TEST Honda HR-V 1.5 i-VTEC CVT
Honda nás už dvakrát přesvědčila, že její kompaktní crossover umí být praktický, stylový a zároveň také velmi zábavný na řízení. Zejména atmosférická patnáctistovka s krátkým manuálem byla velmi sympatickým autem a nevadila ani vyloženě sportovní jízda. Teď se nám do rukou dostává stejná motorizace, ale doplněna o bezestupňovou převodovku CVT.
Design modelu kombinuje snahu navodit dojem, že se jedná o coupé, a tak jsou kliky zadních dveří umístěny ve sloupcích oken. Z boku se mi HR-V líbí – nízký profil se svažující se zádi a výraznými blatníky působí sportovně a elegantně. Dojem kazí zejména zadní část a tvar světel, která jsou zbytečně vyvedená dospodu. Přední část pak působí mírně zmatečně a kombinuje až příliš prvků. Nicméně jako celek HR-V rozhodně neurazí, ani nenadchne. Je prostě jiné – své jako každá Honda! Doporučuji si připlatit za přední FullLED světlomety a větší kola – oba aspekty výrazně ovlivňují vnější vzhled a světla také výborně svítí.
Interiér je jednoduchý, kvalitní a hlavně praktický (co se prostornosti a rozmístění ovládacích prvků týče). Zaujmou zajímavé výdechy klimatizace u spolujezdce a vysoký středový panel orientovaný na řidiče. Zaujme kompletně dotykové ovládání panelu klimatizace a infoteinment systému. V interiéru téměř nezbyla klasická tlačítka. Naštěstí to funguje velmi dobře a rychle. Výtku mám jen k samotnému infoteinmentu běžícím na systému Android. Jeho grafické rozhraní je silně podprůměrné, ale rychlost mu naštěstí neschází. Moc se mi líbí zapuštění voliče převodovky do středového tunelu. Působí to velmi moderně a je to praktické.
Interiér je na poměry své třídy velmi prostorný a najde se i několik vyloženě skvělých praktických řešení, které umí jen Honda. Zavazadlový prostor je 470 litrů a po sklopení zadních sedadel Magic Seats objem naroste až na 1533 litrů, a to se zcela rovnou podlahou! Na zadní sedadla se pohodlně vlezou i dvě osoby nad 180 centimetrů a vpředu je místa na rozdávání.
Pod kapotou sídlí již zmíněná atmosférická patnáctistovka, která se chlubí solidním výkonem 96 kW, ale už ne tak oslnivým točivým momentem 155 Nm, který je navíc použitelný až v 4600 ot./min. Čtyřválec je spojen s bezestupňovou převodovkou CVT a výkon posílá na přední kola. Vpředu se o komfort a přilnavost stará zavěšení McPherson a vzadu klasická pevná náprava.
Usazuji se do pohodlných sedadel, řadím Drive a hned za rohem vím, že toto auto bude útočit na nejvyšší příčky v kategorii. Jakmile si zvyknete na línější projev atmosféry, tak do města nebudete chtít jiného společníka. Příjemně nízká spotřeba do 7 litrů, dokonalé sladění motoru a převodovky a komfortní podvozek. Z auta je slušný výhled a na denní ježdění do práce s ním nemůžete šlápnout vedle. Upřímně říkám, že nejsem milovník variátorů a většina těchto převodovek mě přivádí k šílenství, jenže Hondě se nějak podařilo udělat zázrak a ve městě funguje CVT přinejhorším dobře. Pokud autu vyloženě nešlapete na krk tak motor zbytečně nevytáčí a umí se plynule a lineárně rozjet. Navíc netrpí hyperaktivitou jako v Subaru, kde se jen plynu dotknete a převodovka hned skočí do otáček a auto cukne. Tady je vše plynulé a příjemné.
Na druhé straně to ale platí jen ve městě. Mimo něj už na plyn musíte šlapat více a HR-V se trápí ve vysokých a konstantních otáčkách, kde je motor nepříjemně hlučný a autu se moc dopředu nechce. Celé to působí velmi nuceně a nepříjemně. Jak jsem ale řekl, město je revírem této kombinace.
Velkým klenotem je však podvozek, který patří k tomu absolutně nejlepšímu v dané třídě a je docela škoda, že Honda nenabízí nějakou silnější benzínovou motorizaci. Veškeré nerovnosti tlumí podvozek bez zaváhání, je pohodlný a příjemně tichý. Na tom mají svůj podíl i pneumatiky s vysokým profilem. Snad jediným nedostatkem podvozku je občasné podélné zhoupnutí při ostřejším tempu. Podvozek je naladěn relativně tuze a díky tomu se HR-V naklání opravdu jen minimálně. Takhle dobře vyvážené SUV se jen tak nevidí. Je radost s ním jezdit a i přes své “sportovnější” naladění vás nevyklepe.
Pohon předních kol není žádnou limitaci, pokud se budete pohybovat po zpevněných cestách. Mimo ně dojedete maximálně někam, kde není stoupání. Na ovladatelnosti a schopnostech na silnici to však neubralo vůbec nic. Ještě by se slušelo zmínit cit v řízení a odezvu od předních kol, která patří k těm lepším ve třídě, a informovanost řidiče prostřednictvím volantu je dostatečná, stejně jako nástup a účinnost brzdové soustavy.
Kombinace CVT a atmosferického benzínového motoru funguje skvěle ve městě, kde nabídne tato Honda ukázkovou kultivovanost, nízkou spotřebu a příjemně lineární projev. Mimo město je to přesný opak a převodovka zcela limituje nadání podvozku a motoru. Jako celek je však nové HR-V velmi působivý a kvalitní městský crossover, který byste při nákupu v této kategorii neměli minout.
Plusy
Podvozek
Motor
Zpracování
Posed za volantem
Mínusy
Cena
Tvrdé plasty v interiéru
Převodovka CVT
« The Grand Tour a první pořádný trailer. Je to pecka! Mercedes-AMG C63 Black Series dorazí brzy – Těšte se na 577 koní a nekompromisní podvozek »
