Test Honda Forza 750 DCT: Nejen městský silák
Velké skútry vždycky byly mým oblíbeným segmentem. Přece jen nabízejí něco víc než klasická městská přibližovadla. Většinou jim nechybí výkon, nabízejí mnohem více pohodlí, dá se na nich pohodlně dojet na chalupu nebo na výlet, či dokonce cestovat a jedinou jejich logickou nevýhodou bývá vyšší hmotnost. Rodinu Forza pro letošní rok Honda doplnila maxi skútrem 750.
Řadu Forza po modelech 125 a 350 nyní doplňuje jejich největší sourozenec 750. Už na první pohled je jasné, že jde opravdu o pořádný kus motorky. Motorky? Mnohým z vás to může připadat, jako sprosté slovo, ale Forza 750 se se svojí technikou opravdu klasické motorce blíží víc než dost. Už jen sekundární převod řetězem nebo motor uložený uprostřed místo na zadním kole moc skútrově nevypadají. Minimálně zezadu se Forza 750 tváří skoro jako dospělá mašina a klame tělem. Z boku a zezadu už je jasně rozpoznatelná skútří silueta. Celkový dojem z Forzy je ten, že je vážně velká. Mohutné, doširoka rozšklebené sedlo dává tušit velké pohodlí pro řidiče i spolujezdce. Široká a ostře řezaná přední kapotáž moderních tvarů s objemným větrným štítkem zase slibuje skvělou ochranu před počasím. Moje velkoskútří choutky už nemůžu udržet na uzdě a sedám.
Zvedám Forzu ze stojánku a všímám si, že je samozřejmě trošku třeba napnout svaly oproti malým skútrům. Nijak mě to ale nezaráží a nemám pocit, že bych se pral s nějakým tlusťochem. Bezkontaktní klíč mám pohodlně v kapse a tlačítkem uprostřed řídítek probouzím Forzu k životu. Pětipalcový TFT displej se probudí, vítá mě logem Honda a pak už se jen chlubí krásnou jemnou grafikou a přehledným barevným sladěním. Je utopený poměrně hluboko za štítkem, a tak nedává moc šancí slunci kazit čitelnost. Výhled na něj je dobrý a na jeho uspořádání si zvykám v několika málo okamžicích. Nastartování Forzy je další indicií, která mi ke skútru úplně nesedí. Zvuk je dunivý a já ho poslouchám s mírným respektem. A když už jsme u toho vylučování skútřích vlastností, následuje hned další z nich. Pouhým otočením plynu k pohybu Forzu nepřimějete. Nemá totiž klasický variátor, ale dvouspojkovou automatickou převodovku DCT se šesti rychlostmi. Je proto nutné nejdřív na pravém řídítku kliknout režim „D“ a může se vyrazit.
Plynová rukojeť je pěkně citlivá, bez počátečního mrtvého chodu a s plynem to chce vážně citovku. DCTčko za to totiž umí vzít hned pěkně z ostra a je to úplně jiné kafé než u klasických variátorů. Už po prvních metrech jízdy si všímám pohodlné pozice. Sedlo má mírný sklon, a tak z něj nemám při každém zpomalení tendenci sjíždět dopředu a zapírat se nohami, jako jsem už na spoustě skútrů zažil. Nohy mám rozkročené do široka kolem mohutného středového tunelu a odkládám si je pohodlně na plotny pode mě, nebo dopředu kolem kapotáže. Najít si svojí pohodlnou pozici je na Forze opravdu hračkou. Velký větrný štítek dobře odvádí proud vzduchu a já už začínám polykat první městské kilometry.
Ze začátku si na Forzu musím trochu zvyknout. Je sice výborně ovladatelná, ale přece jen si s ní nemůžu házet z ruky do ruky, jako s nějakou stopětadvácou. Prosmýknout se mezi dvěma řadami aut až k semaforu si ze začátku taky netroufám, protože zpětná zrcátka netradičně umístěná na kapotě jsou pěkně roztažená do stran. Potřebuji si je ještě trochu doladit, a i když to dělám většinou za jízdy, u Forzy si počkám radši až na červenou. Zrcátka jsou totiž docela daleko vepředu a nechci si hned na začátek uříznout nějakou ostudu. Po pár chvílích si na Forzu zvykám a ani širší zrcátka mi nevadí. Jejich odměnou je alespoň kvalitní výhled dozadu, kdy jen minimálně musím uhýbat loktem. S rozměry nahranými v hlavě a zažitým odhadem si už troufám, jako predátor ze zálohy naštvat pár řidičů stojících v koloně a podle se posouvám mezi štrůdly aut na poleposition semaforu. Jakmile padne zelená, otočím heftem, jak kdybych dostal křeč do zápěstí a Forza za to vezme tak, že kdybych vezl někoho za sebou, prosedí nejspíš pod semaforem další interval, než se vzpamatuje. Nevím, ale nikde na kapotáži jsem nápis City Dragster nenašel…
S Forzou jsem samozřejmě hned za městem zavítal i na dálnici. Vzhledem k tomu, že ji pohání motor o objemu 745 cm3 s výkonem 43 kW jsem se rozhodně nebál, že by nezvládla tuto disciplínu. To se mi taky za několik okamžiků potvrdilo. Forza jde za plynem velmi ochotně, tahá skvěle od spodu, nájezd v připojovacím pruhu je pěkně svižný a není holým bojem o život. Převodovka skládá bez cukání jeden kvalt za druhým a k dosažení dálničního limitu stačí jen několik vteřin. Jednotlivé převody jsou poskládány dobře a mají správnou délku. Šestka je už opravdu hodně dlouhá, a tak se mi při silném protivětru a v kopci párkrát stalo, že si logicky podřadila za pět a opět zrychlovala. Do řazení nicméně můžete kdykoliv zasáhnout i manuálně dvěma páčkami na levém řídítku. Podobnost s převodovkou DCT i s jejím manuálním ovládáním je tu velmi blízká například u systému, který používá Honda Africa Twin. Škoda jen, že ergonomie manuálního ovládání nezůstala stejná jako u Africy. Páčka pro podřazování na palec je trochu krátká a musím se pro ni natahovat, zatímco páčka pro řazení nahoru je na multifunkčním ovladači zase poměrně vysoko, takže musím ukazováček hodně zvedat. Africa má například tohle ovládání přesně tam, kde má být. Po nějaké chvíli jsem si ale zvyknul a s automatickou převodovkou jsme začali být kámoši.
Automatické chování převodovky se dá samozřejmě měnit volbou režimu, který se přepíná také na levém řídítku tlačítkem MODE. Nabízí režimy jako STANDART, SPORT, RAIN nebo USER. Tyto módy ovládají jak chování převodovky, tak i výkon motoru jeho decelerační efekt nebo systém kontroly trakce HSTC. V režimu STANDART mi přišel motor někdy zbytečně podtočený, ale ve SPORTu už to bylo přesně to pravé ořechové. Forza se tak změní v překvapivě nabitý balíček zábavy a výlet se rázem změní i v lehkou dávku adrenalinu. Neohroženě rychlý dojem tento maxi skútr ještě umocňuje i svým velmi kvalitním podvozkem. Je skvěle čitelný, přední inverzní vidlice s průměrem 41mm je téměř ze světa supersportů a i zadní odpružení Monoshock na kyvném rameni Pro-Link propůjčují Forze skvělé jízdní vlastnosti. Na nerovnostech neposkakuje, dobře se překlápí ze strany na stranu a v rychle se měnícím směru dobře poslouchá.
Podvozek je naladěn hodně do pohodlna, a tak je přejíždění nerovností na Forze příjemnou záležitostí. K pohodě cestování přispívá i opravdu velká přední kapotáž s velkým větrným štítkem. I s mojí výškou 190ti cm na mě příliš nefoukalo a z vyjížďky jsem se vracel s čistým oblečením bez toho, aniž bych vypadal, že jsem projel úlem.
Za celý testovací týden, i když to se mnou Forza neměla vůbec lehké a často jsem se nestyděl ji pořádně prohnat, držela příjemnou spotřebu lehce přes 4 litry naturalu. V rychlostní zkoušce ukázala hodnotu tachometru 165 km/h a i v této rychlosti je díky dobře zvládnuté aerodynamice možné sedět pořád vzpřímeně, aniž by se mi vítr snažil urvat hlavu.
Úplně s přehledem bych si na Forze dokázal představit i nějaký ten euro trip. Schránka pod sedlem pojme 22 litrů nákladu, takže je tu dost místa pro helmu a ještě zbyde dost místa kolem. Podsedlový prostor je vybavený i zásuvkou pro dobíjení čehokoliv, před koleny ještě najdete praktickou odkládací schránku jak na rukavice, tak na nejrůznější drobnosti. Celý skútr je vybavený bezklíčovým přístupem, takže s klíčem v kapse nemusíte už řešit nic. Zapalování spustit jen stiskem tlačítka, stejně tak jako tlačítkem elektronicky otevřít kryt hrdla nádrže nebo odemknout sedačku. Stejně tak bezklíčově zamykání můžete mít i přídavný Topcase kufr. Moderní technologie Forzy doplňuje kompletní LED osvětlení s vpředu stále fešácky svítícími blinkry a v neposlední řadě systém hlasového ovládání Honda Smartphone Voice Control, který propojí váš smartphone s motorkou, TFT displejem a vaší helmou. K tomu je samozřejmě nutné mít helmu vybavenou bluetooth.
Honda Forza je opravdu velkým skútrem patřícím do segmentu GT. Ve městě poskytuje pořád dostatečnou obratnost, ale jeho větší přidanou hodnotou je rozhodně jeho pohodlnost, kterou slabší kubatury většinou poskytnout na rozbitých městských površích nedokáží. Zároveň je ale natolik silný, že se nemusíte bát nejen vyrazit za město za zábavou, ale klidně ho obložit kufry a vydat se s ním na dovolenou daleko za hranice. Sílu na to má, pohodlím vás zahrne, spotřeba je přívětivá a dálnice vás taky nepotrápí.
« Test legendy BMW M3 E46: Nesmrtelná klasika Financování ojetého vozu využívá 35% zákazníků autobazarů i v době pandemie »
