Test Dacia Jogger TCe 100 LPG: Spása pro rodiny
Přijíždí spasitel běžných rodin. Na jednu nádrž s klidem bouchne Chorvatsko, místo kufru má černou díru a cena odpovídá tříleté ojetině. Vypadá to, že se Dacia trefila do černého a postavila auto, které trh skutečně potřebuje. Obejde se to ale bez zbytečných kompromisů?
Doba, kdy byly Dacie na první pohled nízkorozpočtovky, je už pryč. Když tak postávám před Joggerem, tak mi dochází, že mě jeho vzhled vlastně vůbec neuráží. Celou přední část až po B sloupek si vypůjčil z menšího Sandera. LEDkové denní svícení ve tvaru ležatého Y se pro značku stává typické. Oproti Snaderu je ale auto obehnané hradbou z plastů a zvedlo se na opravdu solidní světlou výšku 200 mm (pro představu takový Karoq má 172 mm).
Jogger má karoserii MPV s vyšší střechou a tady mě trochu pobavilo, jak se Dacia ani nesnažila maskovat, že od B sloupku dál v podstatě navařila jiné auto: a vznikl tak schod, který je viditelný právě za B sloupkem. Pro prostornost interiéru cokoliv. Zadní část pak sice vypadá jak Volvo V50, ale to bych nebral vyloženě jako kritiku. Jogger je prostě auto, které vypadá fajn.
Interiér – tedy jeho přední část – je pak jedna k jedné převzata ze Sadnera. Samozřejmě jsou tak prakticky všechny povrchy vyrobené z tvrdých plastů, ale u rodinného auto to snad ani nejde brát jako nevýhodu – jsou totiž velice odolné. Alespoň hlavní část palubní desky a loketní opěrky jsou potažené látkou a vytváří tak příjemnou domácí atmosféru. Kde si ale určitě nemůžu stěžovat, je u jednoduché a příjemné ergonomie. Ovládání klimatizace s integrovanými displeji je povedené, média lze ovládat konzolí pod volantem – ta tedy vyžaduje trochu zvyku – a dokonce se auto zbavilo některých přešlapů z minulosti. Například tempomat lze zapnout pohodlně na volantu a vyhřívání sedaček se přesunulo na viditelné místo na palubní desce. Je vidět, že automobilka svoje zákazníky poslouchá.
V testovaném voze v nejvyšší výbavě Extreme je na vrchu palubní desky dotykový displej, na kterém běží jednoduchý ale funkční infotainment. Překvapením pro mě bylo bezdrátové Apple CarPlay i Android Auto, které fungovaly bez sebemenšího zaškobrtnutí. Kaplička přístrojů je pak klasicky analogová s monochromatickým palubním počítačem uprostřed, což sice není zrovna moderna, ale funguje…tak co. Jen bych ocenil vyznačení červeného pole otáčkoměru.
K interiéru mám vlastně jen dvě výtky. Tou první je šířka kabiny. Jogger vychází z malého auta a uvnitř je to znát. Vepředu jste na sebe nalepeni, dozadu nedáte tři dětské sedačky ani podsedáky. Druhá výtka směřuje k sedačkám. Ty jsou moc měkké, takže se do nich boříte a chybí jim nastavitelná bederní opěrka – dřív nebo později vás tak dožene bolest zad.
Zadní sedačky pak budou sloužit především dětem. Prvním důvodem je zmiňovaná šířka vozu, druhým je fakt, že tu není moc místa vlastně v žádném směru. Já mam 190 centimetrů, takže jsem na to zvyklý, přesto jsem ale čekal o něco víc. Před koleny to mám skutečně těsně a kvůli tomu, že je zadní lavice ukotvena poměrně vysoko, tak ani nad hlavou není místa zrovna na rozdávání. Jak je to ve třetí řadě vám bohužel nepovím, protože jí „moje“ auto nebylo vybaveno. Každopádně Jogger je zkrátka rodinné auto – tedy vepředu dospělí, vzadu děcka.
Esem v rukávu Joggeru je enormní kufr. Ten totiž v pětimístné verzi spolkne skoro 700 litrů, po sklopení druhé řady (ta se bohužel nedá sklápět zezadu) dokonce přes 1800. Nesmíme zapomínat, že se bavíme o autě, které měří jen 4,55 metru. Zamrzí jen velký schod, který vznikne sklopením sedaček.
Do vínku jsem dostal asi tu nejlepší motorizaci, která je pro daný model dostupná. Tou je přeplňovaný litrový tříválec, který umí spalovat LPG. Výhod je hned několik. Tou první, o které se nemluví tak často, je nepřímé vstřikování. Auto je tak vhodné i pro krátké trasy. Nemusíte se tolik bát karbonování motoru nebo ředění oleje benzínem, jak je to běžné u moderních přímovstřiků. Tou druhou je samozřejmě možnost spalovat LPG. Jelikož ceny plynu neletí tak hystericky nahoru jako u ostatních fosilních paliv, dá se s Joggerem stále jezdit za rozumný peníz. Motor má na plyn navíc vyšší výkon než na benzín. Konkrétně 74 kW a 170 Nm, na benzín je to pak 67 kW a 160 Nm.
Pocitově jde motor na benzín taky o něco hruběji. Jako kdyby vás chtěla Dacia učit jezdit ekonomicky. Při hmotnosti kolem 1.3 tuny to nejsou zrovna hodnoty snů, což potvrzuje i zrychlení na stovku za 13 sekund. Ale upřímně, vlastně to stačí. Především pružnost je překvapivě dobrá. A během testovacího týdne jsem si vyloženě po vyšším výkonu nestýskal. Zaregistroval jsem názor, že takový motor nemůže stačit, když se auto naloží na dovolenou, a tak úplně s ním nesouhlasím. Ještě nedávno se po našich luzích a hájích jezdilo téměř výhradně Feliciemi a Formany a také se s tím jezdilo k moři. Tak proč by to nemělo jít v řádově výkonnější Dacii, že? Možná nebude v cíli první, ale dostanete se tam. Netvrdím, že bych neuvítal možnost nakonfigurovat si 1.5 dci, nebo 1.3 TCe, ale litr skutečně pro určení Joggeru stačí. Pokud jde o onu zmíněnou ekonomii provozu, tak při jízdě na plyn počítejte s průměrem kolem devíti litrů na sto – pořád se tedy vlezete do dvou korun na kilometr. Benzínu si Jogger vezme v průměru lehce přes sedm. Skvělé je, že automobilka rozhodně neškudlila s objemy nádrží. Ta plynová má 40 litrů, benzínová 50. Akční rádius naplněného Joggeru je tedy vskutku působivý.
A poslední věc. Jak Dacia Jogger jezdí? Je to nenáročné auto pro nenáročné řidiče. Nečekejte nic extra sofistikovaného, ale funguje to. Jogger zkrátka ví, kde je jeho místo a na nic si nehraje. Jak bývá u Dacii zvykem, je to naprosto upřímné auto, které vás může zklamat jen v případě, že si nastavíte nereálná očekávání. Prim tu hraje komfort. Tomu nahrává zvýšený podvozek, který si z našich cest skutečně nedělá těžkou hlavu. Suverénně žehlí silnici před vámi, kola poslušně pracují v zavěšení,a k vám se toho moc nedostane. Plyšovost tlumičů dosahuje takové úrovně, že pokud najedete na sérii krátkých nerovností, nestíhají dostatečně rychle vracet kola zpět na vozovku a tu a tam se stane, že vám kolo odskočí a do interiéru se přenese drobná rána. Většinu času si ale budete užívat velice dobrého komfortu. Zvýšený podvozek taky oceníte, pokud se občas vydáte mezi silnice. Auto je tak vysoko nad zemí, že dokud bude sucho, nebude vám chybět ani pohon všech kol.
V zatáčkách je Jogger nezáludný a naklání se méně, než bych vzhledem k ladění podvozku čekal. Nejde ale o žádnou mrštnou štiku. Je to prostě pohodář, který vás v klidu doveze z A do B. Tomu odpovídá i přeposilované dlouhé řízení. Mile ale překvapila směrová stabilita na dálnici. I v rychlostech nad našim limitem auto sedí poslušně uprostřed pruhu a není potřeba každou chvíli upravovat směr. Ani odhlučnění proti obtékajícímu vzduchu vlastně není špatné. Dlouhé cesty tu utíkají překvapivě příjemně. Jen tradičně podběhy toho moc neskrývají. Dokud jedete po hezkém povrchu, ani si toho nevšimnete. Jakmile ale najedete na hrubší asfalt, začne auto od podvozku hučet. Pořád musíte mít na mysli, že je to skutečně levné auto a tady se musíte smířit s jistými kompromisy. Žádný ale není z mého hlediska tak zásadní, aby auto hned odepsal. Když už jsem nakousl tu cenu, tak Jogger startuje na 373.000,-, testované auto v nejvyšší výbavě se vešlo do 480.000. Při dnešních cenách nových aut je to férová nabídka. Co myslíte?
Dacia Jogger přesně splnila očekávání. Je to prostorné rodinné auto, které je komfortní, bez remcání plní, co po něm chcete a dá se ufinancovat z ne zrovna velkého rozpočtu. Litrový motor má dostatek výkonu a díky spalování LPG umí jezdit levně. Je mi jasné, že se najde zástup lidí, kteří ho odepíšou, ale pro svojí cílovou skupinu splňuje prakticky vše, co má.
Plusy
– Cena
– Spotřeba
– Komfort
– Velký kufr
Mínusy
– Málo místa v druhé řadě
– Schod v kufru
« Nová KIA Niro vstupuje na český trh: Známe cenu Vysoké teploty mohou být pro řidiče nebezpečné »
