TEST Hyundai i30 3D 1.6 GDI
Aktuální generace Hyundai i30 není v redakční garáži nováčkem, testovali jsme již variantu kombi i klasický hatchback s pěticí dveří. Logicky tak následuje nejnovější karosářská varianta nazvaná 3D naznačující počet vstupních otvorů do interiéru. A rovnou na vás takto ze začátku vypálím, že co se týče vzhledu, jde také o moji variantu nejoblíbenější. Spolu s nejnižší cenou tak jde o poměrně zajímavou nabídku pro lidi netoužící po zbytečném převážení vzduchu sem a tam. Základní cena činí 280 000 Kč, což je v nižší střední třídě unikát, zvláště když do toho započítáte velmi povedený vzhled.
Exteriér
Na první pohled by se mohlo zdát, že jedinou změnou oproti pětidveřové variantě je pouze chybějící pár zadních dveří. Opak je ale pravdou, pokud se zaměříte na detaily, odhalíte spoustu drobných odlišností. Jiná je například mřížka chladiče připomínající tu z americké specifikace Sonaty, LED světla pro denní svícení nebo velmi povedená zadní světla opět s LED technikou. Ty bych osobně montoval na všechny verze i30, autu dodají šmrnc mnohem dražších vozů.
O bočních partiích se snad ani nemusíme bavit, sportovní siluety “třídveřáku” velmi sluší a lidé mu typují mnohem vyšší výkon než ve skutečnosti má. Jediná věc, která mi na vzhledu vadila, byla klasická prutová anténa umístěná do zadní části střechy. Ano, vím že je to levné řešení, žraločí ploutev jako u BMW nebo zabudování do zadního skla by ale vozu slušelo mnohem více.
Litá kola mají tmavé lakování a spolu s červeným lakem karoserie působí sladěně a na tomto konkrétním autě patřičně. O palec nebo dva větší průměr by možná neuškodil, na druhou stranu levnější pneumatiky a méně uskákaný charakter podvozku také nejsou k zahození. Celkově bych exteriér třídveřové i30 zhodnotil velmi kladně a při testovacích jízdách jsem nebyl nadšený sám, okolojdoucí lidé mi dali za pravdu.
Interiér
Uvnitř se pokračuje ve hře najdi co je nového, základ tvoří již známý interiér z předchozích testovaných verzí. Opět se hledělo na navození sportovního pocitu a sem tam se to i povedlo. Kovové pedály nepůsobí lacině, stejně tak polokožené sedačky nebo navigační systém. Opět jde spíše o detaily, nezkušené oko mnoho rozdílů nepochytí. Jediným podstatným rozdílem jsou tak sklopná zadní sedadla a k těm směřuje moje další výtka – po navrácení do vzpřímené pozice se totiž nevrátí na své půdovní místo. Musíte je tak znovu posunout tam kam vy chcete a to se při častém používání rychle omrzí. Naštěstí se u karoserié typu kupé lidé vzadu často nevozí, přesto jde o přešlap který by se už neměl opakovat.
Palubní deska je v nezměněné podobě včetně navigačního systému a palubních přístrojů s barevným displejem uprostřed. Volant má kožený potah a spoustu tlačítek, ve kterých se ale není složíté vyznat, včetně známého nastavení tuhosti posilovače. Mezi volbami není velký rozdíl, nepříjemnější byl pro mě osobně nejtužší režim Sport. Zde jakákoliv paralela se sportovním vozem v interiéru končí.
Motor a jízda
Karoserie kupé se obecně těší větší tuhosti v krutu než jejich sourozenci s větším počtem dveří. Nejinak je tomu i bezpochyby zde, i když se naladění podvozku v podstatě neliší od hatchbacku s pěti dveřmi nebo kombi. Jízda je velmi pohodlná a na ostatní konkurenty ve třídě neztrácí v podstatě nic. Zadní víceprvková náprava se v nižší střední tídě pomalu stává luxusním prvkem, Hyundai zde ale nešetřilo a my mu za to děkujeme. Nečekejte kvality podvozků od Fordu nebo Hondy, proti Volkswagenu nebo francouzům se však může hrdět postavit.
Dosud nepadla žádná zmínka o motoru což teď okamžitě napravíme. Jde o starou známou přímovstřikovou atmosféru s označemím 1.6 GDI. Mnohde se dočtete, že je líná a udávaný maximální výkon 99 kW si snad inženýři museli vycucat z prstu. Ano, v nízkých otáčkách musíte trochu šlapat na plyn aby to jelo, na druhou stranu zátah je lineární a nepolevuje ani ve vysokých otáčkách. Spolu s velmi kultivovaným chodem a nízkou spotřebou jde o nadmíru příjemného společníka. Kombinovaná spotřeba se v průběhu testu držela okolo 6 litrů naturalu na 100 km, po dálnici si při 130 km/h vezme okolo 6,5 litru. Proti tomu nelze snad nic namítat, takové hodnoty byly ještě před pár lety utopií.
I přes nesporné kvality motoru mi ale k autu tohoto typu nesedl. Ideálem by podle mého názoru byla jeho přeplňovaná verze používaná například ve Velosteru Turbo, který našim testem prošel o týden později. Má v podstatě stejnou spotřebu, charakterem je ale někde úplně jinde, sem by sednul opravdu bezchybně.
Závěr
Hyundai i30 s třídveřovou karoserií a motorem 1.6 GDI svému výrobci ostudu rozhodně dělat nebude. Pro svobodné bezdětné zákazníky hledící zároveň na pohledný exteriér a pořizovací cenu a netoužící po sportovních výkonec jde o velmi lákavou nabídku. Pro extravagantní sportovce je tu Veloster Turbo nebo chystaný ostrý pro_Cee’d. O masovku asi nepůjde, o to exkluzivněji se ale můžete cítit, zvláště s přihlédnutím na cenu a celkovou kvalitu vozu.
Plusy
- Povedený vzhled exteriéru
- Spotřeba
- Cena
Mínusy
- Bezcharakterní motor
- Aretace předních sedadel
| TECHNICKÉ ÚDAJE | |
| Motor: | 1591 ccm, čtyřválec, zážehový |
| Max. výkon: | 99 kW při 6300 ot./min. |
| Max. točivý moment: | 164 Nm při 4850 ot./min. |
| 0 – 100 km/h: | 9,9 s |
| Nejvyšší rychlost: | 195 km/h |
| Průměrná spotřeba: | 6 l/100 km |
| Pohotovostní hmotnost: | 1299 kg |
| Poháněná náprava: | přední |
| Cena základní verze: | 339 900 Kč |
| Cena s testovanou motorizací: | 467 890 Kč |
« Exkluzivní fotogalerie Lamborghini Urus Galpin GTR1 – Nový hypersport za milión dolarů! [+video] »
