TEST Honda Civic Type R - Vládce

TEST Honda Civic Type R – Vládce

Autor: Ondřej Daňa,

19. 1. 2016 • Exkluzivní testy, Honda, Novinky, Sportovní vozy, Testy •

Motor: 100%

Podvozek: 100%

Převodovka: 100%

Zpracování: 80%

Praktičnost: 90%

Honda postavila jednoznačně nového krále své kategorie. CTR je divoké, ostré, drzé, arogantní, ale absolutně poslušné a nehorázně rychlé. Ve městě jej budete nenávidět, na dálnici přijdete o sluch a rozhodně není vhodné na každodenní použití, jako Renault Sport, ale na okresce natrhne pozadí všemu a budete se cítit jako v nefalšovaném závodním autě. Bravo!

Verdikt:

Honda si s vývojem modelu Type R u současné generace dala opravdu načas a dala přitom spoustu slibů. Fanoušky stále udržovala v napětí a tvrdila, že Type R bude nejlepší hothatch historie, který zcela zbourá zažitá pravidla. Má to být obdoba závodního vozu, který omylem dostal povolení do normálního provozu. A pravdou je, že se Hondě podařilo postavit něco, z čeho vám spadne čelist. Podobný hothatch nikde jinde nekoupíte!

Nová generace Civicu Type-R je prostě a jednoduše brutální. Pryč je točivá atmosféra, místo toho nastupuje ohromné turbo, absurdní výkon a ještě divočejší bodykit. Aerodynamika vozu byla vyvíjena v jednom z nejmodernějších aerodynamických tunelů a díky novým počítačovým technologiím ještě více promyšlená. Ani není divu, že se rozjede až na 270 km/h, což ve své třídě aut s předním náhonem nemá obdoby. Pod kapotou buší dvoulitrový přeplňovaný čtyřválec iVTEC s výkonem 310 koní a 400 Nm. Stabilitu má na starosti nově postavený adaptivní podvozek a masakrující deceleraci zařizují speciálně vyvinuté čtyřpístové brzdy Brembo (350 mm vpředu), ty jsou schovány pod líbivými 19‘ palcovými koly.

To zní jako pořádně ostrý recept, což? Jenže ani to vás nepřipraví na to, co zažijete při prvním sešlápnutí plynového pedálu. Jde totiž o celkové sladění a výsledný charakter a projev, který se opravdu bezprostředně blíží závodnímu vozidlu. Type R je nesnesitelně hlučný – slyšíte v něm veškeré mechanické části a nulové odhlučnění podvozku a motoru. Při plném plynu vám bude zvuk trhat ušní bubínky, hlasitý blow-off turba si zamilujete stejně jako brutální kvílení před omezovačem, kde si turbo zase upustí tlak. A pak je tady výfuk, který si zapomenul vzít denní dávku prášků proti poruše pozornosti – na všechny štěká jako pominutý, prská a řve. Na čtyřválcový turbomotor je zvuk příjemně hrubý a hlasitý, tady se Hondě podařilo naladit konečně hothatch s adekvátním soundtrackem. Takový Mégane R.S. totiž zní jako splašený vysavač.

Na okolí však budete, kromě zvuku, působit i zběsilým designem. Civic sám o sobě patří mezi auta, která nejsou podobna ničemu jinému na silnici a Type R zachází ještě dále. Obří křídlo, druhé menší hned pod nim, výrazný difuzor, čtyři koncovky výfuků, rozšířené blatníky s výdechy po stranách i nahoře, přepracovaná kapota a nárazník s velkými nádechy. Nechybí ani deflektory pro lepší odvod vzduchu po stranách! Ale pozor, vše je plně funkční a dle Hondy i nutností k maximalizaci přítlaku a minimalizaci aerodynamického odporu. I proto je třeba celý podvozek zespodu “hladký” tedy krytý.

Výsledkem je auto, které budí pozornost naprosto všude a nikdy nezůstane přehlédnuto. V této kategorii působí jako zjevení – kde ostatní hothatche sází na výbušný charakter, ale decentní vzhled – tam Honda kontruje a tvrdí, že není třeba svaly schovávat. Type R je vlastně takový hyperhatch! Jisté změny se pochopitelně udály také na podvozku: “CTR” má širší rozchod předních kol a nové čtyřbodové adaptivní tlumiče. Vpředu je náprava McPherson se dvěma přídavnými rejdovými čepy, vzadu jednoduchá náprava odpružená torzním nosníkem.

Uvnitř už k tolika zmněnám nedošlo, ale za to se zlepšilo jen to nejdůležitější – perfektní skořepinové sedáky, které nabízí bezkonkurenční oporu i ve spodní sedací části a brilantní kulisa řazení. Malá kuličková páka chodí v krátkých a přesných dráhách s dokonalým odporem. Je radost řadit a stačí k tomu decentní pohyby zápěstím. Na trhu asi neexistuje lepší kulisa manuální převodovky. Ve srovnání třeba právě s Méganem R.S. jsou jak sedadla (v jeho případě příplatková Recaro) mnohem lepší a pohodlnější a převodovka o několik levelů dále. Celý interiér laděný do červeno-černa působí dramaticky a evokuje ve mně pocit nespoutanosti. Červené prošívání, designové lišty a podsvícení budíků tu hrají jednu velkou symfonii. Má to jak se říká “koule“. Jinak je to klasický Civic se všemi klady i zápory, takže pokud vám lehce kosmický styl interiéru nevadí, budete nadšeni. Pochopitelně zůstala i praktičnost a vzadu jsou stále zvedatelné a polohovatelné sedáky Magic Seats, ale koho to u Type R zajímá!?

Spíš by vás mělo zajímat červené tlačítko s nápisem +R, kterým Honda nahradila zelený spínač ekonomického režimu u běžných verzí. Ten zjednodušeně řečeno “přepne auto do maniakálního módu”: po jeho stisku se totiž aktivuje sportovní mód, upraví se odezva motoru, charakteristika točivého momentu se změní na agresivnější a dojde k přenastavení posilovače řízení a adaptivních tlumičů. Rozdíl mezi běžným jízdním režimem a tím “eRkovým” je přitom opravdu znatelný, což nebývá vždy standardem. I proto se sportovní nastavení nehodí pro všechny situace a třeba ve městě by vás naklepal jako vídeňský řízek.

Čiré peklo

Že je hatchback vážící 1468 kilogramů a s výkonem 310 koní rychlý je asi zbytečné tvrzení a všem je jasné, že to bude masakr… jenže po prvním poslání plynu do podlahy zažijete absolutní šok! Turbo se chvíli sice mohutně nadechuje, ale pak se do toho opře a CTR letí dopředu jako nakopnutý angličák, aby ve středním pásmu ještě zatáhl za provaz i systém iVTEC. To pak začíná opravdové peklo – Honda ječí, prská, řve a táhne ještě brutálněji až do omezovače, o který si krásně brnkne, odfoukne a vše začíná znova. O jeho schopnostech ostatně leccos vypovídá i hodnota akcelerace z klidu na stovku za pouhé 5,7 sekundy. Nebo skutečnost, že právě tahle pětidveřová Honda je nejrychlejší “předokolkou” na slavném okruhu Nürburgring.

Nejzajímavější je však samotný způsob, jakým Civic Type R ryhlost nabírá a jak pracuje se svými schopnostmi. Je to jedna velká show, která vás zcela pohltí – hluk, pot, nervozita a absolutní radost. Honda však svou jednotku naladila hodně podobně atmosferickým motorům, i když jejich “uječená” doba je nenávratně pryč. Nicméně ve spodním pásmu působí motor letargicky až ospale. Dokud se turbo nenadechne, nic se neděje. Type R tak musíte ždímat a točit, i to přidává na jízdním zážitku. U konkurence stačí kdykoli tupě dupnout na plyn a jedete, tady musíte správně řadit, hlídat si otáčky a pracovat s plynem správně i během průjezdu zatáček. Je třeba se učit a zvykat si. V přímce pocitově nebude CTR tak rychlé, ale přesně to Honda chtěla. S lineárním nástupem výkonu se totiž dá lépe pracovat a přenést ho na silnici. Díky tomu je auto ovladatelnější, lépe využijete jeho potenciál a ve výsledku budete výrazně rychlejší. V rámci čtyřválcových turbomotorů se jedná o naprostou špičku. A navíc vás ještě potěší spotřeba! Běžnou jízdou se dá přesouvat za 7,5 litru, dynamicky kolem 9 a pod plným plynem si řekne o nějakých 16 litrů.

Velkolepý motor skvělé doplňuje podvozek, který patří do říše snů. Letos jsem řídil jen dvě auta, která bezvýhradně uctívala svého podvozkového Boha. Subaru Levorg a Honda Civic Type R! V dnešní době jsou to jediná “běžná” auta, která nabídnou podvozek lepší, než věhlasné sportovní značky s trojnásobnou cenovkou. CTR však do segmentu rychlých hatchabacků přináší revoluční aktivní podvozek, který umí navíc přizpůsobovat tuhost vnějších pružin v zatáčce tak, aby zcela eliminoval náklony karoserie. Funguje to bravurně a CTR je absolutně stabilní, čitelné a poslušné auto, které vám dovolí projíždět zatáčky naprosto nesmyslnou rychlostí. Limit je tak daleko, že vám půd sebezáchovy nedovolí jej najít a nedostavuje se ani obligátní nedotáčivost. Prostě letíte strašnou “čočku”, pošlete to na apex a auto zatočí a zuřivě upaluje dál.

Na výjezdu pomáhá mechanický samosvorný diferenciál se 41procentní svorností. Je nastaven docela agresivně a ve volantu vždy cítíte mírné škubnutí, ale auto se pak vydá do středu zatáčky a bez debat následuje přední kola. Ze začátku to chce zvyk, možná vás to vyleká, ale funguje to dokonale. Hodně mě překvapila také celková poslušnost a stabilita. Víte, když v Renaultu Mégane R.S. uberete plyn nebo přibrzdíte a máte u toho kola jinak, než rovně, okamžitě letíte do divokého lift-off smyku. Občas je to nebezpečné a auto působí hystericky a nedá vám pocit jistoty. Můžete namítnout, že je to zábava, adrenalin a vyžaduje to větší řidičský skill. Možná, ale když jedu pilu na své oblíbené okresce, chci auto, kterému můžu věřit a pracovat na výsledku v naprosté harmonii. CTR je stabilní na brzdách, bez plynu, pod plynem. Vždy zatočí, poslechne a odpustí i některé řidičské chyby. Nemůžu však říci, že je snadné ho řídit. Výbušný charakter, agresivní svor a absurdní rychlost umí zadělat na pořádný problém.

Zajímavé je i jak dokáže CTR přenést výkon na silnici. Pokud nechcete, nehrabe zbytečně asfalt pod sebou a upaluje bez ztráty adheze vpřed. A pak je tady tuhost karoserie! S každým zatočením cítíte, jak je auto skvěle postavené, pevné a celá masa jde za volantem společně. Žádné náklony, kroucení, nic! A ono to není špatné ani na klasické rozbité okresce. Auto sice začne poskakovat a kopírovat povrch, ale nedochází ke ztrátě trakce a gripu. Za všech okolností se drží silnice a je neskutečně rychlé!

Honda postavila jednoznačně nového krále své kategorie. CTR je divoké, ostré, drzé, arogantní, ale absolutně poslušné a nehorázně rychlé. Ve městě jej budete nenávidět, na dálnici přijdete o sluch a rozhodně není vhodné na každodenní použití jako Renault Sport, ale na okresce natrhne pozadí všemu a budete se cítit jako v nefalšovaném závodním autě. Bravo!