Test Honda CRF1000L Africa Twin. Které dvojče?
Honda Africa Twin si vybudovala v průběhu let díky své bytelnosti a spolehlivosti doslova kult osobnosti a málokterý motocyklový fanda by mohl s čistým svědomím prohlásit, že o ní nikdy neslyšel. Respektive bychom takovému asi jen stěží mohli stále říkat fanda. Ke třicátému výročí představení první Afriky – Hondy XRV650 Africa Twin – nám Honda nadělila novou CRF1000L označovanou jako Adventure Sports. Je třeba si ovšem uvědomit, že se jedná jen o určitou edici, byť nejen kosmetickou, Afriky stávající, která i nadále zůstává v nabídce, a proto jsme se na onu neediční pro rok 2018 modernizovanou verzi podívali z blízka, abychom zjistili, jestli má smysl, o ní ve světle drsněji působícího dobrodružného sporťáka přece jen ještě uvažovat.
Design
Afrika se stále drží klasického dvouokého designu masky, jen aktuální generaci přibyly slušivé brýle (černé obroučky světel), které vyniknou, pokud si zvolíte jinou barvu než černou. Osobně bych volil červenou, která byla i u testovaného modelu. Celkově Afrika působí jako rally bike, který si k nám právě odskočil mezi sériemi a na první pohled kolemjdoucí poznají, že nesedláte žádné ořezávátko, což je koneckonců, jak se dočtete dále, i pravda. Nenajdete zde žádnou zbytečnou kapotáž a odhalená spodní část, ve které vyniká motor i rám přidává na agresivitě jejího vzhledu. Proti proudu jde také svým plnohodnotným výfukem, jehož koncovka dosahuje až zcela dozadu a v dnešní době, kdy se výrobci motorek jakoby stydí přiznat, že jejich stroje nějaký výfuk vůbec mají, působí tento styling osvěžujícím dojmem.
Technika a výbava
Pod dlouhým sedlem se tentokrát nachází řadový dvouválec o objemu nafouknutém na celkových 998 kubických centimetrů o spíše střízlivém výkonu 70 kw, ale více než příjemném točivém momentu 98 Nm ve spojení s tradiční přesnou a rychlou manuální převodovkou. Jak se chová DCT jsme vyzkoušeli již u modelu X-ADV. Brzdy rozhodně nezarmoutí, ale ani nenadchnou. Brzdného účinku mají dostatek, mohly by být jen o malinko ostřejší, ale to je věcí zvyku. Poměrně dost se ale díky měkkému odpružení potápí při brždění „čumák“, na to je potřeba si také chviličku zvyknout a nepřehnat to s rychlostí na okreskách, aby vás to nepřekvapilo.
Afrika má z dalšího navíc již v základu takřka vše podstatné. Dostatečně vysoký čelní štít, který oceníte především při delších cestách, velké kryty rukojetí řídítek, nastavení jízdních režimů od velmi agresivních silničních až po ty uvolněnější terénní a pohodlné sedlo, ve kterém bez jakýchkoli potíží dotážete strávit i spousty kilometrů.
Vzhledem k jejímu zaměření bych vytknul jen dvě věci. Chybějící hlavní stojan. Hlavně mimo silnice můžete s bočním stojánkem snadno najít Afriku odpočívající na svém boku. Nezbývá než s sebou vozit hezký placatý kámen nebo si za jeho montáž připlatit. Druhou věcí je potom menší nádrž, která pojme jen necelých 19 litrů a to opravdu není u velké motorky mnoho, ale vzhledem ke spotřebě mimo dálnice (vždy do 5 l / 100 km) ani nijak zásadně málo. Řeší to ovšem nová verze Adventure Sports, která s sebou odveze už výrazně objemnějších 24,2 litrů.
Příjemnou změnou oproti loňskému (respektive předloňskému) modelu jsou poté samovypínací blinkry, které ocení nemálo z nás, viďte? Mezi další změny (kterých byla celá řada) patří také nová vícestupňová kontrola trakce nebo elektronický plyn umožňující poměrně široké možnosti jeho nastavení.
Jízda
Afrika je už podle volby motorizace jasně zaměřené na jízdu v takzvaně zhoršených podmínkách. V západní Evropě bychom řekli v terénu, ale u nás může být tento výklad, co si budeme nalhávat, o něco širší. Rozhodl jsem se tedy s Afrikou strávit dva dny ve městě, dva dny na dálnici a na okreskách a alespoň jeden den jsem uspořil na výlet i mimo zpevněné komunikace (limitem zde byly jen silniční pneu). Ve výsledku se tedy jednalo o plných pět dní v terénu, jen vždy trochu jiného typu.
Logicky jsem se nejvíce obával o soužití ve městě. Afrika přeci jen není s výškou sedla 87 cm zrovna drobeček. O to více jsem byl překvapený, vlastně až unešený z toho, jak snadno se s ní manipuluje i v úzkých uličkách centra Prahy. Po zkušenosti s jinými off-roady jsem očekával velký rejd a dostalo se mi ovládání hodné kompaktního naháče. Skvělé!
Dálnice byla neméně příjemná. Velký zdvih tlumičů zajišťoval perfektní vyžehlení všech nerovností a rozhodně se Afrika nedala rozhodit ani rychlostmi vysoko, vysoko nad limitem. Z počátku jsem si říkal, že by snad mohla být vybavena i sedmým stupněm nebo delší šestkou a to hlavně protože jsem se obával nadbytečných vibrací při dálničním tempu, ale po chvíli jsem si na vyšší dálniční otáčky zvyknul a žádné nepříjemné vrnění se nedostavilo ani od sedla ani od řídítek. Spotřeba však při rychlosti na 120 km / h příkře stoupá. Zmiňované zpřevodování také naznačuje, že Honda neměla zrovna v úmyslu vytvořit dálniční křižník, ale možná jen tak mimoděk se jí to stejně podařilo. Neříkám, že v této kategorii nejsou stroje, které by se nesly ladněji, ale ty zase na Afriku výrazně ztrácí v jiných disciplínách, takže rozhodně není, na co si stěžovat. Skvělé!
Mimo silnice jsme se s Afrikou vydali do luk a lesů, naštěstí bylo jako ostatně celé léto velmi sucho, takže jsem nemusel testovat limity pneu v blátě, za což jsem rád, ale s pařezy, kopci, výmoly i kolejemi od traktorů si Afrika poradila bez jediného zaváhání výborně a je na ní skutečně znát, že toto je to pravé prostředí, ve kterém se cítí nejvíce jako doma. Hodnotit nicméně terénní schopnosti u Afriky je jako znovu objevovat jistý jiný kontinent. Je naprosto jasné, že zde ležel hlavní důraz konstruktérů, jak je již po třicet let dobrou tradicí a vyčíst tedy skutečně není co. Skvělé!
Jako poslední zmiňuji cestu po okreskách, jelikož to se zdá být jediným slabším místem Afriky. Podladěný litrový motor rozhodně nemůžu označit za slabý. Sám jsem toho názoru, že do běžného provozu je zbytečné mít více než sto koní. Ale vysoký posaz a velký zdvih znamená jediné, a to vysoké těžiště, které je onou Achillovou patou. Měkké tlumiče sice krásně žehlí nerovnosti, ale jistoty do utažených zatáček nepřidají a těžiště vás nutí buď Afriku hodně naklánět anebo, k čemuž jsem se také nakonec přiklonil jako k lepší variantě, jet prostě o něco pomaleji.
Závěr
Závěrem nelze jinak než Hodně pogratulovat ke skvěle (ano, vím, že se opakuji) odvedené práci. To, v čem Afrika excelovala vždy, v tom exceluje i nadále a vydala se také cestou k větší univerzalitě, kdy se jezdec nemusí bát se s ní vydat, jak na dlouhé cesty, díky zcela dostatečně výkonnému motoru a výborně odladěnému podvozku, tak do městské džungle, díky malému rejdu a nadprůměrné ovladatelnosti v nízkých rychlostech. Slíbil jsem ale odpověď na otázku, pro kterou Afriku se rozhodnout a jestli má tato neediční verze ještě smysl a odpověď je jasná.
Ačkoli má verze Adventure Sports některé finesy navíc, v těch důležitých věcech rozhodně nešlápnete vedle ani s klasickou Afrikou, a naopak možná oceníte jako já o malinko civilnější a uhlazenější vzhled. Upřímně a osobně musím také dodat, že mě Afrika zaujala natolik, že si dovolím tvrdit, že mám o příštím stroji do vlastní garáže nebo přinejmenším vážném adeptovi už rozhodnuto. Skvělé!
Plus
– Motor s příjemným kroutícím momentem (98 Nm při 6000 ot./min)
– Pro průměrné postavy dostatečně vysoký štít
– Pohodlné sedlo pro řidiče i spolujezdce
– Vyladěný zvuk výfuku
– Nízká spotřeba
Mínus
– Vysoké těžiště (to je spíše konstatování než mínus)
– Poměrně malá nádrž (18,8 l)
« Stará auta do šrotu? Lidé do nich naopak začínají více investovat Ještě ostřejší i30 N. Tento hothatch má zálusk na ty nejlepší »
