TEST Honda Jazz 1.3 i-VTEC CVT
Honda nedávno ukázala třetí verzi svého příspěvku do segmentu B. Malý hatchback Jazz se chystá oslnit překvapivě solidním vnitřním prostorem a v některých detailech také typicky japonským přístupem. V katalogu se však v tuto chvíli nachází jen jeden jediný motor a to čtyřválec, využívající na dnešní dobu trochu nezvyklého atmosférického plnění.
Je to právě jednotka 1.3 i-VTEC, která se exkluzivně stará o roztáčení předních kol nového Jazzu. A pohled do tabulek napovídá, že s ní rozhodně nebude nic špatně. Výkon 102 koní je na auto této kategorie a velikosti hodnota spíše nadprůměrná, jenže hned o řádek níž se nachází jeden háček. Je to točivý moment, jehož maximum je podprůměrných 124 Nm, dosahovaných navíc až ve velmi vysokých pěti tisících otáčkách. Je tu však ještě jeden a větší háček – variátorová převodovka CVT.
Poprvé tedy strkám klíček do spínací skřínky a jsem pln zvědavosti, jaké výkony mi malý benzínový čtyřválec předvede. Motor si na volnoběh přede s příkladnou kultivovaností a o jeho chodu je v interiéru sotva vědět. Sedadlo řidiče sice překvapí příjemně výrazným bočním vedením v oblasti opěráku, ale problémem je nenastavitelný sklon sedáku. I když tedy sedák není vysloveně krátký, jeho pozice je hodně na plocho a z jeho délky tak využívám zhruba polovinu.
Drobně rozladěn pozicí za volantem, vydávám se na cestu. První dojem z převodovky není vůbec špatný – auto se rozjíždí velmi kultivovaně a plynule. Do města se variátor hodí a ničím neruší, naopak jeho sametovost překvapí. Jenže jakmile potřebujete najednou zrychlit, nastane problém. Převodovka vytočí motor, drží konstantní otáčky a za nepříjemného řevu auto příliš nezrychluje. Ve městě se to dá přežít, mimo něj však Jazz s touto převodovkou trpí a vše působí až nepatřičně. Chápu, že to bude volba především pro ženy a řidiče pohybující se výhradně po městě. Pokud ale vyloženě nemusíte, zvolte manuál, který je v Hondě navíc opravdu parádní a Jazz je s ním zábavný.
Abych to tedy shrnul, motor není slabý, to rozhodně ne, jen se svou točivou atmosférickou náturou přichází v době, kdy si řidiči zvykli na něco jiného. Dnešním malým přeplňovaným motorům stačí šlápnout v nízkých otáčkách na plyn, aby se po drobné prodlevě turbodmychadla hbitě rozeběhly.
Co se dalších aspektů jízdy týče, zde se nový Jazz chová až obdivuhodně dospěle. Tuhý, přesto však vcelku komfortní podvozek dobře vyžehlí ty drobné nerovnosti, s většími si však už tolik netyká. Tu a tam se ozve rána od díry v asfaltu, ovšem že by byl Jazz zbytečně tvrdý, o tom mluvit nelze. Mimo město je navíc vůz až nebývale stabilní a hlavně schopný. Ani přes vysokou karoserii se auto nijak dramaticky nenaklání a vyšší rychlost nečiní žádný problém. Přímo zaskočen jsem potom byl tím, s jakou hravostí a chutí projíždí Jazz zatáčky. Ač je řízení lehce přeposilované, vrhá se malý hatchback do oblouků a místo očekávané nedotáčivosti, projeví se tu a tam i drobný náznak přetáčivosti. Může se to sice vzhledem k zaměření i samotné stavbě auta zdát lehce nepravděpodobné, ale právě díky kombinaci podvozku a motoru se lze s Jazzem i docela dobře pobavit. Drobně rozčarování přinesly asi jen brzdy, které byly na můj vkus velice jedovaté a jejich dávkování vyžadovalo vypilovaný jemnocit v pravé noze.
Kvůli nějakému nedospělému blbnutí na okreskách však Jazz postaven nebyl. Jak už jeho zevnějšek s nafouklou zádí napovídá, stěžejním bodem byl při navrhování vnitřní prostor. Po otevření zadních dveří, které jdou stejně jako ty přední vyklopit téměř do pravého úhlu, odkrývá se až překvapivě pohostinné sezení pro zadní pasažéry. Tři dospěláci se sem budou soukat s lehkými obtížemi, ale dva nebudou mít nejmenší problém a to ani v případě, že jsou lehce nadprůměrného vzrůstu. Místa pro nohy je dostatek a to samé platí i pro bohatý prostor nad hlavou.
Nezaostává ani kufr, který nabídne v základním postavení sedadel 354 litrů. Obrovskou výhodou v oblasti praktičnosti bude pro mnohé zájemce i unikátní systém zadních sedadel, který si Honda nazvala Magic Seats. Zadní sedadla nejen, že umí klasicky sklopit opěráky a vytvořit tím až 1314 litrů prostoru v kufru, ale jdou jim i zvednout sedáky směrem vzhůru. Výsledkem může být takřka nerušený „průchod“ mezi zadními dveřmi, který poslouží například pro přepravu jízdních kol.
V oblasti zpracování vnitřního prostoru Jazz sice neurazí, ale ani nenadchne. V interiéru se nachází téměř bezvýhradně tvrdé plasty a příliš potěšující nejsou ani některé ovládací prvky. Nad klimatizací se nachází dnes již zásadní prvek v podobě dotykového displeje. Tablet se systémem Android sice nevypadá špatně a jeho grafika je hezká, ale celý systém se řadí spíše mezi pomalejší a velmi mi chybělo klasické otočné kolečko od ovládání hlasitosti. Místo něj jsou tu jen dotyková tlačítka po straně a tlačítka na multifunkčním volantu. Jakožto řidič koukám na trojici tubusů, kterým vévodí velký analogový rychloměr. Vedle něj se nachází ještě malý otáčkoměr a na druhé straně displej palubního počítače s digitálním palivoměrem.
Když už jsem u toho palubního počítače a paliva, nebylo by od věci probrat si spotřebu. Hodnoty, za které se Jazz pohybuje, jsou vesměs příjemným zjištěním. Ve městě jsem se prakticky všude vešel do šesti a půl litru na sto kilometrů, při delších trasách však spotřeba padala i pod šest litrů. Palivová nádrž o velikosti čtyřiceti litrů se mi zprvu zdála trochu malá, ale na 600 městských kilometrů bohatě vystačí, což je adekvátní.
Honda Jazz má proti silné konkurenci v kompaktním segmentu ve výsledku hodně co nabídnout. Bohatý vnitřní prostor ocení i rodinně založení zákazníci, stejně jako dospělý a vyváženě nastavený podvozek. Točivý atmosférický motor působí v dnešní turbem dopované době poněkud exoticky, ovšem rozhodně se nedá říci, že by byl proti přeplňované konkurenci horší. Vyžaduje prostě jen trochu jiný přístup a za to se bohatě odvděčí. Navíc nemá velké nároky na spotřebu paliva, takže jezdí za rozumné náklady a k tomu je spárován s povedenou šestistupňovou převodovkou.
Co se ceny týče, Jazz může být váš v základní výbavě za 359 900 korun a to s testovaným motorem, který je zároveň v nabídce i motorem jediným. Za 35 tisíc navrch můžete dostat bezestupňovou převodovku CVT. Té bych doporučil se vyhnout.
Plusy
Vynikající variabilita kabiny
Prostornost
Zpracování
Velmi úsporný motor
Bohatá výbava v sérii
Solidní jízdní vlastnosti
Minusy
Pouze jeden motor v nabídce
Cena
Nízký výkon potkávacích světlometů
Dynamika jízdy v dálničních rychlostech
Práce převodovky CVT při dynamických nárocích
« Hyundai představil tým i nové WRC pro sezónu 2017 Rosberg končí ve Formuli 1 – Jeden vysněný titul mu stačí »
