Test Ford Explorer 3.0 V6 EcoBoost PHEV: Téměř dokonalé SUV
Americký Ford Explorer se ve své šesté generaci vrací do Evropy po dlouhých dvaceti letech a výhradně jako plug-in hybrid. Jenže i tak nabídne obří benzínový motor, výkon přes 400 koní a obrovskou dávku charisma, kterou vám evropská SUV nenabídnou.
Vnější rozměry auta jsou úctyhodné. Na délku měří 5063 mm, široké je 2107 mm a na výšku naměříte 1783 mm. Působivou hodnotu 3025 mm má také rozvor náprav, díky čemuž je uvnitř opravdu hodně místa. Prostřední sedadla jsou samostatná a lze je v podélném směru posouvat, čímž lze vytvořit více prostoru pro nohy (ať už ve druhé nebo naopak ve třetí řadě), případně pro zavazadla.
Explorer je opravdu pořádný kus auta a navíc může být až sedmimístný, přičemž i v takovém uspořádání zůstane docela velký kufr (240 litrů, s 5 místy pak 635 litrů), navíc jsou sedadla ovládaná (sklápěná i vyklápěná) elektricky přímo z kufru. Oproti evropské konkurenci jsou ale sedadla v třetí řadě bez problémů použitelná i pro dospělé jedince.
V nabídce jsou dvě verze ST line a Platinum, přičemž ta prvně jmenovaná je laděná do sportovna a vypadá ostřeji, ale má i tužší podvozek, zatímco druhá verze je spíše luxusní. V testu mám právě druhou zmíněnou, takže se budeme věnovat této verzi. Oproti ST Line na karoserii nenajdeme zatmavené černé prvky, ale vše je vyvedeno v chromové barvě včetně nápisů. Přední nárazník má decentnější tvar a musím uznat, že Explorer vypadá jednoduše skvěle. Ford udělal maximum, aby vůz nevypadal jako krabice. Opačně orientovaný céčkový sloupek dodává vozu šmrnc a nízké prosklení auto opticky ještě více prodlužuje. Design se mi opravdu velmi líbí, stejně jako ta modrá barva.
Uvnitř je to pak klasické americké auto. Jasně, nedosahuje kvality zpracování ani materiálů jako jeho evropská konkurence, ale jako celek je interiér pohledný a funkční. Svůj původ prozradí na mixu různých plastů nebo na skládání z jednotlivých menších segmentů, což je levnější, ale občas je nějaká ta spára trochu jiná, než ta na druhé straně. Architektura se ale hezká. Výborná je i ergonomie a Explorer si ponechává i dostatek fyzických tlačítek, zejména na klimatizaci a jízdní nastavení. Opačně orientovaný displej infotainmentu je za oceánem klasikou a u nás ho můžeme vidět i v elektrickém Mustangu Mach-e. Systém je jednoduchý, rychlý a intuitivní. Graficky se o žádný zázrak nejedná, ale dá se s ním bez problému žít a nemusíte v něm nastavovat celé auto.
Platinum se uvnitř liší luxusnějšími materiály a jemnou kůží, kterou nalezneme i na sedadlech. Ta jsou mimochodem královsky rozměrná a pohodlná, masážní i odvětrávaná a nastavitelná do všech myslitelných směrů včetně bederní opěrky. Takový obýváček. Atmosféra na palubě Expoloreru se mi dost líbila a pobyt za volantem jsem si vždy moc užil. Má v sobě tu těžko popsatelnou “jinakost” a charisma.
Pojďme se ale podívat na ten pohon. Pod přední kapotou je poměrně velký benzinový motor (V6 EcoBoost 3.0 litru s turbodmychadlem), ale pomáhá mu i elektromotor. Spalovací motor disponuje výkonem 257 kW/350 koní a točivým momentem 555 Nm, přičemž se může spolehnout na pomoc elektromotoru se 74 kW/100 koňmi a 300 Nm. Celkový systémový výkon pohonné soustavy je 336 kW/457 koní a kroutící moment vrcholí hodnotou masivních 825 Nm. Zrychlení z 0 na 100 km/h zabere rovných šest sekund a jede až 230 km/h.
I přestože jde o plug-in hybrid, nedosáhne bohužel na elektrické registrační značky, které by jeho majiteli dovolovaly některé úlevy. Emise CO2 má totiž 71 g/km, což je o poznání více než hraničních 49 g/km. Elektromotor si bere energii z z lithium-iontového akumulátoru, umístěného mezi nápravami pod podlahou. Jeho celková kapacita je 13,1 kWh a dá se dobíjet z externího zdroje – z běžné 230V zásuvky (do plna ho nabijete za 5 hodin a 50 minut) nebo z wallboxu či z veřejné nabíjecí stanice (to zabere 4 hodiny 15 minut). Čistě elektrický dojezd se pohybuje zpravidla mezi 40 a 50 kilometry, podle toho, jak těžkou nohu máte, případně kde se pohybujete. Jinak to bude při cestách ve městě a jinak při jízdě po dálnici.
Překvapila mě i spotřeba. Kombinovaně se dá s nabitým autem jezdit i pod 7 litrů, pokud budete dodržovat rychlostní limity. S vybitou beterii jsem stejnou trasu absolvoval se spotřebou 8,9 litrů. Pokud budete využívat dynamiku, spotřeba stále zůstane kolem deseti litrů a to je skvělý výsledek.
Přestože Ford Explorer váží 2,5 tuny, jeho dynamika vás rozhodně překvapí. Auto akceleruje s opravdovou vervou a skvělé je i pružné zrychlení vlastně v jakékoli rychlosti. Prvotní reakce po sešlápnutí plynového pedálu obstará právě elektromotor, aby ho za moment podpořil ten spalovací. V tu chvíli Explorer vystřelí vpřed a ručička po (digitálním) rychloměru letí strmě vzhůru.
Motor se standardně pojí s automatickou desetistupňovou převodovkou a pohonem všech kol s preferencí zadních kol. I díky tomu je jízda jistá a tichá. Převodovka se totiž neustále snaží držet otáčky co nejníže, přičemž často se motor deaktivuje úplně a auto jede jen na elektriku a to i když se baterie tváří zcela vybitě. Stále je v nich totiž energie k tomu, aby dávaly potřebný „boost“ při rozjezdu. Akumulátor se fyzicky nikdy zcela nevybije, aby se nezničil a vůz pak funguje jako tradiční hybrid včetně rekuperace.
Ford pro Explorer připravil spoustu „jízdních možností“. Kromě sedmi jízdních režimů (nejvíc v jakémkoliv Fordu, i Ranger Raptor jich má jen šest) je to i čtveřice režimů práce s elektřinou: EV Auto (automaticky), EV Now (elektrický režim až do vybití baterie), EV Later (vůz šetří elektřinu v baterii na pozdější dobu) a EV Charge (průběžné dobíjení).
Na silnici se tohle pětimetrové SUV pohybuje s grácií a jen tak se pohupuje. S nerovnostmi si adaptivní tlumiče dokáží hravě poradit a do interiéru se přitom nedostávají takřka žádné pazvuky – ať už hluk od kol, pneumatik nebo od aerodynamiky. Podvozek verze Platinum je o poznání komfortnější, než dříve testovaná verze ST Line.
Ve výsledku je nový Explorer fantastické SUV, které jede jako zběsilé, nebojí se zatáček, má charisma a velkorysý vnitřní prostor. Je to rozhodně jedno z nejpříjemnějších aut na tomto segmentu, se kterým jsem jezdil.
Pohled do ceníku prozradí, že vůz startuje na dvou milionech korun (cena s daní). To už se ale pohybujeme v prémiovém segmentu, kde je na výběr například i Audi Q7, Mercedes-Benz GLE nebo BMW X5. Na rozdíl od nich je ale Ford prakticky v plné výbavě a je větší a prostornější.
« Loňský trh ojetých automobilů byl silně poznamenán vysokou inflací a zdražováním Na silnice se vrátilo náledí a sníh: Řidičům pomohou i méně známé rady »
