Test FIAT 124 Spider Lusso. Sushi po italsku jako dokonalý recept
Příchod jakéhokoli sportovního auta se zadním náhonem a s kompaktními rozměry je v dnešní době jedno malé vítězství a všichni milovníci automobilů by měli jásat a zahodit předsudky. Alfa Romeo několik let dozadu oznámila, že pracuje s Mazdou na novém sportovním roadsteru. Je to pravda, ale auto se na trhu nakonec objevilo pod značkou FIAT a navíc jako nástupce legendárního otevřeného modelu 124 Spider. Jméno tedy zůstává, stejně jako povedený přerod retro designu do moderní formy.
Jo, opravdu je to krásné auto a také aspirant na jeden z vůbec nejlepších malých sporťáků na trhu. Vůz totiž používá hardware japonské Mazdy a k tomu přidává typicky ladný italský design a charakter v podobě ostrého přeplňovaného motoru. Zní to jako ideální recept a opravdu tomu tak i je.
Platformou jsou tedy oba vozy stejné, ale FIAT je už na pohled větším autem. Rozvorem Italové hýbat pochopitelně nemohli a nárůstu je docíleno výhradně zvětšením převisů karoserie. Pokud chcete čísla, tak na délku měří 124 Spider 4054 mm, zatímco MX-5 pouhých 3915 mm. Design se rozhodně povedl. Auto je nádherné a krásně navazuje na svého předchůdce. S MX-5 jsou shodné pouze dveře. Že se vůz líbí je jasné hned, co vyjedete mezi lidi. Ti na něm totiž můžou oči nechat. Oproti Mazdě působí dospělejším dojmem.
To platí i pro pocit v interiéru, který je však s Mazdou shodný a vyměnilo se jen logo na volantu. To není špatně, protože vnitřek je z kvalitních materiálů a velmi dobře zpracován. Aby také ne, je to italské auto, které sjíždí z linky v Hirošimě. Dílenské zpracování je tedy perfektní. Líbí se mi pohled na dlouhou kapotu a vystouplé blatníky do přední kapoty. To v Mazdě nezažijete a dále to umocňuje pocit z většího auta. Zamiloval jsem si řadící páku kulatého tvaru, na krátké nožičce a s ještě kratšími dráhy kulisy. Řadit tak lze jen zápěstím. Paráda!
Natažení nebo sundání střechy je ve všech verzích striktně manuální a probíhá jednoduchým tahem ruky. Zvládne to opravdu každý včetně zástupkyň něžného pohlaví. Střecha je i mechanizmus je totiž velmi lehký a stačí slabý švih. Pokud bych měl uvnitř něco kritizovat, byl by to zoufalý nedostatek odkládacích prostorů a také celkový prostor pro posádku.
Podvozková architektura je taktéž identická. Vpředu je použita lichoběžníková náprava, vzadu víceprvkové zavěšení. Co dále zůstává, je takzvaný rám poháněcí soustavy PPF (Power Plant Frame), který používá MX-5 už od první generace. Jde o tuhý nosník tvaru písmene „U“, jenž se nachází mezi převodovkou a diferenciálem. Smyslem PPF je zamezit vzniku parazitních sil v hnacím řetězci. FIAT použil vlastní naladění tlumení, které není tak měkké jako u MX-5 a karoserie 124 Spider se tolik nenaklání.
Podvozek je odladěný přímo skvěle a auto kombinuje to nejlepší v poměru komfort/sportovní chování. 124 Spider slušně filtruje nerovnosti a přitom se s neuvěřitelnou grácií vrhá do zatáček. Tomu napomáhá i perfektní vyvážení hmotnosti 50:50. Pokud mu šlapete na krk, krásně utahuje stopu a na každém výjezdu ze zatáčky cítíte, jak zaklekává na zadní nápravu a upaluje vpřed. Bokem? Žádný problém, vůz sice nemá samosvorný diferenciál, ale hýbat zadečkem do strany mu jde velmi dobře. Interakci navíc krásně cítíte v zádech přes sedadla a auto s vámi komunikuje i příjemně strmým a tuhým řízením. Tohle je krásna souhra všech důležitých prvků.
Pokud chcete jezdit klidně, i toto vám vůz dopřeje. Nemá žádný sportovní režim, ani ten komfortní. Pořád jedete v jednom jediném mechanickém nastavení a záleží jen na tom, jak tlačíte na pilu. Na dálnici i ve městě je komfortní. Při sportovní jízdě drží kontakt s vozovkou a neposkakuje. Na delších cestách s nataženou střechou vás bude obtěžovat jen horší odhlučnění od aerodynamického hluku. Bez střechy do vozu téměř nefouká do nějakých 120 km/h.
Největší rozdíl oproti Mazdě MX-5 ale hledejme v pohonné jednotce. Italové se rozhodli pro turbem přeplňovaný čtyřválec o objemu 1.4 litrů. Pro 124 Spider jej musel výrobce upravit pro podélnou zástavbu v karoserii, avšak celkově se motor změnil jen málo. Pokud nezvolíte ještě dražší verzi Abarth, nabízející stejný motor o výkonu 118 kW, budete si muset vystačit se základní variantou se 103 kW.
Právě motor způsobuje diametrálně rozdílný pocit z jízdy oproti japonskému dvojčeti. Nejde o výkon, vždyť 124 Spider stojí přesně mezi oběma motory Mazdy. Hlavní roli tady hraje přeplňovaný projev a výrazně vyšší točivý moment (240 Nm.) italské jednotky. Řekněme si to upřímně, obě jednotky Mazdy v nízkých otáčkách prostě nejedou a musíte je točit a točit, což je parádní někde na okresce, ale stejně otravné při každodenním použití, zejména ve městě nebo dlouhých přesunech a potřebě nutné akcelerace.
Ač se jedná o přeplňovaný motor, rozhodně se nemusíte bát jej vytáčet. Naopak to činí docela radost, byť asi menší, než stejný jízdní styl s MX-5. Jenže když nechcete sportovat, můžete s fiatem jezdit ležérně, aniž na vás budou blikat dieselové passaty. Na to u MX-5 zapomeňte. V ní vás při stejném jízdním stylu budou s trochou nadsázky šikanovat i řidiči trojkových fabií.
U FIATU je akcelerace otázkou chvíle. Turbo se musí nejprve nadechnout a pak mohutně zatlačí. Akcelerace je hutná a projev motoru je typicky syrový s decentním turbo lagem jako ze starých časů, ale přesně to utváří charakter tohoto auta. Připočtěte si naštvaný chraptivý zvuk, výrazné odfukování blow-off ventilu a budete zamilovaní. Hmatatelnou špičku výkonu jako “atmosféra” pochopitelně nemá, ale rozhodně nejde o jeden z nudných downsizovaných agregátů.
Akceleraci lze srovnat i s dalším podobným sporťáčkem – Subaru BRZ/Toyota GT86. Ten je známý geniálním podvozkem avšak mdlým výkonovým projevem zejména ve středním pásmu otáček. Ano, FIAT by jej zadupal do země, působí o moc rychlejším dojmem. Občas mě to nutilo přemýšlet, jak by bylo BRZ skvělé se šnekem v motorovém prostoru. No nic…
FIAT upravil i převodovku, respektive převodové stupně, skříň je stejná. Ital je má pochopitelně výrazně delší, o čemž asi nejlépe vypovídá nejvyšší, tedy šestý převodový stupeň. U mazdy je přímým záběrem, tedy převodem 1:1, u fiatu tento náleží „pětce“, takže šestý převod je s 0,844:1 „do rychla“ a tedy takzvaně udržovací. Fiat tak dosahuje nejvyšší rychlost 215 km/h na pětku, mazda jede maximálních 204 km/h, respektive 214 km/h na šestku.
Zajímá vás spotřeba? Týden jsem absolvoval za nějakých 8,5 litrů kombinovaného provozu při nadprůměrných dynamických nárocích. Jinými slovy jsem s autem jezdil jako čuně. Pokud se zklidníte, není problém jezdit kolem 7 litrů a to není vůbec špatná hodnota. Škoda je, že FIAT více neotevřel dvojici výfuků. Ve sportovním roadsteru byste rozhodně chtěli větší zvukové divadlo, než jaké vůz nabízí.
Zapomeňte na předsudky. Je to sice FIAT, což v dnešní době nekoresponduje s pojmem sportovní roadster, ale je kompletně vyrobený v japonsku a kombinuje to nejlepší z obou zemí. Nádhernou italskou designovou školu, výbušný a charizmatický motor spolu s dokonalým japonským podvozkovým hardwarem a dílenským zpracováním. Jakkoli může znít Sushi po italsku jako divný recept, tohle se povedlo na jedničku s hvězdičkou.
Plusy
Sportovní a zároveň komfortní podvozek
Geniálně vyřešené skládání střechy
Intenzita větru v kabině (do rychlosti 120 km/h)
Velmi pružný motor
Zpřevodování
Řazení
Řízení
Design
Zpracování
Minusy
Utlumený zvukový projev
Aerodynamický hluk při dálniční rychlosti
Zcela chybějí odkládací prostory v kabině
Vyšší cena
« Renault Captur v nové generaci i jako hybrid s dojezdem 45 kilometrů BMW X7 jako nejluxusnější Pick-up. Vypadá úžasně »
