TEST Citroën C5 CrossTourer 2.2 HDi AT – DSC5
Subaru Outback, Audi A6 Allroad, VW Passat Alltrack, Škoda Octavia Scout, Volvo V70 CrossCountry… Tato auta mají společnou jednu nepopíratelnou vlastnost. Jsou to dobře vypadající kombíky a na pohled působí dojmem, že jejich život začíná mimo zpevněnou silnici. Popravdě to není žádná lež a kombíky typu Allroad (Outdoor, Cross, či jakkoliv chcete) ani v terénu žádnou ostudu neudělají. Nyní je tu ale nový člen této rodiny, který přijel z Francie a už v době svého představení rozvířil všemožné debaty automobilových příznivců.
Shrneme si jej tedy na začátek ve stručnosti i my. Tento model vychází z (už poněkud zastaralého) modelu C5, jenže se jmenuje CrossTourer a dostal na svou karoserii klasické prvky pro jízdu mimo silnici. Tedy alespoň na pohled. Model C5 CrossTourer se velmi výrazným způsobem podílí na osvěžení samotné C5, která se vyrábí od roku 2008. Na rozdíl však od všech výše jmenovaných kombíků, CrossTourer nedisponuje pohonem všech kol a musí si tudíž vystačit pouze s předním náhonem! To ale vlastně vůbec nevadí (tedy alespoň podle samotného Citroënu). Citroën totiž při představení v tiskové zprávě uváděl, že vůz má speciálně vyvinutý stabilizační systém s inteligentní kontrolou trakce, který pohon všech kol “dostatečně nahradí” a majiteli tak vlastně vůbec scházet nebude. Já si spíš myslím, že ve Francii pijou více vína, než by bylo na mozkové buňky zdrávo. 
Ano, model C5 druhé generace je už poněkud zastaralý, jenže než přijde generace nová, Citroën zatím tento model osvěžil verzí CrossTourer. Ta vypadá mlaději, svěže, elegantně a hlavně “cool”. Jde totiž ruku v ruce s dnešními allroady, alltracky, scouty, crossy, outdoory a bůh ví, s čím ještě. Je to tedy jedno z těch aut, které se tváří, že umí vyjet téměř všude a možná si to i samo myslí. Oplastované nárazníky, ochranné lišty, zvýšený podvozek, to vše zabalilo C5 do sebevědomého kabátku, který světu říká, že ještě nepatří do starého železa.
A opravdu… vzhled C5 CrossTourer se mi skutečně líbí, a to i přesto, že nejsem žádným příznivým fandou oplastovaných kombíků. I když se tato C5 jasně opičí po ostatních “plasťácích”, je i tak CrossTourer svým způsobem nevysvětlitelně jiný, a to se mi líbí. Slušivá 18” kola však už na pohled dávají vědět, že tu o žádné offroadové hrátky nepůjde. To ale vlastně vůbec nevadí, C5 CrossTourer umí totiž jiné věci. To si ale řekneme později.
Pokud usednete dovnitř, praští vás do všech smyslů jediné – překvapivý luxus. Tomu samozřejmě sekunduje skvělé zpracování, kvalitní materiály a lahodně pohodlná kožená sedadla, která mohou mít i masažní funkci. My měli k dispozici masáž pouze na sedadle řidiče, takže chudák spolujezdec bude plakat a dost nahlas dávat najevo svou závist. Tohle že je Citroën? Samozřejmě, ale hodil by se více spíše do modelové řady DS.
Všechno uvnitř bylo bráno dospěle a zodpovědně. Jediným úletem tedy stále zůstává volant s pevným středem. Na samotný volant se zvyknout dá velmi snadno a rychle, ovšem se samotným řízením a úchopem je to poněkud horší. Všechno ale hezky popořadě. Zmatené je především ovládání rádia a klimatizace, jehož ovládací funkci se budete muset nějaký čas učit. Více prozradím opět dále v testu a je to zatím z námitek tedy vše. Přeletěli jsme to tedy vcelku rychle a nyní se můžeme vrhnout na to, proč se budete v této C5 cítit tak skvěle.
Po nastartování jsem očekával klasický zvukový chod turbodieselu, jenže není tomu tak… motor a vlastně celé okolí je příjemně odhlučněno, a i když tu není naprostý klid jako v luxusních a čistokrevných limuzínách, přesto budete slyšet motor jen opravdu maličko. A když už o tom tak mluvím, slušelo by se zmínit, že tuto C5 rozhýbává nejsilnější turbodiesel 2.2 HDi. Ten je schopen ze svých útrob vymačkat až 150 kW (205 koní) a točivý moment dokonce 450 Nm! Šestistupňový automat se pak postará o přenos této síly pouze na přední kola a Cé-pětku rozpohybuje na 100 km/h za slušných 8,6 sekundy. Na takový koráb tedy dostatečně svižně.
Nezvyk vzhledem k dnešní hi-tech době bude jistě manipulace s voličem automatické převodovky. Je udělán totiž tak, jak by to udělali naši otcové a pokud chcete zvolit nějaký jízdní režim, musíte překonat klikatou cestu. Volič navíc nejde úplně hladce a vrátíte se díky manipulaci s ním o cca 15 let zpět. Ničemu to ale nevadí, nostalgie je také vzpomínka na staré dobré časy.
Výtku mám také k volantu. Pevný střed by absolutně nevadil v tom případě, kdyby ramena jeho věnce nebyla zapuštěna za něj a nestáčela by se tak zvláštně za volant. Při úchopu v pozici 3/4 na čtyři máte pak divně zkroucené zápěstí dovnitř. Od toho je tu však udělána úchopová část (lakována stříbrně). Tento úchop ale není (kromě jízdy po dálnici) úplně ideální pro náhlé manévrování.
Při rozjížďce jde vše tak, jak jsem si představoval. Skvělý automat přeřazuje na vyšší stupně hladce a jemně a nezaváhá ani v ošemetných situacích. S lehkou nohou řadí zhruba do (až okolo) dvou tisíc a pokud pořádně šlápnete na plyn, chvíli jí kickdown trvá, a přesto i tak mnohdy nevytočí motor přes 3200 otáček. Převodovka však má dva režimy: Normální a Sport (a pak je tu ještě tlačítko se sněhovou vločkou). Pokud zmáčknete ten čudlík s písmenem S, dáte převodovce pokyn, že má řadit ve vyšších sférách a s prošlápnutou podlahou řadit až někde 400 otáček před omezovačem. Maximální výkon 150 kW je totiž položen ve 3500 tisících a převodovka to moc dobře ví. Přes 4 tisíce už nemá smysl motor vytáčet ani na manuální režim a změna převodových stupňů na režim Sport je doprovázena velmi slabým cuknutím. Na manuální režim pak převodovka hezky poslouchá, a i když se neobejde bez prodlevy, převodovka Vám i tak bude říkat pane! V této C5 však řidiče tak pohltí atmosféra klidu, že stejně skoro manuální režim ani nepoužije. Od C5 2.2 HDi AT se necháte prostě hýčkat a na nějaké rázné příkazy směrem k autu tudíž velmi rychle zapomenete.
Kapitola sama o sobě je vynikající hydropneumatické odpružení Hydractive III+, které toho umí opravdu hodně. V prvé řadě, je to bravurní pohodlí a umění filtrací nerovností. C5 se s ním hravě a lehce přenese přes skoro jakoukoliv nerovnost a ani hlubší spáry na silnici jí absolutně nevadí. Taková jistota, s jakou se tato C5 přes neduhy českých silnici dostane (tedy propluje, přeletí, přežehlí…), je na výsost obdivuhodná. Toto odpružení má však také režim Sport, kdy se podvozek mírně přitvrdí. A když říkám “mírně”, myslím tím, jakobyste osolili polévku a pak si řekli: “chce to ještě mírně přisolit”, jenže místo špetky soli byste vhodili pouhé jedno zrno. I na režim Sport se tedy pohodlí podvozku předvede v tom nejlepším světle.
Jak jsem již řekl, v C5 vás dokonale pohltí atmosféra klidu a oddechu. Může se však stát (a že se mi to stává často), že se budete muset co nejrychleji dostat z bodu A do bodu B a ať to bude jakkoliv proti srsti Vám (i samotné C5), bude potřeba prostě zatlačit na pilu. Klid a mír musí jít v tuto chvíli stranou. Motor samozřejmě rychlou jízdu zvládne bez problémů. Síly má na to tak akorát a už od dvou tisíc (kde je mimochodem položen točivý moment 450 Nm) umí pěkně zabrat a dostatečně svižně akcelerovat. Na dálnicích a rovinkách tedy můžete ujet i sportovněji podaným automobilům, ale jak přijde na zatáčky, C5 dá jasně najevo, že je jí tento styl jízdy cizí a dokonce hodně nepříjemný. Velké náklony a blízká hranice nedotáčivosti, to jsou hlavní příčiny, proč C5 psychicky nutí jet svého řidiče s lehkostí jí vlastní. Navíc při tomto zacházení dlouhou “CéPětku” dokáží nerovnosti a díry lehce rozhodit a celá karoserie se pak zakolíbá ze strany na stranu. To je bohužel daň za to, pokud budete nutit dělat C5 to, co nechce, a co vlastně ani neumí.
Co se řízení týká, v něm neucítíte absolutně nic a o nějaké zpětné vazbě četlo maximálně v katalogu o DS3. To ale vůbec nevadí, jde tu v podstatě jen o to, abyste co nejpohodlněji a pokud možno co nejsnadněji změnili směr jízdy. Nezvyklé však bude manévrování v městkých ulicích. Řízení C5 je naladěno na co nejlehčí a volant se občas sám nevrací do středové polohy, což chce také chvíli zvyku.
Ještě se chci ale vrátit k podvozku Hydractive III+. Ten kromě režimu Sport disponuje funkcí aktivní změny světlé výšky vozu, která má celkem 4 polohy. Standardně je model CrossTourer o 15mm výše od země, než klasická verze a podvozek Hydractive III+ může nabídnout ještě víc. Nejvyšší možná poloha zvedne auto o dalších 6 centimetrů, jet takto můžete ale jen do rychlosti 10 km/h. Po překročení této hranice se podvozek automaticky sníží o 2 centimetry, a tak můžete jet až do rychlosti 40 km/h. Poté se sám podvozek dá do normální polohy. Nejnižší možná poloha je pak také funkční pouze do rychlosti 10 km/h a prakticky ji využijete jen na efekt “low-ridera”.
Pokud někoho opravdu zajímá jízda v terénu, na to se dá říct jen jediné… Citroën pěkně kecal, pokud šířil při představení tohoto vozu informaci, že pohon všech kol ani nebudete postrádat. Polní cesty zvládne CrossTourer bez problémů a sem tam i nějaké lesní cesty plné několika hrbolů. Víc nedoporučuji s tímto autem zkoušet. Bahnité (byť jen sebemenší kopečky) CrossTourer bez pořádného prostoru na rozjížďku nevyjede. Stabilizační systém se sice snaží co to dá a je patrné, že režim “Snow” také na úkonu nechá svůj pot, protože se dle toho zařídí i systém Intelligent Traction Control, ale například Octavia Scout bude mimo silnici mnohem, mnohem schopnější. Je to opravdu velká škoda, na nejvyšší možnou světlou výšku, vypadá C5 CrossTourer skutečně jako offroad-kombík a mrzí mě, že díky absenci pohonu všech kol nejsou jeho schopnosti přímoúměrné vzhledu a podvozku. Pokud ale nemáte chatu někde v horách či vyšších polohách bez zpevněné cesty, vyškrábete se s CrossTourerem (a trochou cviku) bez větších problémů.
Zpět tedy na silnice. C5 CrossTourer váží cca 1770 kilogramů a přenosy této váhy nejsou znát jen v rychleji projetých zatáčkách. Například při brždění se celý čumák auta zaboří směrem k zemi, a to i při plynulém, lehkém a opatrném zastavení. Chvíli jsem měl pocit, jakobych seděl v americkém muscle caru z 80. let.
Vzadu bychom pak od luxusnější vlajkové lodi čekali sice více prostoru pro zadní pasažéry, ovšem nikdo si na jízdu ve druhé řadě nestěžoval. Naopak… roletky proti slunci, pohodlná sedadla a ta klidná atmosféra na palubě, to vše dokáže pohltit pasažéry také vzadu.
Velkou výhodou tohoto vozu je také spotřeba paliva a díky nádrži o objemu 70 litrů také úctyhodný dojezd na jedno natankování. Pokud se budete hodně snažit, podaří se Vám spotřeba stáhnout i okolo 5,5 litru nafty na 100 kilometrů jízdy. Dlouhodobější průměr mi pak ukázal hodnotu 6,9 l/100 km, a to jsem velmi často nechával proběhnout všech 205 koní.
Ač ještě nemám osteoporózu a díky mému stále mladému věku upřednostňuji spíše naklepávačky, přesto mě pohodlí C5ky naprosto vtáhlo a uklidnilo mé mnohdy velmi divoké choutky. A jelikož je C5 CrossTourer 2.2 HDi AT křižníkem na delší vzdálenosti, milerád jsem si několikrát za týden udělal jen tak poněkud delší výlet. S C5 cesta utekla jako voda a ani po 900 kilometrech jsem nešel z auta domů rozlámaný jako větve na terénním polygonu.
Už teď se těším na novou generaci tohoto velmi povedeného modelu.
Plusy
– Bravurně komforní podvozek Hydractive III+
– Volitelná změna světlé výšky
– Elegantní vzhled
– Luxusní interiér
– Kultivovaný motor
– Síla a spotřeba motoru
– Automatická převodovka
Mínusy
– Absence pohonu všech kol
– Náklony karoserie
– Ergonomie a ovládaní rádia
– Vyšší pořizovací cena
– Řízení
« Bojíte se o své zdraví? Je tu nové BMW X5 Security Plus TEST Renault Mégane RS 265 CUP – Kladivo »
