TEST Hyundai i40 Kombi 1.7 CRDi
Osobně mám současnou produkci korejské značky velmi rád a ve své podstatě ani neznám model, který by si zasloužil výraznější kritiku. Obrození značky Hyundai je prostě ideálním příkladem toho, co to slovo vyjadřuje. Model i40 byl strategicky představen a uveden na trh až dlouhé dva roky po ukončení výroby Sonaty, která zrovna nepatřila k etalonu segmentu. Díky tomu se Hyundai vyvaroval přímému srovnávání aktuálního modelu s předchůdcem a dal odborné veřejnosti pozapomenout na chyby minulosti. Jako první také přišla varianta kombi (jsme přeci národ chalupářů a jednotlivců, co potřebují v autě vozit ledničky, litry stlačeného vzduchu a stovky řízků) a nepochybuji o tom, že právě to bude nejprodávanější varianta. Dokáže však potrápit již zavedené etalony mezi kombíky střední třídy?
Nebudu vás půl článku balamutit, abych nakonec přišel s překvapivým rozuzlením, ale povím to rovnou – ano, tento Hyundai se dokáže směle postavit proti nejtěžším soupeřům své třídy a v mnohém je dokonce překoná. Začíná to již statickými dojmy, které pro i40 dopadají nadmíru dobře. Nejde jen o vzhled, avšak již ten zaujme. Osobně z něj rozhodně necítím, že by byl vůz vytvořen v rozdílné kultuře, ba naopak, tohle je kvalitní a moderní evropská škola designu. Vůbec nepochybujte o tom, že ačkoliv se jedná o Hyundai, tak auto přitahovalo pozornost a málokomu se nelíbilo. Nejvíce nadšení z něj byli pánové ve středním věku, což jen a pouze dokazuje, jak výtečně Hyundai zná cílovou skupinu tohoto vozu.
Po nasednutí do interiéru přetrvávají pozitivní dojmy. Čeká vás domovská atmosféra podpořená mnoha příjemnými detaily. Námi testovaná model byl v takřka plné výbavě, což pocitům cestujících rozhodně neuškodilo. Možná až příliš daleko zašli Korejci s líbeznou melodií, jež doprovází nastartování a vypnutí motoru. Napoprvé překvapí, mnohé i potěší, ale po čase začne být vlezlejší než písničky Verony. Naštěstí se dá vypnout. Co však rozhodně neurazí je vzhled budíků, které vypadají hodnotně a uprostřed každého z nich se nachází údaje o teplotě vody, respektive stavu nádrže a vnější teploty.
Jednou z nejpodstatnějších věcí pro velký kombík je nabídka prostoru. V této kategorii Hyundai přímo exceluje, ať už se jedná o využitelnost a objem kufru či místo pro posádku ve všech směrech. Takto ukázkově prostorné by mělo být každé rodinné auto. Vzadu se v poklidu rozvalí pár dvoumetrových dlouhánů, zatímco vpředu člověk nenajde jediné omezení. Basketbalisté jsou na palubě i40 jednoznačně vítáni. Pokud by Korejci přecijen ještě zapracovali na kvalitě materiálů, popřípadě zlepšili ergonomii, tak mohou vyškrtnout zkušební jízdy a prodávat i40 rovnou na základě pouhé obhlídky vozu. Ze zvědavosti jsem se s tímto Korejcem zastavil u fanoušků koncernu VW a byl jsem velice mile překvapen, jak pozitivní hodnocení Hyundai získal.
Ještě než se pustím do popisu jízdy s vozem, dovolte mi zamyslet se nad smyslem části příplatkové výbavy. Jak jsem již podotknul, Hyundai i40, který se nám dostal do rukou, měl ve svých útrobách takřka všechnu dostupnou výbavu, snad jen střešní okno chybělo, což vyhnalo cenu vozu do závratných výšin, podle mých propočtů až někam k 900 tisícům. Ve voze se objevily i mnohé perličky, jako například automatické parkování či asistent jízdy v pruzích. Rovněž kupříkladu vyhřívané zadní sedačky či veliký dotykový display mnoho lidí nepotřebuje, zejména když se obraz z užitečné couvací kamery může promítat kromě onoho displaye i na plochu vnitřního zpětného zrcátka (u levnějších modelů). Bylo to však automatické parkování, které mne mírně zklamalo, jelikož při většině pokusů vůz najel až na obrubník, takže hrozilo poškrábání disku. Také udržování se v pruzích nefunguje nejspolehlivěji, protože k činnosti potřebuje jasně viditelné čáry a rozhodně se na něj nejde spoléhat. Poučení je v tomto případě jasné – někdy méně znamená více. Doporučujeme tyto položky vynechat a ušetřit tak cenné desetitisíce. Autu to rozhodně neuškodí, ba naopak.
Po rozjetí se již nepůsobí vše natolik růžově, jako při statických dojmech. Na vině je do značné míry trochu zastaralá šestistupňová automatická převodovka, která se hladkostí, přenosem výkonu ani rychlostí řazení nevyrovná svým moderním protějškům. Rozhodně však není nepříjemná, klidným povahám bude vyhovovat a k charakteru vozu se nakonec poměrně hodí. I přes to bychom opět doporučovali ušetřit a spokojit se s manuálem. Nejen, že dokáže lépe využít výkon motoru, ale také je dle hodnocení kolegů velice kvalitní. Samotný motor nemá nějaké zásadní vady, snad jen za studena by se mohl chovat kultivovaněji, nezřídka bylo nutno pustit hlasitěji rádio. Po zahřátí se však naftová sedmnáctistovka výrazněji zklidnila a stala se příjemným společníkem na cestách. Ačkoliv má 136 koní, stále platí, že objem ničím nenahradíš a v kopci měla s těžkým vozem občas plné písty práce. Částečně to ale dávám za vinu postaršímu automatu, který se mírně negativně podepsal i na spotřebě, která se držela spíše kolem sedmi litrů. Paradoxně vozu seděly v tomto ohledu spíše dálniční rychlosti, bez automatu ale odhaduji, že nebude problém jezdit za něco kolem šesti litrů na sto kilometrů. To je u takto velkého auta zcela akceptovatelné a bez výhrad.
Rovněž jen nepatrné připomínky šly na adresu podvozku. Občas na velkých příčných nerovnostech či hlubokých vlnách hlasitě dosedá na dorazy, většinu času se však chová ukázkově. Auto se za všech okolností chová stabilně a vyrovnaně. S až bohorovným klidem a lehkostí zvládá jakoukoliv zatáčku, což je u takto velkého vozu poměrně ojedinělé. Uspokojí tak i nadšeného řidiče, který objeví výraznou pomoc od zadní nápravy. Hyundai tak působí na nájezdu ostře, s jistým vedením předních kol a záď jakoby mírně sklouzává a pomáhá auto rovnat přímo na apex. Bavit se v kombíku od Hyundaie? Ano, i to je na zatáčkovité silnici možné. Ruku v ruce se schopnostmi v zatáčkách však jde komfort tlumení. Tohle je sice jisté, ale také do značné míry pohodlné auto. Chcete pohodlí ještě více? Opět stačí ušetřit a spokojit se s menšími koly. Pokud můžeme za podvozek i40 poplácat techniky po zádech, palec dolů si naopak vysloužilo řízení, které je sice přesné, avšak přeposilované a volant nepůsobí nijak spojen s předními koly.
Na místě však je otázka, jestli je tohle relevantní připomínka u rodinného kombíku. Osobně se domnívám, že ano, jelikož vědět co se děje s předními koly rozhodně je důležité a pomáhá to jak dojmu z jízdy, tak bezpečnému řízení auta na kluzkém povrchu. Nepochybuji však, že mnoho klidných řidičů to bude vidět jinak.
Již na začátku jsem prozradil, že Hyundai i40 je povedené auto a to nejen na poměry této korejské automobilky. Vyniká příjemným a prostorným interiérem, je nadán na dlouhé cestování, při kterém se projeví i přednosti motoru a dokáže okouzlit docela pohodlným, ale pro zatáčky nadšeným podvozkem. Jakožto rodinný vůz je těžko mu něco vytýkat, protože tuhle úlohu splňuje když ne na jedničku, tak na jedna minus. Svými ucelenými schopnostmi vysílá úhlavním konkurentům jasnou zprávu, že s i40 musejí počítat. Slušel by mu silnější diesel či modernější automatická převodovka, ale to vše může přinést některá z modernizací. Pokud se zamyslíte, jestli potřebujete všechnu dostupnou výbavu, máte od nás posvěcení ke koupi. Hyundai i40 totiž plní svou funkci perfektně. Crossovery by mohly závidět.
Plusy
- Design exteriéru a interiéru
- Výbava a kvalita interiéru
- Spotřeba paliva
- Pětiletá komplexní záruka
- Cena / výbava
Minusy
- Jízdní dynamika a projev motoru
- Pomalý automat v manuálním režimu
| Technické údaje | |
|---|---|
| Typ motoru: | přeplňovaný vznětový |
| Válce / ventily: | 4 / 4 |
| Zdvihový objem (ccm): | 1685 |
| Nejvyšší výkon (kW / ot/min): | 100 / 4000 |
| Nejvyšší toč. moment (Nm / ot/min): | 330 / 2000 – 2500 |
| Provozní vlastnosti: | |
| Maximální rychlost (km/h): | 197 |
| Zrychlení 0 – 100 km/h (s): | 11.6 |
| Spotřeba-město/mimo/kombi (l/100 km): | 7.2 / 4.8 / 5.6 |
| Emise CO2: | 149 |
| Rozměry a hmotnosti: | |
| Zavaz. prostor – sedadla/sklopena (l): | 525 / - |
| Objem nádrže (l): | 70 |
| Pohotovostní hm. / nosnost (kg): | 1576 / 524 |
| Rozměr pneu: | 225/40 R18 |
« Vaše auto – Petr a jeho Mitsubishi Lancer EVO VIII BMW M2 »
