Test Hyundai i30 1,6 CRDi. Volba rozumu
Hyundai i30 si v našich končinách vytyčil nelehký cíl, a to svrhnout nadvládu Škody Octavie. Pro automobilku se jedná o stěžejní model a je znát, že při jeho vývoji si dali inženýři hodně záležet. Mně se do testu dostala varianta s nejsilnějším dieselem a praktickou karoserií kombi. Jestli se může korejský počin rovnat českému bestselleru, se pokusím zjistit v článku.
Musím říct, že v designu exteriéru u mě těsně vyhrává i30. Pryč jsou příliš korejské tvary předchozí generace. Současná varianta je sice na první pohled jasnou evolucí předchůdce, ale snaží se promlouvat více evropským jazykem. Auto sází na jednodušší tvary, které ale dle mého budou mnohem lépe odolávat stárnutí. Přední šestiúhelníková maska s protáhlými světlomety je jasným poznávacím znamením současných modelů značky.
Svažující se střecha spolu s úzkými okny vytváří pěkně vyvážené proporce a i30 nepůsobí tak krabicovitě. Autu to s černou střechou, zrcátky a příplatkovými koly prostě sluší. Je to zkrátka takové auto pro každého. Jen u zádě už asi designéry tlačil deadline a tak to vzali hodně rychle. Nějaké to oživení by to chtělo, nicméně v této kategorii se uznává spíš střízlivý design, než nějaké experimenty s tvary.
V interiéru vládne příjemná atmosféra a i zde je na první pohled znát uhlazení a celkové očištění palubní desky. Rychlý pokrok korejských automobilek je zde asi nejpatrnější. Vládnou zde příjemné materiály a skvělá ergonomie. Slícování jednotlivých dílů je na špičkové úrovni a nemusíte se bát žádných vrzavých zvuků. Jedinou chybku vidím v tom, že hlavní části palubní desky (tedy ta, kam saháte nejčastěji) je vyrobena z nepříjemně tvrdého plastu. Všechny ovládací prvky jsou tam, kde byste je čekali a tlačítka mají příjemný (skoro prémiový) měkký chod.
Dominantou interiéru je plovoucí displej infotainmentu, který má příjemné rozlišení a je dobře čitelný za všech světelných podmínek. Systém, který skrze obrazovku komunikuje s řidičem, je skvěle odladěn. Jeho reakce jsou bleskurychlé a jeho ovládání logické. Můžete si navíc rozdělit obrazovku a využívat dvě aplikace najednou. Přístupná je konektivita přes bluetooth, kabel i integrovaný systém Apple Car play a Andoid auto. Multimediální výbavu ještě završuje na poměry třídy kvalitní audiosoustava. Samozřejmostí jsou nejmodernější prvky bezpečnostní výbavy, jako je hlídání mrtvého úhlu, asistent jízdy v pruzích, nebo systém automatického brzdění. Na dlouhé cestovaní je tedy auto opravdu skvěle vybaveno.
Najít ideální polohu za volantem je otázka několika sekund. Volant i sedačka nabízí nebývale široké možnosti nastavení a každý si tak najde to svoje. Sedadlo řidiče je komplet nastavitelné elektricky, dokonce s pamětí. Kožená sedadla jsou vyhřívaná i odvětrávaná a sedí se v nich opravdu dobře. Dostatek prostoru je i na zadních sedadlech.
Nad hlavou i před koleny jsem měl ještě dostatečnou rezervu. Kdo řeší objem kufru, bude určitě potěšen. Základ je přes 600 litrů a je rozměry je dokonce o 5 centimetrů širší, než je tomu u Octavie. Dno kufru je navíc rozděleno na několik přihrádek. Máte-li tedy v kufru rádi pořádek, určitě budete tuto možnost milovat. Při sklopení sedadel vzroste objem na 1650 litrů. Bagáže sem tedy nastrkáte spoustu. Jako rodinné auto i30 zatím boduje. Pojďme se mrknout, co je pod kapotou.
Tam se schovává nejsilnější dieselová jednotka o objemu 1,6 litru a výkonu rovných 100 kW spřažená s šestistupňovou manuální převodovkou. Motor se umí při studeném startu pořádně ozvat. Po zahřátí je projev o poznání lepší, ale díky velice dobrému odhlučnění kabiny o něm budete sotva vědět. Auto váží pouze něco málo přes 1500 kilo, takže s ním motor nemá problém. Pro vytěžení dostatku výkonu jej ale musíte trochu víc vytáčet.
V nižších otáčkách se chová dost letargicky. Na druhou stranu se krásně plynule nechá vytáčet bez výrazných známek vadnutí až nad 4,000 otáčkám za minutu a jeho chod je velice kultivovaný. Trochu mě zklamala manuální převodovka – má krátké a jasně vymezené dráhy, ale při překonávání neutrálu má občas tendenci lehce zadrhávat a párkrát se mi stalo, že rychlost nezapadla hned napoprvé. Její sladění s motorem také není úplně ideální – Zejména mezi druhým a třetím stupněm budete muset občas volit, jestli motor podtočit, nebo držet v otáčkách, kde nepříjemně duní. Je to škoda, protože Hyundai umí manuální převodovky odladit skvěle. I přes tyto drobné vady na kráse je ale vůz velice úsporný. Při běžném cestování není problém pohybovat kolem pěti litrů, ve městě za sedm.
Jízdně je i30 velice vyzrálé auto. Na palubě panuje příjemné ticho, jízda je jistá a posádka si užívá pohodlí. Podvozek umí opravdu skvěle žehlit nerovnosti, v tom patří na špici třídy. Tlumiče působí, jak kdyby byly na míru šité českým silnicím. Naše cesty i města zdolává s naprostou grácií.
Kvůli měkčímu nastavení podvozku se auto ale trochu více naklání. Ne, že by mu jízda po okreskách neseděla, ale určitě mu nesedí rychlejší tempo. Kola se sice srdnatě drží silnice, ale z každého pohybu karoserie je znát, že mu více sedí poklidné zdolávání kilometrů. Na dálnici se auto chová ukázkově, je krásně stabilní a aerodynamický hluk je při dálniční stotřicítce na minimální úrovni. Řízení mi přijde, jak převzaté z Octavie – je přeposilované a bez citu. Nechybí mu přesnost, ale dění pod koly budete spíše tušit.
Po společných kilometrech s i30 se mi na mysl vloudila myšlenka o tom, že Hyundai se tak moc snažil postavit konkurenta Octavii, až postavil téměř identický klon. Obě auta jsou si natolik blízká, jak jen dvě auta různých automobilek mohou být. Asi v tom není nic špatného. Kdo by se nechtěl dotáhnout na paty evegreenu třídy. Jedná se zkrátka o zatraceně povedené rodinné auto, ve kterém vám nebude chybět asi nic.
V základu jej pořídíte kolem 360,000 korun českých, testovaný kousek byl téměř za 750,000, což je pořád o nějakých 100,000 méně než za obdobně vybavenou Octavii. Hyundai jde tak do hry se silnými kartami v rukách. Je tedy lepší než Octavie? Za výrazně nižší cenu nabídne silnější motor, mnohem větší porci výbavy a pětiletou záruku bez omezení s dvanáctiletou zárukou karoserie proti korozi. Rozhodnutí nechám na vás. Nedělám si iluze. Škoda má na našem trhu tak silné jméno že ho ještě chvíli jen tak něco neohrozí, ale určitě by měla být na pozoru, protože jí pod okny roste silná konkurence.
Hyundai i30 kombi je velice povedené rodinné auto. Prakticky mu není co vytknout. Má skvělou výbavu, silný a úsporný motor a stále si drží jisté cenové zvýhodnění. Pokud hledáte nový vůz pro rodinu, neměli byste se nechat odradit agresivním marketingem lokálního zastoupení a novu i30 vyzkoušet.
Plusy
– Design
– Komfortní podvozek
– Bohatá výbava
– Odhlučnění
– Využitelnost kufru
Minusy
– Chod manuální převodovky
– Tvrdé plasty na palubní desce
« Udělala si z vašeho motoru domeček kuna? Poradíme, jak na ni Nová Škoda Octavia RS dá sbohem konvenčním pohonům. Co nabídne? »
