Test Ford Focus ST Edition 2.3 EcoBoost: Velmi ostré nářadí za dobrou cenu
Ford pro letošní rok připravil další speciální edici ostrého Focusu ST. Ta přebírá veškeré doplňky z loňské Track Pack verze a přidává i něco navíc, to vše za výhodnější cenu.
Pod tím si můžete představit černě lakovanou masku, střechu, křídlo a zrcátka. Nová 19″ kola a čtyřpístková Bremba s obrovskými kotouči 363 mm. Třešničkou na dortu je pak o jeden centimetr snížený a nastavitelný podvozek KW Variant 3, který má toho, kdo sedí za volantem odvézt rovnou do řidičského ráje. Ten si můžete nastavovat v mnoha polohách dle svého gusta, ale věřte že nastavení přímo z továrny nemá chybu. Můžete si na něm upravit tuhost (v 12 úrovních) i odskok (v 16 úrovních) a také výšku (standardně je o 10 mm nižší než běžné ST, ale lze ji snížit o dalších 20 mm). Navíc má o více než 50 % tužší pružiny.
Focus ST Edition, který je k dispozici výhradně v konfiguraci pětidveřového hatchbacku se šestistupňovou manuální převodovkou, je vybaven 2,3litrovým motorem EcoBoost s turbodmychadlem twin-scroll, který dosahuje výkonu 280 koní při 5 500 ot/min a točivého momentu 420 Nm od 3 000 ot/min, což přináší zrychlení z 0 na 100 km/h za 5,7 sekundy a maximální rychlost 249 km/h. Každý Focus ST Edition je lakován modrou barvou Azura – exkluzivní pro tento model v rámci modelové řady Focus ST – doplněnou černými koly z lehké slitiny s vysokým leskem, střechou, zadním spoilerem a difuzorem, zpětnými zrcátky a znaky s nápisem ST. V interiéru jsou sedadla Ford Performance, volant, madlo řadicí páky, kolenní podložky na středové konzole a koberečky opatřeny prošíváním v barvě modrá Motion.
V rychlosti bych se pověnoval i interiéru. Celý působí moderně a vyváženě. Digitální přístrojovka společně s displejem infotainmentu mají skvělou a přehlednou grafiku. Infotainment je navíc rychlý a má logicky uspořádané menu. Jediná mrzutost je nastavování klimatizace na displeji, pro kterou bych si přál staré dobré ovládání. Zvyknout se na to ale dá a mají to dneska skoro všichni. Zbytek je už v pořádku. Palubní deska je elegantní a nepřeplácaná psycho tvary. Sportovní volant sedne skvěle do ruky a obsahuje i nejdůležitější funkce. Jejich ovládání je také logicky uspořádaně a obsluhovat z tohoto místa další věci jako tempomat, telefon nebo hudbu je radost. Zbytek interiéru je až překvapivě praktický.
Focus ST nepostrádá o moc míň praktičnosti než klasická verze. Na zadních sedadlech je dost místa, kufr má slušný objem skoro pro celou rodinu a kolem předních sedadel je všude dost odkládacích prostor na drobnosti. Co do klasického uspořádání interiéru už tak úplně nezapadá jsou přední sedačky. Abychom si ale rozuměli. Ne že nezapadají designově, ale na to jak je zbytek interiéru Focusu prakticky normální, tak co se týká předních sedadel, dostáváme tady skvělé sportovní náčiní. Ano ani tady nebudu šetřit chválou. Ford se rozhodl pro vlastní sedačky Ford Performance. A udělal dobře. Ta nahradila sedadla Recaro a nejde vůbec o krok špatným směrem. Poskytují vynikající boční vedení a perfektně drží tělo, ale zároveň jsou i poměrně pohodlná na delší cestu. Co se týká sedadel do sportovního vozu, jde o vynikající kompromis.
Pojďme se trochu přiblížit technice, která dělá sportovního Focuse ST tím pravým řidičským požitkem. Pod kapotou najdeme benzínový, turbem dopovaný čtyřválec o objemu 2,3 litru. Ten disponuje výkonem 280 koní při 5500 ot/min. Zdá se to poměrně dost, ale věřte tomu, že fenomenální podvozek Focusu by snesl výkon dvojnásobný, a pokud bych si STčko pořídil, moje první kroky by vedly do nějaké tuningové dílny motorů, kde bych z něj chtěl vytřískat rozhodně o dost víc. Nejde samozřejmě ani tak o žádného žebráka a výkonu je tak akorát na to, že si na něj po pár dnech zvyknete a budete ho ždímat na doraz a mít z toho radost. Focus ST, samozřejmě i s tímto motorem, je rychlý víc než dost, ale v souvislosti s jeho podvozkem pořád sklouzávám k té myšlence mít ještě o pár koní víc. Líbily se mi okamžité a citlivé reakce na plyn. Ty se mění i s použitým jízdním módem a ve sportovním módu jsou samozřejmě nejostřejší. Koncovky výfuku nejsou falešné. Ve sportovním režimu si trochu dopomáhají syntetickým zvukem, který je ale příjemně bručivý. Sice mi chyběla ta super střelba kterou vydával Hyundai i30N, ale Focus to zachraňuje alespoň skvělými automatickými meziplyny při každém podřazení. Úplně odlišné auto je Focus v normálním režimu, kdy je výfuk ultumený. S lehkou nohou nevydává téměř žádný zvuk a dělá ze se dokonalého silky sleepera kterému by nikdo sportovní vlohy nehádal.
Konečně se dostávám k podvozku, který mi za letošní sezónu učaroval ze všech testovaných aut nejvíc. Už po prvních pár metrech cítím že se nejedná o žádný létající koberec. To se ale v případě sportovního auta tak nějak očekává. Na rozbité silnici se samozřejmě musíte smířit s tím, že pohodlnost jde trochu stranou, ale zase se nejedná vyloženě o žebřiňák ze kterého byste chtěli nejraději vystoupit. Zážitek začíná na pěkném asfaltu protkaném rychlými i utaženými zatáčkami. Popravdě jsem byl zatáčením Focusu v prvních chvílích až zaskočený. Ostrost řízení je neuvěřitelná a v první chvíli až nepříjemná a zarážející. Ve stejné zatáčce, kde musíte s obyčejným autem provést aspoň půl otočky volantem vám tady stačí tak 5 centimetrů. Postupně si na to zvykám a ač většinou jezdím jednoruč, tady si užívám jízdu s oběma rukama na volantu a vychutnávám chirurgickou přesnost.
Další zvláštní pocit přichází s prvními zatáčkami. Focus jako kdyby se vrhal přímo do středu oblouku a chtěl zatáčet víc než sám chci. Náklony karoserie tady neexistují. Začínám zrychlovat a vrhám se do zatáček zhruba v rychlostech, kde se už běžná auta dostávají na hranu a dávají to vědět hlubokým zakleknutím vnějšího kola, doprovázeným pískáním pneumatik. Stále tedy zrychluji a začínám zažívat frustraci z toho, že nejsem schopný dostat Focuse na hranu jeho možností. V zatáčkách je podvozek naprosto sebejistý a navíc mu nedělá problém ještě na vrcholu oblouku měnit směr a upravovat stopu. Tady to bude chtít něco jiného. Chyba je rozhodně ve mě. Musím si úplně přeprogramovat mozek a smířit se s tím, že moje hranice jsou na hony vzdálené hranicím Focusu. Na konci svého oblíbeného úseku se otáčím a zkouším to ještě jednou. Ždímám tuhle zelenou bestii až do poslední chvíle před zatáčku. V poslední vteřině mi ale proběhne hlavou naráz hned několik myšlenek. Přehnal jsem to, to nedám, vylítnu ze zatáčky a jdu pana orel ještě dalších sto metrů. Zavadím ještě na zlomek okamžiku o super ostrá Bremba ale už není čas. S vytřeštěnýma očima posílám Focuse do ideální stopy. Drží! Jedu snad po kolejích nebo co?
Na vrcholu oblouku šlapu plný plyn a samosvor mě rve ze zatáčky jak smyslů zbavený až mám pocit že mě tahá i za zápěstí. Žádná nedotáčivost, zadek je také klidný. Tohle je snad čtyřkolka. Zkouším to do další zatáčky a nechápavě kroutím hlavou s otevřenou hubou dokořán. Kdyby mě tak někdo viděl. Před další zatáčkou už nebrzdím vůbec. Podřazuji na ideální rychlost, slyším zapraskání výfuku a chovám se ještě agresivněji. Ostře strhnu volant do zatáčky a situace se opakuje. Konečně slyším jemné a rychlé zakvílení pneumatik. Dostal jsem se ke hraně podvozku. No ke hraně. Je to spíš dimenze z jiného světa. Řízení je komunikativní a mám pocit jako bych ve zpomaleném filmu od volantu dostával informaci o každém milimetru který pneumatiky absolvují přilepené k asfaltu. Na konci úseku regulérně zastavuji na odstavném plácku, vylézám z auta, třesoucí rukou si zapaluju cigáro a obcházím Focuse dokola. Co jste to sakra v tom Fordu vypustili do světa? Ten podvozek je naprosto fenomenální! Po chvíli jsem vstřebal svoje pocity a domů už jel v klidném tempu.
Pořád jsem přemýšlel jak strašlivě zkreslené je vnímání některých řidičů, kteří například považují svoji Octavii RS za sportovní auto. Realita v porovnání s tímto zeleným nářadím snad nemůže být vzdálenější. Posune vás na úplně jiný level. Zbytek testovacího týdne pro mě byl doslova řidičskou nirvánou. S Focusem jsem se sžil a nechtěl jsem snad ani chodit spát ale jen ho řídit.
Ford Focus ST Edition je pro mě rozhodně nejlepší hot hatch všech dob, který jsem měl možnost řídit. Je zajímavou kombinací. Není tak ortodoxní jako Hyundai i30N, který je na mě až moc tvrdý. Mohl by mít sice o pár koní víc aby se z něj stal pan dokonalý, ale i tak je pekelně rychlý. Na rovince sice nevyhrajete závod ve sprintu s ostatními hot hatchi, ale v zatáčkách je nepolapitelný. Zapomenout na to, že se před zatáčkami brzdí chce hodně sebezapření, ale jakmile ztratíte pud sebezáchovy, můžete zažít věci, které nezažijete ani na Matějské. Přetížení v zatáčkách vám natáhne hubu do strany až vám poteče slina adrenalinu. Zároveň ale Focus dokáže být i auto pro denní použití.
A co vás bude stát? Standardní Ford Focus ST X vychází v základu na 1 027 900 Kč, ale nemá podvozek, brzdy, kola a zdaleka ani tak bohatou výbavu jako právě Ford Focus ST Edition, jehož cena je vlastně „jen“ o sto tisíc vyšší. V ceníku totiž startuje na 1 129 900 Kč.
Plusy
– Fenomenální podvozek
– Zachovaná praktičnost
– Povedený design
– Skvělá spotřeba
Mínusy
– Návykovost
– Rychlá ztráta řidičského průkazu 
« Děti v autě: Kdy je třeba sedačka a kdy podsedák? Nabíjecí kanystr pro vybité elektromobily: Může pomoci, ale za jakou cenu? »
