TEST Hyundai i20 Coupe 1.4i
Hyundai i20 má na našem trhu nestandardní postavení. Ve “staré Evropě” totiž jeho prodeje ani v nejmenším neohrožují nejprodávanější konkurenci v podobě VW Polo, Renaultu Clio a Opelu Corsa. U nás je tomu však přesně naopak a i20 je jediný model, který dokáže bestselleru Škodě Fabii ukořistit větší množství zákazníků. Tyto dva vozy v segmentu drží první příčky a vše ostatní je s hlubokým odstupem za nimi.
Nová generace se snaží působit mladistvějším dojmem a zapůsobit i na mladší klientelu, a proto je tady i třídveřová varianta označována jako Coupe. Technicky je to samozřejmě stále hatchback se třemi dveřmi a tvar coupe se Hyundai snaží naznačit masivním zadním C sloupkem a vystouplými zadními blatníky. Nutno podotknout, že to nevypadá vůbec zle a vůz působí mladistvým cool dojmem. Jiný je i tvar obou nárazníků, které jsou řezané do ostřejších sportovních tvarů. Dominantou je pak obří lichoběžníková maska chladiče. Celkový dojem z výsledného produktu je pozitivní a auto prostě vypadá dobře.
Podobnou strategii zvolila Korejská značka i uvnitř své novinky. Interiéry koncernu KIA-Hyundai udělaly v posledních letech ohromný pokrok a ne jinak je tomu i tady. Opět se vsadilo na elegantní pojetí a luxusní apel. Hyundai k tomu využívá kontrastní barevné provedení palubní desky, měkčené plasty a oblé tvary a linky. Ergonomie je bez výtek a vše s čím přijdete do styku funguje výborně. Ovladače mají jasnou aretaci chodu a páčky kladou správný odpor. Kožený tříramenný volant se díky ideálnímu průměru věnce drží skvěle. Sedadla nemají žádné sportovní ambice a zaměřují se primárně na pohodlí posádky a to plní na jedničku. Není to však na úkor stability, dokáží podržet tělo dobře. Palubní deska je tedy kvalitní, ale vzhledově příliš nenadchne a vypadá mírně zastarale, za což může především provedení a grafika centrálního displaye.
Největší devízou interiéru je však prostor. Ten je u i20 Coupe největší ve své třídě do všech směrů a nabízí tak příjemnou vzdušnost a světlost. Velkorysejší podélný a příčný prostor jednoduše ocení každý. To samozřejmě platí i pro zadní řadu sedadel. Skromnější je jen zavazadlový prostor, ale i tak patří k těm objemnějším na trhu, nemá však prvenství.
Za své peníze také dostanete v této úrovni opravdu bohatou výbavu. Mimo jiné třeba 16“ litá kola, projektorové světlomety se statickým přisvěcováním do zatáček a LED denním svícením, elektricky sklopná vnější zpětná zrcátka, automatická klimatizace, dešťový senzor, samozatmavovací vnitřní zpětné zrcátko, vyhřívání volantu a předních sedadel, zadní LED světla, zadní tmavá skla, černé ochranné lišty dveří, panoramatická střecha, přístrojová deska „Supervison“, přední parkovací senzory, přední mlhovky, upozornění na vyjetí z pruhu, kožený volant a řadicí páku, elektrické stahování oken vpředu i vzadu, tempomat, zadní parkovací senzory či osvětlená zrcátka, rádio s USB, čtyřmi reproduktory a Bluetooth. A také nezanedbatelnou výhodu pětileté záruky. To vše už z i20 Coupé dělá malé luxusní auto, pravda za bezmála prémiovou cenu 410.000 Kč za testovanou variantu.
U benzínových motorů se Hyundai stále nepodřizuje downsizingu a nenabízí malý turbo motor. Mazda ukazuje, že se s tím dá fungovat velmi úspěšně a prodejům to neškodí. Nejsilnější benzínová alternativa pro i20 Coupe tak tedy je 1.4i. Tento atmosfericky plněný čtyřválec nabízí maximální výkon 100 koní při 6 000 ot./min. a nejvyššího točivého momentu 134 Nm dosahuje při 3 500 ot./min. Parametry jasně ukazují, že dynamiku si člověk musí zasloužit a motor je třeba točit a pracovat s převodovkou. Ta má naštěstí výrazně krátké zpřevodování. Jedná se jednoznačně o řidičtější volbu, ale dynamika autu pochopitelně pocitově schází. Reálně se však i20 Coupe pohybuje mrštně a nabídne naprosto fantastickou kultivovanost a odhlučnění. Ve vyšších otáčkách motor navíc zní příjemně sportovně. Potěšila mě i odezva plynového pedálu a okamžité reakce motoru. Nicméně menší přeplňované benzínové jednotky konkurence jsou lepší v ohledu dynamiky. Spotřeba 1.4i se po týdnu zastavila na kombinovaných 6.1 litrech.
Malý Hyundai má však jedno zásadní eso v rukávu – podvozek. Ten je totiž nastavený na komfortní notu a je to mnohem lepší, než rádoby tvrdé “sportovní” podvozky, které z Vás vytřepou duši a při sportovní jízdě stejně odmítnou poslouchat. Tady je však vše v naprostém pořádku. Podvozek krásně tlumí nerovnosti, je plavný a zároveň agilní. Auto samo o sobě k rychlé jízdě nevybízí a komfortní podvozek to ještě více umocňuje. Do města je vůz naladěn zcela ideálně. Na točité okresce nabídne solidní grip i reakci na volant, ale při pokusu o sportovní jízdu se dostaví nedotáčivost a pohupování karoserie v obou směrech. Kvituji možnost absolutní deaktivace stabilizačního systému letmým dotykem tlačítka.
Řízení je však nejslabším místem projevu auta. I když se jeho plynulost mírně zlepšila, stále výrazně zaostává a zejména při jízdě po rovině jsem měl pocit absolutního odtržení od vozovky, za což může vůle kolem středové polohy. Pochválit ale musím progresivnost řízení. Při malých rychlostech třeba ve městě je lehčí, než při rychlé jízdě.
K velkému mezigeneračnímu zlepšení došlo i u ručně řazené převodovky. Prakticky vymizely vůle, páka se pohybuje v kulise tiše, precizně a tlumeně, s příjemným zapadáváním k jednotlivým rychlostním stupňům. Krok řadicí páky mi připadal sportovně krátký. Mezi malými auty jde o špičkové řazení, které mě moc potěšilo.
Hyundai s novou generací i20 udělal ohromný krok kupředu a vůz nemá výraznější chyby. Nadprůměrný vnitřní prostor a komfortní podvozek jsou největšími argumenty pro jeho koupi.
Plusy
– komfortní podvozek
– prostorný interiér
– bohatá výbava
– řazení
– nízká spotřeba
– kvalita zpracování
Mínusy
– odtažité řízení
– horší dynamika benzínové varianty
« Albion Cars otevírá nové dealerství Jaguar Land Rover v Průhonicích BMW M2 vyfoceno na ulici – Přijde už brzy! »
