Test DS3 CROSSBACK E-Tense: Poslední dílek skládanky
Občas se dívám na film, a mám pocit, že v něm něco chybí. Jednotlivé scény úplně nenavazují, děj přeskakuje, a výsledek je trochu zmatený. Všechno to do sebe zapadne až ve chvíli, kdy vyjde prodloužená režisérská edice, která vyplní šedá místa. A tu a tam je to podobné s auty. Například takové DS3 Crossback. Sympatický, neokoukaný design, nápaditý interiér, dobré jízdní vlastnosti a odvážná cenovka. Už jsem ho zkoušel v několika provedeních, a vždy jsem měl takový pocit, že někdo vystřihl něco důležitého, a mně kvůli tomu uniká celá pointa. Teď auto dostalo baterky, a já byl zvědavý, jestli konečně dorazil onen vytoužený „director‘s cut“.
O původu automobilky DS Automobiles toho již bylo řečeno spousta. Kdysi průkopnický Citröen již ztratil svou prestiž a dnes je považován spíš za výrobce dostupných a výstředních vozů. Přesto je touha tvořit výjimečná auta stále v jeho DNA. Bylo tak rozhodnuto, že než přetvářet image celé značky, bude snazší vytvořit značku novou. Tak se zrodilo DS, spasitel Francouzské avantgardy (aktuálně již podruhé). V jeho nabídce jsou aktuálně dva crossovery. Ten velký – DS7, který je nadmíru povedený. A ten malý – DS3, který je sice povedený, ale poměrně těžko pro sebe hledá místo na trhu. Na cestě je také luxusní sedan, ale dnes tu nejsme kvůli značce jako takové, ale kvůli jejímu prvnímu čistě elektrickému přírůstku. Tím je právě DS3 s označením E-Tense.
Jak jsem naznačil výše, tenhle model pro mě byl vždy trochu oříšek. Na jedné straně se mi vážně líbí. Na té druhé ze sebe dělá něco, co není. Při troše hraní si s konfigurací totiž přeskočí milionovou cenovku dřív, než řeknete „sacrebleu“, a přitom byl k dostání pouze s tříválci nebo malou naftou. Kategorie prémiových kompaktních crossoverů je tak trochu kategorie módních doplňků na kolech, a existovat v ní bez nejmodernějších technologií – čímž elektrifikované pohonné jednotky rozhodně jsou – mi přišla vyloženě chyba. Nyní je konečně k dostání s pohonem odpovídajícím jeho extravagantnímu kabátku. Zaboduje?
Na první pohled ho od běžných variant pravděpodobně nerozeznáte – snad jen řecké písmeno sigma ve znaku pomůže s rozlišením. Stále jde o exota. Jeho karoserie doslova přetéká různými prolisy a tvary. Jen přední část kombinující obří masku s prazvláštně tvarovanými světlomety, kapotu s velkými prolisy napojujícími se na zrcátka a žraločí ploutev na boku dávají vědět, že tohle není běžný tuctový výtvor. DS3 rozhodně do davu nezapadne, a není možné si ji s ničím splést. Byť to zní šíleně, automobilce se všechny tyhle tvary podařilo spojit do fungujícího celku. Vážně, naživo vypadá auto skvěle. Už jsem ho testoval v několika verzích i barvách a vždy se mi tenhle prcek moc líbil. Má odvahu, má šmrnc, a věří si. Mezi kompaktními crossovery jde o největší stylovku. Jestli se vám nelíbí, zkuste počkat na západ slunce. Až začne zlaté slunce hrát hru světla a stínů, dá vyniknout všem tvarům karoserie…pak možná uvidíte to, co já.
Vnitřek je absolutně beze změny – opět s výjimkou písmene sigma, tentokráte na voliči převodovky, nebo spíše voliči směru jízdy. DS dělá, co může, aby navodilo prémiový pocit i zevnitř. Co šlo, je potaženo kůží – navíc efektně prošívanou. Na středové konzoli jsou tlačítka, která vypadají jak od uměleckého sochaře, středová konzole je obehnaná hliníkovým dekorem, a vrchní díl palubky z měkčeného plastu. Sdílený původ s levnějšími vozy se samozřejmě nepodařilo zamaskovat úplně, a celá spodní část palubky je z tvrdého plastu, ale celkový dojem je opravdu dobrý.
Všechno působí solidně, originálně a k ergonomii nemám větší výtky. Dokonce ani ovládání okének na středové konzoli mi nevadí. Zaprvé jsem odkojený staršími BMW, zadruhé většina lidí stejně řídí levačkou a pravačku odkládá na opěrku, takže jsou dobře po ruce. Jedinou výtku mám k senzorovým tlačítkům na středové konzoli. Ty jsou sice efektně zasazeny do tvaru diamantů (nebo žraločích zubů, jak chcete), ale uvítal bych nějakou odezvu – alespoň malé zavibrování. Kolikrát jsem si nebyl jistý, jestli auto požadovaný úkol vykonalo, a kvůli pomalejším reakcím infotainmentu jsem někdy tlačítko zmáčkl dvakrát. Infotainment jako takový je klasika z jiných vozů koncernu PSA. Funguje, jak má, jen mi nepřijde zrovna dvakrát intuitivní a už by taky zasloužil trochu omladit.
Pozice za volantem je překvapivě příjemná. Sedí se hezky nízko, volant padne dobře do ruky, a z auta je i nečekaně dobře vidět ven. S prostorem nemám nejmenší problém ani se svými 190 centimetry, a polokožené sedačky mi poskytují solidní oporu. V mém případě jsou manuální, ale lze je mít s elektrickým ovládáním i masáží. Zadní místa ocení nejvíc asi děti. Kvůli úzkým dveřím je na ně horší přístup pro dospělého člověka, a místem to tam také nepřetéká. Horší je i výhled ven, který z velké části bere z venku tak efektní žraločí ploutev. Na druhou stranu je zde USB přípojka, takže se ratolesti budou moci do nekonečna zaobírat novinkami ve virtuálním světě. Kufr poté nabídne slušných 350 litrů.
Jak jsem zmínil v úvodu, o pohon se stará elektromotor umístěný nad přední nápravou o výkonu 100 kW a 260 Nm. Ten čerpá energii z baterie o celkové kapacitě 50 kWh – z toho je 45 kWh využitelných. Baterie je chytře vyrobena ve tvaru „H“, a vyplňuje tak uvolněné místo po odstranění spalovacího pohonného ústrojí. Auto tak stále těží výhod nízkého těžiště, zároveň však nebyl nijak omezen prostor pro posádku ani kufr. Auto oproti verzi s dvanáctistovkou sice přibralo čtvrt tuny, ale pro silný elektromotor je to nic. Stále poskytuje DS trojce skvělou dynamiku. Stovka je tam sice až za 9 sekund a maximální rychlost je 150 km/h, což je oproti benzínové variantě zhoršení v obou disciplínách, mnohem důležitější je ale pružnost. Předjíždění je díky okamžitým reakcím motoru otázkou pár metrů, a na křižovatkách vám bude stačit málokdo – tenhle prcek totiž vystřelí na padesátku za 3,5 sekundy. Motor ale není nastavený tak, aby při každém kontaktu s plynem letěl jako splašený. Spíš postupně nabírá na intenzitě a graduje. To u městského vozítka určitě beru za plus – alespoň neskočíte nikomu do kufru.
Určitě potěší i možnosti dobíjení. Vůz je vybaven třífázovou 11 kW palubní nabíječkou, takže doma jste jej schopni dobít už za pět hodin. Při toulkách po světě zvládne díky propracovanému systému teplotního managementu dobíjet rychlostí až 100 kW, což v dané kategorii rozhodně není standard, a od rychlé nabíječky tak umí odjet už za půl hodinky. Pokud narazíte na u nás nejrozšířenější stojan s výkonem 50 kW, nasajete energii z 10 % na 90 % asi za hodinu. Vodní chlazení také prodlužuje život baterie a snižuje úroveň degradace, automobilka na ní dává záruku 8 let nebo 160.000 kilometrů. Dojezd DS3 E-Tense je cejchovaný evropským testovacím cyklem WLTP na 320 kilometrů. V reálném světě to samozřejmě nikdy není tak jednoduché. Během testu panovalo špatné počasí. Teplota se sotva kdy dostala přes pět stupňů, a v podstatě nepřetržitě pršelo.
Výsledek byla spotřeba oscilující v rozmezí 15-17 kWh/100 km při městském ježdění, což by vám zaručilo dojezd nějakých 270-300 kilometrů. Při lepším počasí si umím představit spotřebu v rozmezí 12-14 kWh, což vám umožní přiblížit se hranici 400 kilometrů po městě. Mimo hranice města stoupla spotřeba na nějakých 19 kWh/100 km (cca 250 km na dobití) a na dálnici dokonce až k 25 kWh/100 km (cca 180 km na dobití). V kombinovaném cyklu tak počítejte s jistotou nějakých 250 kilometrů v chladném počasí, což u městského auta stále považuji za výtečnou hodnotu. V lepším počasí se podle mého můžete spolehnout na nějakých 300 kombinovaných kilometrů. Dojezd se dá z určité míry ovlivnit také jízdním režimem. K dispozici jsou 3 (sport, normal, eco), a každý nižší sníží výkon o 20 kW. V režimu ECO se ještě výrazně sníží účinnost topení a klimatizace. Dokonce do takové míry, že auto nebylo schopné vyhřát kabinu. Nicméně platí, že i v nejslabším režimu má auto výkonu na rozdávání. V tom nejsilnějším bych řekl, že má dokonce více, než potřebuje. Na mokré vozovce v režimu „Sport“ mělo DS3 problém najít dostatek trakce, a chtělo to velice jemně pracovat s plynovým pedálem. Ve finále jsem tak nejsilnější režim využíval pouze mimo město, a 90 % mého ježdění obstaral režim „Normal“ který je ideálním kompromisem mezi výkonem a spotřebou.
Pokud jde o jízdu samotnou, DS3 Crossback si mě vždy získal velice dobrým odhlučněním a podvozkem s adaptivními tlumiči, který dokázal na poměry třídy vykouzlit opravdu skvělý komfort. Odhlučnění je samozřejmě stále na skvělé úrovni. DS3 Crossback je ve všech variantách vybaven speciálními akustickými skly. V kombinaci s tichým elektrickým pohonem je po městě úžasně klidný, a vy si tak můžete vychutnat nečekaně schopnou hudební soustavu. S tím komfortem už je to trochu na vážkách. Kila navíc jsou zkrátka znát, a tlumiče se potkávají v dorazech o něco častěji než u lehkonohé tříválcové varianty.
Auto si moc nerozumí ani s ostrými nerovnostmi a působí těžkopádnějším dojmem. Pořád jde o velice komfortní vůz, který žehlí, co může, ale jakmile jste jednou zkusili jeho běžnou variantu, bude vám tohle připadat jako krok zpět. Ostatní vlastnosti zůstaly zachovány. Skvělá manévrovatelnost společně s malými rozměry a výkonným elektromotorem z auta dělají městského dravce (když ne žraloka, tak alespoň piraňu). Na okreskách kvůli hmotnosti sice nepůsobí tak hravě jako benzínová verze, ale stále jde o dobrého společníka s dospělými jízdními vlastnosti. Díky solidnímu dojezdu a rychlému dobíjení se tak nemusíte bát ani delších výletů. Na dálnici se ale budete muset s mířit s tím, že ideální cestovní tempo bude někde kolem 110 kilometrů v hodině, protože kolem rychlostního limitu už je spotřeba zbytečně vysoká. Celkově bych ale řekl, že pro lidi využívající auto především pro dojíždění za prací nebo cestami po městě a občasném výletu poskytne prakticky vše, co si můžou přát.
DS3 Crossback E-Tense má svoje mouchy. Jako elektromobil ale funguje víc než zdatně. Z běžné varianty si bere neokoukaný styl, kvalitní interiér, moderní technologie, a konečně k nim přidává také odpovídající styl pohonu. I přes zmíněné nedostatky mi totiž připadá, že elektromotor a baterie daly konečně tomuhle autu smysl. Poskytuje slušný dojezd, velice rychlé dobíjení, a jeho cena se dá konečně obhájit. Začíná na 995.000 Kč, což rozhodně stále není málo, ale není tak daleko od ceny tříválce. Přičtěte si k tomu zanedbatelné provozní náklady, téměř nulový servis, a najednou tu máte zajímavou nabídku. Stále nepůjde o auto, které si koupíte kvůli papírovým údajům. Z toho vychází lépe technické dvojče Peugeot e-2008, který je větší, praktičtější, a stojí o 150.000 méně. Taková Kia e-Soul nabídne za stejnou cenu dojezd téměř 500 km a výkon 150 kW. DS3 E-Tense si koupíte hlavně kvůli tomu, že se chcete maximálně odlišit, chcete moderní auto s moderním pohonem, a rádi lidem odpovídáte na otázku „Prosimvás, a tohle je co za značku?“… Takže ano, director‘s cut je konečně tu, elektrický pohon dal DS3 Crossback smysl.
Plusy
– Odvážný design
– Skvělý interiér
– Kvalita materiálů a zpracování
– Světlomety
– Široké možnosti výbavy
– Rychlost dobíjení
Mínusy
– Nastupování dozadu
– Kila navíc jsou znát
– Cena
« Test Mercedes-AMG GLE 53 4Matic+ Coupé Test ojetiny Mercedes-Benz C 230 Kompressor W202 »
