Test Ford Focus ST X Track Pack: Máte pocit že jste rychlí v zatáčkách? Nejste!
Po delší době se mi do rukou dostalo sportovní náčiní v podobě Ford Focus ST. Na jednu stranu jsem si říkal, že jsem asi musel být hodně hodný a bral jsem to jako pochvalu. Pak jsem ale přišel na to, že jsem spíš hodně zlobil a jednalo se o pomstu. Ford Focus ST mi totiž změnil vnímání světa automobilů. Už nic není jako dřív a budím se propocený uprostřed noci. Pokud chcete mít dál rádi svoje auto a dál si myslet jak hezky jezdí a zatáčí, ani se k Focusu ST nepřibližujte.
Aby pomsta stála opravdu za to, dostal jsem do testu navíc verzi ST vypiplanou k dokonalosti, jenž se skrývá pod písmenem X a s příplatkovým paketem Track Pack. Pod tím si můžete představit černě lakovanou masku, střechu, křídlo a zrcátka. Nová 19″ kola a čtyřpístková Bremba s obrovskými kotouči 363 mm. Třešničkou na dortu je pak o jeden centimetr snížený a nastavitelný podvozek KW Variant 3, který má toho kdo sedí za volantem odvézt rovnou do řidičského ráje. Ten si můžete nastavovat v mnoha polohách dle svého gusta, ale věřte že nastavení přímo z továrny nemá chybu.
Popravdě se mi tento článek píše tak nějak zvláštně. I když se snažím dodržet všechna pravidla a hlídat si aby obsah šel po sobě tak jak má, nemůžu přestat myslet na podvozek a přemlouvám sám sebe abych nepřeskakoval. Zatnu na chvíli zuby a začnu tedy pěkně od začátku.
Úvodní ochutnávku co jsem měl v tomto Fordím balíčku připraveno máme za sebou. Teď bych to vzal trošku více ze široka, ale nebudu trápit sebe ani vás, abych se sakra už konečně dostal k tomu famóznímu podvozku.
To že je nový Ford Focus z úplně jiného soudku po designové stránce než jeho předchůdci vidí každý sám. Focus se mi vždycky líbil už od svého vzniku a není tak náhoda, že byl vždycky velmi úspěšný v prodejích. Jedině předposlední model mi asi tak úplně nesedl jako ty starší, ale teď už jsem zase spokojený. Nemůžu se ale ubránit obrovskému smutku s vědomím informace, že se jedná nejspíš o poslední hot hatch značky. V provokativně zelené barvě Mean vypadá naprosto skvěle a je to přesně jedna z barev jakou by mělo sportovní auto mít. S černými doplňky X je na něj krásný pohled za všech stran a horizontální světla na zadku ho skvěle opticky rozšiřují. Koncovky výfuku navíc nejsou fake a tímto patří Fordu mé poděkování. Přední světla jsou klasickým podpisem Fordu a jejich LED Matrix technologie funguje naprosto skvěle. V nočním kalupu se na ně můžete spolehnout, jen si musíte uvědomit, že jejich silou lesní zvěři vysmahnete oči dřív než vám stihnou skočit přímo před auto.
V rychlosti bych se pověnoval i interiéru. Celý působí moderně a vyváženě. Digitální přístrojovka společně s displejem infotainmentu mají skvělou a přehlednou grafiku. Infotainment je navíc rychlý a má logicky uspořádané menu. Jediná mrzutost je nastavování klimatizace na displeji, pro kterou bych si přál staré dobré ovládání. Zvyknout se na to ale dá a mají to dneska skoro všichni. Zbytek je už v pořádku. Palubní deska je elegantní a nepřeplácaná psycho tvary. Sportovní volant sedne skvěle do ruky a obsahuje i nejdůležitější funkce. Jejich ovládání je také logicky uspořádaně a obsluhovat z tohoto místa další věci jako tempomat, telefon nebo hudbu je radost. Zbytek interiéru je až překvapivě praktický.
Focus ST nepostrádá o moc míň praktičnosti než klasická verze. Na zadních sedadlech je dost místa, kufr má slušný objem skoro pro celou rodinu a kolem předních sedadel je všude dost odkládacích prostor na drobnosti. Co do klasického uspořádání interiéru už tak úplně nezapadá jsou přední sedačky. Abychom si ale rozuměli. Ne že nezapadají designově, ale na to jak je zbytek interiéru Focusu prakticky normální, tak co se týká předních sedadel, dostáváme tady skvělé sportovní náčiní. Ano ani tady nebudu šetřit chválou. Ford se rozhodl pro vlastní sedačky Ford Performance. A udělal dobře. Ta nahradila sedadla Recaro a nejde vůbec o krok špatným směrem. Poskytují vynikající boční vedení a perfektně drží tělo, ale zároveň jsou i poměrně pohodlná na delší cestu. Co se týká sedadel do sportovního vozu, jde o vynikající kompromis.
Pojďme se trochu přiblížit technice, která dělá sportovního Focuse ST tím pravým řidičským požitkem. Pod kapotou najdeme benzínový, turbem dopovaný čtyřválec o objemu 2,3 litru. Ten disponuje výkonem 280 koní při 5500 ot/min. Zdá se to poměrně dost, ale věřte tomu, že fenomenální podvozek Focusu by snesl výkon dvojnásobný, a pokud bych si STčko pořídil, moje první kroky by vedly do nějaké tuningové dílny motorů, kde bych z něj chtěl vytřískat rozhodně o dost víc. Nejde samozřejmě ani tak o žádného žebráka a výkonu je tak akorát na to, že si na něj po pár dnech zvyknete a budete ho ždímat na doraz a mít z toho radost. Focus ST, samozřejmě i s tímto motorem, je rychlý víc než dost, ale v souvislosti s jeho podvozkem pořád sklouzávám k té myšlence mít ještě o pár koní víc. Líbily se mi okamžité a citlivé reakce na plyn. Ty se mění i s použitým jízdním módem a ve sportovním módu jsou samozřejmě nejostřejší. Koncovky výfuku nejsou falešné. Ve sportovním režimu si trochu dopomáhají syntetickým zvukem, který je ale příjemně bručivý. Sice mi chyběla ta super střelba kterou vydával Hyundai i30N, ale Focus to zachraňuje alespoň skvělými automatickými meziplyny při každém podřazení. Úplně odlišné auto je Focus v normálním režimu, kdy je výfuk ultumený. S lehkou nohou nevydává téměř žádný zvuk a dělá ze se dokonalého silky sleepera kterému by nikdo sportovní vlohy nehádal.
Konečně se dostávám k podvozku, který mi za letošní sezónu učaroval ze všech testovaných aut nejvíc. Už po prvních pár metrech cítím že se nejedná o žádný létající koberec. To se ale v případě sportovního auta tak nějak očekává. Na rozbité silnici se samozřejmě musíte smířit s tím, že pohodlnost jde trochu stranou, ale zase se nejedná vyloženě o žebřiňák ze kterého byste chtěli nejraději vystoupit. Zážitek začíná na pěkném asfaltu protkaném rychlými i utaženými zatáčkami. Popravdě jsem byl zatáčením Focusu v prvních chvílích až zaskočený. Ostrost řízení je neuvěřitelná a v první chvíli až nepříjemná a zarážející. Ve stejné zatáčce, kde musíte s obyčejným autem provést aspoň půl otočky volantem vám tady stačí tak 5 centimetrů. Postupně si na to zvykám a ač většinou jezdím jednoruč, tady si užívám jízdu s oběma rukama na volantu a vychutnávám chirurgickou přesnost.
Další zvláštní pocit přichází s prvními zatáčkami. Focus jako kdyby se vrhal přímo do středu oblouku a chtěl zatáčet víc než sám chci. Náklony karoserie tady neexistují. Začínám zrychlovat a vrhám se do zatáček zhruba v rychlostech, kde se už běžná auta dostávají na hranu a dávají to vědět hlubokým zakleknutím vnějšího kola, doprovázeným pískáním pneumatik. Stále tedy zrychluji a začínám zažívat frustraci z toho, že nejsem schopný dostat Focuse na hranu jeho možností. V zatáčkách je podvozek naprosto sebejistý a navíc mu nedělá problém ještě na vrcholu oblouku měnit směr a upravovat stopu. Tady to bude chtít něco jiného. Chyba je rozhodně ve mě. Musím si úplně přeprogramovat mozek a smířit se s tím, že moje hranice jsou na hony vzdálené hranicím Focusu. Na konci svého oblíbeného úseku se otáčím a zkouším to ještě jednou. Ždímám tuhle zelenou bestii až do poslední chvíle před zatáčku. V poslední vteřině mi ale proběhne hlavou naráz hned několik myšlenek. Přehnal jsem to, to nedám, vylítnu ze zatáčky a jdu pana orel ještě dalších sto metrů. Zavadím ještě na zlomek okamžiku o super ostrá Bremba ale už není čas. S vytřeštěnýma očima posílám Focuse do ideální stopy. Drží! Jedu snad po kolejích nebo co?
Na vrcholu oblouku šlapu plný plyn a samosvor mě rve ze zatáčky jak smyslů zbavený až mám pocit že mě tahá i za zápěstí. Žádná nedotáčivost, zadek je také klidný. Tohle je snad čtyřkolka. Zkouším to do další zatáčky a nechápavě kroutím hlavou s otevřenou hubou dokořán. Kdyby mě tak někdo viděl. Před další zatáčkou už nebrzdím vůbec. Podřazuji na ideální rychlost, slyším zapraskání výfuku a chovám se ještě agresivněji. Ostře strhnu volant do zatáčky a situace se opakuje. Konečně slyším jemné a rychlé zakvílení pneumatik. Dostal jsem se ke hraně podvozku. No ke hraně. Je to spíš dimenze z jiného světa. Řízení je komunikativní a mám pocit jako bych ve zpomaleném filmu od volantu dostával informaci o každém milimetru který pneumatiky absolvují přilepené k asfaltu. Na konci úseku regulérně zastavuji na odstavném plácku, vylézám z auta, třesoucí rukou si zapaluju cigáro a obcházím Focuse dokola. Co jste to sakra v tom Fordu vypustili do světa? Ten podvozek je naprosto fenomenální! Po chvíli jsem vstřebal svoje pocity a domů už jel v klidném tempu.
Pořád jsem přemýšlel jak strašlivě zkreslené je vnímání některých řidičů, kteří například považují svoji Octavii RS za sportovní auto. Realita v porovnání s tímto zeleným nářadím snad nemůže být vzdálenější. Posune vás na úplně jiný level. Zbytek testovacího týdne pro mě byl doslova řidičskou nirvánou. S Focusem jsem se sžil a nechtěl jsem snad ani chodit spát ale jen ho řídit. Vtipné pak bylo i jeho vrácení. Přivyklý na jeho super ostré řízení jsem sednul do svého auta a při odjezdu od salónu málem nevybral zatáčku. Jak strašně tupé to mám řízení a celá karoserie se naklání jako loď. Mám sto chutí to hodit ze skály.
Ford Focus ST X je pro mě rozhodně nejlepší hot hatch všech dob, který jsem měl možnost řídit. Je zajímavou kombinací. Není tak ortodoxní jako Hyundai i30N, který je na mě až moc tvrdý. Mohl by mít sice o pár koní víc aby se z něj stal pan dokonalý, ale i tak je pekelně rychlý. Na rovince sice nevyhrajete závod ve sprintu s ostatními hot hatchi, ale v zatáčkách je nepolapitelný. Zapomenout na to, že se před zatáčkami brzdí chce hodně sebezapření, ale jakmile ztratíte pud sebezáchovy, můžete zažít věci, které nezažijete ani na Matějské. Přetížení v zatáčkách vám natáhne hubu do strany až vám poteče slina adrenalinu. Zároveň ale Focus dokáže být i auto pro denní použití.
Nemusí vás protáhnout zatáčkami jak smyslů zbavený. Po dálnici jsem s ním jezdil v důchodcovském stylu dokonce pod 7 litrů a při prasení na okreskách za 12. Ano zní to sice blbě ale sportovnímu Focusu s velkým “S” dávám jedničku i za spotřebu. Neztrácí nic z praktičnosti klasického hatchbacku a tak by se dal uhájit i před rodinou jako normální auto. To co ale umí v zatáčkách svojí partnerce nikdy neukazujte. Nejspíš by to byla vaše poslední společná jízda, po které by následovalo podepisování rozvodových papírů. Jízdní vlastnosti Fordu Focus ST se nedají dost dobře popsat. Ten zážitek je nepřenositelný. Musíte ho zažít. Na závěr ale jedno varování Ministerstva sportu republiky Ford. Způsobuje silnou závislost! A odvykací centra se prozatím neotevřela.
Plusy
– Fenomenální podvozek
– Zachovaná praktičnost
– Povedený design
– Skvělá spotřeba
Mínusy
– Návykovost
– Rychlá ztráta řidičského průkazu 
« Reportáž Středoevropská Rally 2023: Rovanperä obhájil titul mistra světa, Cais byl 11. Češi jsou automobiloví patrioti, pětinu trhu ojetin tvoří Škodovky »
