Test Cupra Born eBOOST 77kWh: HotHacth na baterky
Měli jste jako malí svoje oblíbené autíčko HotWheels? A taky byste tenkrát dali cokoliv za to, aby ho někdo vyrobil ve skutečné velikosti? Někdo takový očividně pracuje v Cupře. Tohle divoce designované malé autíčko pro mě byl asi nejrozporuplnější mix frustrace a fascinace v jednom.
HotWheels byly také o rychlosti, adrenalinu a zábavě. A tady to na papíře nevypdá marně. Výkon 170 kW, zadokolka, motor točící přes 16.000 otáček. To zní na hotchatch opravdu zajímavě, že? Na papíře zní ale zajímavě hodně věcí.
Bohužel musím říct, že první dny s Cuprou Born nebyly zrovna nabité nadšením. Protože působila jako všechno, jen ne HotHatch. Můžete namítnout, že to může být nereálně nastaveným očekáváním z mé strany, ale Cupra je zkratka pro Cup Racing a tahle značka v minulosti ukázala, že dokáže postavit velice dobrá a zábavná auta. Ba dokonce dokáže postavit zábavná auta z aut původně naprosto nudných. A když jsem se dozvěděl, že hodlají postavit lehce peprnější elektromobil, věřil jsem, že zrovna oni jsou ti praví pro tento úkol. Byl jsem vedle. Ale skutečně jen kvůli tomu, že jsem od auta čekal něco jiného, než čím chce samo být. Částečně za to ale může marketing automobilky. Tak si to pojďme postupně rozklíčovat.
Začneme tím sportováním – ať to máme za sebou. Z venku je to divoch, na silnici ale mazánek. Born je naprosto klidný a nekonfliktní, v jistých situacích skoro až unylý a ospalý. Jak kdyby ho nebavilo, že je venku a musí jezdit. A rozhodně to není kvůli výkonu. Oněch 170 kW a 310 Nm stačí ke sprintu na stovku pod 7 sekund a na ježdění po okreskách je to skoro víc, než budete potřebovat. Ale chvilku z rovnice výkon úplně vypusťme, protože vysoký výkon nemusí nutně vyústit v zábavné svezení. To pramení především z toho, jak se auto chová, jak reaguje na vaše povely, jak vás posouvá jako řidiče a do jaké míry vám dovolí se na něj napojit. A tady toho Cupra Born bohužel příliš nenabídne.
Podvozek je měkký, řízení nezáživné a gumové. Auto na vaše povely reaguje trochu letargicky a s drobným zpožděním. Před zatáčkou si tak hezky nabrzdíte, ono se nahrne na přední kola, pak se pustíte do oblouku a podvozku chvíli trvá, než zareaguje na řízení – to už jste daleko a musíte stopu utáhnout. Auto se v poddajném podvozku lehce kymácí, tak příjde nápad „nabrzním si trochu levačkou“ abych přenesl víc gripu na předek a odsadil si zadek, Born ale při stisku obou pedálů naráz odpojí plyn, takže se ze mě stane vlastně jen šutr letící setrvačností a to mi dostat se do zatáčky skutečně nepomáhá. Pak jsou tu brzdy, které i tady zůstaly vzadu bubnové a pro sportovní jízdu jejich výkon prostě není dostatečný. Po chvilce snahy o vydolování nějaké zábavy jsem tedy spíš frustrovaný.
Nevzdávám se ale tak lehce. Zastavím u krajnice a pustím se do zkoumání infotainmentu a hledání pokročilejšího nastavení dynamických parametrů. Za jízdy bych to asi nedělal, protože nejde zrovna o nejintuitivnější prostředí. A ejhle. Nejprve je potřeba skočit do režimu „Cupra“, poté jít do nastavení asistentů, najít položku ESC,a zvolit možnost „ESC off“. Než začnete nadšeně hledat volné betonové plochy ve svém okolí, musím zbrzit vaše nadšení, protože ESC OFF v koncernu neznamená vypnutou stabilizaci a i přes slušný výkon a pohon správné nápravy vás Born do driftu prostě nepustí. Co vám to ale dovolí je dobré sklouznutí zádi na výjezdu ze zatáčky, nebo právě přibrždění levou nohou, čímž si taky zadek můžete předsadit a auto do zatáčky pohodlněji shodit.
Elektronika je stále až příliš starostlivá, ale ovladatelnost auta se posouvá na jinou úroveň. Pořád ale nečekejte zábavu. Born má zkrátka až příliš kompromisní naladění. I přes masivní těžítko v podlaze se poměrně znatelně naklání, na limitu propadá spíš nedotáčivosti a především s vámi zkrátka vůbec nekomunikuje. V kombinaci s ospalejšími reakcemi na vaše povely to je auto, které je sice rychlé, má slušnou zásobu gripu, ale vlastně vás nebude bavit. Upřímně, ani jsem z něj neměl pocit, že si to nějak užívá a jízda na 8/10 už byla výstup z jeho osobní zóny. Rozhodně by pomohlo ostřejší ladění podvozku a odvážnější geometrie, automobilka ale cílila na přílišnou neutralitu a vyježděným řidičům tak Born nemá moc co nabídnout.
Možná si říkáte, že čekat hravé chování od upraveného Volkswagenu ID.3 je z mé strany hloupé, ale dovolím si citovat stránky výrobce: „Až poznáte, pochopíte. Cupra Born je navržena tak, aby vyvolávala surové emoce a spojovala sportovní energii s výzvami k hledání nových cest“. Automobilka sama nás fackuje zleva i, zprava tím, jak je Born nabitý emocemi, jenže realita je tomu na hony vzdálena.
Pozor ale. Cupra Born je král(ovna?), dvou stran jedné mince. Je totiž obrovský rozdíl mezí tím, co chce automobilka, abychom si o jejich autě mysleli a mezi tím, jaké ve skutečnosti je. Když chvilku necháme všechna očekávání spát a na auto se podíváme naprosto nezaujatě, umí velmi překvapit.
Zaprvé je tu design. Tady se asi s každým nepotkám, ale mně se ta věc strašně líbí. Z fotek jsem si Cuprou Born vůbec nebyl jistý. Působila na mě trochu jak první Twingo – taková zmenšená dodávka. Vůbec jsem nečekal, jak na mě design zapůsobí naživo. Ano, je to totálně předesignované, skoro až infantilní a řada prvků je tu čistě jen na oko. Například zadní difuzor nebo nástavce prahů. Ale ono je to vážně jak zvětšená autíčko HotWheels a možná ve mně jen zůstalo moc dítěte, ale přijde mi zatraceně cool. Navíc kombinace rudého laku s bronzovými prvky vypadá parádně a podívejte se na kola. Ty jsou tak skvělá, že zapomenete na to, že máte vzadu bubny.
Kabina hraje na ekologickou notu a je z velké části vyrobena z recyklovaných materiálů vytažených z moře. A za tuhle iniciativu rozhodně tleskám a nebojte se, že fakt, že je palubní deska vyrobena vlastně z odpadků, nějak ovlivní její kvalitu. Spíš naopak. Cupra Born uvnitř působí hodnotněji než její dárce techniky – Volkswagen ID3 (zatím jsem neměl tu čest setkat se faceliftovou verzí). Palubka je měkčená, část před řidičem dokonce potažena koženkou, na řadě míst je alcantara a kontrastní prošívání je takovou třešničkou na dortu. Tu a tam se tvrdý plast objeví, ale jen na místech, kam příliš často nesaháte. Interiér zkrátka dělá dobrý dojem. Kontaktní plochy jsou hezky měkoučké, posaz je ideální, sedačky jsou fajn, díky masivnímu prosklení máte parádní přehled o dění kolem auta. Na délku 4.3 metru je taky interiér až překvapivě prostorný a kufr s objemem 380 litrů taky není k zahození. Ne všechno je ale růžové. Dotykový volant mě občas přiváděl k šílenství, infotainment zase působí trochu přebarvičkovaně a není zrovna nejsvižnější ani nejintuitevnější.
Jakmile odstraníte očekávání zábavného svezení, ukáže se Cupra Born jako jeden z nejlepších elektromobilů, co jsem měl to štěstí zkusit. Dost pomáhá i fakt, jak moc se mi líbí desgin. Ale i když se na ní podívám čistě objektivně, boduje na všech frontách. S malými rozměry je naprosto parádní ve městě. Rejd má jak ještěrka, takže s ní dokážete sebevědomě manévrovat i v těch nejtěsnějších prostorech a především – automobilka naládovala do podlahy obří baterku. Ta má využitelnou kapacitu 77 kWh, a Born tak bez větších problémů zvládne jet na dálnici maximální povolenou rychlostí déle, než já v sobě udržím limču z benzínky. Reálný dojezd toho auta je – minimálně pro mě – téměř neomezený, protože pokaždé než jsem ho stihl vybít, musel jsem stavět buď kvůli jídlu, nebo biologii a než jsem vykonal, co jsem potřeboval, stihl jsem zase vrátit do baterky dost na to, abych nemusel zastavovat „mimo plán“.
Abych do toho dosadil nějaká reálná čísla: s bráchou jsem si udělali výlet z Praha do Jelení Hory (Polsko). Každý z nás má přibližně metrák, na dálnici jsem statečně drželi 140 na tempomat a na okreskách za polskými hranicemi jsem se chytli s tlupou motorkářů a stala se z toho poměrně slušná naháněčka. Celý tenhle výlet měl něco přes 350 kilometrů a při návratu domů zbývalo v baterce víc než 20 % a to jsme nenabíjeli ani jednou. Průměrná spotřeba byla 17.8 kWh/100 km. Když se člověk vykašle na dálnice, dá se vcelku vesele jezdit někde mezi 15-16 kWh, což vám dává kolem 500 kilometrů. Každý potřebuje jinou porci kilometrů, pro mě ale dojezd Bornu nepředstavoval žádné omezení oproti spalovacím autům.
No a pak je tu podvozek. Onen proklínaný prvek bránící jakékoliv zábavě je totiž při denním ježdění hotovým požehnáním. Dokáže totiž vyprodukovat tak bezbřehý komfort, že se vám ani nebude chtít vystoupit. Je pro mě záhadou, jak dobře dokáže pracovat s obřími koly, které se i přes krátké nerovnosti přelijí jak voda. Samozřejmě je auto tiché a naprsoto kultivované – jak už to u baterek bývá. Ospalejší reakce na vaše povely jsou při denním ježdění spíš výhodou, protože auto nepůsobí nervózně a slabší brzdy vás taky netrápí, protože 95 % brzdění stejně obstará rekuperace. Cupra Born je při denním používání tak příjemné, intuitivní a nenáročné auto, že z počáteční frustrace jsem se dostal až do bodu, kdy se mi vlastně vůbec nechtělo auto vracet.
Cupra Born je obětí marketingu. Parta lidí sedících v klimatizované místnosti dostala za úkol vytvořit šťavnaté popisky o autě, ve kterém nejspíš ani neseděli a měli vytvořit iluzi o sportovním elektrickém hatchbacku. Pokud jim to budete baštit a budete se těšit na „elektrizující zážitek“, čeká vás vás porce zklamání. Dělá to ale z Bornu špatné auto? Ne, vždyť to ani není jeho chyba. Když se ale vybodnete na to, co chce automobilka, abyste si mysleli o jejich autě a přistoupíte k němu bez klapek na očích, získáte stylové auto, které je skvělé na každý den a ve světě elektromobilů patří k tomu nejlepšímu. Vlastně je tak dobré, že by mohlo přetáhnout i některé tradiční kupce spalovacích vozů. Jen nezapomeňte, nechtějte se moc bavit.
Plusy
– Komfortní podvozek
– Dojezd
– Design
– Každodenní použitelnost
Mínusy
– Infotainment
« Ceny paliv v ČR dál značně rostou, nafta zdražila za týden o 2 koruny Spojka v autě: jak funguje a kdy ji vyměnit? »
