Test DS3 CrossBack PureTech 130
Pokud vám internet není cizím pojmem, určitě jste již navštívili některý z čínských mega e-shopů přetékajících výhodnými nákupy. Tu nádherný prsten s cenovkou lízátka bez žvejky, který si plni nadějí objednáte – přijde šišatý, po prvním opláchnutí rukou zrezne a navíc dostanete vyrážku. Tu krásné večerní šaty, které probouzí fantazie, ale když přijdou, tak vám z nich kouká půl zadku … a dostanete vyrážku. Jenže pozlátko táhne, a vy si stejně příští týden objednáte ten zaručeně pravý iPhone na dvě simky. Podobně jsem se cítil při obdržení zprávy, že mě čeká týden s DS3 CrossBack. Na jedná straně našňořený extrovert, který láká na promyšlený, originální design – na straně druhé cenovka prorážející oblaka a tříválec ukrytý pod kapotou. Jak to s ním tedy vlastně je? Dostanu vyrážku?
Pokud jste poslední rok až dva prožili v jeskyni a přemýšlíte, co že je to vlastně to DS Automobiles za značku, tak vězte, že je to luxusní divize Citröenu – ale to se nesmí říkat. Citröen, kdysi věhlasný výrobce úžasných automobilů, se v posledních desetiletích přeměnil ve výrobce levných a výstředních krabiček. Jenže jejich touha dělat luxusní automobily nikdy nepohasla, akorát renomé „ta značka se smrčkem ve znaku“ jim to nedovolila. A tak místo toho, aby roky přemlouvali veřejnost, že to pořád mají v sobě, založili novou prémiovou značku – DS Automobiles. Minulý rok jsem měl co dočinění s jejich prvotinou (pomineme-li to nešťastné období přeznačkovaných Citröenů) DS7, a byl jsem mile překvapen. Auto bylo velice povedené – a co víc, mělo co nabídnout i v záplavě silné konkurence. A dnes, téměř přesně po roce, svírám příjemně těžký klíč od nejnovějšího výtvoru se jménem DS3.
Stojí přede mnou kompaktní crossover v nádherném fialovém laku s tak krásně komplikovanými křivkami, že prakticky není možné je obsáhnout jedním pohledem. Při obcházení auta mi mozek jede na plné obrátky a snaží se zpracovat všechny ty vjemy, které k němu proudí skrze oči. Tohle auto je obrovsky originální a s ničím si ho nespletete – což se ve třídě, kde je důležité být hlavně „cool“ počítá. Ani nevím, kde začít. Nejlepší bude, když si projdete galerii, ale věřte, že tohle auto je potřeba vidět na živo.
Komplikovaně tvarované přední světlomety se zajímavou grafikou, světelný podpis ještě doplňují svislé proužky denního svícení. Boční profil, který má připomínat žraloka. No fakt – jen se podívejte na linku táhnoucí se od předních dveří směrem k zadku, i ploutev tady najdete. Nebo zapuštěné kliky v karoserii, které vyjedou, když odemknete. Na tomhle autě si někdo designově opravdu vyhrál a mě se líbí, sakra se mi líbí! Je mi jasné, že to nebude mít jednoduché u běžného konzervativního zákazníka, ale takto originálních aut je dnes jak šafránu, a já Francouzům tleskám za odvahu a za to, že jednotlivé detaily dokázali spojit ve funkční celek.
Interiér úspěšně navazuje na extravagantní exteriér. Vlastně si myslím, že značka DS umí interiéry výtečně. Dodnes si vzpomínám na skvělý dojem, který ve mně zanechal DS7. U menšího sourozence se také setkáme s obrovským zaměřením na detail. Středová konzole s dotykovými tlačítky má tvar žraločích zubů, celá palubní deska je potažena alcantarou (na výběr je i kůže) a samotné zpracování je špičkové. Líbí se mi stahování oken umístěné na středovém tunelu, jako to bylo u starších BMW.
Většina řidičů má dominantní ruku levou, kterou řídí, a pravou z pravidla používají k ovládání periferií – umístění stahování oken zde mi tak dává větší smysl. Ergonomie je velice dobrá, na předních sedadlech je dostatek místa a řidič zde nalezne velice příjemnou pozici za volantem. Skvělá je také možnost individualizace. Na výběr je z několika odstínů čalounění, vybrat si můžete vše od látkových potahů až po prémiovou kůži nappa. Drobné detaily, jako prošívání v barvách značky, jen dotváří celkový dojem. Musím uznat, že DS se podařilo navodit atmosféru prémiového produktu, který snese přímé srovnání s konkurenční Audi A2, nebo Lexusem UX.
Ne vše se ale povedlo. Přístup na zadní sedadla je opravdu špatný. Po otevření dveří vznikne do karoserie jen úzká skulina. Sedačky jsou navíc zapadlé, takže nastupování i vystupování není zrovna důstojné. Pokud tam pošlete svoji babičku s bolavými klouby, tak vás bude proklínat. Z venku velice efektní žraločí ploutev zabírá velkou část okna, takže nejen, že jej nelze zcela stáhnout, ale je i špatný výhled ven. Místa je zde přinejlepším průměrně, takže zadní sedadla budou plnit spíš funkci nouzového sezení na krátké vzdálenosti. Kufr nabídne slušných 350 litrů, ale i zde trpí praktičnost na úkor efektu. Víko se otevírá jen asi do poloviny, takže má vysokou nakládací hranu a vstupní otvor také nepatří k největším – pro krásu se musí trpět, nebo tak nějak, že?
Pojďme ale ještě chválit, na kritiku bude prostoru dost v dalším odstavci. DS si je vědomo, že jen hezký kabátek jim nezajistí vstup do prémiové třídy, tak drobný crossover vybavilo zástupem moderních technologií, které v této kategorii nejsou běžné. Velký dotykový displej infotainmentu dnes již nikoho nepřekvapí. Systém by navíc zasloužil trochu učesat – najít v něm, co hledáte, není vždy snadné. Digitální přístrojový štít však u malých crossoverů rozhodně standard není a u DS3 funguje velice dobře. Jeho ovládání je snadné, možnosti konfigurace se vyrovnají virtuálnímu cockpitu od Audi, a vše je zabaleno do hezkých animací.
Potěší fakt, že digitální štít je součástí standardní výbavy. Tím ale nekončíme. Vedle klasických asistentů brždění, jízdy v pruzích nebo adaptivního tempomatu lze také objednat head-up displej, adaptivní tlumiče nebo LED světlomety s Matrix technologií. Zkrátka věci, které vídáme u aut o třídu až dvě vyšší. Zmíněné světlomety navíc patří k tomu nejlepšímu, co jsem ve třídě vyzkoušel. Svítí výtečně: umí vypínat jednotlivé segmenty, aby neoslňovaly protijedoucí řidiče, i přesně mířeným paprskem nasvěcovat dopravní značky – výtečné. Pokud vás peníze netíží, tak lze k DS3 objednat opravdu spoustu technologií.
Nyní se dostáváme k mému největšímu problému s tímto autem – motory. Pod kapotou testovaného kousku se nachází přeplňovaný tříválec o obejmu 1,2 litru s výkonem 130 koní a kroutícím momentem 230 Nm vrcholícím v 1,900 otáčkách za minutu. Jednotka je to velice dobře známá z celé škály modelů od PSA, a mezi tříválci rozhodně patří mezi špičku. Klasické vrčení a vibrace tříválců se podařilo eliminovat na minimální úroveň, motor je příjemně pružný a silný tak akorát. Sprint na stovku mu zabere lehce přes 8 sekund a pokud vydržíte s nohou na podlaze, podíváte se přes 200 kilometrů v hodině. Pocitově však bere motoru dynamiku jindy dobrý osmistupňový automat od Aisinu. V případě DS3 je poměrně ležérní a na rozjezdech si moc nerozumí s motorem. Výsledkem je dost nelichotivá spotřeba, která se ustálila na 8,5 litrech. Může to být tím, že auto mělo při převzetí najeto pouze 800 kilometrů, ale i tak mě spotřeba zarazila.
V samotném motoru problém nevidím. Kdyby se jednalo o základ nabídky. Jenže ono se jedná o základ, střed i vrchol. Vybrat můžete pouze z několika výkonových variant, nebo sáhnout po 1,5 litrovém dieselu, který je sice skvělý, ale v městském autě mi nedává smysl. Vstup mezi prémiovou třídu nezajistí pouze líbivý kabátek a hodnotné materiály. Je potřeba také nabídnout odpovídající motory. Ano, Audi Q2 se taky prodává s tříválcem, ale můžete mít taky dvoulitr benzín i diesel, můžete si vybrat cokoliv mezi 110-300 koni. Lexus nabízí skvělý dvoulitrový hybrid, o MINI ani nemluvě. Vedle nich působí DS3 trochu chudě. A je to škoda, protože na autě je vidět obrovský kus práce, jenže když si k tomu připočtete základní cenu přes 600 tisíc, která může s příplatky lehce překonat milion korun, tak se pro DS3 těžko hledají argumenty. Záchranou může být elektrická verze, která brzy přijde, ale bojím se, že už tu měla být při spuštění.
Nesmyslná cenová politika zamrzí ještě víc ve chvíli, kdy se v autě svezte. Protože jezdí velice dobře a věřím, že by z něj mohl být trhák. Takhle si DS3 koupí pouze někdo, kdo neřeší cenu a prostě se do něj zamiluje tak moc, že ho bude muset mít. A pokud si ho koupíte, určitě nebudete litovat. Automobilka si dala obrovsky záležet na to, aby auto bylo co nejkomfortnější a nejtišší – zkrátka podle nejlepších Francouzských tradic. Pomáhají tomu akustická okna a speciální odhlučnění. A výsledek je skvělý. Auto je při běžné jízdě opravdu tiché a díky adaptivnímu podvozku taky pohodlné. Přes všechny nerovnosti se nese s takovou grácií, jak byste čekali od aut o třídu větších. Velice dobrá je také manévrovatelnost. Městem se proplétá jako kočka, vejde se do každé škvíry, na každé parkovací místo. Na okreskách se chová až překvapivě dospěle, jen řízení je moc přeposilované. To ale nelze brát jako nevýhodu, hlavní revírem budou města, kde oceníte, že volantem se dá točit jedním prstem. Na denní žití je to opravdu skvělý parťák.
DS3 CrossBack mě celý týden bavil svým nekonvenčním přístupem, svým zpracováním i dobrými jízdními vlastnostmi. Zároveň mě však štval přístup automobilky, která ho ocejchovala až příliš sebevědomou cenovkou a v rozletu ho omezila slabou motorovou nabídkou. Útok na prémii se tak koná leda napůl. A abych navázal na analogii s čínskými e-shopy z prvního odstavce, tak je to jeden z těch případů, kdy obdržené zboží sice má tvar a vlastnosti podle očekávání, ale velikost vám nesedí. Vyrážku nedostanete, ale na nošení to není.
DS3 CrossBack není v jádru špatné auto. Skvěle vypadá, kvalita zpracování je výtečná, dokonce i dobře jezdí. Tříválcový motor by nutně nemusel být zlo, ale cenovka ho řadí do kategorie aut, které si koupíte jen, pokud hodně moc chcete. Nejsem si jistý, jestli takové auto může táhnout novou automobilku. Lepší bude asi pár měsíců počkat na elektrickou verzi.
Plusy
– Odvážný design
– Skvělý interiér
– Kvalita materiálů a zpracování
– Světlomety
– Široké možnosti výbavy
Mínusy
– Nastupování dozadu
– Vysoká hrana kufru
– Cena
« Řidiči mají poslední šanci odečíst si letos trestné body Ženský test Toyota Aygo 1.0 VVT‑i »
