Test Hyundai Bayon 1.0 T-GDI MHEV: Denní sluha neodmlouvá
Hyundaii Bayon se povedlo hned v úvodu svého představení naprosto skvěle vyvolat rozruch. Někoho zvedl ze židle v dobrém slova smyslu natolik, že si jej přišel prohlédnout blíže, aby mu posléze připravil místo v garáži a někdo mu dodnes nemůže pořádně přijít na chuť. Z osobní zkušenosti mohu říct, že zvídavých dotazů na tento model bylo za testovací týden překvapivě hodně. Jeho posláním je nahradit téměř zlidovělý model Hyundai ix20. Minimálně v prvních dnech své existence se o něm začalo mluvit hned mnohem víc než o jeho předchůdci. Má ale také potenciál ke zmíněnému zlidovění? Záleží na tom, jak moc jsou ochotni se čeští chalupáři odvázat.
Velká skupina českých řidičů, kteří netráví celý den na cestách, ale v jejich hledáčku jsou zejména levnější a jednoduchá auta, nemají poslední dobou zrovna široký výběr. Hyundai se ale během několika málo let naučil s tuzemskými zákazníky velmi obstojně pracovat. Naslouchá jejich přáním a vypadá to, jakoby jednotlivé modely vyráběl přímo na míru pro modelové skupiny.
To, co už jsem lehce nakousl na začátku, je v prvním kontaktu s Bayonem opravdu asi nejzásadnější věc. Ano, je to jeho design. Je opravdu velmi odvážný. Netrvalo tak dlouho, a když jsem se někde objevil, dotazy o tom kolik to stojí a jak to jezdí, se začaly množit zejména od dam. Svůj názor si na jeho vzhled musí každý udělat sám. Fanoušky moderní doby každopádně určitě potěší.
Na to, jak hodně je odlišný od svého předchůdce zvenčí, uvnitř si i přes přepracovanou architekturu drží s modelem ix20 podobné teorie jednoduchosti a praktičnosti. Po ergonomické stránce není ovládacím prvkům, co vytknout. Tady se moc neexperimentovalo a řidič tak najde vše na svém místě, jak je zvyklý. Nebylo vůbec účelem dělat z Bayona luxusního společníka, ale účelového držáka. Použité materiály byly voleny hlavně s důrazem na snadnou údržbu a maximální trvanlivost. Kolem sebe tak najdete převážně levnější tvrdé plasty. Všude jinde by z toho různí šťouralové asi hned upadali do mdlob, ale u Bayona to prostě nijak nevadí. Praktické je i uspořádání vnitřního prostoru, a i když nemůžete čekat nadstandartní prostornost, místa je minimálně vepředu dostatek. Zadní část je na tom typicky hůř, ale karoserie toho poskytuje maximum a místo je využito beze zbytku.
Pod kapotou testovaný Bayon ukrýval zážehový přeplňovaný tříválec o objemu rovného litru. Osobně nemám tříválce moc v lásce pro jejich tvrdší a typicky nelibý chod, ale Hyundai umí tříválec maskovat velmi obstojně. Jeho zvukový projev je příjemný a chod kupodivu jemný. Jeho výkon 120ti koní umí s malým Bayonem pěkně zacvičit, a když se roztočí, nemohu říct, že bych si netroufl předjíždět, kde potřebuji. Mild-hybridní ústrojí dopomáhá při rozjezdech k většímu elánu, což pohonnou jednotku dělá v případě výkonu zase o kousek zajímavější. Bayon disponuje také několika jízdními režimy, které dokáží omezit výkon a ušetřit tak nějaký ten decilitr paliva. Zejména v režimu ECO je hodně cítit utlumenost a dokáže tak aspoň trochu zkrotit těžkou nohu řidiče.
Se spotřebou jsem se celý týden pohyboval kolem sedmi litrů, což bych si na tak malé auto představoval ještě o něco méně, ale je pravdou, že jsem se někdy živostí motoru nechal trochu unést. S čím jsem už tak spokojený nebyl, byla rekuperace. Není problém v tom, jak nastupuje, a jak moc dokáže decelerovat, ale spíše v jejím načasování. Nepochopil jsem, jak systém vyhodnocuje, kdy rekuperovat má, kdy nechá auto plachtit, a jaký tomu má sedmistupňový automat DCT přiřadit rychlostní stupeň. Tak, jak jsem zvyklý, že určitá logičnost v chování mild-hybridu je, tak tady jsem ji postrádal. Automat jako takový ale špatný není, a i když se někdy nejevil jako z nejhladších a trochu vychování by si ještě zasloužil, přednost manuálu bych v případě Bayona stejně nedal.
Co pro mě naopak bylo velmi příjemným překvapením, byl podvozek. Nečekal bych od malého crossoveru takovou dávku komfortu a odhodlanosti bojovat s českými okreskami. Příjemně se řídí, v zatáčkách je ve stopě jistý a dobře se čte, co se pod koly zrovna odehrává. Odtlumení do interiéru je na velmi dobré úrovni a i přes sedmnáctipalcová kola jsem si připadal jako při jízdě v autě minimálně o třídu výš. V tomto ohledu svému předchůdci odskočil o pořádný kus napřed a současní majitelé ix20 by byli asi hodně překvapeni, jak jim ve fabrice jejich oblíbence vylepšili.
Hyundai Bayon je z evolučního hlediska úplně někde jinde než dřívější ix20, kterou nahrazuje. Ostatně tenhle rozjetý rychlík, jakým momentálně automobilka Hyundai je, je adeptem na nejdravější značku, která uspokojí české masy. V případě Bayonu jde o velmi schopné auto, které můžete pořídit již za částku od 350ti tisíc, což vypadá velmi sympaticky. 100koňové 1,0 T-GDI s šestistupňovým manuálem v totožné nejnižší výbavě vyjde na akčních 379 990 Kč (standardně 419 990 Kč). Opačný konec ceníku zaujímá atmosférická 1,2i ve výbavě Style za akčních 469 990 Kč (standardně 509 990 Kč). Verze 1,0 T-GDI Mild Hybrid v této výbavě, kterou jsem měl v testu, vyjde na akčních 539 990 Kč (standardně 579 990 Kč). Vůz je vyráběn v Turecku, takže je potřeba počítat s delší dobou dodání. Automobilka uvádí zhruba šest až sedm měsíců.
I když se snaží tvářit futuristicky, je stále dost dobře obyčejný. Na silnici se chová příjemně a velká dávka pohodlí mu určitě nechybí. Mild-hybridní techniku bych si ale v jeho případě klidně odpustil a chtěl ho takového, jakým by měl být. Obyčejného, nezničitelného a připraveného odvozit v dalších dvaceti letech celou chalupu do bytovky a zpět minimálně tisíckrát.
Plusy
– prostor v kabině
– cena v nižší výbavě
– živý motor
– pohodlný podvozek
Mínusy
– nepředvídatelné mild hybridní ústrojí
« K čemu slouží filtry motorového oleje? Test: Ford představuje čtyři speciální edice pick-upu Ranger »
