TEST Citroën DS3 1.6 HDi | Autojournal.cz

TEST Citroën DS3 1.6 e-HDi

Autor: Ondřej Daňa,

17. 4. 2015 • Citroen, Novinky, Testy •

Motor: 85%

Převodovka: 80%

Podvozek: 90%

Zpracování: 80%

Praktičnost: 55%

Jako dieselové miniauto DS3 funguje téměř bez výhrad, jen je třeba mít na paměti, že se ochudíte o hravost a radost z jízdy a stejně tak i rošťácký charakter. Problémem může být jen opravdu extrémní cenovka a absence historického odkazu, kterým disponuje třeba Mini. Je to holt auto, které se nekupuje rozumem.

Verdikt:

Nejmenší model řady DS nedávno prošel faceliftem a stává se tak ještě přitažlivějším. Do redakce poprvé dorazil s naftovou motorizaci 1.6 e-HDi. Hlavní změnu představují nové světlomety, které spojují xenonovou technologii a LED diody. Podle výrobce kombinace trojice LED modulů a jednoho xenonového modulu zajišťuje lepší viditelnost a také snižuje spotřebu energie. LED diody přitom mají vydržet 20 tisíc hodin, takže jsou dvacetkrát trvanlivější než halogenové žárovky. A navíc, nové světlomety skvěle vypadají a parádně oživily už tak zajímavý výraz malého hatchbacku. To asi bude pro potenciální kupce nejzajímavější. Ve světlech se také objevují okrasné dekory s motivy písmen DS a vypadá velmi efektně.

Kromě toho modernizace přinesla rozšíření nabídky individualizace, zájemce si například může zvolit laserem vyryté motivy města na liště palubní desky nebo sítotiskový vzor na zadních bočních oknech. Škálu laků doplňuje nový perleťově bílý odstín, dostalo se i na nové čalounění a nová hliníková sedmnáctipalcová kola s diamantovým výbrusem. Výbavu může obohatit zpětná parkovací kamera. Jinak je ale všechno při starém, což v případě DS 3 není ani trochu špatná zpráva. Celkově je totiž exteriér DS3 povedený, nadchne a urazit moc nemá čím. Funky a cool malé autíčko, které si na styl jenom nehraje, ono stylové opravdu je.

A líbí se mi i uvnitř. Interiér je funky a z kvalitních materiálů. Drobné ergonomické přešlapy jsou pro auta, kde hraje prim styl typické, ale není to nic závažného. Týká se to především ovládání infoteinment systému a rádia. Testovaný model byl vyveden v černé kůží s karbonovým dekorem palubní desky a tak trochu spadl do průměru. DS3 jde totiž hezky barveně konfigurovat a interiér tím oživit. Jinak je vše v pořádku. Sedadla mají výrazný tvar a boční vedení, které opravdu podrží v zatáčkách. Kůže je prošívána a kvalitní. Volant je super, padne skvěle do ruky a budíky jsou i přes svou módní grafiku dobře čitelné. Řadící páka pak poukazuje, že toto není jen kabelka pro holky. Je krátká a hlavice je kulatě sportovní, aby padla do dlaně. Jo a dráhy jsou krátké.

Kabina jinak vzhledem k rozměrům a koncepci třídveřového vozu samozřejmě nevyniká prostorností. Vpředu je všechno v pořádku, vzadu je stav podstatně horší. Využitelnost zadních sedadel navíc snižuje i horší přístup k nim. Skromný je zavazdelník, který pojme jen 285 litrů nákladu. Pro městské auto jsou ale jeho možnosti víc než dostatečné.

DS3 jsem testoval mnohokrát a vždy se jednalo o famózní motorizaci 1.6 THP s výkonem 156 koní, ta malému hatchbacku dodala výbornou dynamiku a chlapácky charakter. Nyní tu mám diesel, taktéž 1.6 a s výkonem 92 koní ( 62 kW ) a točivým momentem 240 Nm. Zrychlení na 100 km/h zabere 11.3 vteřin a maximální rychlost činí 180. Na papíře žádná sláva, ale v praxi nemá motor s malou a lehkou DS3 příliš práce a hýbe s autem dostatečně. Kdybych nevěděl, jak jezdí benzínová THP, byl bych spokojený.

Testovaný model byl navíc spjat s manuální převodovkou o pšti převodových stupních. Ty byly, díky absenci toho šestého, velmi dlouhé a autu to ubíralo na mrštnosti. Problém to byl zejména ve městě, kdy dvojka byla příliš krátká a trojka dlouhá. Pořád jsem musel řadit mezi těmito převody, což bylo hodně otravné. Nutno také podotknout, že dieselová motorizace je vůbec nejdražší DS3, mimo vrcholnou Racing, a rozhodně není tou nejlepší. Navíc je nesmysl chtít auto s dieselem primárně pro městský provoz a při cenovce přesahující 600.000 korun asi také nebudete řešit rozdíl dvou litrů spotřeby.

Reálný rozdíl je totiž právě takový. S benzínovou variantou se dá klidně jezdit kolem 6 litrů a nebudete brzdit ostatní. Při umírnění to jde ještě za méně. Diesel si řekl v průměru o 4,8 litrů, což je určitě skvělá hodnota, ale při představě propastného dynamického a řidičského rozdílu mezi oběma verzemi, bych těch pár litrů spotřeby obětoval ihned.

A ono to není jen o dynamice. Automobilka ladí každou motorizaci zvlášť i podvozkově. A ano, samozřejmě je naftová DS3 nastavená úplně jinak s preferencí komfortu. To je u motorizace bez výkonu a sportovních ambicí zcela v pořádku, ostatně proč si ubírat zbytečně komfort. Zábavnost benzínové verze je tedy zcela pryč a DS3 je měkká, poddajná a komfortní. Řízení zůstalo příjemně ostré, postrádá však jakýkoli cit a zpětnou vazbu. Naopak krátké a “mechanické” řazení je bez výhrad, trvanlivě působily i brzdy.

Pokud tedy chcete nejlépe jezdící současný Citroën s dieselovou motorizací, rozhodně s ním neuděláte chybu. Přišlo mi výrazně lepší a kultivovanější, než naftové Mini, které navíc ponechává absurdně tvrdý podvozek. Jen je třeba mít na paměti, že se ochudíte o hravost a radost z jízdy a stejně tak i rošťácký charakter. Jako dieselové miniauto však DS3 funguje téměř bez výhrad. Problémem může být jen opravdu extrémní cenovka a absence historického odkazu, kterým disponuje třeba zmíněné Mini. Je to holt auto, které se nekupuje rozumem.