, který by potrápil konkurenci s nejsilnějšími agregáty. Jak ale později zjistíte, ani to není potřeba.

Exteriér

Modernizovaná verze se zbavila příliš korejsky vypadajících zaoblených prvků a nahrazuje je ostrými hranami, které nový design parádně oživily. Šedá metalíza, bi-xenonové světlomety, led svítilny vzadu, stříbrné lišty a mřížka chladiče, 18′ palcová litá kola s líbivým designem… Jo, to se povedlo!

Interiér

Kožená odvětrávaná sedadla vpředu, vyhřívaná vzadu, kožený vyhřívaný volant a kvalitní měkčené materiály na palubní desce. Vše lícuje a proti kvalitě zpracování či materiálům nemůžu mít výtky. Střed palubní desky je poměrně členitý a dominuje mu velký dotykový displej informačního systému, který je však bohužel moc zapuštěný a špatně se kliká do jeho rohů. Spolucestující zaujme výkonnou reprosoustavou a v létě si můžete užívat sluníčka díky stahovací panoramatické střeše, která je v této výbavě v ceně! Vlastně si nemusíte připlácet za nic, v nejvyšším výbavovém provedení je vše a dá se připlatit pouze za metalízu a paket s pár detaily. Pokud pominu masážní sedadla, tak mě nenapadá nic, co by v něm nebylo a existovalo. A že se nejedná o žádné ”šmejdy”, kterými si v Hyundai jen hrají na prémiový vůz, ale ono vše skvěle funguje. Za 950 000 Kč? Smekám!

Jízda

Usadíte se, díky elektrickému nastavení sedadla najdete geniální pozici za volantem a vyrazíte. Auto je uvnitř útulné a příjemné. Vpravo na středovém panelu se ukrývá tlačítko, díky němuž si můžete volit ze třech jízdních režimů – Eko, Sport a Normal. U prvních dvou říkám rovnou, že jsou ZCELA zbytečné, a to nejen u i40, ale u všech vozů na trhu. Leda by se jednalo o auto se silným benzínovým motorem, ale u průměrně výkonných nafťáků to nechápu. Na Eko nižší spotřeby nedosáhnete, jen zajistíte horší odezvu na plyn a na Sport rychlejší taky nebudete, pouze budete vypadat jako idiot, co nedokáže přeřadit a točí motor k nesmyslným číslům, i když jede normální rychlostí.

Ujedu pár kilometrů a konstatuji, že v dané cenové kategorii jsem našel nejlepší automatickou převodovku. Dvouspojka DCT necuká při přeřazovaná ani podřazování, z kopce automaticky a bez čekání brzdí motorem a chová se přesně tak, jak řidič očekává. Skvěle a rychle odhadne, kdy chcete předjíždět, kdy naopak budete dobržďovat a podobně. Řadí v ideálních otáčkách a sázím svoji pravou ledvinu, že s manuální převodovkou za nižší spotřebu nepojedete.

Podvozek je naladěný měkce, ale nikoli houpavě, dokonce se nebojí ani ostřejší jízdy na rozbitých okreskách. Ve městě bez větších rázů žehlí velké díry ve vozovce, na okreskách Vás s klidem přenese přes výmoly a na českých dálnicích vlastně ani nebudete vědět, že po nich jedete. Mezi klasickými podvozky (nepočítám například adaptivní u Superbu III) jsem už dlouho neviděl tak skvěle odladěný podvozek, který funguje v každých podmínkách bez chybičky.

Říkám si, že zatím jen chválím, ale hned mu musím napsat další jedničku do žákovské knížky. Za co? Za velmi příjemné řízení, které mě při dlouhých cestách těšilo. Není přeposilované, ani příliš tuhé a na nový vůz má i poměrně slušnou zpětnou vazbu.

Cestující na zadních sedadlech mají spoustu místa na kolena a kufr je dostatečně velký i na 14-denní dovolenou. Vážně nějak nevím, co mu v jízdních vlastnostech vytknout. Dělá totiž přesně to, co podle mě rodinný kombík dělat má. Pohodlně převézt Vás, rodinu, spoustu věcí a čtyřnohého miláčka z bodu A do X set kilometrů vzdáleného bodu B. Ještě jsem zapomněl na spotřebu, ve které možná někteří konkurenti vedou, ale 6.2 litru po týdenním testování, kdy jsem na spotřebu nejezdil, není špatné, takže ani tady nemůžu hledat žádný zápor.

Závěr

Nikdy jsem nečekal, že někdy něco takového řeknu, ale Hyundai i40 jsem po několika dnech začal mít rád a nechtěla se mi vracet. No a to se mi u normálních vozů stává velmi zřídka. Už slyším otázku: Jak je na tom ve srovnání s novým Superbem? S ním jezdím zrovna teď, když píšu tento test a auta jsou velmi vyrovnaná. Jedno vede v tom, druhé zase v něčem jiném, pak se mezi nimi objeví Mazda 6, která všechny strčí do kapse skvělým řízením, nejednou z rohu útočí nové Subaru Levorg s jedním z nejgeniálnějších podvozků a v dálce se směje technologiemi nabytý Passat. Takže to řeknu následovně. Pokud hledáte auto v této kategorii, kupte si jeden z výše zmíněných vozů, s ani jedním nešlápnete vedle.