Test DS4 1.6 PureTech 225 E-Tense: Hřebíček do rakve nebo nové naděje?
Automobilka DS Automobiles se od svého znovuzrození snaží vmísit mezi prémiovou smetánku. A nedá se jim upřít, že dělají auta, která umí zaujmout. Pokaždé, když jsem se ale s některým z vozů automobilky setkal, měl jsem pocit, že se trochu bojí udělat takový ten pomyslný jeden krok navíc a hrají příliš na jistotu. Nyní přijíždí nový model DS4, který napravuje většinu chyb svých předchůdců. Bude to ale stačit?
Dle slov automobilky jde o novou definici hatchbacku, což zní jen jako snůška marketingových keců, ale snažit se DS4 zaškatulkovat do nějaké kategorie je téměř nemožné – a především zcela zbytečné. Například světlá výška 189 milimetrů je téměř shodná se Škodou Kodiaq, ale střecha je o 18 centimetrů nižší, a s výškou 147 centimetrů pasuje spíš mezi běžné hatchbacky. A aby toho porovnávání nebylo málo, tak je DS4 o deset centimetrů širší než Octavia. Auto má vskutku netradiční proporce.
A netradiční je i design. Ten na mě z fotek působil trochu nedotaženě, při živém setkání mě ale auto ohromilo. Ani si nemůžu vzpomenout, kdy naposledy tahle kategorie vyplodila něco, na čem bych mohl oči jen nechat. Základní linky jsou čisté, minimalistické a elegantní, na autě je ale spousta drobných detailů, které z celku vytváří zcela originální zážitek. Přední světla ve tvaru řeckého písmena sigma, vysouvací kliky, nebo C sloupek, který připomíná spíš práci sochaře než automobilového designéra. Všechny prvky se navíc podařilo propojit do jednoho funkčního celku. Vzniklo tak auto, které je elegantní, má šmrnc a trochu sportovní jiskry. Především si ho s ničím nespletete.
Po otevření dveří vás pak přivítá jednoduchý elegantní interiér, který se nesnaží zaujmout zbytečnými pozlátky v podobě bláznivého ambientního osvětlení nebo nespočtu dotykových obrazovek. Spíš se mi zdá, že se DS snažilo veškeré digitální prvky zamaskovat, aby vás uvnitř nerušily. Displej je vkusně zakomponovaný přímo do palubní desky, a jeho infotainment je vyvedený v tlumených barvách, takže si ho sotva všimnete. Displej má taky vynikající obraz. Taky se DS4 konečně zbavila dekádu starého systému vyvinutého v PSA. Nový systém je moderní a svižný, jen mi místy přijde až zbytečně komplikovaný a například zapnutí vyhřívání sedadel vyžaduje tři kroky. Nějaká pevná lišta s rychlými volbami (jako u nového Peugeotu 308) by se šikla. Systém samozřejmě podporuje bezdrátové Apple CarPlay i Android Auto. Další věc, kterou DS4 napravuje, jsou kamery kolem vozu. I v nejdražší DS9 na vás při zařazení zpátečky vybafne rozsypaný obraz bez kontrastu, který vypadá jak z dvacet let starého telefonu. Obraz u DS4 je ale křišťálově čistý.
Další displej je v kapličce přístrojů. Tady se nic zásadního nezměnilo. A vlastně to ani nevadí. Digitální přístrojový štít umí zobrazit veškeré potřebné údaje a má dostatečnou konfigurovatelnost. V případě DS4 je navíc doplněný vynikajícím plnohodnotným head-up displejem.
Co je ale rozhodně nové, je dotykový displej na středovém tunelu. Na něj si můžete nastavit zkratky a pohybovat se tak v systému bez nutnosti lovit za jízdy na dotykovém displeji. Nápad je to dobrý, ale zatím nepřináší nic zásadního. Pokud si například jako jednu ze zkratek nastavíte navigaci, můžete ji jedním tažením prstu po plošce zapnout. Už skrze ni ale nejde zadat adresu, takže nakonec stejně na hlavní dotykový displej sahat musíte. Doufám tedy, že s budoucími aktualizacemi (které jsou mimochodem na dálku), budou funkce přibývat, protože potenciál tu jistě je.
Pochválit musím i zpracování a volbu materiálů. V mém případě byl prakticky celý vnitřek auta potažený kůží, dřevěný dekor je skutečně dřevěný a i ostatní materiály působí hodnotně. Líbí se mi taky velké zaměření na jednoduchost a eleganci. Konzole na ovládání klimatizace vypadá spíš jako designový prvek. Klimatizace má navíc skryté výdechy, takže ladnost palubní desky nic neruší. Pomyslnou třešničkou interiéru jsou sedadla potažená prémiovou kůží nappa. Také jsou vyhřívaná, odvětrávaná a mají i masážní funkci (mimochodem skvělou). Taky poskytují vynikající komfort. Ani tady si DS neopustila hrátky s designem, protože i skvěle vypadají. Taky mě překvapilo, jak působí DS4 prostorně – tedy na předních sedadlech. Posaz je vynikající, mám kolem sebe dost místa a z auta je dobře vidět všemi směry. Díky již zmíněné šířce je taky dost prostoru mezi řidičem a spolujezdcem, což pomáhá navodit dojem, že vlastně sedíte ve větším autě. Musím říct, že interiér dokáže držet krok se skvělým exteriérem a dokáže navodit prémiovou atmosféru.
Abych ale jen nechválil, tak je zde pár věcí, které mi radost úplně neudělaly. Celý interiér se sice topí v kůži, ale spodní část palubní desky včetně kastlíku jsou z tvrdého plastu. V této třídě bych si uměl představit měkčené plasty i na těchto méně exponovaných místech. A pak je to omezený prostor na zadních sedadlech. Auto měří na délku jen 4,4 metru a interiér zkrátka není nafukovací. Před koleny i nad hlavou mi nezbývá téměř nic. Pokud ale měříte do nějakých 180 centimetrů, budete se zde cítit příjemně. Kufr potom nabídne spíš průměrných 390 litrů. Pár desítek litrů si v našem případě ukousla baterie.
K testu jsem dostal hned nejsilnější variantu – já se ale mám – a ta pod sukněmi ukrývá plug-in hybridní soustavu skládající se z přeplňovaného čtyřválce o objemu 1.6 litru, který dává 133 kW a 250 Nm. Tomu ještě pomáhá elektromotor o výkonu 81 kW a 320 Nm. Výkon celé soustavy je 165 kW a 360 Nm. To není zrovna málo. Auto ale váží 1.7 tuny. Slibný papírový výkon tak v reálném světě představuje spíš takový ideál s rozumnou výkonovou rezervou. Rozhodně nejde o pomalé auto. Stovku zvládne za 7.7 sekundy a rozjede se na 233 kilometrů v hodině. Pochválit ale musím kultivovanost ústrojí. Spalovací motor spolupracuje s elektromotorem zcela netušeně.
Čtyřválec je navíc výborně odhlučněn, takže jsem občas uvažoval, na co vlastně zrovna jedu. Výborná je taky pružnost a to dokonce i v dálničních rychlostech. Silný elektromotor je zkrátka vždy připraven vás okamžitě postrčit. Motor čerpá energii z relativně malé baterie – ta má pouze 12.4 kWh. V reálném provozu se mi na ní ale podařilo zvládat přes 50 kilometrů, což už mi přijde vcelku použitelné. Nabití wallboxem pak zabere asi 2.5 hodiny. Pokud se rozhodnete nabíjení flákat, připravte se poměrně vysokou spotřebu. I v hybridním režimu si DS4 řekne o nějakých 7 litrů.
Jedna z věcí, která byla DS vždy vyčítána, je používání techniky z levnějších modelů koncernu Stellantis. DS4 v tomto směru … nepřináší nic nového. Říct o ní, že jde o převlečený Peugeot 308 by ale nebyla tak úplně pravda. Obě auta sice využívají platformu EMP2, ale víc než 70 % dílů je unikátních pro DS4. Například podvozkové části, které jsou na Peugeotu plechové, jsou zde z hliníku. Výsledkem je tak zcela odlišný jízdní zážitek.
Auto je jisté a přesouvá se s jistou nenuceností a nadhledem. Ve městě jsem měl strach z velkých dvacetipalcových kol, DS4 ale v naprosté většině situací zvládlo zachovat klid. Tu a tam se stane, že velká kola na sérii ostrých nerovností odskočí, ale pouze zřídka a auto k vám naštěstí žádné otřesy nepustí. Jako správný plug-in hybrid bude pravděpodobně verze E-Tense trávit spoustu času ve městě. Tady potěší dobrá manévrovatelnost a silný elektromotor. Auto si bez problémů vystačí bez připojení spalovacího čtyřválce a vy si tak užíváte ticha a kultivovaného chodu bateriového pohonu.
V dobrém světle se ale novinka předvedla i mimo město. Na dálnici předvádí vynikající směrovou stabilitu, a především ukázkové odhlučnění. Od podvozku se k vám nedostává téměř nic a svist větru začne dovnitř promlouvat až daleko za dálničním limitem. I v takto vysokých rychlostech má DS4 slušnou pružnost – a to i v případě, že je baterie vybita. Ona se totiž vlastně nikdy nevybije úplně. Auto si vždy šetří pár posledních procent, aby vám byl dostupný výkon pro předjíždění i v plně hybridním režimu. Cestovní pohoda je ale na takové úrovni, že není těžké ve chvilce zapomenout, v jak kompaktním voze sedíte. DS4 ukazuje, že můžete mít auto, které ve městě nezabírá zbytečně místa, ale na dlouhých trasách může poskytnout dospělé chování o třídu větších soupeřů.
I na okreskách hraje prim ticho a komfort. Auto doslova splyne se silnicí, dýchá s ní a jen se tak pohupuje. Tohle je čistá francouzská škola podvozku. Pro někoho toho pohupování ale může být místy až moc. DS4 se totiž pocitově nikdy zcela neuklidní. Jako by neměla žádnou neutrální polohu tlumičů a na silnici zkrátka plula. Je to podobné, jak když si lehnete na nafukovací lehátko v bazénu. Hladina může být zdánlivě klidná, ale neustále vnímáte drobné vlnění. I přes tuto vlastnost se ale umí docela srdnatě držet směru v rychleji projeté zatáčce.
Ochota měnit směr a míra gripu mě upřímně překvapila, stále to ale určitě není auto, ve kterém budete chtít jezdit rychle. Přeposilované a poměrně dlouhé řízení není zrovna inspirativní a celkové ladění auta vyloženě vyzývá k tomu, abyste jeli v klidu. Auto umí být i v celku rychlé, ale celou dobu si říkáte „Proč já to vlastně dělám“. Jeho největší síla zkrátka leží v pohodovém plynutí krajinou, kde oceníte poddajný podvozek, dobré odhlučnění a sametové pohonné ústrojí. Jakmile přistoupíte na tuto hru, překvapí vás, jak suverénně DS4 působí. Najednou si uvědomíte, v jak dospělém a dotaženém autě sedíte. Byť jsem to nečekal, tak si mě DS4 opravdu získala. Je to něco nového, neotřelého a kombinuje to více světů do jednoho. Jen tak dál.
DS4 je bez debaty zatím nejpovedenějším modelem automobilky a kdyby se tímhle směrem vydaly i modely budoucí, budu jedině rád. Stále se mu možná dá vyčítat technická spřízněnost s levnějšími vozy z koncernu, ale jen do té doby, než se s ním svezete. Tohle auto má totiž svůj vlastní charakter a působí výjimečně. Nezaměnitelný exteriér, kvalitní a elegantní interiér, dospělé jízdní vlastnosti a velké míra individualismu. Kombinace těchto prvků dělá z DS4 auto, které určitě nebude pro každého, ale v prémiové třídě si svoje místo rozhodně najde. A ano, tady je slovo prémiové skutečně na místě. Jestli se vám líbí, tak ceny startují na 720.000, verze 225 E-Tense začíná na 1.145.000. Testované auto v nejvyšší výbavě Rivoli snadno překonalo hranici 1.5 milionu.
Plusy
– Design
– Jízdní vlastnosti
– Kvalita interiéru
– Odhlučnění
Mínusy
– Méně místa vzadu
– Cena
« Test SEAT Leon Sportstourer 1,5 TSI Nadupané koloběžky KAABO s dojezdem až 180 km maximálně zlevnily: Ušetříte 10 000 Kč »
