Test Honda CBR650R: Sportovec, který vás nezničí
Pro letošní rok mi prošla rukama už jedna Honda stejné kubatury v nahatém stylu Neo Sports Café. Na její jízdní vlastnosti jsem si nemohl stěžovat, ale aerodynamicky mi při větších rychlostech samozřejmě ze své podstaty nemohla dát ten pravý sportovní zážitek. Dlouho jsem žádný supersport neosedlal a tak s tušením podobných jízdních vlastností nahaté sestry kombinovaných se sportovní kapotáží a sportovní pozicí za řídítky mělo ten efekt, že jsem před prvním testovacím dnem těšením skoro nespal.
Model CBR650R Honda představuje jako univerzální sportovní model střední hmotnostní kategorie. Slovo „univerzální“ možná může znít trochu zvláštně, ale Honda jde v představení ještě dál, třeba jako se slogany „praktičnost“ a „vhodnost na každodenní dojíždění“ v kombinaci s rozumnými provozními náklady. Při pohledu na ostře řezané CBRko se asi neubráníte při čtení těchto řádků mírných úšklebků. Jak ale víme všichni, nic není na první pohled takové, jaké se zdá.
Modelový rok 2021 prošel několika změnami. Asi nejzásadnější změnou je použití 41mm inverzní vidlice Showa se samostatnými velkými písty „Separate Function Big Piston“ která má přinést ještě větší ovladatelnost stroje. Mezi další vylepšení patří lépe čitelný LCD displej, který je oproti minulé generaci opravdu čitelný naprosto vzorně i na přímém slunci, nové reflektory předních světlometů a USB-C nabíjecí zásuvka pod sedlem. Seznam drobných kosmetických změn doplňují nové boční panely a držák registrační značky. Mimo matné černé metalízy Matt Gunpowder Black Metallic můžete CBRo dostat ještě i v mnou testované červené barvě Candy Chromosphere Red. To že mu červená náramně sluší je vidět už z prvních fotografií.
Už jen když jsem se na nové CBR650R díval, se ve mně mísily pocity radosti a starosti. Radosti z toho, že si tohle nové sportovní náčiní konečně vyzkouším a starosti z mých už tak bolavých zad. Po usednutí za řídítka a ujetí pár metrů jsem hlavně začal pozorovat sám sebe, za kolik metrů přijde ta chvíle si nutně narovnat záda, nebo dát odpočinout otlačeným dlaním. Kilometr za kilometrem přibývají a zatím podivuhodně nic. Moje pozorování sebe sama ale končí v době, kdy se konečně dostávám za město.
Chci si CBRko pořádně vyzkoušet a tak místo otlačených dlaní začínám mít opačný problém spíš s tím, abych neměl až moc vytahané zápěstí. Pod svými kapotami ukrývá šestsepadesáti kubíkový motor o maximálním výkonu 70kW při 12000 ot/min. Ve spodních otáčkách je motor šestpade příkladně hodný, jemný a nezáludný. Nechá si líbit i naprosto brutální podtočení za které bych si i sám sobě nejradši nafackoval a se čtyřválcovou charakteristikou sobě vlastní, při skoro lenivé jízdě svádí jet pořád na šestku, když se mi zrovna nechce řadit. S hrdelním zvukem se sesbírá z jakékoliv rychlosti a začne zrychlovat. Ne nijak masivně, ale začne, aniž bych měl pocit, že chce motor vystoupit na první zastávce.
Chtělo by se až říct, že ideální motorka pro začátečníky. Vše jde krásně zlehka, jakoby snad v Hodně mysleli na to, že si tuhle mašinu budou kupovat hlavně dámy. Tipuji ale, že lenivá jízda zrovna není to pravé, pro co si CBR650R někdo koupí. Je třeba se mu podívat na zoubek. Nájezd do prvních táhlých zatáček bude to pravé. Sportovní pozice je svádějící k chrtí jízdě. Ručička otáčkoměru letí ke svojí druhé polovině rozsahu a jakmile protne hranici sedmi tisíc, začínám měnit svoje názory tak rychle jaká je výměna ministrů zdravotnictví.
O tom, že je CBR to pravé sportovní náčiní jsem ve vteřině přesvědčený, zvuk vytočeného čtyřválce mi jako jehly projíždí kůží po celém těle, Honda se vrhá dopředu jako smyslů zbavenáa pěkně mě tahá za ruce. Krotím jí před první zatáčkou čtyřpístovými, radiálně upevněnými předními brzdovými třmeny spolupracujími s 310mm vlnovitými plovoucími kotouči a nohou šlapu na jednopístový zadní třmen s 240mm kotoučem. Na brzdy je absolutní spolehnutí a dávkování je přesně tak drsné jak ho chci mít. S brzděním je ale už konec a je třeba klopit.
Honda jede přesně tam kam chci. Její limit je hodně daleko. Vlastně ani nevím kde je. Dřív než bych zaznamenal nervózní limit podvozku tak ubrousím stupačky a nebo si odřu uši o asfalt. Sebejistota s jakou nový podvozek pracuje je neuvěřitelná. Na výjezdu už se jen stačí spolehnout na systém kontroly trakce a otočit plynem jak když ždímám ručník. Je to návykové. Hodně návykové. Nejvíc návyková šestpade co jsem jel. Je to přesně ta motorka, kterou máte pocit, že jste vyždímali do 100%. Nemusí vás trápit, že jste pořád nevyužili minimálně polovinu jejího potenciálu. Je prostě celá vaše a vy si z ní vezmete všechno co nabízí.
Převodovka je typicky „Hondí“. Je přesná, jemná, pohotová a ani jednou jsem jí nenachytal na žížalkách. V případě CBR bych ale určitě připlatil za systém rychlořazení, který je pak zárukou absolutního motorkářského orgasmu. Pro totální došlehnutí adrenalinu mi ještě zbývá kousek dálnice. Při zalehnutí vnímám vystupující hrb sedačky spolujezdce, který mě mírně tlačí do zadnice, ale přesto se se svými 190ti cm dokážu na CBRko složit. Ručička tachometru pak nemá problém ukázat hodnoty kolem 230km/h a já cítím, jak skvěle se mašina prořezává vzduchem opět v doprovodu maximální stability.
Testovací den jsem po půl denním ježdění zakončil v klidu doma. Po chvilce jsem ale zjistil, že bych si ještě něco potřeboval zařídit v Plzni a ani v nejmenším mě nenapadlo sedat do plechovky. Opět jsem skočil na CBRko a vyrazil. Vůbec jsem nevnímal nějaké známky únavy nebo nepohodlnosti. Domů jsem přijel až večer a až pak jsme si uvědomil, že mě nikde nic nebolí a necítím se opotřebovaně jako z opravdového supersportu. Musím dát za pravdu více než zajímavým přirovnáním Hondy k novému CBR650R.
Ač se jedná o skoro ryze sportovní náčiní, svojí ergonomií zázračně poskytne i dostatek pohodlné jízdy. Přední vidle nepřenáší žádné ostré rázy do rukou, posed je sice sportovní, ale ne až tak radikálně a vážně si tuhle mašinu dokážu představit i jako denní dopravní prostředek. To že si při cestě z práce dokážete dát krátký sportovní shot je naprostou samozřejmostí. Obecně se Hondě tahle mašina prostě povedla. Není proto divu, že už v roce 2019, kdy byl poprvé představen, se model CBR650R stal druhým nejprodávanějším sportovním motocyklem v Evropě. V podobném duchu se ponesou i roky následující a sklady Hondy se dále vyprazdňují v tempu hodném právě rychlosti Hondy CBR650R.
Vybavení jezdce
– Přilba: LS2 FF900 Valiant Jeans Titanium
– Bunda: LS2 Shadow Man Jacket Khaki Black H-V Orange
– Kalhoty: LS2 Vento Man Pant Black
– Rukavice: LS2 Spark Man Gloves Black
– Boty: Forma Boots Swift Dry Black/White
« Test legendy BMW M6 E63: Jediná svého druhu Test AUDI SQ7: Benzínový osmiválec v hlavní roli »
