Autojournal.cz

TEST Honda Civic 1.6 i-DTEC – Úspornější než úsporný

23. 7. 2013 • Honda, Novinky, Testy •

O tom, že Civic deváté generace má na to utkat se s konkurencí ve zcela rovném boji, jsem se přesvědčil již dříve. Do jeho kosmického interiéru usedám za svou  kariéru již potřetí a svým designem mě vždycky dostane stejně, jako poprvé. I tentokrát se nechávám obklopit jeho palubní deskou evokující sci-fi seriály a opět jsem ne zcela spokojen posazem. Něco je ale docela jinak. Honda vyzbrojila Civic novou zbraní. Nový diesel by měl ukojit hlad Evropy po tolik oblíbených naftových jednotkách s velkou dávkou točivého momentu a hlavně s co nejnižší spotřebou.

Nový turbodiesel doplňuje partu spolu s atmosférickými benzíny a starým známým 2.2 i-DTEC, jehož točivost a nedieselové chování si získalo moje sympatie, jak se lze dočíst v předchozím testu. Spolu se šesti deci objemu ztratil Civic také slušnou porci hmotnosti, celých 50 kg. Papírově je nová jednašestka o 30 koní slabší než větší a konstrukčně starší sourozenec a z nuly na sto zrychluje o 1,9 sekundy déle.

Jak to vypadá v praxi? Slabší a menší motor paradoxně není až tolik znát a dokonce bych řekl, že Civic opravdu konečně dostal motor, který se bude potencionálním a po naftě žíznícím zákazníkům zamlouvat. Místo plynulého záběru, kterým disponovala starší 2.2, je nový motor nafťákem jako z učebnice. Solidní porce newtonemtrů o sobě nedává znát až do 1500 otáček, pod kterými je motor nepoužitelný k jakémukoliv zrychlování. Nad nimi již funguje o mnoho lépe, ale i tady je potřeba počítat s poměrně velkou prodlevou turbodmychadla. Jakmile se dostane turbo ke slovu, umí Civic nadělit solidní kopanec a akcelerovat s velmi slušným zanícením až do hranice 3500 otáček. Tady motor končí, tedy…ne tak úplně, ještě do 4 tisíc má smysl ho vytočit, ale dál se již jedná jen o tupé vytáčení bez gradace výkonu.

Za zrychlování se tedy nový motor v Civicu nemusí stydět ani před svým větším bráchou. Co na to ale spotřeba? Úroveň inženýrství je u Hondy znát. Budete-li chtít, lze se i po městě udržet těsně nad hranicí 4 litrů, mimo město při vynechání dálnic jsou potom opravdu reálné spotřeby pod 4 litry. Pohádkový průměr 3,6 litru, který Honda u nového motoru uvádí se tak jeví jako oprávněné číslo a já marně hledám v paměti, které auto se dokázalo svým papírovým spotřebám byť jen přiblížit. Pokud se rozhodnete naplno využívat potenciálu motoru a jeho akcelerace, ani tehdy se vás Civic nepokusí sežrat. Svižnou jízdou s častým předjížděním jsem se pohyboval jen lehce přes pět litrů.

Nové šestnáctce sekunduje šestistupňová manuální převodovka. Ta má stejně jako u většího dieselu hodně těžký finální převod a poklesy otáček jsou mezi jednotlivými kvalty markantní. Vzhledem ke svému charakteru bych volil spíš kratší převod vhodnější do města, nicméně dlouhá šestka, která nechá na dálnici motor pracovat při necelých 2500 otáčkách, je pro spotřebu k nezaplacení. Dobrou zprávou je, že Honda zachovala krátké dráhy řadící páky, navíc s poměrně lehkým chodem. Časté řazení, které budete muset provádět se tak nestává otravným a i po městě je Civic příjemným společníkem.

Civic byl pro mě vždy kromě jiného také vůz s dobrým a vyváženým podvozkem. Po městě se nesnaží z nikoho nic vyklepat a naopak v zatáčkách podrží až obdivuhodně dobře. Velké odlehčení motoru můj dojem ještě umocnilo. Lehčí jednašestka nemá oproti těžkotonážnímu 2.2 snahu vyvádět vůz ze zatáčky po předku a auto se tak místo nedotáčivosti, chová v zatáčkách spíše neutrálně. O tom, že Honda umí zakouzlit i s obyčejnými věcmi, mě opět přesvědčila zadní jednoduchá náprava, která má díky hydraulickým silentblokům až obdivuhodně dobré vlastnosti. Jediná výtka směrem k podvozku je tak směřována k hlučnosti při přejíždění příčných nerovností.

Spolu s novým motorem přibyl do katalogu Hondy ještě stupeň výbavy Lifestyle, který slouží jako mezistupeň mezi střední výbavou Sport a nejvyšší Executive. Oproti prvnímu zmíněnému má třeba zpětné zrcátko s automatickou clonou, soundsystém doplněný o subwoofer v kufru a pár dalších prvků. Navíc si na rozdíl od Sportu lze za spoustu věcí připlatit a dostat se tak téměř na úroveň Executive. Variabilita je však omezená a v první řadě tady chybí možnost skombinovat nový 1.6 i-DTEC právě se zmíněnou nejvyšší výbavou. Testovaný Civic ve výbavě Lifestyle stojí 564 000 korun.

Honda udělala s novým motorem 1.6 i-DTEC velký krok kupředu a hlavně velký krok směrem k davům zákazníků, kteří prahnou po typickém dieselu se všemi jeho plusy i mínusy. Civic nově všechny tyto vlastnosti nabízí. Disponuje opravdu výbornými spotřebami, solidní převodovkou s možná trochu zbytečně dlouhým převodem a také tolik zbožňovanou prodlevou turba, tvořící ten milovaný „tah vodspodu“. Lehčí motor navíc posunul těžiště vozu a zlepšil jízdní vlastnosti. Do roku 2013  Civic vkročil navenek jen s minimálními změnami, mezi nimi třeba zjednodušené ovládání palubního počítače, které mě tolik štvalo. Ta opravdová evoluce se však odehrála pod jeho kapotou a Honda předvedla, že motory jsou stále její doménou, ať už se jedná o benzínové nebo o ty naftové.

Plusy:

• Solidní výkon motoru
• Vynikající spotřeba
• Řazení převodovky
• Neutrální chování v zatáčkách

Mínusy:

• Vysoký posaz “nad interiérem”
• Prodleva turbodmychadla
• Dlouhý převod do města

Foto: Lucie Miláčková

« Nový Seat Leon ST odhalen Reportáž: Goodwood – Festival rychlosti 2013 »