Test Honda Civic 1.6 i-DTEC. Něco na té Hondě je
Cvičení dělá mistra, a když děláte jednu věc dostatečně dlouho, pravděpodobně jí ovládnete natolik, že se stěží najde někdo, kdo se vám bude moci rovnat. Honda vyrábí Civic již téměř padesát let, a v současnosti je už u desáté generace. Takže by měli sakra dobře vědět, co dělají! Jedná se o legendu se vším všudy a Honda se s každou generací snaží najít recept na dokonalý hatchback. V dnešním testu se podíváme, jak si tento samuraj povede s dieselem pod kapotou.
Aktuální generace prošla výraznou změnou rozměrů a narostla do všech směrů. Na délku o 13 centimetrů, do šířky o 3 – jen výška se snížila o 2 centimetry. Výsledek jsou sportovní vyvážené proporce – pryč je vajíčkovitý tvar předchozích dvou generací. Současná generace má nadále extravagantní design, který se nepodobá ničemu jinému. Auto je středem pozornosti všude, kudy jezdí, a otáčející se chodci snažící se jej zařadit jsou jasným důkazem, že nejspíš v žádném mainstreamovém hatchbacku tolik pozornosti nezískáte. Předku dominuje sportovní nárazník s lízátkem a nasávacímy otvory tak velkými, že by jimi mohl Civic nasát i zajíce u cesty. Přísný výraz vozu jen podtrhují zamračené LED světlomety spojené dvojitou maskou. Vystouplé blatníky dávají při pohledu z boku krásně vyniknout nízké kapotě.
Na zadku najdeme dva falešné výdechy, které jsou až na absenci jakékoliv funkce téměř shodné s modelem Type-R. Na víku kufru je dvojité křídlo, které je sice parádní na pohled, ale trochu vadí při výhledu vzad. Civic dává každým detailem najevo svůj sportovní temperament, málo kdo by pod kapotou hledal malý vznětový čtyřválec – ale jsme v Evropě, a zde se bez dieselu žádný hatchback neobejde, chce-li být prodejně úspěšný. Ohledně motoru jsem byl ostatně nejvíc skeptický. Nový Civic se prodává s fantastickou benzínovou přeplňovanou jedna-pětkou, která potřebu dieselu prakticky maže. Ale k motoru se dostaneme později.
Zatím ještě stojím na místě. Kde Japonci na Evropu vždy ztráceli byla kvalita interiéru. Japonská novinka se určitě nemá za co stydět. Řidič je obklopen velice příjemnými materiály. Všude, kam lze dosáhnout, jsou měkčené plasty nebo kůže. Ergonomicky je interiér skvělý, jen bych si nechal líbit manuální ovládání hlasitosti – senzorový ovladač Hondy je jeden z nejhorších, se kterým jsem se setkal – díkybohu za tlačítka na volantu. K těm vlastně směřuje jedna z mála výtek. Jsou totiž vyrobena z příšerného materiálu. Vypadají lacině, laciná jsou i na dotek. Jsem zvědavý, jak budou vypadat v autě s vyšším nájezdem.
Tohle by bylo vše k negativům, nyní se můžeme vrhnout k tomu, co se mi líbilo – a toho bylo mnohem víc. Celková architektura interiéru je skvělá, auto působí moderně a vše máte po ruce. Místo budíků zaujal velký displej, který má skvělé rozlišení i kontrast a jeho ovládání je opravdu snadné. Centrální obrazovka je velice dobře umístěna a má opravdu svižné prostředí, jen na jeho ovládání jsem si musel trochu zvykat a v některých částech menu to působilo jako DOSový emulátor. Velice příjemný je také hlasový asistent, tedy asistentka. Konečně auto, které na vás neštěká povely strohým robo hlasem, ale mluví příjemně a velice přirozeně. No jen běžte do showroomu a zkuste vypnout ruční brzdu bez vyšlápnuté spojky.
Co musím dál pochválit je pozice za volantem. Nenapadá mě žádný jiný hatchback, ve kterém by se sedělo lépe. Sedačka je téměř na zemi, nohy máte více natažené a řadící páku máte ihned po ruce. Je to ukázková kombinace sportovního posazu, který vás pořádně zapojí do dění, ale není až tak hardcore aby vás otravoval při denním používání a delších cestách. Sedačky, ač na to nevypadají, umí skvěle podržet v zatáčkách. Na zadních sedačkách se také sedí velice dobře. Sedáky jsou příjemně dlouhé a před koleny máte v rámci kategorie nadbytek místa. V dané výbavě jsou dokonce vyhřívané. Jen nad hlavou jsem měl malinko problém, ale za to může asi moje výška 190cm.
Na začátku jsem naznačil drobnou skepsi k dieselovému motoru. Rovnou můžu říct, že všechny moje obavy byly rozprášeny po prvních kilometrech. Nenapadlo mě, že bych to někdy řekl o čtyřválcovém dieselu, ale smekám před nastavením. Jednotka o obsahu 1,6 litru má výkon 88 kW a 300 Nm, což jsou na tak malý diesel opravdu slušné hodnoty. Motor s hliníkovým blokem využívá ocelové písty, namísto klasických hliníkových, rozvody jsou řešeny pomoci řetězu. Úžasný na celém motoru je zvukový projev. Takhle tichý diesel jsem za svůj život neslyšel, a věřte, že kdybych vás posadil do auta a nechal vás hádat, tak byste to nepoznali. Neprozradil by ho ani chod. Honda i dieselu vtiskla něco ze svého DNA a motor se krásně sametově vytáčí bez náznaku vibrací. Málokterý diesel dokáže pracovat s takovou lehkostí.
Pokud byste chtěli hledat něco podobného, pravděpodobně byste museli hledat u modrobílé vrtule a přidat dva válce. Motoru nechybí výkon v žádném spektru otáček a dech mu nedochází ani v dálničních rychlostech. To nejhlavnější je, že se s motorem jezdí opravdu příjemně – klasická dieselová težkopádnost je zcela potlačena. Spotřeba se po konci testu ustálila na 5,4 litrech. Město si řekne kolem šesti, s lehkou nohou se podíváte pod pět. Je to sice dost vzdáleno udávaným 3,7 litrům, ale pořád se jedná o příjemně úsporný motor.
Skvěle se podařilo naladit podvozek, jeho nastavením se Civic řadí mezi absolutní špičku. Nově nabízí adaptivní tlumiče na obou nápravách, já osobně však jezdil stále v režimu comfort. Přijde mi to jako ideální kompromis mezi komfortem a sportovní jízdou. Auto skvěle funguje ve městě, kde je sice malinko tužší, ale stále dostatečně poddajné, aby z vás nevytřáslo duši. Na okreskách je zase krásně neutrální a posílá k řidiči dostatek informací. Jízdním projevem budete těžko hledat hatchback, který by více cílil na řidiče. Možná nová Impreza, která ale ztrácí absencí manuální převodovky, která je zde tradičně skvěle zvládnutá. Pro Hondu je snad fyzicky nemožné vyrobit špatnou manuální skříň – takový opak Francouzů. Převodovka má neskutečně krátkou hlavici a precizně mechanický chod. Rychlosti zapadají se samozřejmou lehkostí a mají krátké a přesné dráhy. Musím také pochválit rozmístění pedálů – kdyby to u dieselu mělo smysl, krásně by se při podřazování sázely meziplyny.
Řízení patří k tomu nejlepšímu na trhu. Elektromechanický posilovač s proměnným převodem dělá divy a řízení je neskutečně strmé a přesné. Nevzpomínám si na lépe nastavený posilovač – tady i BMW kouká s tichou závistí. Auto reaguje na každý povel s jistou dávkou hyperaktivity. Stačí miniaturní pohyb volantem a Civic se stáčí s obrovskou dávkou odhodlání. Celé je to krásně čitelné a zábavné. Tohle auto vás opravdu bude bavit řídit a já se těšil na každou cestu z práce. A nejen to, Civic umí být i cestovatel. Na dálnici skvěle odolává aerodynamickému hluku a na palubě je ticho. Výbava obsahuje také adaptivní tempomat s asistentem jízdy v pruzích, který je jeden z nejlépe nastavených, co jsem zažil.
Auto drží ukázkově uprostřed pruhu a brždění před pomaleji jedoucím vozem je přirozené, skoro jakoby Civic předvídal dopředu. Pravděpodobně se taky jedná o první Hondu za posledních pár let, u které jsem nešedivěl vzteky z přecitlivělých předkolizních systémů – vlastně jsem je téměř neregistroval, a tak to má být! Nový Civic je bezesporu jedno z nejlepších aut ve své kategorii, vracel jsem ho opravdu s těžkým srdcem. Kdo za něj utratí své peníze, nebude jediný den litovat. A že jich není zrovna málo. Testovaný kousek olizoval hranici sedmi set tisíc. Na druhou stranu dostanete auto, které má ve výbavě prakticky všechno a z každého detailu lze cítit, že je opravdu skvěle odladěné.
Nová Honda Civic patří k absolutní špičce segmentu. Je to precizně vyrobené auto se skvělým dieselem a jízdními vlastnostmi. Ctí tradice značky a myslí na řidiče. Chcete-li se odlišovat a zároveň vás baví řízení, je to pro vás jasná volba.
Plusy
Kultivovaný motor
Podvozek
Přesná manuální převodovka
Přesné řízení
Vzhled
Bohatá výbava
Mínusy
Místy nelogický infotainment
Senzorová tlačítka hlasitosti
Laciný materiál tlačítek multifunkce
« Test Škoda Superb 2.0 TDi 110 kW DSG. Toto je ideální dálkové auto 6 tipů, na co si dát pozor při tankování v tuzemsku i v zahraničí »
