Test Honda CB750 Hornet: Chcete mě všichni
Honda Hornet je v motorkářských kruzích pojem. Je to už pěkná řádka let, kdy brázdil silnice jeho první model. Osobně jsem na jeho první verzi nikdy nejel, ale vždycky se mi strašně líbil. Považoval jsem ho za nejhezčí naháč své doby a například při srovnání s konkurenční Suzuki Bandit jsem vždycky obdivoval jeho už v té době moderně ostrý design. Tou dobou jsem byl ale zamilovaný do supersportů a lámal si několik let záda na Hondě Fireblade. Hornetů jsem přesto potkával mraky. Vyrobilo se jich šílené množství a dodnes jsou velmi oblíbenou motorkou se sametově uhlazeným japonským čtyřválcem, které stále putují z ruky do ruky. Oblibu si získali jak mezi mužskou tak i dámskou motorkářskou rodinou a svojí práci leckde dodnes odvádí i v některých motoškolách.
Do testu se mi ale dostal samozřejmně zbrusu nový Hornet CB750. Co bylo s příchodem nového modelu pro každého Hornetistu asi šokem, je skutečnost, že ten tam je pověstný řadový čtyřválec, který se zredukoval na válce dva. Je to tedy ještě ten starý dobrý Hornet? Vůbec ne. Je to totiž úplně jiná motorka jen se stejným názvem. Má ale v dnešní brutálně konkurenční době potenciál stát se znovu motorkou pro masy? Věrte že má. A jde na to hned několika různými způsoby.
V první řadě bych se rád trochu zmínil o designu. Popravdě, starý Hornet je už dneska klasikou s předním kulatým světlem, což už dneska na moderní naháče prostě nepatří. I nový Hornet jde už úplně jinou cestou. Klasické naháčské tvary hledejte jinde, tady frčí moderna a agresivita. Jednotlivé naháče různých výrobců různě čarují zejména v předních partiích světla a jeden se snaží vypadat jako predátor, další jako mimozemšťan nebo brouk a Hornet opravdu tak trochu připomíná velký bodavý hmyz. Jeho tvary jsou moderní a agresivní, ostře řezané linky dotváří jeho svěží vzhled a nebýt jeho nudného výfuku, dal bych mu za design jedničku s hvězdičkou. Zpracování jednotlivých částí je skvělé, všechno perfektně pasuje a nikde není nic, co by vypadalo jakkoliv odfláknutě. V tomhle Honda chyby prostě nedělá.
První dojem z Horneta ještě před nasednutím ve mě vzbuzuje pocit, že je nějaký malý. Buď mi dřív přišel větší protože jsem byl menší já, nebo se mi to jenom zdá. Uvidím až nasednu. Už na první pohled je ale vidět, že s ním nebudou mít problém ani menší postavy a pro dámy může být horkým kandidátem na sexy naháče. Po prvním nasednutí si hned všímám jeho lehkosti. Zvednout ho ze stojánku je záležitost skoro na dva prsty. Překvapuje mě jak pohodlně se na něj i se svými 190ti centimetry skládám. Trojúhelník ruce hlava nohy je dobrý, sedím v mírném ale pohodlném předklonu a na rukou nemám moc váhy. Nastavuji zrcátka ve kterých je slušný výhled. Otočím klíčkem, a první nabíhá TFT displej palubní desky. Jeho grafiku znám už z modelu Africa twin. Ani přímé ostré slunce mu nedělá problémy se zobrazením a jemná grafika hned na začátku poskytuje mraky informací. Je potřeba se v něm trochu zorientovat a nastavení na ovladači řídítek chce trochu cviku. Lepší je se v něm proklikat rozhodně při stání, protože na některá nastavení je potřeba dost kliků a za jízdy pak odvádí pozornost.
Už po prvních pár metrech jízdy mě Hornet překvapuje jeho neuvěřitelnou lehkostí a ovladatelností. Kdyby mě k němu někdo přivedl poslepu a nevěděl bych na čem sedím, tipoval bych tak maximálně dvě pade. Mezi stehny je příjemně úzký, úchop řídítek je taky spíš užší a to s jakou lehkostí kličkuji mezi kanály na pražských silnicích mě začíná bavit. Dvouválcový řaďák si spokojeně brumlá a v městském provozu s rychlostí kolísající kolem padesátky je příjemný a neucukaný. V ucpaném městě se Hornet proplétá jako lasička a když není zrovna čas na spojku, využivám výhod quickshiftu, který Honda dělá prostě skvělý. Pravá zábava ale samozřejmně začíná až za městem. Tady je to pro Horneta ten pravý rybníček. Hornet mě jen utvrdil v tom, že dnešní řadové dvouválce už dávno nejsou to co dřív. Nemíval jsem je rád a s Véčky se vůbec nedali srovnávat.
Fungovali příjemně jen v malém spektru otáček a při podtočení by motor nejraději vystoupil z rámu. Zkusil jsem proto Horneta potrápit jak se dalo. Jasně, nezvládne už z podstaty brutální podtočení jako řadový čtyřválec nebo véčko, ale proč by to taky člověk schválně dělal. Když už k tomu ale přece jen dojde, popasuje se s tim s grácií aniž by se rozklepal jak drahý pes a rozkašlal jak tuberák. Jakmile se probere z takového ublížení začne lineárně táhnout až k omezovači. Nekoná se tady žádná výkonnová díra ani skok, a dávkování výkonu je vyloženě radost. Vždycky jsem říkal, že na takové to domácí okreskové ježdění, pokud se člověk nechce hned zabít a nenechal mozek doma na poličce je ideální motorka kolem 100 koní, aby si jí jezdec užil do totálního maxima, a měl pocit že jí podojil co šlo. A to se u Horneta povedlo. Jeho 92 koní je této hranici blízko a zase se mi potvrdilo že to prostě funguje. Můzete s ním jet kilometr pro rohlíky v kraťasech a nebo brousit kolena v serpetinách. Rychlý dokáže být až moc, a někdy mě až zaráželo že nastavení jeho motoru dokáže mít téměř véčkový projev. Paráda. V tomhle směru dokáže cílit na obrovskou skupinu zákazníků. S klidným svědomím bych ho doporučil někomu hned po autoškole, protože s dávkou rozumu v pravém zápěstí se vůbec není potřeba jeho obsahu 750 kubíků bát. V nížších otáčkách je hodný a neškube. Ve středních poskytne dokonalou kochačku kdy ho můžete řídit doslova jen jedním prstem a pro zkušenější jezdce je horní pásmo otáček jistotou pořádné dávky adrenalinu a křesot stupaček v zatáčkách je jen otázkou chvilky.
Podvozek je spíše tužší. To málo co vám ubere na komfortu ale bohatě vynahradí svojí jistotou. Stopu drží přesně a svádí tak k čím dál agresivnějšímu ždímání plynu, které se dostavuje poměrně rychle. Třešničkou na dortu po tom co mě chytnul rapl byl pak už jen zmíněný quickshift, který je naprosto famózní. Dráha řazení není dlouhá, stačí jen malé pohyby nohou a odpor je minimální. Jako vyladěná spoušť pistole od šikovného zbrojaře. Nejednou jsem se přistihl, že jsem řadil víc nez jsem musel, jen abych si vychutnal tu japonskou přesnost převodovky.
Nesměl jsem samozřejmě opomenout ani dálnici. S Hornetem tady asi nebudete trhat žádné rychlostní rekordy a rychlosti nad 130 km/h ve vzpřímené poloze by mohli být po delší jízdě zakončeny návštěvou fyzioterapeuta na porovnání krční páteře, ale Hornet samozřejmně umí mnohem víc. Jen je potřeba se na motorku předpisově poskládat a přimáčknout všechno co nejtěsněji. Absence kapotáží samozřejmně nic neodpustí a tak i mírně vystrčený loket ve 200km/h dokáže vyvolat zvyšujicí se oscilaci kolem podélné osy, která si pak může vyžádat jednu ruličku toaletního papíru navíc.
Nový Hornet se svojí cenovkou pod 190 tisíc korun není vůbec špatná nabídka. Když vidím, kolik si dneska začínají říkat za svoje výrobky sebevědomí číňani tak mi cena přijde velmi slušná. Alespoň vím, že si kupuji kvalitu a tradici, o které není vůbec potřeba polemizovat. A ano, Hornet mě bavil, ano jen kutečně pro všechny a ano, má opět potenciál stát se masovou záležitostí.
Plusy
– kultivovaný motor
– cena
– kvalitní zpracování
– ovladatelnost
Mínusy
– výfuk
« Elektromobily poprvé předstihly naftová auta: Prodej aut v EU dál roste Čistý zisk Tesly vzrostl o pětinu, marže však klesla kvůli nižším cenám aut »
