TEST Honda Civic 1.8 i-VTEC Sport ADAS 1 – Neposkvrněná
Nejnovější kultovní model od Hondy jezdí sice už nějaký ten pátek po silnicích, ale s aktuálním modelovým rokem přišla Honda s několika inovacemi. Ty rozhodně stojí za to zkusit, takže jsme se vrhli na hatchback s novým bezpečnostním paketem ADAS 1.
Legendární Civic se nyní vyrábí už ve své deváté generaci, přičemž už od samotné první generace (v roce 1973) se stal prodejním trhákem a další generace na tento úspěch neustále a opakovaně navazovaly. Pravdou je, že předchozí model zcela otočil a netěšil se takové obliby, jak bylo očekáváno, ale od toho je tu generace devátá, která má opět za úkol zacílit na co největší počet zákazníků. Mladí, staří, muži, ženy – všem by se měla nová generace líbit. Ptáte se proč?
Osobně se přiznám, že mi ulítlý vzhled minulé generace příliš nevoněl, ale nový Civic je na tom podstatě lépe. Vypadá už na pohled velmi dynamicky a ztratil najednou dojem kulatého a napuchlého auta. Přední tvář dostala zcela nový vzhled, ale stále je po vzoru tatínka umístěna blízko asfaltu. Stejně je na tom také krátká a svažující se kapota, na kterou navazuje také sklon čelního skla. Maska chladiče a roztahující se přední světla do špičky, vypadají jako býčí rohy a černě lakovaná prostřední část nárazníku dodává vozu naštvaný vzhled. K dispozici máme také krásná 17” kola, tmavou spodní část víka kufru a místo antény žraločí ploutev. Civic nabízí velkou možnost individualizace, takže vybrat si svůj styl může opravdu každý.
Boční profil jasně odkazuje na předchozí generaci a zadní část s rozdvojeným zadním sklem si Civic taktéž nechal. Nyní je však integrovaný spojler, oddělující zadní sklo, fungující také jako optická spojka zadních světlometů. Je to sice bláznivé, ale mně osobně se to dokonale líbí! Nový Civic také ztratil falešné trojúhelníkové koncovky a už nevypadá jako mladý delikvent, který experimentuje s drogami. Aktuální generace sice drogy bere také, ale přirovnal bych ji spíše k britskému spisovateli Aldousi Huxleymu, který experimentoval s LSD pod lékařským dozorem.
Uvnitř vozu je stále cítit velký sci-fi nádech, i když předchozí generace působila více kosmicky. Civic však vždy v minulosti sázel na jednoduchost a nová generace je uvnitř přesně něco mezi tím. Funkčností tu ale vše dokonale sedí a pokud si postupně prohlédnete všechny interiérové prvky, zjistíte, že řidič tu bude fungovat sebejistě při každé situaci. O všem bude mít dostatečný přehled a vše má ihned po ruce. Kvalita zpracování a použité materiály jsou velmi kvalitní a zamrzí jen použití některých tvrdých plastů. Ale to jsou prostě Japonci a kromě Mazdy musíme s těmito neduhy u japonských aut prostě počítat. Honda však stále patří v interiérech svých vozů k japonské špičce a pokud nebudeme počítat prémiové výrobce (jako Lexus a Infiniti), staví se Honda na velkou kvalitativní úroveň.
Tříramenný volant s ideálně tlustým a prošívaným věncem už na pohled vypadá nádherně a například řadící páka je hned vedle něj. K ní to tedy rozhodně nebudete mít daleko. Ihned si také můžete všimnout otáčkoměru, který je ze všech budíků největší a je umístěn přímo uprostřed přístrojové desky. Na pravé straně je palivoměr a na levé ukazatel teploty motoru. Vše ostatní (méně podstatné 
), jako rychlost, spotřeba, čas nebo najeté kilometry, jsou na dvou digitálních displejích na samotném vrchu přístrojovky.
Nejdůležitější část celého vozu je ukryta pod relativně malou kapotou a pohled pod ní potěší nejednoho automobilového příznivce. Očekávané zakrytí motoru laciným plastem se nekoná a naopak se můžeme těšit z odhaleného motorového prostoru. Honda si tedy stále drží svou poctivost, a to nejen díky motorovému prostoru, ale především díky motoru samotnému.
V době, kdy dokonce i ikona atmosférickým motorů, BMW, přešla na přeplňování, před sebou v Hondě Civic můžete mít poctivou, točivou, atmosférickou osmnáctistovku, která z objemu 1798 ccm dokáže vydolovat výkon 104 kW (142 koní) při krásných 6500 ot./min. Točivý moment umí motor vyprodukovat 174 Nm, a to při 4300 otáčkách. Civic, vážící něco kolem 1270 kilogramů, už tedy při pohledu na papír slibuje slušné řidičské zážitky. Dynamická čísla jako stovka za 9,4 sekundy a maximální rychlost 215 km/h, Vás v tomto autě přestanou zajímat. V Civicu 1.8 VTEC totiž poznáte, že tato čísla mohou být zavádějící a nic neříkající.
Po nastartování se osmnáctistovka ustálí na celkem tichém, ale přesto identifikovatelném volnoběhu. Ještě předtím si však velmi příjemně odfrkne a dá posádce vědět, že nechce dlouho zůstat tichým a ušlápnutým motůrkem, který bude přemisťovat Vašeho dědečka do krámu pro rohlíky. Pokud by ale i na to mělo přijít, řadit vyšší stupně můžete bez problémů v 1700 otáčkách a odmění se Vám pak i ve městě spotřebou do 7 litrů na 100 km. Navíc už při překročení 50 km/h můžete zařadit šestý převodový stupeň a motoru to absolutně nebude vadit. Žádně přidušování nebo byť jen sebemenší uškytnutí se nedostaví. WOW!
Podvozek je sice tvrdší, než byste mohli znát například z koncernových konkurentů, avšak není to žádná naklepávačka a při přejíždění menších výmolů a děr dokáže Civic i vcelku příjemně filtrovat tyto zákeřnosti českých silnic. Pravdou je, že se při těchto situacích do kabiny sem tam dostanou akustické rázy od kol, ale při poslechu médií (z audiosystému s šesti reproduktory) si toho vlastně ani nevšimnete. Dále funguje jedno pravidlo… čím rychleji jedete, tím lépe se Civic přesnese přes spáry a díry. I ve vyšších rychlostech funguje japonský podvozek skvěle a rozhodit z rovnováhy jej dokáží jen příčné nerovnosti. Řidičovu zvolenou stopu drží ochotně a s chutí, a i když vzadu postrádá víceprvkovou nápravu, má přilnavosti na rozdávání. Oproti ostatních konkurentech zadní vlečná náprava skutečně není znát a nedostavuje se žádný hluk, nepohodlí a příliš nestrádají ani jízdní vlastnosti. Civic je obratný, mrštný a na povely od lehkého řízení reaguje rychle a hbitě. Podvozek vždy rád změní směr jízdy a budete se i divit, jaké nájezdové rychlosti tento relativně obyčejný hatchback zvládne.
Kapitola sama o sobě je fantastický motor s proměnným časováním ventilů VTEC. V nižších a středních otáčkách je agregát sice mrtvý a majitelé Octavií a Passatů TDI se Vás budou ptát, proč jste si to vlastně koupili, když to netáhne “vodspoda”, ale…!
Pokud chcete dostat z motoru výkon, musíte jej prostě chytit pod krkem a pořádně nakopnout. Potřebujete například razantně zrychlit ze 70 km/h? Podkvaltujte to rovnou na dvojku a vyždímejte z motoru, co umí. Auto potom zatáhne jako závodní kůň kopnutý do zadku a s dalším převodovým stupněm začíná ta samá zábava znova. Točit, točit, točit – to je, oč tu běží!
Motor se k životu probírá až ve 4000 ot./min., ovšem teprve ve 4300 otáčkách se zhluboka nadechne a se skvělým točivým zvukem Vás bude hnát vpřed. Maximální výkon je zde položen těsně před omezovač, a to naprosto nejlepší ze sebe vydá až u červeného pole otáčkoměru. Věřte, že jak jednou tento motor pořádně roztočíte, sundávat pak nohu z plynu budete opravdu těžce. I když je výkon položen těsně před omezovačem, není znát žádný úbytek síly, dokud si o omezovač prostě nebrnknete. “Tohle, že je 1,8?” – Ptali se nevěřícně pasažéři, kteří si do Hondy sedli za mnou.
Ano, jako většina moderních aut, má i tato Honda k dispozici režim ECON, který přiškrtí otěže motoru, zpomalí reakci na plyn a dle zbarvujícího se ukazatele kolem digitálního rychloměru Vám řekne, jestli jedete ekologicky nebo to chce ještě víc odlehčit pravou nohu. Tímto stylem se dá mimo město bez problému jezdit za 5,5 litru. Takže v tomto Civicu máte také na výběr. Jak motor reaguje v závislosti na režimu, je opravdu markantní rozdíl. Přišlo mi však, že spotřeba se díky tomuto režimu příliš nelišila.
V Hondě vědí, že pokud máte točivý motor, je potřeba hodně optimalizovat otáčky řazením, a to někdy velmi rychle. Aby byla změna převodového stupně usnadněna i při naprosto bláznivé jízdě, je řadící páka umístěna prakticky ihned vedle volantu. Kromě toho se díky svému tvaru perfektně drží a řadit s ní je opravdu zábava. Samotné řazení má ideálně poskládané dráhy, které jsou relativně krátké a encyklopedicky přesné. Pedály jsou navíc umístěny také ideálně od sebe a meziplyny už budete tím pádem brát jako nutnost. A zase ten zvuk!
Nedávno jsme tu měli verzi Tourer, ale to neznamená, že hatch postrádá jakýkoliv praktický smysl. Objemný kufr a chytře vymyšlená zadní sedadla, to se Japoncům prostě povedlo. Zadní sedadla totiž nejsou upevněna do podlahy a díky tomu dali Japonci možnost vzniku velkého prostoru pod sedačkami. Tento prostor se táhne po celé šířce podlahy a nerozděluje jej dokonce ani středový tunel. A vsadím boty na to, že by se pod zadní sedadla bez problémů vlezl nějaký mexický přistěhovalec. V relativním pohodlí se tam ale sveze i kdejaký pes střední velikosti nebo několik batohů a tašek. To kdyby se vám podařilo na výletě zaplnit celý zavazadlový prostor. Zadní sedačky se mimochodem dají také sklopit, a to dokonce i směrem nahoru! Na to, že Japonci vymýšlejí nejšílenější televizní pořady, ulítlé hračky a jiné nesmysly, u výroby aut přemýšlí naprosto racionálně a prakticky.
Ano, dozadu ve vnitřním zpětném zrcátku, díky rozdvojenému zadnímu oknu, uvidíte méně, než jste zvyklí a většina plastů v interiéru je tvrdá, ale pokud chcete skutečně výjimečný motor, schopný podvozek a nekonvenční odvázaný interiér, umí přesně toto Honda nabídnout. Je zcela jiná než ostatní, ale její potencionální kupující být nemusí. Dokáže vtáhnout do děje každého, kdo ji okusí, a přesně to japonská auta vždy uměla nejlépe.
Spotřeba tohoto atmosférického benzíňáku za celý týden činila 7,5 litru na 100 kilometrů jízdy, což je výborná hodnota, vezmeme-li v potaz fakt, že jsem se drtivou většinu času nechával zlákat voláním otáček a navíc skoro všechen čas trávil ve městě. Motor jsem roztáčel tak často, že vidět mě hlídka našich ctěných policistů, postavili by mě rovnou ke zdi a přirazili autem.
Dálniční předpisové tempo pak znamenalo hodnotu o dvě desetiny litru méně a jednou se mi mimo město podařilo stlačit spotřebu i k pětilitrové hranici. Dlouho to však vydržet nešlo a opět jsem se nechal zlákat točivým voláním motoru i-VTEC.
Civic 1.8 VTEC Sport je tedy jedno z těch obyčejných aut, které díky svým schopnostem vystupuje z řady svých obyčejnějších konkurentů a stává se nezvykle neobyčejným. Vypadá navíc skvěle a vzbudí spoustu pozornosti okolí. S bezpečnostním paketem ADAS 1, který obsahuje například hlídání mrtvého úhlu, protikolizní systém, automatická dálková světla nebo systém rozpoznání dopravních značek apod., se navíc budete cítit opravdu bezpečně.
Honda se opět předvedla a já jsem rád, že dnes stále existují výrobci, kteří atmosférické motory i skrze emisní limity nezatracují a za ta léta jej naopak vylepšují k postupné dokonalosti. Posílám do Japonska srdceryvný dík!
Plusy
– Vynikající točivý motor
– Spotřeba paliva
– Jízdní vlastnosti
– Zvuk motoru
– Design
– Originální interiér
– Zpřevodování
– Přesné a krátké řazení
– Praktičnost
– Zábava za volantem
Mínusy
– Výhled vzad
– Méně prostoru na zadních sedadlech
– Chování podvozku na rozbité silnici
– Ovládání palubního počítače
« Autogramiáda před Barum Czech rally Zlín Dlouho očekávané Volvo XC90 tady! »
