Test Honda XL750 Transalp: Adresa bydliště Alpy
Troufám si říct, že většina z nás motorkářů si pořizuje motorku hlavně pro zábavu. Jejich nepřeberné množství typů nechává uspokojit každého, po čem zrovna nejvíc touží. Někdo chce brousit okruhy, někdo jen odpoledne vyrazit kolem komína a jiný objevovat svět. Neexistuje univerzální návod stejně jako neexistuje univerzální motorka. Některé jsou ale zaměřené víc jedním směrem a jiné mají širší využití. A jednou z těch, která toho zvládá více najednou je pro mě i nová Honda XL750 Transalp.
Prošel jsem si dobou, kdy pro mě jedinnou volbou byl ten nejrychlejší supersport. Vyzkoušel jsem i velké množství chopperů nebo naháčů. Protože mi ale náš rybníček časem přestal stačit a začal jsem upřednostňovat dálavy, zvolil jsem praktičnost a pohodlí před vším ostatním a skončil nakonec u cestovních endur. Nejvíc mi vyhovují velká endura, která můžu naložit jako autobus a jet na konec světa. To ale také nemusí vyhovovat každému pro svojí váhu a velké rozměry. Velmi dynamická je tak poslední dobou kategorie středních endur, která dokáže zasáhnout největší skupinu potencionálních zákazníků. Jak lehce pokročilé začátečníky, tak i zkušené jezdce. O výrazně příznivějších cenách ani nemluvě.
Jedním ze žhavých želízek v ohni je i nová Honda Transalp. Jak už její název napovídá, nemusíte s ní jezdit jen do vedlejšího krámu pro rohlíky, ale ztrestat s ní jeden alpský průsmyk za druhým. Bude se tam rozhodně cítit jako ryba ve vodě. Není to tak dávno, kdy jsem si taky jeden takový alpský trip střihnul, ale to bylo na Goldwingu. To je samozřejmně úplně jiná kategorie, ale Transalp i v několika málo českých serpentinách předvedl, že dát si s ním takové Stelvio by byl doslova ukázkový balet.
Představení nového Transalpu vzbudilo v mnohých pochybnosti. Víceméně jedinný důvod je jeho motor, který je nově řadový a trhá žíly zarytým véčkařům. Nejhorší věc kterou ale člověk může udělat je hodnotit motorku z údajů na papíře a tak si pojďme trochu zajezdit. Na první pohled vypadá Transalp štíhle a obratně. Jeho 21″ přední kolo spolu s tlumením Showa a 200mm zdvihem opticky předek hodně zvedá a i jeho štíhlá přední kapota a ostře řezané světlo navozuje dojem hbitosti. Směrem dozadu se ale příjemně rozšiřuje a poskytne tak velmi slušnou ochranu pro kolena. Sedlo není nikterak vysoko (850mm) a tak si pohodlně sednou i menší postavy s nohama bezpečně na zemi. Řídítka jsou na silniční cestování dostatečně široká a jejich poloha v dobré pozici na vzpřímenou polohu i pro vyšší postavy.
Po probuzení motorky zapalováním, TFT displej nabíhá překvapivě rychleji než u Africy Twin. Grafika je velmi podobná a tak jak je zvykem i u Africy, nabízí mraky informací, což ocení hlavně hračičkové, kteři potřebují vědět i v jaké fázi je zrovna měsíc na nebi. Design zobrazení je ale líbivý a nabízí několik možností zobrazení. Nemá problém s čitelností na přímém slunci a není tady tak defakto co vytknout. Po nastartování motoru mě mile překvapí jeho projev. Nemůžete samozřejmě čekat dunění jak z lokomotivy, ale spíš příjemně vrnění, které nikde ostudu neudělá ani se sériovou koncovkou. Měl jsem tu čest s tímhle motorem už v letošním Hornetu a velmi mile mě překvapil. Můj osobní názor je ale ten, že Transalpu sedne doslova jako prdel na hrnec.
Oproti Hornetu jej v Hondě totiž ještě mírně poladili, aby sednul svojí charakteristikou spíše cestovnímu enduru. Vážení rejpalové a stěžovatelé. Řadový dvouválec už dávno není to co býval. Přesazené ojniční čepy a další vychytávky dávají tomuto agregátu velmi, opakuji velmi podobný charakter jako u véčka. V jedinné věci vám ale musím dát za pravdu a kopnout do sebe za vás. Zátah ve spodních otáčkách jako véčko nemá. Nejspíš asi ani mít nikdy nebude. Ale je tu jedno velké ALE! Ve spodních otáčkách je na dvouválec naprosto sametový. Má výkonu tak akorát a nenakopne začátečníky přívalem výkonu. Ve středních a vyšších otáčkách příjemně graduje a za polovinou otáčkového pole už poměrně dost cení zuby a Transalp tak umí být hodně rychlý. Každý si tak vybere to své a na chuť mu přijde stejně tak jezdec, který potřebuje z jizdy hlavně adrenalin tak i ten, který se chce v první řadě kochat krajinou a ocení jemný plyn a skvělé dávkování pro pohodovou jízdu.
Podvozek Transalpa je v první řadě božsky pohodlný. To co umí odfiltrovat je rozhodně nadstandartem. Po rozbitých cestách, i s poměrně velkými dírami nemusíte ubírat plyn a klidně držet řídítka jednou rukou a druhou se dloubat v nose. Takové silniční retardéry pro vás doslova přestanou existovat a stačí jen zvednout trochu zadek ze sedla a přežehlit ho takovým stylem jako když jste přejeli zahradní hadici. Vědět o něm skutečně téměř nebudete. Vyzkoušel jsem tyto nástrahy i v jejich nejvyšších a nejhorších provedeních, kde s autem musíte téměř zastavit aby jste neudělali vanu, ale s Transalpem jsem měl spíš opačný problém, abych si při této zábavě spíš dokázal pohlídat povolenou rychlost. I v terénu vyniká lehkonohost Transalpa. S dobrým obutím budete rozhodně o dost rychlejší než mastodontní velká endura a z podvozku čiší jistota a dobrá čitelnost. Jedinné co bude v rámci příplatkové výbavy nutností je spodní kryt motoru, protože jeho olejová vána je dost na ráně. Brzdy nejsou kousavé a i na offroadové výlety po dešti kdy budete mít bláto až v trenkách jsou dobrým parťákem a příjemně se dávkují.
Pro ty kdož jsou spíše požírači silničních kilometrů můžete samozřejmě Transalpa vybavit i trojicí kufrů například z originálního příslušenství Honda. Jsou sice o něco menší než u jednostopách autobusů, ale po mé zkušenosti kdy si často sbalím i kraviny, které ve výsledku nakonec vůbec nepoužiji se do nich v sóle dokážete sbalit i na několik týdnů.
Transalp se rozhodně nejlíp cítí na okreskách. Čím horší a užší tím lepší. Právě tady vynikne jeho charakter a hbitost. Zvládá sice v pohodě i dálniční přesuny, ale kolem 160km/h mu již dochází dech a pokud budet dělat nějaké šílené přesuny po německých dálnicích na čas, nevychutnáte si tu jeho pravou podstatu a budete ho trápit. Sjeďte ale mimo dálnici a čeká vás tolik úsměvů jako pekárna na rohlíky. S přesnou a krátkou převodovkou je radost řadit. V tom je prostě Honda jednička. Lehká spojka neunaví prsty ani po celém dni a i s naloženými kufry jsem si přehazoval Transalpa z jedné strany na druhou jako kdysi v dětství BMX.
Transalp prošel dalším stupněm evoluce. Má motor s největším obsahem jaký kdy měl. Opustil sice véčkovou konstrukci, ale na řadovém dvouválci se zapracovalo natolik, že mě neštval vlastně ničím. Funguje skvěle, výkonová křivka je příjemně lineární a zbytek konstrukce motorky jako je podvozek, brzdy i převodovka jsou jeden přijemný balíček. Dejte mi v redakci měsíc dovolenou, do ruky Transalpa a vypusťte mě do Alp. Narovinu říkám, že by mi nechybělo vůbec nic a ještě mě budete muset nahánět zpátky. S podvozkem perfektně držícím stopu ztrestám na Grossglockneru pár GS a Afric a večer si z kempu stihnu ještě v plavkách a žabkách zajet do nejbližšího obchodu pro pár piv.
Východní útok potomků Mao Ce Tunga prý láká se svými novými motorkami na super výbavu a boží ceny. Ano i s nimi už jsem měl tu čest, ale s cenou za Hondu Transalp 250.000 prozatím se svojí konzervativní povahou přece jen zůstávám věrný chlapcům ze Země vycházejícího slunce.
« Volkswagen představil nový Passat: Jen jako kombi a s pořádnými motory Nejočekávanější elektromobil je zde: TESLA Model 3 má po modernizaci »
