Test Hyundai i30 N Fastback Performance. Perfektní souhra
Hyundai se rozhodl postavit ostrý hatchback a na první dobrou se jim podařilo vytvořit auto, které nemá v kategorii konkurenci. Nemyslím teď samotnou rychlost, ale čistě emoční řidičskou stránku věci. Honda Civic Type-R nebo Renault Megane R.S. jsou výrazně rychlejší auta, ale také o dost nudnější a řidičsky odtažitější. I30 N totiž nese všechny podstatné prvky, které z řízení chcete cítit. Je postavena podle toho nejlepšího receptu, má v sobě DNA starých BMW a je to nejemotivnější hothatch na trhu. Zapomeňte na GTI, Type-R a všechny ty Cupry – stojí mnohem více a jsou ztělesněním nudy.
Zmínil jsem geny starých BMW a opravdu to není tím, že jsem si ráno něčeho čichnul. I30 N má s korejskou automobilkou společné jen dvě věci – tok peněz a logo na kapotě. Za kompletním vývojem modelu stojí Evropané, konkrétně centrála v Německu. Za verzí N navíc muž, který dlouhá léta vedl ikonickou divizi M u BMW. Albert Biermann. To on tento model kompletně vymyslel a vdechl mu to, co mu už mnichovská automobilka nedovolovala – čistou řidičskou radost.
Nyní na trh přichází další karosářská verze, která přidává zejména na vzhledu. Fastback zkrátka vypadá lépe, než běžný hatch. Díky o tři centimetry nižší karoserii působí auto rozkročeným dojmem a svažující se záď zakončená opravdu rozměrným kachním ocasem musí potěšit každého fandu rychlých aut. Nejdůležitější změny na ostrém Fastbacku nejsou vidět. Auto bylo celkově vyztuženo – využívá přes 50% vysokopevnostní oceli a také přibylo 29 svárů, které zajišťují tužší karoserii o téměř 7%. Další výraznou změnou je lepší rozložení hmotnosti: 60% vs 40% ve prospěch přední nápravy.
Auto díky lepšímu rozložení váhy ještě o kus potlačilo nedotáčivost a je díky tomu daleko živější na zadek, ale k tomu se dostaneme později. Rád bych se ještě vrátil ke změnám oproti běžné verzi. Tou asi nejcitelnější je podvozek. Ten byl oproti hatchbacku mírně zcivilněn. Dorazy jsou nyní o 6mm delší a o 10% měkčí. Podobnou změnou prošly i pružiny, které jsou měkčí o 5%. Zásadní úpravy se také dočkala zadní náprava, která má přepracovanou vzpěru a má přinést lepší přilnavost a omezit odskok – již by tedy neměl hrozit tanec zadní nápravy na boulích v zatáčkách. Poslední drobností je optimalizace obtoku vzduchu kolem auta.
Uvnitř je to o dost decentnější a možná to je jediná výtka, kterou k autu mám. Interiér je nudný, příliš tmavý a málo se liší od běžných verzí. Zásadním rozdílem je volant se dvěma tlačítky navíc – Drive Mode a N Custom. Sedadla jsou sportovní, ale rozhodně nedosahují kvalit těch od Recaro, které nabízí konkurence. V zatáčkách bych si dovedl představit lepší oporu. Potěšila mě hlavice řadící páky – je kulatá a není z hliníku! Ideální. Odkaz na BMW nalezneme v otáčkoměru, který má diody indikující zahřátí motoru. To abyste věděli, kam můžete motor točit v aktuálním stavu zahřátí. Nechybí ani diody mezi budíky, které naznačují řazení. Moc dobrá věc.
I 30 N Fastback umí kombinovat denní použitelnost a hardcore sportování bez újmy na zábavnosti. Jde na to stejným principem – jízdními režimy, ale se zcela jiným výsledkem. Každý mód je totiž diametrálně odlišný. V tom běžném se jedná o klidného a pohodlného společníka na dlouhé cesty nebo dojíždění do práce. V N Custom pak můžete auto proměnit v hardcore – tvrdý, rychlý, uřvaný a zábavný. Můžete kombinovat cokoli – nejsportovnější mapu motoru, nejměkčí tuhost adaptivních tlumičů a třeba otevřenou výfukovou klapku. Je to jen na vás a individualita nastavení je tady ukázková.
Nebudu nudně tlachat o obyčejných režimech, to podstatné jsem zmínil. Šok přichází v nejostřejším naladění, kdy se tento Hyundai mění ve velmi schopný stroj. V Leonu Cupra nebo Golfu R jste pekelně rychlí, ale samotnou rychlost příliš nevnímáte. Auto jede jako po kolejích a ve stošedesáti na okresce mezi stromy můžete řídit jednou rukou a kochat se přírodou. Nevtáhnou vás do děje, nevyžadují umět řídit, ani výraznou soustředěnost. Výsledkem je izolovanost a nuda. Rychlost si vzala svou daň v podobě absolutní řidičské sterility. Civic Type-R je na tom výrazně lépe, je to jediný konkurent, který se Nku blíží. Na druhé straně v Hyundai se budete potit, ruky vám ukroutí živý volant, podvozek vám řekne o sebemenší nerovnosti a budete se muset sakra soustředit, abyste to neomotali o první švestku.
Nepamatuji si moderní auto, které mě tolik vtáhlo do děje a vyžadovalo tolik pozornosti a řidičské dovednosti. Uberete plyn v nájezdu do zatáčky a zadek jde ven. Stejná věc se vám stane, pokud brzdíte na natočených kolech. Na výjezdu za apexem se vám pod plným plynem volant pokusí urvat ruce a na rovině mezi zatáčky auto drtivě upaluje v před. Boží. Nepochopte to ale špatně – i30 N není uskákané nebo blbě odladěné. Je jen abnormálně komunikativní.
Jakmile Nko pochopíte a zkrotíte, otevře se vám svět plný zábavy. Auto ladně reaguje na odstavení plynu, utahuje stopu a o všem vás informuje do zad a řízení. Můžete s ním být efektivně čistí a nebo velmi neefektivně rozevláti s úsměvem duševně nemocného. Je to jen na vás. Podvozek tohoto auta je skvost, nicméně mimo okruh nedoporučují zapínat sportovní tuhost tlumičů, to už je příliš velký hardcore. Tady však lze cítit odlišné naladění fastbacku. Podvozek je sice stále abnormálně tuhý, ale rozhodně poddajnější než u hatchbacku. Snížilo se i odskakování a auto teď mnohem lépe kopíruje povrch silnice.
Samotný motor je také obrovským překvapení, Hyundai použil dvoukomorové Twinscroll turbodmychadlo, které nezná prodlevy. Vážně, po prvním přidání budete chtít zastavit a jít hledat šneka pod kapotou. Reakce jsou okamžité, kulervoucí a nebudete jim chtít uvěřit. Samotný zátah a akcelerace (6 sekund na stovku) odpovídá 275 koním, ale není to nic zásadního, je to prostě rychlé auto, ale ne tak jako jeho rivalové. Ohromí vás až zmíněnou reakcí a dravostí jít za plynem.
Připočtěte si k tomu krátkou, přesnou a tuhou kulisu řazení a budete zamilování. Pořád jsem ale nezmínil třetí a velmi podstatnou část charakteru – zvuk. Je to jediný hothatch na trhu s odpovídajícím “hudebním” doprovodem. Auto řve, střílí při každém ubrání nebo přeřazení a chlapcům z Německa se podařilo naladit i samotný tón čtyřválce přímo ukázkově. Nikdy jsem nečekal, že to řeknu, ale zní a dělá větší brajgl než přehnané John Coopery Works. jenže i tady se měnilo, fastback dostal jako první Nko filtr pevných částic, a tak je třeba počítat, že zní umírněněji než hatchback, který GPF prozatím nemá.
Tam někde na okresce budete v ráji a připadat si jako v privátním závodní autě. Budete toho mít plné ruce. V té soustředěnosti si teprve uvědomíte výjimečnost tohoto auta. Hyundai postavil na první dobrou poctivé moderní auto s charakterem staré školy. Auto zároveň univerzální, rychlé a až překvapivě zábavné.
Hyundai i30 N FastBack není nejrychlejší na trhu, ale stále patří ke špičce třídy a co se zábavy za volantem týče těžko hledá sobě rovného. Je to auto, které bych předepsal notorickým vyznavačům zadokolek. Má vůbec nějaké chyby? Za jedinou nemůžeme vinit automobilku, ale evropskou unii. Kvůli nové normě je auto vybavenu filtrem pevných částic, který trochu omezil vokální repertoár výfuku. Této změny se bohužel dočká i hatchback.
Plusy
– Motor
– Převodovka
– Jízdní vlastnosti a podvozek
– Zvuk
– Univerzálnost
Minusy
– Vyšší spotřeba oproti stejně výkonné konkurenci
– Nudný a tmavý interiér
« PRODEJE AUT V ČR TÁHNOU OJETINY. TY ALE PRAVDĚPODOBNĚ BRZY PODRAŽÍ Elektromobilita v Česku roste oproti rozvinutějším státům pomalu »
