Test Honda CB650R: Moře zábavy za jeden úsměv
Rodinku se jmenovkou na zvonku CBčkovi asi většině lidí netřeba představovat. Pro nás v redakci byl model 650R jako návštěva hubenější a o poznání slabší sestry CB1000R+ očekáván s velkým natěšením. A vzhledem k tomu, že se nám ještě nestačily zkrátit vytahané šlachy na předloktí od zběsilého litra, těšili jsme se na pohodovou motorku, která nadmíru splnila naše očekávání.
Ve střední třídě naháčů se trend poslední doby trochu vyhýbá čtyřválcovému uspořádání, což jsem jako jezdec japonských supersportů z devadesátých let, několikrát po večerech prostál pod trámem se smyčkou uvázanou kolem krku. Až po dlouhém rozhovoru s japonským vyjednavačem jsem nakonec stoličku nepodkopl a udělal jsem dobře. Po týdnu stráveném v sedle šestpade bych rád poděkoval konstruktérům Hondy a za každý válec zasílám jedno balení kostkového cukru.
Ač se svojí silnější a brutálnější sestře v ničem moc nepodobá, v některých věcech je lepší. Z celkového pohledu se jedná o moderní koncepci nahatých motorek, která se nesnaží ničím šokovat. Podvozek je nastaven trochu více do tvrda, a na rozbitější silnici prověří vaše ruce a zadnici, ale nejedná se o nic hrozného. O to větší radost vám pak přinese na pěkném povrchu. Přední vidlice Showa SFF nejenže mašince sluší, ale funguje bezvadně, tak jak jsme od tohoto výrobce zvyklí.
Jako celek je pak podvozek radostnou záležitostí a spolu se širokými řídítky se motorka vodí do zatáček tak lehce a hravě, že si přejete potkávat dopravní značky upozorňující na zatáčku minimálně s dvojcifernou dodatkovou tabulkou. Nádrž je příjemně úzká a motorka celkově při pohledu shora působí velmi štíhle. Pozice řídítek se oproti předchozímu modelu posunula dopředu a dolů. Stupačky vzad a nahoru, což by mělo vytvořit sportovnější jízdní pozici. Jedná se ale o změnu v řádech milimetrů a ruku na srdce – kdo z nás by to po sednutí na mašinu poznal. Stačí se v motorkářských botách projít po některém městském parku a rázem máte podrážku o pár milimetrů vyšší o nějaký psí vzkaz. Celkově je posez velmi pohodlný a sedlo příjemně tuhé.
Další věcí, která se mi z hlediska ergonomie velmi líbila, byla zrcátka. Ano i taková maličkost mě někdy dokáže pořádně naštvat, když nefunguje tak jak má. Svoje lokty znám fakt dobře a nepotřebuji se na ně koukat i při vyjížďce na motorce. Tady ale někdo přemýšlel, a než se s CBčkem vytasil, sednul si na něj a zkusil se podívat, co vidí za sebou. Nejenže jsou hezky tvarovaná, ale jsou i dostatečně veliká a rukou si je téměř nezakrýváte. Výhled vzad je tedy perfektní. Hoši děkujeme!
Palubní deska má originální a líbivý design. I na slunci se čte dobře, ale i pro bystrozraké jedince jsou některé údaje hůře čitelné pro velmi malou velikost písmen. Jde však jen o zvyk a palubní deska je natolik jednoduchá, že za chvíli víte, kde se co nachází zpaměti.
Motorový klub hřebců do svojí stáje přijmul dalších pět sourozenců, ale co se velmi povedlo, že i pro většinu lidí nehezkou čtyřválcovou stáj vyzdobil nádhernou fasádou v kombinaci černé a bronzové barvy. Jako třešnička na dortu se zde vyjímají krásně srovnané výfukové svody zakončené krátkou koncovkou. Osobně jsem spíše zastáncem klasických velkých koncovek, nikoli plechových bažantů, ale doba jde kupředu a za tu úsporu hmotnosti to stojí. A komu by se to snad nelíbilo, odměnou vám budiž zvuk. Říkáte si, že na šestpade nebude nic moc? Ha ha….ale bude. A to i s origo výfukem. CBčko dokonale klame tělem a méně znalí kolemjdoucí by vám obsah nehádali.
Ve spodních otáčkách vás samozřejmě nezaskoč, a neobtiskne žaludek o obratle, ale je jemňoučký jako čerstvě narozený Gremlin. Můžete se jen tak brouzdat krajinou a užívat si vzornou kultivovanost šlechtěnou po desetiletí v japonských chrámech. No a jak už to tak bývá, i vás přejde melancholická nálada… a začne vás nudit čerstvě narozený heboučký plyšáček. Tak prostě vezmete pořádný kbelík vody a chrstnete mu ho do ksichtu. V tom se z něj zakouří, sleze z něj srst, na hlavě mu vyskočí pořádný číro a začíná druhá půlka filmu. Tu si jednoduše zapnete na pravém řídítku otočným heftem s názvem Play a na palubní desce budete přehrávání kontrolovat tím, že vám RPM bude ukazovat mezi 7 až 12ti tisíci.
Spokojené pobroukávání čtyřválce se najednou změní tak, že pokud projedete moc blízko seniora, který si v kolečkové tašce veze domů spokojeně svůj nákup, nepatrně zhoršíte jeho intenkontinenci. Jakmile skončí první dějství u 12ti tisíc otáček, stačí pouze zařadit přes quickshifter a další následuje ve stejné intenzitě. Zpět to bez spojky bohužel nejde, ale to nám nevadí. Řazení s quickshifterem je závislost, radost, paráda, bomba, prostě super. Takový převodovkový klenot se vidí málokdy. Kdyby ho dělali ve zmenšenině, nosil bych ho na krku na řetízku.
Ve spojení se zvukem vytočeného čtyřválce a rychlořazením, budete znít jako někdo, kdo jede svoji poslední jízdu. Ale jen vy víte, že se můžete spolehnout na naprosto stabilní podvozek a dokonalé brzdy. Na těch jsem opravdu nenašel jedinou chybičku a někdy šel až dost na hranu. ABS vás ale nijak nevyděsí a pracuje až opravdu tehdy, kdy má. Samo dobře ví, že si CBčko koupí hračičkové a proto vám radost do poslední chvíle nezkazí.
Celkově je mašina postavená hlavně pro zábavu. Samozřejmě vás odveze přes půl Evropy a můžete ji i slušně naložit, ale na to by jste si vybrali nejspíše jiný model. Jak všichni víme, jedna motorka v garáži je málo a tahle by mezi nimi jako tvůrce zábavy být měla, protože zábavu rozdává po čtyřech hrstech. Její motor je pro většinu populace tak akorát a výkon lze využít v celém spektru otáček včetně vrchní hranice, což si s dvojnásobně výkonnými stroji kolikrát většina lidí nedovolí. Nemusíte s ní jezdit na okruh, nebo mít před sebou několik kilometrů prázdné dálnice, a přesto si sáhnete na její limity, což vás bude hodně bavit. Na rozmanitých okreskách vás nikdy nebude nudit, nikdy vás nezklame a udělá, co vám na očích uvidí. Její největší odměnou tak bude váš úsměv.
« Nejpodivnější vůz se třemi koly v testu: Polaris Slingshot Vozy Mercedes-AMG už takový zvuk z výfuku nedostanou, zpřísnily normy »
