TEST Honda HR-V i-DTEC
Honda se rozhodla po deseti letech vstoupit do stejné řeky a do Evropy přiváží malé SUV s tradičním označením HR-V. To se v v nové generaci nabízí už jen jako plnohodnotný “pětidveřák” a je ve všech směrech výrazně větší, než předchůdce. I když většina automobilek sjednocuje svůj korporátní design napříč všemi modelovými řadami, Honda zůstává stále svá. HR-V tak vlastně není podobná žádnému jinému modelu. Nutno podotknout, že HR-V není úplně novým vozem, jelikož v Japonsku se prodává už dva roky.
Design modelu kombinuje snahu navodit dojem, že se jedná o coupé, a tak jsou kliky zadních dveří umístěny ve sloupcích oken. Z profilu se mi HR-V líbí – nízký profil se svažující se zádi a výraznými blatníky působí sportovně a elegantně. Dojem kazí zejména zadní část a tvar světel, která jsou zbytečně vyvedené dospodu. Přední část pak působí mírně zmatečně a kombinuje až příliš prvků. Nicméně jako celek HR-V rozhodně neurazí, ani nenadche. Je prostě jiné – své jako každá Honda!
Nejinak je tomu i uvnitř! Interiér je opět striktně orientován na řidiče včetně decentního náklonu středového panelu. Na něm se usídlil display s novou generací infoteinment systému běžícím na systému Android. Funkčně slouží velmi dobře, nicméně graficky stále zaostává za konkurencí. Oproti předchozí verzi je to však krok správným směrem. Honda se rozhodla vyčistit interiér o tlačítka, a tak veškeré ovládání klimatizace probíhá na druhém dotykovém displayi vespod středového panelu. Vypadá to moderně, stroze a čistě, nemůžu se však ubránit pocitu, že klasická tlačítka a ovladače by byli lepším řešením. Trefit za jízdy potřebný prvek totiž vyžaduje soustředění a odvedení pozornosti od řízení. Navíc občas display nereagoval, nebo naopak provedl úkon vícekrát. Interiér je však velmi pohledný a kvalitní. Co na Hondác obdivuji nejvíce je tradičně mistrovské řazení. Automobilka se nechce vzdát odkazů na svou sportovní minulost a i malé SUV tak dostalo nádhernou kulisu řazení. Páka je miniaturní a dráhy krátké a přesné. Jde řadit jen decentním pohybem zápěstí a je to naprostá radost. Palec nahoru!
HR-V nestrádá ani v prostornosti a divím se, jak se podařilo do kompaktní karoserie vměstnat tak prostorný a vzdušný interiér. Místa je všude dostatek ve všech směrech a to i vzadu, kde se díky vyvýšeným sedadlům sedí opravdu pohodlně. Samozřejmě nechybí funkce Magic Seats, kdy jdou zadní sedadla sklopit do roviny a nebo zvednout nahoru pro převoz věcí v kabině. Zavazadlový prostor má pak objem velmi solidních 470 litrů.
Honda udělala s novým motorem 1.6 i-DTEC velký krok kupředu a hlavně velký krok směrem k davům zákazníků, kteří prahnou po typickém dieselu se všemi jeho plusy i mínusy. Slabší a menší motor paradoxně není až tolik znát a dokonce bych řekl, že HR-V konečně dostalo motor, který se bude potencionálním a po naftě žíznícím zákazníkům zamlouvat. Solidní porce 300 newtonmetrů o sobě nedává znát až do 1500 otáček, pod kterými je motor nepoužitelný k jakémukoliv zrychlování. Nad nimi již funguje o mnoho lépe, ale i tady je potřeba počítat s poměrně velkou prodlevou turbodmychadla. Jakmile se dostane turbo ke slovu, umí HR-V akcelerovat s velmi slušným zanícením až do hranice 3500 otáček. Tady motor končí, tedy…ne tak úplně, ještě do 4 tisíc má smysl ho vytočit, ale dál se již jedná jen o tupé vytáčení bez gradace výkonu.
Za zrychlování se tedy nový motor nemusí stydět. Co na to ale spotřeba? Úroveň inženýrství je u Hondy znát. Budete-li chtít, lze se i po městě udržet těsně nad hranicí 5 litrů, mimo město při vynechání dálnic jsou potom opravdu reálné spotřeby lehce přes 4 litry. Pohádkový průměr 4,4 litru se tak jeví jako oprávněné číslo a já marně hledám v paměti, které auto, ze segmentu SUV, se dokázalo svým papírovým spotřebám byť jen přiblížit. Pokud se rozhodnete naplno využívat potenciálu motoru a jeho akcelerace, ani tehdy se vás HR-V nepokusí sežrat. Svižnou jízdou s častým předjížděním jsem se pohyboval jen lehce přes 6 litrů.
Příkladné chování podvozku je u Hondy standardem. Veškeré nerovnosti tlumí podvozek bez zaváhání, je pohodlný a příjemně tichý. Na tom mají svůj podíl i pneumatiky s vysokým profilem. Snad jediným nedostatkem podvozku je občasné podélné zhoupnutí při ostřejším tempu. Podvozek je naladěn relativně tuze a díky tomu se HR-V naklání opravdu jen minimálně. Takhle dobře vyvážené SUV se jen tak nevidí. Je radost s ním jezdit a i přes své “sportovnější” naladění vás nevyklepe. Pohon předních kol není žádnou limitaci, pokud se budete pohybovat po zpevněných cestách. Mimo ně dojedete maximálně někam, kde není stoupání. Na ovladatelnosti a schopnostech na silnici to však neubralo vůbec nic. Ještě by se slušelo zmínit cit v řízení a odezvu od předních kol, která patří k těm lepším ve třídě, a informovanost řidiče prostřednictvím volantu je dostatečná, stejně jako nástup a účinnost brzdové soustavy.
Nová generace HR-V je tak tedy velmi příjemným společníkem do města i mimo něj. Nabídne velkorysí prostor, skvělé jízdní vlastnosti a fantastický dieselový motor s nízkou spotřebou. Pokud se sblížíte s designem, je to jasná volba.
Mrkněte také na test od kolegyň: TEST – Dáda a Honda HR-V i-DTEC
Plusy
- jízdní vlastnosti
- projev motoru
- spotřeba
- vnitřní prostor
- sklápění zadních sedadel
- převodovka
Mínusy
- cena příplatkové výbavy
- úhel otevření pátých dveří
« 2017 Nissan GT-R vyfocen v Kalifornii Designér Lykanu Hyper Sport ukazuje nový roadster »
