TEST Dacia Duster 1,5 dCi 4×4 – Špindíra

TEST Dacia Duster 1,5 dCi 4×4 – Špindíra

Autor: Petr Orián,

2. 6. 2014 • Dacia, Novinky, Testy •

Motor: 83%

Převodovka: 80%

Podvozek: 75%

Zpracování: 50%

Praktičnost: 85%

Praktický a levný všeuměl, který doveze (téměř) cokoliv a (téměř) kamkoliv. Škoda jen, že nízká prodejní cena se projevila na interiéru vozu.

Verdikt:

Přiznám se, že nejsem zrovna James May, abych se potřeboval svézt se vším levným a úsporným, co náš automobilový trh aktuálně nabízí. Ano, i když neprahnu po nutném otestování například jakékoliv nové Dacie, přesto to v případě modelu Duster, který navíc prodělal facelift, bylo jiné.

Dacia dnes pod křídly Renaultu vyrábí velmi dobrá auta a o tomto faktu mě stihl přesvědčit už velmi dobrý Dokker. Nyní je tu ale omlazený Duster, který opět slibuje skvělé vlastnosti v terénu, ale především napravuje některé chyby svěho staršího modelu. Dustera s pohonem 4×4 jsem si tedy vyprosil k týdennímu testu a těšil jsem se, až Duster ukáže, co v něm skutečně je.

Exteriér

Jedinou výraznější změnou omlazené verze jsou nové přední světlomety, které jsou nyní opticky rozděleny do třech částí. Změnila se také maska chladiče, která působí osobitějším dojmem a dává pocit o chlup dražšího auta. Nové jsou však i zadní světlomety a… to je vlastně vše. Zvenčí se mi tento Duster opravdu líbí, ale jako každý správný terénní všeuměl by neměl zůstat dlouho čistý.

Na karoserii najdete také plasy a ochranné lišty, které se jistě budou hodit na nějaké lesní cestě, kterou lemují například větve stromů. Jediným trnem v oku mi snad přišel jen odklopný kryt víka nádrže, který je až přehnaně (a zbytečně) velký.

Interiér

Tak na tuto položku jsem byl skutečně zvědavý. Předchozí Duster na svém interiéru dával až příliš vědět, kde se ušetřilo a proč vlastně jeho cena startuje tak nízko. Facelift tento dojem o poznání vylepšuje, a i když uvnitř najdeme pouze tvrdé plasty, levná výroba nutně nemusí znamenat nízkou kvalitu slícování.

V našem Dusteru máme čalouněný volant, který je prošívaný nití a oproti předchozímu modelu tu najdeme více praktických schránek a odkládacích prostor. Největší změnou je nejspíše odkládací přihrádka před spolujezdcem, nová přístrojová deska (se společným otáčkoměrem s benzínovou verzí) a přemístění tlačítek pro ovládaní oken na panel dveří.

Dacia napravila také chybu s krytem zavazadlového prostoru. Ten je totiž konečně plnohodnotný, pevný a dá se na něj odložit i něco těžšího, než list papíru. Středový panel je použit z mateřského Renaultu, a to má za následek také velmi zmatený navigační systém. Bohužel ještě v Dacii nevymysleli lepší umístění centrálního dotykového displeje. Ten je utopen příliš nízko a navíc na něj prakticky nejde vidět, pokud se od něj odráží intenzivnější sluneční paprsky.

Motor

Pod kapotou námi testované verze chrochtá nejsilnější verze turbodieselu 1,5 dCi. Ta se i přes dvouventilovou techniku pyšní výkonem 80 kW (110 koní) a točivým momentem dokonce 240 Nm. Zrychlení z 0 na 100 km/h za 12,9 sekundy a maximální rychlost 168 km/h sice nikoho neoslní, za to se však může tento agregát chlubit velmi nízkou spotřebou. Náš Duster váží totiž jen 1320 kilogramů, a i když to papírové parametry moc nevystihují, s Dusterem dokáže motor vcelku svižně zahýbat.

V tomto Dusteru máme navíc nastavitelný pohon 4×4, který funguje opravdu perfektně. Uvnitř vozu totiž najdeme otočný volič, který může být nastaven buď pouze na přední náhon, automatické připojování zadní nápravy a nebo uzamknutí točivého momentu mezi přední a zadní nápravu v poměru 50:50. Pohon všech kol pochází s Nissanu, takže už teď víme, že Duster bude mimo asfalt hodně dobrý!

Jízda

Po nastartování si nejde nevšimnout nekultivovaného chodu dieselové patnáctistovky. Po zahřátí se tento neduh mírně zlepší, ovšem ani to příliš nezlepší pocit ze zvuku tohoto motoru.

První rozjížďka je ale o mnoho příjemnější, než celé nastartování. Díky velmi lehké spojce není rozjezd žádný problém a první převodový stupeň zařadíte vcelku lehce, a dokonce i s malou dávkou přesnosti. První převodový stupeň je však opravdu krátký a má za úkol v terénu nahradit redukční převodovku. S tímto Dusterem není vůbec žádný problém se rozjet i na dvojku. Při rozjížďce na jedničku budete stejně prakticky ihned po pohybu vpřed řadit dvojku. Ano, skutečně až tak je jednička krátká.

Po přemístění se na dálnici a absolvování povinných cca 300 kilometrů do Zlína Duster zde překvapil. Na šestý převodový stupeň motor točí rovných 3000 otáček a spotřeba paliva se ustálí na hodnotě 6,5 litru. V této rychlosti je ale motor dosti slyšet a tudíž jsem byl nucen zpomalit na cca 110 km/h. Po tomto tempu se spotřeba snížila o více než litr. I tak ale Duster příjemně překvapil svým odhlučněním. Na Daciu je aerodynamický hluk a hluk od podvozku držen v pohodlných mezích a jediné, co do kabiny výrazněji proniká, je již výše zmíněný hluk od motoru.

Pochválit ale musím také podvozek. Zde je jasně vidět, že Duster byl původně určen na rozbité rumunské silnice, nezpevněný povrch anebo rovnou do těžšího terénu. Podvozek totiž disponuje překvapivým komfortem a dokáže tedy absorbovat většinu neduhů českých cest. Dokonce i na dálnici si byl Duster opravdu jistý. Kupodivu byl navíc Duster schopen velmi ochotně držet přímý směr a jeho stabilita v tomto směru patří v této cenové kategorii k těm nejlepším. Dokonce i při dosažení maximální rychlosti necelých 170 km/h Duster neztratil svou jistotu a pokud nenaleznete ostřejší zatáčku, Duster nikterak neznejistí.

Dostal jsem se s Dusterem najednou do města, kde tento vůz obstál na jedničku. Zpřevodování samotné převodovky, jakoby bylo dělané jak do terénu, tak do města. Když vynechám příliš krátkou jedničku, ostatní “kvalty” můžete řadit už po překročení mety 1600 otáček. Ve městě pak není sebemenší problém jet na pátý stupeň, a to dokonce ani do kopce.

Podvozek si hravě poradí s většinou nástrah, které městské silnice nesou s sebou. Propadlé kanály, díry, zpomalovací prahy – to vše jakoby Dusteru vůbec nevadilo. Samozřejmě, že v extrémním případě se přenese do kabiny čas od času větší ráz, ale to se stávat příliš často nebude. Výtku bych měl snad jen k řízení, které po přejetí jakékoliv díry při zatáčení kopne do volantu a škubne Vám rukama.

Ve městě mimochodem nebyl problém jezdit pod 6 litrů na 100 kilometrů.

Z města však rychle vjíždím do terénu a zjišťuji, že Duster předvede, co skutečně umí teprve zde. Abych se dostal na mou oblíbenou a obtížnou testovací trať, je třeba překonat jednu kamenitou polní cestu, která stoupá strmě vzhůru. To však Duster hravě zvládne i na přední pohon. Konečně jsem ale přijel na místo, kde trať začíná a už na samotném začátku je jasné, že to nebude mít Duster vůbec lehké. Trať kombinuje kopcovitý terén mezi stromy, lesní cesty, pořádné kaluže, bláto, převýšení, písek, jámy, strmé stoupání i klesání a vysoké meze. S drtivou většinou těchto nástrah si poradí režim automatického připojování zadní nápravy a spolu se stabilizačním systémem si Duster skoro ani neprohrábne.

Jedno velké stoupání a následný přehup tato Dacia zvládla bez sebemenšího zaváhání a ani se u toho nezapotila. Prostě si to dala jako dezert a žadonila o přídavek. Jasně, chybí jí asistent sjíždění kopců a systém ABS občas nezvládá prudší sjezdy na kluzkém nerovném povrchu, ale v takovém případě pomůže trocha soustředění a k brždění si ještě pozvolně pomoci ruční brzdou. Systém stabilizace jde, jako v každé jiné Dacii, vypnout, ale jen do rychlosti 50 km/h. V terénu Vám ale vypnutý stabilizační systém dovolí opravdu hodně srandy a nejednou se Vám stane, že budete pod plným plynem rovnat přetáčivý smyk. Pokud máte rádi tuto srandu, musíte si dávat pozor na překročení oných 50 km/h. Pak je tu další zábavná věc na Dusteru 4×4. Tedy alespoň v případě, že čas od času rádi pooráte v “agrodriftech” nějaké pole či louku. Režim 4WD LOCK Vám dovolí skutečně krásné a efektní klouzání ve velkém úhlu, za který by se nemusely na asfaltu stydět ani kdejaké drift speciály. To ale není žádná praktická vlastnost a tudíž je tento fakt v testu irelevantní.

Co se okreskové jízdy týká, ani zde neudělá Duster žádnou ostudu. Že je to crossover od Dacie nemusí nutně znamenat, že můžete zapomenout na rychlejší jízdu mimo město, aniž by se Vám hrůzou stahovaly půlky k sobě. Dusteru se v rychleji projetých zatáčkách díky měkkému podvozku sice rapidně naklání karoserie, ale stále má Duster, troufám si říct, jeden z nejlepších podvozků v aktuálním sortimentu modelů značky Dacia.

Při rychlejší jízdě v zatáčkách se často karoserie podélně zavlní, ale není to žádná nebezpečná vlastnost. Ostatně, majitelé, kteří si Dustera koupí, jistě nebudou hledat žádné okresky, kde by si mohli zazávodit s mnohem silnějšími vozy. Duster nabídne hodně zábavy, ale tu si užijete až po vyjetí ze zpevněné silnice.

Praktická stránka věci čítá dostatek místa pro pětici pasažérů a pořádnou kopu zavazadel. To samé i s místem na hlavu. Dacia Vám navíc pod nohy dá také gumové koberečky, což se mně osobně po půldenním řádění v zabláceném terénu opravdu hodilo. Po řádném zašpinění je prostě opláchnete hadicí, necháte uschnout a vrátíte zpátky do auta. To samé můžete udělat i s gumovou vrstvou podlahy kufru.

Mínusem pro Dustera jsou ještě příliš malá zrcátka s né zrovna ideálním tvarem a digitální ukazatel stavu nádrže, který je rozdělen pouze na sedm dílků. Žít se s tím však dá a naštěstí tu máme počítadlo spálených litrů paliva, které počítá ujeté palivo už po desetinách litru.

Co z toho tedy vyplývá? Za bezkonkurenční peníze můžete mít opravdu praktické auto, které se mimo silnici bude moci měřit i s mnohem čistokrevnějšími offroady. Motor 1,5 dCi bude idální volbou v otázce pružnost / spotřeba a v terénu nabídne i dostatečný točivý moment.

Hádám, že pokud někdo z českých zákazníků o této Dacii uvažuje, přemýšlí také o Škodě Yeti. Ta bude v interiéru mnohem kvalitnější a její nejslabší dvoulitr se shodným výkonem je o poznání kultivovanější, ale náš testovaný Duster za cenu 394 900 Kč nabídne větší praktičnost, pohodlí a především terénní vlastnosti, než právě zmíněný (a dražší) Yeti. V základu mimochodem Dustera můžete koupit už za 249 900 Kč a čtyřkolka začíná na stále skvělých 319 900 korunách. Tomu říkám slušná nabídka.

Dacia mě opět svým dalším modelem utvrdila v tom, že už není radno se jí vysmívat a brát ji jako potupnou značku pro chudé. Příští generace určitě vymete rybník i ostříleným japonským crossoverům.