TEST Honda Civic 1.0 VTEC Turbo CVT
Jen těžko lze hledat vůz, který by šel více proti proudu a představoval zábavnou a hravou alternativu k všem těm nudným hatchbackům typu golf. A desátá generace Hondy Civic to posouvá ještě dále a opět šokuje svět svým extravagantním designem. Ten však není jedinou věcí, kterou si civic dělá po svém – jizdně vůz působí jako auto ze staré školy a řidičsky stále patří mezi to nejzajímavější na segmentu, ne-li vůbec. O tom ale později, první si řekneme, co se konkrétně změnilo.
Nejprve, jak sami vidíte, vypadá jako teenager po sjetí lajny menší než většího množství kokainu… nebo jako rozjařený neidentifikovatelný jezdící předmět. Těžko říct co bylo vzorem, nicméně výsledek je fantastický a auto se mi moc líbí. Jasně, je to přesně ten případ, kdy design budete zbožňovat a nebo bytostně nesnášet. Tak či onak, originalita a svébytnost se civicu odepřít nedá, stejně jako rozruch, který vzbudí všude, kde se zjeví. Přistihl jsem několikrát lidi, jak si jej foti na parkingu před supermarketem. Už nepotřebujete pět miliónů na Ferrari a dokonale zapózujete i s Hondou…
To důležitější je ale změna proporcí – civic už není obtloustlé vajíčko, ale svalnatý atlet. Zásluhu na tom má rozšíření o 30 mm, snížení o 20 mm a nárůst do délky o 130 mm. Výsledkem je opravdu hezká a proporční silueta připomínající více sportovní fastback, než-li hatcback. Nová platforma, pro nás milovníky řízení, znamená ještě jednu věc – snížení umístění sedadel a naprosto perfektní posed za volantem. Sedadla jsou níž konkrétně o 35 mm díky změně umístění palivové nádrže. Marně přemítám v paměti, které moderní auto, zejména pak hatch (ve kterých se všeobecně sedí jako na záchodě), nabízí alespoň podobně dobrý posed. Je to lehké, žádný!
Nová platforma má i stinnou stránku – civic přišel o zadní sedadla s funkcí Magic Seats, ale ruku na srdce, kolik majitelů ji reálně využívalo? Teď k samotnému interiéru, protože ten prodělal naprostou revoluci také. Jenže, světe div se, upustil od UFO vzhledu s šedesáti digitálními displeji a vsadil na čistý a zároveň moderní design. Musím říci, že kvalita a vzhled palubní desky mě naprosto dostala a jsem rád, že se Honda k tomuto kroku rozhodla. Přístrojová kaplička je v základu digitální a nabízí krásnou grafiku a nesčetně funkcí. Na středovém panelu je vkusně umístěný display infoteinment systému, který naznačuje tvarem podobu tabletu, ale nijak “netrčí” z palubní desky. V současné době se rozhodně jedná o nejvkusněji zabudovaný display. Výrobce zapracoval i na zrychlení a grafice. Ergonomie je pak naprosto výtečná, stejně jako kvalita slícování. Velký pokrok.
Honda DNA
Nejprve si to ujasněme – v dnešním testu máme vlastně tu úplně nejméně přitažlivou verzi z řidičského pohledu a to litrový oturbený tříválec navíc skombinovaný s variátorovou převodovkou CVT. Výkon motoru je ale solidních 95 kW, točivý moment rovných 200 Nm. a CVT pracuje s virtuálními stupni. Nicméně, z pohledu lidí Honda pozitivních to je samozřejmě nejhorší možná specifikace a zavalí vás nekonečnými argumenty, kde bude figurovat především slovní spojení zahradní sekačka…
Vyvrátit to zcela nemůžu, automobilu rozhodně více sluší silnější čtyřválec 1.5, jenže na poměry tříválců je tato jednotka velmi dobrá a překvapuje zejména výtečnou kultivovaností a nadprůměrnou pružností. Zejména ve městě je s ní život velmi příjemný, čemuž zdatně sekunduje i bezestupňová převodovka, která v tomto prostředí nabídne bezkonkurenční hladkost. Dobrá je i spotřeba, která v městském režimu nepřekračuje 7 litrů.
Jakmile se vydáte za město objevovat krásy okresních silnic a přilehlých kopců zjistíte několik věcí – nový civic má naprosto velkolepý podvozek, který ctí tradice a DNA značky Honda a patří k tomu nejlepšímu na mainstreamovém trhu. Zdejme holt technikům a automobilce, protože se od sedmé generace opět vrátila k víceprvkové zadní nápravě a je to pořádně znát. Vpředu zůstává modifikovaný McPherson se spodním ramenem uloženým jak v pryžovém, tak zároveň pryžo-kapalinovém silentbloku.
Posilovač řízení má elektromotor umístěný přímo na ozubené tyči řízení, přičemž Honda vsadila na verzi se dvěma pastorky. A ano i řízení je naprosto senzační a dlouho jsem neřídil tak skvěle nastavený posilovač. Je totiž mnohem lepší než ve všech současných BMW a napadá mě jen jedno auto, které je na tom podobně – Toyobaru!
Tam venku při drcení okresek zjistíte také to, že litrový motor je na sportovní jízdu slabý, ačkoli má dobré reakce a snaží se ze sebe vydat maximum. Objem prostě nelze nahradit. Na rozpacích začne být i převodovka, které dynamická jízda nesvědčí už vůbec. Má však plus za fakt, že umí simulovat projev klasické automatické převodovky pomocí převodových stupňů, a tak se vyhnete otravnému konstantnímu bzučení vytočeného motoru, jako tomu bylo dříve. Při dynamických nárocích nepotěší ani spotřeba, která se přehoupne nad 10 litrů.
Když to shrnu a zprůměruju klady se zápory, vyjde mi velmi dobré auto s úžasným designem, krásným interiérem a naprosto fantastickými jízdními vlastnostmi, které jsou umocněny dokonalým posedem a ještě lepším řízením. Ve městě základní motorizace s variátorem funguje výborně, mimo něj budete brečet, že jste minimálně nezvolili manuální převodovku, ideálně pak silnější patnáctistovku.
Plusy
Vzhled
Bohatá standardní výbava
Přesné a strmé řízení
Pozice za volantem
Tuhá karoserie
Prostornost vpředu
Podvozek a jízdní vlastnosti
Kultivovanost motoru
Minusy
Jen průměrné jízdní výkony v této kombinaci
Spotřeba paliva by mohla být nižší
« Porsche 911 993 – Investice a zábava v jednom balení TEST ojetiny Audi A8 D3f – Dostupný luxus »
