Test Honda HR-V 1.5 i-VTEC. Teorie volby
Aktuální Honda HR-V není žádným nováčkem. V druhé polovině minulého tak prošla modernizací, která toho na první pohled zase tak moc nemění. Japonci se však zaměřili na to nejpodstatnější – na eliminaci jízdního hluku a komfort v kabině. Jak zní finální verdikt?
Nová Honda HR-V je dobré auto, jehož existence člověku dává smysl. Nejedná se o nabubřelé a nafouknuté SUV, které by se vrhalo střemhlav do zatáček a v zápětí i do těžšího terénu. Kolbištěm „HR-Včka“ jsou především silnice poblíž měst a nebude vás přesvědčovat o opaku. Narozdíl od běžného hatchbacku se s vyšší Hondou nemusíte bát parkovat blízko obrubníkům, nemusíte se úpěnlivě vyhýbat každé díře a občas, když počasí dovolí, se s tím předním náhonem dá vyrazit i na louku uprostřed venkova.
Že byste si stejně raději koupili klasický Civic? Nebudu vám bránit, v následujícím testu si ale osvětlíme několik důvodů, nad kterými byste před výběrem nového vozu měli zauvažovat. A třeba vám z nich jako vítěz vzejde právě HR-V. Vítejte u testu modernizovaného provedení se zážehovou atmosferickou jednotkou 1.5 i-VTEC o výkonu 96 kW.
Vše při starém? Jak se to vezme
Na první pohled modernizace autu moc nepomohla. Ale nechápejte mě špatně, to není kritika. Ono spíš nebylo co měnit… HR-V je odpočátku poměrně koukatelné auto. Modernizace tak jen decentně změnila jeho výraz a do zadní části se prodrala chromová lišta, díky níž působí o něco hodnotněji. Jinak vše při starém.
Uvnitř se ale vývojáři zaměřili na často kritizovaná sedadla. Ta nyní nabízejí výraznější oporu v oblasti ramen a popravdě – zvláště na dlouhé cestě to je sakra znát. V HR-V se člověk díky vysokému středovému tunelu a miniaturní řadicí páce cítí poměrně útulně a na poměry menších SUV sedí i povážlivě nízko. A to se lidem milujícím řízení moc a moc zamlouvá.
Rodinný stěhovák
Zbytek rodiny zase ocení obří vnitřní prostor. Na zadní sedadla se i za 190 centimetrů vysokého řidiče posadí stejně vzrostlí čouháni a ani v nejmenším je nenapadne, že by tu měli málo místa. A zavazadla? Buď je dáte do zavazadelníku s nízkou nákladovou hranou a kapacitou 470 litrů, nebo sklopíte zadní sedadla, což jde hned dvojím způsobem. Díky unikátnímu patentu Magic Seats je necháte úplně spadnout na zem, anebo můžete zavazadelník nechat zavazadelníkem a zadní lavice vyklopíte vertikálně vzhůru, takže vám z prostoru pro zadní cestující vznikne nebývale vysoký a díky širokým zadním dveřím i dobře přístupný prostor. Jen kdyby Honda ještě v rámci modernizace trochu poladila výplně dveří. Díky nim to uvnitř (zejména vzadu) vypadá trochu jako v holobytu. Vysloveně krásná pak není ani zadní strana předních sedadel.
Ale přesuňme se za volant. Otočením klíčku ve spínačce se k životu probudí jedna z posledních atmosfér montovaných do běžných aut. Disponuje výkonem 96 kW a točivým momentem 155 N.m, a vzhledem k tomu, že HR-V váží poměrně solidních 1388 kg, nemuselo by jít o špatné svezení. Jaká je realita?
Miluje město a letargické řidiče
Živě si vzpomínám na srovnávací test, který jsem psal přesně před třemi lety. V něm s dnes testovaným motorem soupeřila HR-V s dieselovou „šestnáctistovkou“, a tehdy se mi právě nafta zdála jako lepší volba. Jenomže Honda ji pro facelift znovu začne nabízet (spolu s motorem 1.5 Turbo) až letos na jaře, a do té doby si proto musíme vystačit s atmosférou. Vadí to něčemu?
Zatímco vznětové HR-V bylo na dlouhých přesunech poměrně vyklidněné, motor 1.5 i-VTEC bez vysokých otáček prostě nejede… A i když je benzínová Honda ve finále o něco rychlejší, stupňující se řev motoru se k podobnému typu auta absolutně nehodí. Jenomže ono je to těžké. Buď nepojedete vůbec (tím mám na mysli, že v táhlých stoupáních tak akorát udržíte tempo s kamiony), anebo na vás bude Honda řvát a řvát, až budete mít pocit, že se ty její hlasivky snad utaví. Nic mezi tím se nekoná.
Výborný motor? Ano, ale…
Něco podobného by mi rozhodně nevadilo ve sportovně laděném Civicu (když by byl ještě o 200 kilo lehčí), ale v HR-V? Jako vážně? S příchodem nové emisní normy mám navíc pocit, že motor, i když řve pořád stejně, je ještě o chloupek přidušenější a že chuť po otáčkách už zase není tak surová, jak byla. Můj kolega Ondra nedávno testoval Hondu Jazz s tímto motorem, a ta je popravdě skutečným sleeperem mezi malými auty. Ono těch 130 koní totiž není málo, jenomže na HR-V daný motor díky nízkému točivému momentu tak úplně nestačí.
Ale abych testované Hondě jen neplival do tváře. Ona umí být příjemná. A pravdou je, že většina zákazníků přijde do showroomu přesně pro takové auto. Jen se musíte naprosto vyklidnit a zapomenout na to, že cesta může být i jistým způsobem zábavná. Pak se zážehový motor v HR-V zklidní, vezme si něco okolo 6 litrů na 100 kilometrů, a vy si můžete vychutnávat akorát tak práci s citlivou spojkou a přesným řazením s mechanickou kulisou.
Řízení je příjemně citlivé, a i když má auto pocitově příliš lehký předek, zvládají přední kola kromě prudších výjezdů ze zatáček všechno tak akorát dobře. Testované auto přijelo na šestnáctipalcových kolech, a upřímně bych na něj větší ani nedával. Díky menším ráfkům totiž skoro nedupalo, krásně a lehce se neslo přes díry a ještě lépe tak zvládalo svůj domácí rajón, tedy město.
Silný hráč
Ačkoliv modernizace Hondy HR-V nepřinesla na první pohled moc nového, na vylepšených sedadlech se opravdu sedí mnohem lépe. Lepší odhlučnění kabiny ale člověk ocení paradoxně jen ve městě, anebo v rychlostech do 100 km/h. Pak už se atmosferický motor začne ozývat a naprosto zbytečně zabije jinak příjemnou akustickou pohodu.
V úvodu jsem se HR-V trochu snažil srovnávat s Civicem. Je lepší? Netroufám si odhadovat, protože nejvíc záleží právě na tom, co od auta chcete. Pokud jste ale klidnými řidiči, kteří oceňují především úžasný výhled zpoza volantu (a že v tom je HR-V přeborníkem), oceňujete maličko vyšší posed a líbí se vám, že se ve městě můžete zbavit strachu o odřené spodky nárazníků, dává HR-V vlastně i přes ukřičený motor docela smysl. Já osobně bych ale počkal na „přeplňovanou patnáctistovku“. Jistá tušení mi totiž napovídají, že to auto ještě pořádně zamíchá kartami!
Plusy
+ výhled z vozu
+ praktický a prostorný interiér
+ nižší posed za volantem
+ nízké provozní náklady
+ dlouhodobě vysoká spolehlivost
+ mechanické řazení
Mínusy
- průměrně svítící halogenové světlomety
– ukřičený motor ve vysokých otáčkách
- dotykové ovládání klimatizace
- chudší výplně dveří
« Test ojetiny BMW 218i Active Tourer. Boří tradice, ale jezdí dobře Toto jsou nejvíce nedoceněná auta minulé dekády. Najdete mezi nimi i to své? »