Test Honda X-ADV. SUV v jedné stopě

Test Honda X-ADV. SUV v jedné stopě

Autor: Matěj Machů,

9. 7. 2018 • Motocykly, Novinky •

motor: 90%

podvozek: 80%

převodovka: 100%

Zpracování: 90%

Radost z jízdy: 80%

X-ADV je skutečně povedený crossover, který si vzal to nejlepší ze skútru a vše doplnil o prvky dospělé motorky. Přes zkratku ADV ve svém názvu, je ale vhodnější spíše do městského prostředí a nezalekne se ani cestování. Ideální pro ty, co jsou zvyklí více na volant než řídítka, touží po svobodě jedné stopy a ocení možnost parkovat bez rezidenčních karet.

Verdikt:

Je zjevné, že dnešní móda crossoverů se nemohla motorkám vyhýbat věčně. Ne že by se určité prolínání kategorií nedělo už dříve, ale zatím nikdy v takové míře jako u v loňském roce představeného X-ADV od Hondy. Dnes se na autojournalu.cz společně podíváme na první test motocyklu a právě X-ADV podle mého může představovat vstupní bránu do světa jedné stopy pro řadu řidičů, jelikož má k charakteru auta poměrně blízko, aniž by muselo být prapodivným netvorem s více než dvěma koly. Pojďme se na něj podívat blíže.

Design

X-ADV zaujme na první pohled svým zevnějškem a oči zvědavých kolemjdoucích (škoda, že spíše mužského přesvědčení) upoutá, kamkoli se s ním vydáte. Z předního pohledu by díky oproti skútrům velkému přednímu kolu a celkové koncepci „masky“ nebyl problém X-ADV splést s plnokrevnou adventure motorkou. Z omylu však každého vyvede pohled boční, kde je ihned nápadná absence nádrže před řidičem, která je zastoupena výrazně nižším středovým tunelem. Osobně jsem nikdy příliš nepochopil tento typ konstrukce u velkých skútrů, kdy je tunel natolik vysoký, že neumožní při nastupování po „vespovsku“ protáhnout nohu a tu je třeba přehodit jako u každé jiné motorky. V takovém případě by klidně i X-ADV mohlo mít nádrž ve standardní pozici, jelikož by to nijak nezkomplikovalo nasedání a například u prudkého brždění, by se o ni jezdec mohl tělem zapřít. Navíc by se tak X-ADV designově přehouplo v rámci svého „crossoverování“ blíže k motorkám.

Velmi kvalitně jsou zde z estetického pohledu provedeny také některé detaily, mezi které patří především masivní provedení stupaček nebo v zadní části umně schované stupačky spolujezdce. K drsnému vzezření přispívají také tradičně off-roadově pletená kola.

Technika

Po technické stránce bude většině čtenářů známé srdce, které v X-ADV bije (a dává o sobě vědět i velmi příjemným dunivým zvukem výfuku). Jedná se o řadový dvouválec se 40 kilowaty (54 koní) 68 Newton metry, který se už nějaký ten pátek nachází v mnohými zatracované a jinými přesto milované Hondě NC750S. Sám uznávám, že ve spojení s manuální převodovkou je charakter tohoto motoru poněkud rozporuplný, a to zejména, když pohání tradičně spíše trochu divočejší naháče. V případě silničně-adventure verze NC750X již vyznívá tato motorizace rozhodně lépe, ale teprve ve spojení s hladkým automatem dostává konečně ten pravý smysl, což po pár dnech, musí uznat i zarputilý tradicionalista. A právě tuto kombinaci, tedy nízkootáčkový motor s šestistupňovou dvouspojkovou (DCT) automatickou převodovkou, nacházíme i v X-ADV.

Nejsem si jen jistý, jestli byl ideální volbou zrovna řetěz, a to i vzhledem k potenciální cílové skupině (viz závěr). K zamyšlení by podle mého určitě byl k údržbě výrazně jednodušší řemen nebo přímo kardan, který by si však z už tak nevelkého (byť zcela dostačujícího) výkonu něco ukousnul. Řetěz se bez pravidelného mazání a dotahování neobejde a přístup k němu u X-ADV není díky zakrytování zrovna nejlepší. Fakt, že je však X-ADV vybaveno hlavním stojanem, ale tuto údržbu alespoň výrazně usnadní.

Výbava

U výbavy bych se s dovolením nejprve pustil do záležitosti pro mě negativní a tou je přístrojovka. Všechny údaje snad včetně teploty dle časových pásem je nahuštěno do jednoho, byť nemalého, displeje a ani v momentě, kdy jsem X-ADV vracel, jsem netušil, kam, pro který údaj očima jít. Celé je to však o to více zarážející, když z jiných modelů vím, že Honda umí přístrojovku pojmou i daleko ergonomičtěji. Předpokládám, že po delším soužití si člověk zvykne (jako na všechno), ale přece jen bych preferoval, kdyby se inženýři nad tímto provedením ještě trochu zamysleli.

Neuvěřitelně (pro ne-skútristy) praktický je prostor pod sedadlem, který bez sebemenších problémů pojme integrální přilbu, případně také jiný velikostně odpovídající náklad. Na běžné cesty se tedy obejdete bez nevzhledných kufrů či brašen. Samozřejmě by někteří (skútristi) mohli X-ADV spílat za to, že kde který čínský skútr má prostoru více. Já přesto X-ADV vnímám hlavně díky zvolené motorizaci a převodovce stále více než jako skútr jako motorku a mezi nimi je (společně s pokrevními eNCéčky) v úložném prostoru králem.

Při jízdě vyšší rychlostí rozhodně potěší nastavitelné plexi, které ve své nejvyšší pozici nasměruje vzduch nad přilbu, takže žádná jízda stylu „bobblehead“ zde nehrozí, pokud tedy jezdec má výšku pod dva metry. Dokonce bych si X-ADV dokázal představit jako společníka pro dlouhé dálniční cesty, při kterých se vzhledem k posezu a bezvětří jezdec jen tak neunaví.

Jízda

Přiznám se, že toto bylo mé první osobní setkání s automatickou převodovkou mimo osobní (či užitkové) vozy (variátory nepočítám, ty mají charakteristiku zcela odlišnou) a byl jsem z ní zpočátku poněkud rozčarovaný především v nízkých až hlemýždích rychlostech, se kterými se člověk ve městě bohužel setkává poměrně často. Brzy jsem však jejímu kouzlu podlehl, a nejen že mi absence spojky nepřišla jako deficit, ale naopak bych si dokázal představit uplatnění podobné převodovky i u jiných modelů jiných značek. Hondo, skvělá práce!

Na nastavení podvozku je znát, že výlety mimo silnice sice zvládne, ale pravým off-roadem X-ADV být nikdy nemělo. Pro hezkou, českou, městskou jízdu, je však tuhost akorát i s tím, že se X-ADV nebude bránit nedělnímu výletu na klikatější cesty do rurálnějších částí naší země. U každého stroje je v nastavení podvozku třeba hledat určitý kompromis, s tím toho asi moc neuděláme, a pro X-ADV to platí díky jeho univerzálnosti dvojnásob. Mimo silnici alespoň potěší, že ABS není nastaveno příliš agresivně, ačkoli není oproti kontrole trakce (!) zcela vypínatelné.

Závěr

Otázka, kterou jsem se trápil po celou dobu testu, byla poměrně jednoduchá k položení, ale podstatně složitější k zodpovězení – pro jakého motorkáře je X-ADV určené? Dojem z jízdy včetně posezu není díky širokým řídítkům příliš vzdálený lehčímu cruiseru, ale „čopraře“ příliš nezaujme. Vyšší zdvih tlumičů a celkově odolněji postavený podvozek umožňuje jízdu i po polních cestách a při troše obezřetnosti i mimo ně, ale pro „enduristy“ moc nebude. K X-ADV je tedy potřeba přistupovat spíše jako k SUV. A kdo si pořizuje SUV? Ten, pro koho není limuzína (cruiser) ani off-road vhodná volba, protože chtějí od každého něco. Kolik takových bude mezi motorkáři? Řekl bych, že nemnoho – ti už se jednou rozmysleli a svou cestu, které se poté zpravidla sveřepě drží, našli. Kolik lidí, ale nemůže najít cestu k motorkám právě proto, že jsou alespoň prozatím v poměrně jasně rozdělených a špatně prostupných kategoriích? Těch už bude přece jen o něco víc. A X-ADV by pro ně mohlo být, jak již bylo zmíněno, nejen vstupenkou do světa jedné stopy, ale právě tím zlatým grálem, který tak dlouho hledali.