Test Dacia Lodgy 1,6 Stepway: Kolik jste toho schopní obětovat?
Dacia již roky hledá hranici toho, kdy je zákazník ještě ochotný obětovat část svých nároků na úkor toho, že ušetří. A tato strategie roky fungovala. Tisíce spokojených lidí si pořídila nová auta s plnou zárukou za cenu ojetiny a na světe bylo krásně. Mně se teď dostala do ruky Dacia Lodgy s atmosférickou šestnáctistovkou a celý týden jsem přemýšlel, jestli už tato pomyslná hranice nebyla překročena.
Proti Daciím nic nemám, jako správný novinář trousím, kudy chodím, tradiční klišé, jak miluju Duster. Je to prostě tak, to auto je skvělé – jedno z posledních, které si na nic nehraje a prostě dělá, co má. Na druhou stranu bez mučení přiznávám, že to není zrovna značka, kvůli které bych nemohl nadšením dospat a odpočítával minuty do převzetí klíčů. Když mi tedy přišlo oznámení, že původní auto, které jsem měl dostat do testu, jaksi nezvládlo brzdný manévr u stromu a odešlo do věčných lovišť a mě tedy čeká týden s náhradou v podobě Lodgy, zrovna jsem ke stropu neskákal. O pár dní později tedy postávám na parkovišti, těžkám tradiční klíč (vystřelováky zatím do Rumunska nedošly) a koukám na nemastnou, neslanou karoserii stříbrné krabice.
Samotný design bych nejspíš neoznačil za ošklivý, ale rozhodně bych ho také nepopsal jako líbivý. Je prostě takový nijaký. Dejte tříletému dítěti pastelku a řekněte mu, ať do minuty nakreslí auto – pravděpodobně z toho vzejde něco podobného. Čistě funkční přepravní kapsle bez výraznějších ambicí zalíbit se. Já měl to štěstí, že mnou testovaný kousek byl ve variantě Stepway, který se chytá SUV módy a přidává nějaké to oplastování. Neříkám, že to vyloženě auto zachrání, ale alespoň nemám potřebu do auta udělat pár ďolíků kladivem, aby získalo alespoň nějaký prolis, který na chvíli chytne oko. Nové je tedy oplastování a také zajímavější struktura masky. Největší plus přináší oplastování při pohledu z boku, kdy alespoň trochu rozbíjí velkou masu plechu. Bohužel se stále v karoserii hodně topí kola, ale s tím bojuje většina rodinných MPV. Design je zkrátka podřízen funkci a já jako bezdětný člověk vlastnící pouze dva středně velké psí křížence nejspíš nedokáži plně ocenit tyto dispozice.
V interiéru panuje podobná nálada. Palubní deska, volant a nějaká ta hejblata tu jsou zkrátka kvůli tomu, že tu být musí, ale s jejich vzhledem nebo umístěním se nikdo zbytečně netrápil. Palubní deska je v podstatě jeden velký výlisek z laciného plastu, který si občas vrzne. Do jeho středu je zasazena obrazovka palubního systému, který sice vypadá, jak kdyby vznikl v době Blade Runnera, ale s jeho funkcí nemám nejmenší problém. Systém je jednoduchý na obsluhu, relativně svižný a umí vše, co umí dražší infotainmenty renomovaných výrobců. Osobně je to pro mě jakýsi highlight celé kabiny. Pod ním se nachází manuální ovládání klimatizace, které také dělá to, co má. Otočte doleva – chladí. Otočte doprava – topí (pokud tedy nemrzne, protože vytopit Lodgy občas není snadné). Škoda jen, že je panel klimatizace tak nízko – hodně odvádí pozornost od řízení.
Zatím dost nadávám, že? Ale nebojte, jsou tu i věci na chválení. Sedačky to tedy nejsou, protože jsou měkké, absolutně bez bočního vedení a pod hodinové jízdě mě z nich bolela každá část člověka. Ale jestli v něčem Lodgy válí, tak je to výhled z vozu a vnitřní prostor. Díky vysoké pozici za volantem, velkému prosklení a sloupkům tak tenkým, že tu jsou spíš jen od toho, aby držely střechu, než chránili posádku, je z vozu naprosto skvělý výhled. Do všech stran, za všech situací – vždy jsem perfektně věděl, co se kolem auta děje, což přispívá k bezpečnosti. A ta by měla být u každého rodinného auta na prvním místě. Pak je tu vnitřní prostor. Znám lidi, kteří mají stísněnější byt, než je interiér Lodgy. Na předních sedadlech je tolik místa, že by mezi ně mohla přibýt ještě jedna. V druhé řadě jsou tři plnohodnotná sedadla a klidně bych tam mohl sedět s cylindrem – díky velkým dveřím se sem také výborně nastupuje. Nejmilejší překvapení pro mě ale byla řada třetí. U sedmimístných aut jsem se tak nějak naučil počítat s tím, že poslední řada sedadel je jen pro děti, nebo lidi, kterým končí nohy v kolenou. Ale Lodgy je skutečně plnohodnotné sedmimístné auto. Po absolvování ne zrovna důstojné procedury nastupovaní jsem totiž zjistil, že i zde mám před koleny ještě mezeru a ani nad hlavou nejsem nijak omezován. Opravdu skvělé! Jen ten kufr je v této konfiguraci hodně nouzový.
Pod kapotou se ukrýval starší atmosférický čtyřválec z dílen Renaultu o objemu 1,6 litru a výkonu 75 kW a 156 Nm. Hodnoty to jsou opravdu skromné. Naštěstí není auto o moc těžší, než Fábie a váží pouze lehce přes 1200 kilogramů. Nechápu, jak je možné, že takový kus auta váží tak málo, ale alespoň se motor tolik nenadře. Ten samotný vůbec není špatný. Je to taková tradiční starší atmosféra, která se ráda vytáčí, má vcelku příjemný zvuk a kolem čtyř tisíc nabídne malou výkonovou špičku. Nejsem si ale jistý, jestli je to vhodná volba zrovna pro Lodgy. Když jsem v ní jezdil sám, byl výkon motoru absolutně dostačující, ale tohle je rodinné auto. Dá se počítat, že bude jezdit víc naložené a tam už by mohl být malý kroutící moment problém – diesel bude nakonec nejspíš lepší volbou. Manuální pětikvalt, který se nacházel mezi sedadly, je jediná volba ve spojení s tímto motorem a pracuje se s ním vcelku dobře. Má sice delší dráhy, ale je přesný a pohyby v kulise nevyžadují nadlidskou sílu. Uvítal bych ale šestý rychlostní stupeň. Převodovka má hodně krátké rychlosti, aby se mravenčí krouťák rozumně rozložil a při dálniční stotřicítce motor točí přes tři a půl tisíce otáček, což není zrovna příjemný akustický zážitek. Samotné spotřebě to také nenahrává. Na dálnici se pohybuje kolem deseti litrů, mimo ní budete jezdit mezi sedmi a osmi litry.
Rumunské cesty jsou jedny z nejhorších na světě a český zákazník z toho jen profitoval. Podvozky Dácií jsou kvůli tomu velice odolné a komfortní. Na našich silnicích tak fungovali velice slušně. U Lodgy se bohužel kvůli vyšší stavbě karoserie musely tlumiče přitvrdit a auto bych za komfortní rozhodně neoznačil. Do interiéru se přenáší opravdu hodně rázů a auto na ostrých nerovnostech natřásá celou posádku. Ve městě tedy poměrně intenzivně ochutnáte kvalitu silnic a situace se výrazně nezlepší ani mimo něj. Auto sice díky nízké váze rychle reaguje na změny směru, ale podvozek působí hodně gumově a výrazně se naklání, což má za následek to, že přední kola velice brzo začnou ztrácet grip a i v poměrně nízkých rychlostech narážíte na hranu nedotáčivosti. Na horší silnicích je auto dost neklidné a v kombinaci s velkou náchylností na boční vítr se umí nepříjemně rozhoupat. Ve finále jet tedy lepší zvolnit a jet opravdu na pohodu. Když zvolníte na nějakých 70-80 kilometrů v hodině, auto začne najednou fungovat překvapivě slušně. Řízení sice dokáže – světe div se – přenést nějaké informace od kol, ale je ukrutně pomalé a hodně se volantem nakroutíte. Ani brzdy mě nijak nepřesvědčily. K vyvolání výraznějšího brzdného účinku vyžadují poměrně razantní sešlápnutí pedálu a ani tak vám vyloženě pásy do klíční kosti nezaříznou. Pokud tedy o Lodgy přemýšlíte, nebo ji vlastníte, rozhodně nikam nepospíchejte. Autu se to nebude líbit a to, co by se mohlo stát se rozhodně nebude líbit vám.
Jaké je tedy resumé? Dacie Lodgy může být vaše za cenu hluboko pod tři sta tisíc. Nabídne opravdu dobrou výbavu, bezkonkurenční prostornost a samozřejmě záruku. Na druhou stranu jsou zde nepřesvědčivé jízdní vlastnosti a šetření je cítit z každého kousku. Naprosto chápu, proč si jí lidé pořizují a cílová skupina je daleko větší, než se na první pohled zdá. Otázka je, čeho všeho jste ochotni se vzdát v zájmu ušetření a jestli není lepší varianta koupit mírně jeté MPV zaběhnutějších značek z bazaru. Na tuto otázku si už bude muset každý odpovědět sám.
Dacia Lodgy Stepway přidává kousíček stylu k jinak nudnému MPV. Stále ale nabízí bezkonkurenční prostornost, velice dobrou výbavu a skvělou cenu. Bohužel musíte počítat s nepřesvědčivými jízdními vlastnostmi a pár kompromisy v kvalitě.
Plusy
– Vnitřní prostor
– Výbava
– Cena
Minusy
– Vyšší spotřeba
– Jízdní vlastnosti
– Slabé brzdy
– Hluk v kabině
« Test ojetiny Opel Crossland X: Spolehlivá, prostorná a levná volba Tesla Model 3 versus Ford Focus RS: Souboj o ledový trůn »
