Test Honda Jazz Crosstar 1.5 e:HEV: Kouzelná krabička
Mám rád malá kompaktní auta. Mám rád chytře řešená auta. Mám rád auta, která dobře jezdí bez toho, aby si na něco hrály. A přesně tyhle všechny vlastnosti se protínají v jednom bodě – Honda Jazz. Legendární japonský prcek, který získal srdce již více než sedmi milionu zákazníků, vždy platil za chytře řešenou krabičku. Jak si povede v nejnovější čistě hybridní generaci jsem se pokusil uplynulý týden zjistit v jeho dobrodružnějším provedení označeném Crosstar.
Honda Jazz si získala oblibu především díky tomu, jak chytře dokázala pracovat se svými rozměry. Malá, téměř čtvercová krabička totiž těžila z architektury miniaturního MPV a ve své kategorii jen těžko hledala sobě rovného co do vnitřního prostoru. A byť se podařilo ve druhé generaci navrhnout vcelku hezké auto, design asi nikdy nebyl hlavní argument pro nákup. A v nejnovější generaci to tak také nebude. Minimálně ne v případě testovaného Crosstaru. Ať jsem se na auto koukal z jakékoliv strany, působilo na mě, jako by už pár let bylo na trhu – přitom jde o horkou novinku. Jeho klasická verze vypadá o poznání moderněji. Absence masky a oplastování vytváří jakýsi futuristický vzhled. Ale verze Corsstar je taková…až moc lehce zaměnitelná a zapomenutelná.
Zcela jiná písnička ale hraje uvnitř. Už při prvním otevření dveří mě překvapilo, jak moderně, minimalisticky a útulně zároveň interiér působí. Jak je dnes zvykem, byla vyhlášena válka tlačítkům: všechna nepotřebná byla vygumována. Naštěstí se s očistou nešlo za mez zdravého rozumu, a základní ovládací prvky mají stále svůj čudlík – díky bohu. Auto se tak dá zcela intuitivně ovládat bez toho, abyste museli pouštět oči ze silnice. Hlasitost a ovládání klimatizace je tedy naštěstí stále hardwarové, na volantu pak najdete pár tlačítek pro ovládání médií a tempomatu. Všechno ostatní se přesunulo do infotainmentu. A teď pro vás mám dobrou zprávu. Honda má nový infotainment.
Kdyby po mě někdo chtěl, abych tolik interakce prováděl s původním Hondím infotainmentem, tak auto po dvou dnech odstavím a budu radši interagovat s platebním terminálem v MHD. Jenže systém v novém Jazzu je odvozený z toho v Hondě e, a je jedním slovem skvělý. Já to fakt řek! Chválím infotainment v Hondě. To by mě v životě nenapadlo. Nový infotainment je svižný, logický a skvěle přizpůsobený dotykovému ovládání. Veškeré dlaždice jsou velké, a není problém ho ovládat za jízdy. Samozřejmostí je individualizace domovských obrazovek, takže si vytáhnete jen to, co používáte. Sžil jsem se s ním snad během minuty, a používal se mi opravdu skvěle. Tleskám, tohle je obrovský pokrok.
Celá palubní deska má zcela nový koncept. Vše má působit co možná nejjednodušeji a nejpříjemněji – koncept obýváčku. Hlavní část palubní desky je poté pošita látkou (voděodolnou a omyvatelnou), což působí opravdu útulně, a zároveň zmizely veškeré kapličky přístrojů nebo složité tvarování, takže vám nic nebrání ve výhledu z vozu. Tomu pomáhají i dvojité A sloupky a bohaté prosklení. Z Jazzu je vidět opravdu skvěle, a pomáhá to vzdušnosti kabiny. Držáky na nápoje jsou poté po stranách palubky, což je opravdu geniální řešení, které jsem si zamiloval už v předchozí generaci. Za své vzal i klasický přístrojový štít, nyní na jeho místě najdeme jen jakýsi informační panel, který vám dává vědět nejdůležitější informace o vozidle. Na první pohled působí zmateně a přecpaně informacemi, pravdou ale je, že máte vše důležité na očích.
Již tradičně je na tom interiér skvěle s prostorností. Na předních sedadlech mám ve všech směrech takové přebytky místa, že bych hádat o dvě třídy větší auto. Sedačky jsou úžasně komfortní. Což byl i jeden z cílů automobilky. Nový Jazz má patřit ke špičce v oblasti komfortu. Celá sedadla mají tedy přepracovanou konstrukci a jsou širší. Co vám budu povídat, sednout si do nich je jako když vás někdo obejme. Skvěle je na tom auto taky s odkládacími prostory – vždyť i kastlíky tu jsou dva. Tohle auto zkrátka tesala praktičnost.
Na zadních sedadlech se koná další překvapení, protože mě nenapadá žádné jiné čtyřmetrové auto, kde bych měl tolik místa, že si s klidem můžu dát nohu přes nohu. V tomhle prckovi je cesta i čtyř dospělých naprostá pohoda. Kufr poté nabídne lehce přes 300 litrů, po složení sedadel čtyřnásobek. Nikdy mě nepřestane fascinovat, kolik místa se může najít v tak malém autě. Pro maximalizaci prostoru se i nádrž posunula pod přední sedadla – druhá řada je tak polohovatelná, a Honda ji nazývá „magic seat“.
Novinkou pro Jazz je pohonné ústrojí. V aktuální generaci se prodává pouze jako hybrid. Jde o podobný systém, který měl premiéru v CR-V. Honda jde na hybrid zcela jinak než zbytek světa. Jejich systém se skládá z atmosférické čtyřválcové patnáctistovky, dvojice elektromotorů a žádné převodovky. Spalovací motor má výkon 72 kW, první elektromotor fungující jako generátor produkuje 70 kW, hlavní trakční elektromotor má 80 kW. Systémový výkon soustavy je 80 kW a 253 Nm. Hlavní myšlenka systému Hondy je taková, že auto jezdí v podstatě jako elektromobil, kdy ji většinu času pohání elektromotor, a benzínový čtyřválec slouží pouze jako generátor elektřiny. Spalovací motor se připojuje pouze při velkém požadavku na akceleraci přes pevný převodový stupeň. Na papíře celý systém vypadá příšerně složitě, ale dle automobilky je kompaktnější a jednodušší než konkurenční řešení.
A jedno se mu upřít nedá. Skutečně si budete připadat jako v elektromobilu. Okamžitě dostupný výkon, bleskové reakce na povely plynu a naprosto plynulá akcelerace. Je až s podivem, do jak dokonalé symbiózy se celý systém podařilo sloučit. Honda vám ani nedá možnost volby režimů. Všechno řeší centrální mozek auta – a odvádí fantastickou práci. Všechno působí tak ladně a přirozeně. Pro mě osobně je tohle nejpříjemnější hybridní systém na trhu. A pokud jde o spotřebu, tak po městě se mi dařilo pohybovat kolem dvou litrů, a když jsme Jazz vzali na přibližně 200 kilometrů dlouhý výlet, kde byly stejným dílem zastoupené dálnici i okresky, tak byl výsledek výtečných 4,4 litru. A pořád jde o dynamicky velice příjemné auto. Skvělá ukázka chytře využitých technologií.
Na silnici se Jazz Crosstar chová přesně tak, jak byste od takového auta čekali. Žádné divočiny, jen příjemně poddajný podvozek. Hlavním revírem pro něj asi bude město, tam může maximálně těžit všech výhod hybridního systému, a tomu odpovídá celkové ladění vozu. Vyšší posaz a skvělá viditelnost z auta v kombinaci s výtečnou manévrovatelností dělá z Jazzu městskou rybu. Všude se vejdete, každou mezeru stihnete, žádné parkovací místo pro vás nebude moc malé. I díky skvělému hybridu, který těží výhody z velkého instantního kroutícího momentu elektromotoru, je pohyb po městě skutečně radost. U srdce vás taky může hřát, že vás každý kilometr stojí hodně pod jednu korunu.
Ale ani mimo bezpečí městských hradeb vůbec Honda nepůsobí ustrašeně. Ba naopak. Sebevědomě zvládá i dálniční tempo, kde oceníte velice dobře fungujícího asistenta jízdy v pruzích a adaptivní tempomat. Ani dlouhé přesuny pro ni nepředstavují problém. Za každé situace je jistá, klidná, a dopřává posádce skvělý komfort. Mile mě překvapilo taky odhlučnění, které je na velice dobré úrovni. Pokud by k vám nějaké hluky přeci jen dolehly, s klidem je přehlušíte dobře hrajícím audiem. Tohle auto se zkrátka povedlo. Ať jsem Jazz Crosstar vzal kamkoliv, všude mi byl za příjemného společníka, a já se na každou jízdu s ním těšil. Vlastně jsem ani nečekal, že týden po jeho boku bude tak příjemný.
Honda Jazz Crosstar asi nebude hvězdou módní přehlídek, ale svou chytrostí a upřímností vás rozhodně chytne za srdce. I v nové generaci čaruje s vnitřním prostorem, interiér je doslova nacpanými chytrými řešeními, které z ní dělají praktického pomocníka. Nový hybridní systém poté splňuje veškerá kritéria moderní pohonné jednotky. Je úsporný, skvěle sladěný, a uživatelsky působí jako elektromobil – což považuji rozhodně za plus. Auto je taky jisté za každé situace, jízdně vyvážené, a komfortní. Tohle je zkrátka velice vyzrálý produkt, který byl stavěn hlavou. Ve verzi Crosstar se ale prodává pouze v nejvyšší výbavě, a jeho cena je 609,990,-, což rozhodně není málo. Svou cenu si ale umí obhájit. Především ukazuje, že svět nepotřebuje gigantická auta s obřími motory. Když se na to jde chytře, stačí auto velikosti boty, a najdete v něm vše, co kdy budete potřebovat.
Plusy
– Komfortní podvozek
– Vyladěný hybridní systém
– Vnitřní prostor
– Spotřeba
– Nový infotainmet
Mínusy
– Pouze jedna verze výbavy a motoru
.
« Test ojetiny Ford Focus III 1,6 TDCi Test BMW 840i xDrive: Není základ jako základ »
