Test Harley-Davidson Low Rider S aneb Testosteronový katapult
Všimli jste si za poslední dobu těch přiblblých reklam, které zaplnily internet na různé zázračné metody hubnutí pro dámy a přípravky na ztrátu testosteronu pro pány? Jistě většina z vás chápe, že se jedná o naprosté nesmysly. Pokud by ale někdo skutečně mohl cílit na pány kvůli jakémusi úbytku testosteronu s přibývajícím věkem, pak by měl použít prodejní reklamu na H-D Low Rider S, který vám ho, ať chcete nebo ne, zaručeně doplní tak, až vám poteče z uší.
Low Rider S je sám o sobě dechberoucí cruiser a v námi testovaném černém provedení s matnými doplňky vypadá naštvaně už na parkovišti. Celková silueta je situována hodně nízko nad silnicí a jen vpředu se zvyšující nádrž s řídítky trčí do nebe. To vše naprosto účelově. Na motorce nenajdete žádné serepetičky navíc a na první pohled je jasné, že zde se výrobce nezaměřil na to hrát si za jízdy se všemi možnými blbostmi, ale na čistý požitek z jízdy.
Až si usednete za motokrosově vyhlížející řídítka tak v první chvíli okamžitě pocítíte, jak se váš charakter začíná měnit. Ono totiž nízko položené sedlo v nezatížené výšce 690 mm a řídítka v úrovni ramen z vás jednoduše udělá grázla. Takový ten gangsterský posed vám už hned v první chvíli napoví, jaká tahle jízda bude mít koule.
Sedlo je na první dojem pohodlné, řídítka padnou skvěle do ruky a zrcátka jsou těsně nad hefty. To sice vypadá pěkně, ale v jejich vnitřních půlkách vidíte jen svoje ramena. Roztáhnout je o pár centimetrů ven by tolik designu neuškodilo a rozhled vzad by byl lepší. Pozice nohou je příjemná. Prvně jsem si myslel, že to odnesou moje záda, protože všechno od zad trčí dopředu, nestalo se. Strávil jsem s Low Riderem v sedle denně několik hodin a záda byla úplně v pohodě. Ač jsem byl plný očekávání, co se mnou udělá jízdní pozice rukou v úrovni ramen, byl jsem příjemně překvapený, že s tím nemám vůbec žádný problém. Ruce se mi nijak neodkrvovaly, nebrněly a byl jsem v pohodě.
Manipulace na místě je s tímhle 308 kilogramů těžkým mazlíkem v pohotovostní hmotnosti překvapivě dobrá, protože těžiště se tady povedlo nacpat opravdu nízko. Jakmile se aspoň trochu rozjedete, většina té masy jakoby zmizela. Pořád samozřejmě cítíte, že nejedete úplně na fichtlu, ale čekal jsem to mnohem horší.
S přibývající rychlostí samozřejmě vzrůstá zábava a to i díky přepracovanému úhlu řízení ze 30 na 28 stupňů oproti standartnímu modelu Low Rider. Řízení má citlivější ovládání, a když myslíte pořád na to, na čem jedete a přizpůsobíte tomu svůj styl jízdy, užijete si podle mě možná jednoho z nejzábavnějších HDček. Dá se sklápět ze zatáčky do zatáčky velmi ochotně a za chvíli cítíte, jak vám ubývá guma na stupačkách. Low Rider S sedí a sedí a sedí.
Super pocit, který jsem si užíval asi nejvíc, je v nízko položeném sedle, který se ještě umocní v hlubším náklonu. Najednou máte pocit, že budete slidovat kyčlí. Koncepce softail je tady velmi elegantně schovaná a ukrývá snadno nastavitelné odpružení monoshock. Ačkoliv si zachovává vzhled hardtailu, společeně s přední obrácenou vidlicí dotváří naprostou pohodlnost podvozku, který se nebojí ani sportování. Velmi mile jsem byl překvapený z brzd a neměl jsem problém tenhle kus železa brzdit jen jedním prstem na přední brzdě – pokud jsem zrovna nepotřeboval stát na fleku.
Samotnou kapitolou je motor. V HD se nestyděli použít pro Low Rider S to nejlepší, co můžou nabídnout a dostal proto do vínku rovnou Milwaukee Eight 114 u něhož tradičně tají výkon, ale krouťák 155 Nm je dostatečně vypovídající. Zvukový projev je impozantní, respekt vzbuzující, ale ani po celodenním ježdění není otravný a nemusíte zahajovat jízdu se třemi brufeny, protože hlava vás z toho bolet nebude. Je to basový balzám pro uši, budete chtít pořád měnit otáčky a poslouchat jeho změny.
Doslova dragsterové rozjezdy z křižovatek jsou impozantní a byl jsem rád za zvýšené sedlo za zadkem, které docela slušně podrží. Jediné, co mi chybělo, byly ortézy na obě ramena, protože jsem měl skoro pocit, že moje ramenní šlachy moc dlouho takový zátah nevydrží. Bombastického zrychlení se ale dočkáte i v klasických cestovních rychlostech mimo obec. Pokud pojedete zhruba něco kolem povolených 90 km/h a zatáhnete za to, předjíždění je otázkou několika málo vteřin.
Jsem rád, že ani tak klasické značky jako HD, se nevyhýbají moderním technologiím a i u Low Rideru S používají světelné technologie LED. Nejenže je přední, na první pohled malinké světlo, neskutečně cool, ale svítí jako ďas. U spousty motorek s kulatým světlem je přepnutí z tlumených světel na dálkové jen jakési rozpliznutí, které vás tak akorát nas…, ale tady se světelné paprsky opravdu statečně proříznou tmou a svítí stovky metrů daleko. Je to pak radost z jízdy.
Malý štítek kolem něj dokonce pobere i nějaké to “hmyzectvo” a nedostanete úplně plnou dávku do zubů. Na otevřenou helmu to ale stejně úplně moc nebude. Kolem řídítek budete hledat nějaké přístroje marně. Ty jsou umístěny na nádrži, a ač je to u těchhle motorek stylovka, díval jsem se na ně jen v nejnutnějších případech, protože úhel pohledu dolů je poměrně velký a chvilka nepozornosti je tu okamžitě. Jinak však poskytuje na multifunkčním displeji všechny důležité údaje jako dojezd, zařazený kvalt, denní počítadlo kilometrů a podobně. Navíc jsou přístroje ve tmě nádherně podsvícené.
Low Rider S je umělecké dílo. Celý surový vzhled je ještě podtržen litými hliníkovými koly Radiate a jejich tmavě bronzová barva je asi to nejlepší, co se k téhle mašině hodí. Síla z téhle motorky čiší na všechny strany. Na rozjezdu ze semaforů si budete ve sprintu na 100 metrů odškrtávat jednu oběť za druhou, protože puštění spojky a přidání plynu je stejné, jako byste právě přesekli lano na napruženém katapultu. Brutálnost stroje dotváří vaše pozice za řídítky a mnoho řidičů s vámi chtít diskutovat nebude, ani potom co jste se uličkou procpali na první místo u semaforu. Až pojedete kolem výlohy, hoďte na ní oko a koukněte se, co jste za grázla. Za vámi totiž teče potok testosteronu.
« Maserati testuje prototyp MC20 na silnicích nejstaršího závodu světa Majitelé elektromobilů platí nejnižší povinné ručení »