Test Ford Fiesta 1.0 EcoBoost ST line: Staré dobré časy, ale…
Kompaktní hatchback byl vždy ideálním řešením, pokud jste hledali auto na každý den, které zároveň umí řidiče pobavit, ale moc nestojí. Ford Fiesta byl v tomto ohledu vždy špičkou svojí třídy. Dokázal si tohle všechno udržet i v nejnovější generaci?
Fiesta prošla drobným omlazením, ale nic dramatického se nestalo. Je opět o něco vážnější a dospělejší, stále si ale udržela trochu toho sportovního šmrncu. Především ve verzi ST line, kterou zdobí výraznější nárazníky, protažení střechy a náznak difuzoru vzadu. Musím říct, že je to skutečně pohledné malé autíčko a fialová barva mu vyloženě sedne. V konfigurátoru ji ale nehledejte, protože je vyhrazena skladovým vozům.
Uvnitř vás čeká moderní interiér, který ale stále spoléhá na tradiční ovládání – díky bohu. Je pravda, že ovládací prvky tepelného komfortu jsou poměrně nízko. Po pár dnech v autě si ale zvyknete, kde co je a budete ho ovládat poslepu. Ergonomicky tak nemám moc co vytknout. Pořád je ale rok 2022 a tak se nešetřilo ani s displeji. Na tom hlavním, který trčí z palubní desky, běhá Fordí infotainment, který je díky velkým dlaždicím dobře přizpůsobený dotykovému ovládání a také je intuitivní. Líbilo by se mi ale, kdyby podporoval bezdrátové Apple CarPlay nebo Android Auto.
Druhý displej se nachází v kapličce přístrojů a jde o příplatek v hodnotě necelých 18.000. Má hezké zobrazení, žádné zlepšení funkcionality ale nepřináší. V podstatě jde jen o virtuální variantu běžných budíků, kde máte po straně dva pevné ukazatele a uprostřed cyklujete informace z palubního počítače. Osobně bych tak klidně tuto částku ušetřil a sáhl po klasických mechanických budících.
Milým překvapením jsou zvolené materiály. Prakticky všechny kontaktní plochy jsou měkčené a byť se tu také nachází tvrdé plasty, je jich poměrně poskromnu. Zpracování je také na velice dobré úrovni a rozhodně si v autě nepřipadám jako v hračce z Kinder vajíčka.
Místo vepředu je víc než dobré, bylo by ale fajn, kdyby se dala sedačka posunout ještě o něco níž. Ani vzadu to není vyloženě utrpení. Především když vezmu v potaz, že sedím v autě, co měří čtyři metry. Sám za sebe jsem si sedl bez větších problémů, pro lidi s výškou do 180 centimetrů to bude zcela snesitelné místo i na delší trasy. Kufr pak spolkne 311 litrů.
Jsou pryč doby, kdy se i do Fiesty dal pořídit dvoulitrový čtyřválec. Dnes se paleta pohonných jednotek skládá výhradně z tříválců. Testované auto dostalo do vínku přeplňovaný mild-hybridní litr o výkonu 92 kW a 200 Nm. Pro 1250 kilo vážící auto jde o naprosto dostatečné hodnoty. Motor umí příjemně překvapit chutí k životu. Ne že by vás zrovna tlačil do sedačky, ale porce výkonu je taková sympatická a především je hezky čiperný. Rád se vytáčí, dobře reaguje na povely plynu a ani vás nijak moc neotravuje tříválcovým vrčením a vibracemi.
Díky přeplňování má také slušnou pružnost. Jediný zádrhel jsem shledal v převodovce. V testovaném autě byla sedmistupňová dvojspojka, které jsem nemohl přijít na chuť. V nízkých rychlostech jí chyběla plynulost, ve vysokých rychlost a občas váhala, co řadit. Pro tak malý hatchback se mi zkrátka jeví manuál jako lepší volba. Ještě s ním ušetříte 50.000 korun. Naopak spotřeba určitě potěší. I při svižnějším využívání jsem se vešel do 6.5 litru, s klidnou nohou jsem zvládl i pod 5.5 litru na sto.
Pojďme ale už jezdit. Fiesta povyrostla a nabalila luxusní výbavu, nezapomněla při tom všem na řidiče? K tomu se dostaneme. Protože začít chci městským provozem – tady bude podobné auto trávit nejvíc času. Z auta je skvělý výhled a má dobrou manévrovatelnost, takže se městem proplétá jak myš a podvozek ho zvládá také slušně. Pro verzi ST line je snížený a tužší. Sice kopíruje povrch silnice opravdu poctivě, ale netrestá vás. Nezakopává o krátké nerovnosti a když se náhodou něco propasíruje dovnitř, požerou to komfortní sedačky. S každodenním poskakování po městě jsem neměl sebemenší problém. Pokud je pro vás ale komfort na prvním místě, sáhněte po běžném podvozku … nebo něčem z Francie. Tuhý podvozek se vám ale odmění skvělou směrovou stabilitou ve vysokých rychlostech a tím, že auto není tolik náchylné na boční vítr – přeci jen jde o poměrně úzký vůz.
Nejvíc ale ožije na okreskách. Tady v sobě svoje geny nezapře. Auto s radostí padá do zatáček, zlehka mění směr a perfektně reaguje na vaše povely. Ve vyšším tempu se sice nebojí trochu naklonit, ale neutrální polohu tlumičů najde hned a oblouk vykrouží s naprostou jistotou. Navíc, jak se do něj ve vyšších rychlostech dostane setrvačnost, začne podvozek filtrovat nerovnosti ještě lépe. Jízda na okreskách je skutečně radost. Skvělým pomocníkem je tady dobře naladěné řízení. Při městském provozu na mě moc nezapůsobilo.
Bylo hodně lehké a trochu netečné. Jakmile ale trochu zrychlíte, objevíte v něm přesnost a také umí k vaším dlaním propasírovat něco z informací od vozovky. Vynikající jsou pak brzdy. Na takové auto skoro až předimenzované, ale brzdné síly přeci není nikdy dost, že? Ukazuje se, že Ford je stále král podvozků. Fiesta v sobě má stále tu hravost, živelnost a uličnictví. I přesto, že jde o malé a relativně obyčejné auto, přistihl jsem se při tom, že se na každou jízdu těším … ještě kdyby tam byl ten manuál.
Ford Fiesta dokázal i v nejnovější generaci, že to v sobě pořád má. Stále jde o malé auto, které ale zvládne sloužit bez většího omezení každý den. Poradí si s městem, dálnicí i okreskami. Především vám stále umí doručit tu prostou radost z toho, že jste na cestě, že řídíte. V dnešní době je ale už těžké mluvit o dostupném autě. Ceny vozů zažily prudký růst a i když se dá základní verze stále pořídit za cenu začínající trojkou, testovaná verze se všemi příplatky už vyšla na víc než 620.000 Kč.
Plusy
– Prostorný interiér
– Jízdní vlastnosti
– Živý motor
Mínusy
– Převodovka
– Cena
« Test Cupra Formentor VZ5: Řidičská nirvána Odškodnění po nehodě: O statisíce vás připraví banální chyby »
