Test Citroën C5 AirCross Hybrid: Rodinná pohoda do zásuvky
Požadavky na ideální rodinné auto jsou poměrně jasné. Mělo by být komfortní, bezpečné, poskytovat dostatek místa, slušnou výkonovou rezervu, aby nebylo po plném obsazení brzdou provozu a samozřejmě by taky určitě mělo mít levný provoz. Na papíře si všechny tyto boxíky odškrtává plug-in hybridní Citroën C5 AirCross, co když se ale papír potká s realitou?
Ne že by design u rodinného auta nebyl důležitý, jen většinou zůstává upozaděn za požadavky uvedenými v úvodu. Pokud ale chcete něco konzervativního, nejste u správné automobilky. Je pravda, že se Citroën u návrhu C5 dost krotil, stále jde ale o poměrně extravagantní záležitost. Tady to ale není na škodu. Zdvojené světlomety, nebo ochranné prvky Airbump vytváří součást jeho osobnosti a pomáhají mu odlišit se v davu stále podobnějších SUV.
Jak je to ale s tou praktičností? Plug-in hybridní verze se musela trochu uskromnit v zavazadlovém prostoru – kvůli baterii umístěné nad zadní nápravou – stále je ale základní objem 460 litrů, po posunutí druhé řady sedadel dopředu dokonce 600. Zamrzí jen fakt, že sedačky se nedají sklápět zezadu a auto tak musíte vždy obíhat. Při skládání sedaček se sedák posune dopředu, díky čemuž se vytvoří rovná plocha a objem se zvětší skoro na 1500 litrů.
Ve druhé řadě sedadel nabízí C5 AirCross jednu specialitu. Namísto klasické lavice jsou zde tři zcela samostatná sedadla, která se dají kompletně polohovat (Isofix je pouze na krajních). Sedačky jsou navíc poctivě polstrovány a nabízí komfort jak to nejpohodlnější křeslo u babičky. C5 ale není dodávka a tak mu něco chybí do šířku. Kvůli tomu jsou sedačky poměrně úzké a vyhovovat tak budou prakticky jen dětem. Fajn ale je, že tady není žádný středový tunel, všichni tři uličníci tak budou mít vzadu pohodlí.
Vepředu vás přivítá masivní palubní deska a široký středový tunel. Díky tomu si ihned připadáte jak v pořádném chlapáckém SUV. Interiér je taky poctivě očištěný od tlačítek a většinu funkcí tak musíte obsluhovat přes dotykovou obrazovku. Což umí zkomplikovat i některé jednoduché úkony. Jako třeba ovládání teploty. Pro to zde není žádná přímá cesta, vždy musíte nejdřív do podmenu klimatizace, pak až přidávat, nebo ubírat. Na druhou stranu teplotu neměníte každých pět minut, tak se s tím dá naučit žít. Alespoň vyhřívání sedaček má svoje tlačítko – respektive svojí vlastní dedikovanou dotykovou plošku. Tak jako tak se budete muset na denní bázi vypořádávat s infotainmentem, který se již roky nezměnil a upřímně – je to na něm znát. Naštěstí podporuje Apple CarPlay i Android Auto, takže vás to nemusí příliš trápit.
Jiná pohádka je to s druhým displejem, který se zabydlel v kapličce přístrojů. Nejen, že se na něj hezky kouká, ale taky je po všech stránkách moderní a dobře se používá. Prostředí má hezkou přehlednou grafiku a možnostmi konfigurace se může rovnat těm nejlepším virtuálním přístrojovým štítům na trhu – tohle je cesta Citroëne.
Pokud jde o zpracování a materiály, tak je to tu trochu schizofrenie. K tomu, jak je auto sešroubované dohromady nemám nejmenší výtku. Spousta ploch je taky pošita koženkou. Stále jsou zde ale místa, ze kterých je až moc cítit touha šetřit. Především výplně dveří, které působí jak vytržené s osmdesátek. Jsou věci, které se dají omlouvat cenou, a C5 jí vždy bodovala. Ale doba se změnila, a tlak na elektrifikaci společně s nedostatkem výrobních materiálů zamíchal s ceníky i těch nejlevnějších, k tomu ale později.
I přes masivní středový tunel a palubku, která se před vámi tyčí jak obranný val nepůsobí interiér stísněně. I se svými 190 centimetry si bez problému najdu příjemnou polohu za volantem, nikde mi nic nevadí, ani mě neutlačuje. Sedačky s paměťovou pěnou pak poskytují naprosto neuvěřitelný komfort – rozhodně patří k největším high lightům celého auta. Potěší taky velké množství odkládacích ploch. Především přihrádka mezi sedadly je doslova gigantická.
Pod kapotou ideálního rodinného auta si stále většina lidí představuje velký úsporný diesel. Kvůli křížové výpravě bruselské byrokratické mašinerie jsou takové motory ale prakticky na vymření. Ideálem poměru výkonu a rozumných provozních nákladů se dnes tedy stal plug-in hybrid, který najdeme i v testovaném autě. Ten je taky nejsilnější variantou dostupnou pro tento model. Systém se skládá z přeplňované čtyřválcové šestnáctistovky, elektromotoru a baterie o kapacitě 13.6 kWh. Výkon soustavy je 165 kW a 360 Nm (samotný čtyřválec má 133 kW). To by mělo stačit k tomu, aby se auto dostalo na stovku za 8.9 sekundy a dokázalo se rozjet na víc než 220 kilometrů v hodině.
Největší výhodou hybridu je kultivovanost a ticho, s jakým se dokáže pohybovat. Díky silnému elektromotoru má taky okamžité reakce na povely plynu a vynikající pružnost. Dynamika je v běžném denním používání víc než dostatečná, byť papírové údaje nejsou zrovna ohromující, tak díky zásobě elektrických newtonemeterů si málokdy postesknete po vyšším výkonu. Sladění spalovacího motoru a elektromotoru je velice slušné. Pouze ve chvíli, kdy požadujete agresivní akceleraci a vyšlápnete plyn až k podlaze, je cítit drobné zpoždění mezi připojením spalovacího motoru, není to ale nic vážného. Čistě elektricky by měl Citroën C5 ujet až 56 kilometrů. V teplotách jen těsně nad nulou se ale dojezd pohyboval jen těsně nad třiceti. Věřím ale, že v teplých měsících nebude problém ujet přes 40. Pokud je tohle porce, která vám stačí pro denní pojížďky, můžete si zatleskat, protože budete jezdit jen za cenu elektřiny. Nabíjení z obyčejné zásuvky zabere 7-8 hodin, při použití wallboxu můžete ale zkrátit čas asi na dvě a půl hodiny.
Pokud se chystáte na delší výlet, je ideální přepnout C5 do hybridního režimu, kdy si auto samo hospodaří s elektřin a je schopné udržet akumulátor aspoň nějak nabitý klidně i přes 100 kilometrů. Při předpisové jízdě se takto dá dosáhnout spotřeby i těsně pod 3 litry. Když ale dojde k úplnému vybití baterky, je elektřina využívána spíš jen na plachtění a rozjezdy. Spotřeba pak stoupá k nějaký šesti litrům. Na dálnici se ale nebojí vzít si přes 9 litrů. Čistě jako polykač kilometrů tedy neslouží zrovna ideálně. Pokud ale většinou jezdíte „kolem komína“ a párkrát do roka si uděláte delší výlet, umí vám takové auto ušetřit nemalý peníz. Všechny ty elektrické hračky ale nepřinesly jen výhody. Poměrně výrazně se podepsaly na hmotnosti vozu. Ten nyní váží 1845 kilogramů – což je asi o čtvrt metráku víc, než vážila varianta s dvoulitrovým dieselem.
Automobilka „Cé-pětku“ propaguje jako království komfortu. Propagační materiály z ní dělají létající koberec, nový standard komfortu a nebo vás vyzývají, ať zažijete „ë-komfort“. Což zní jako snůška marketingových žvástů, pravdou ale je, že jestli je pro vás pohodlí na prvním místě a nic moc jiného od auta ani nechcete, C5 AirCross vám udělá radost. Auto totiž působí, jak kdyby mělo tlumiče z gumových medvídků a uložení z cukrové vaty. Nad povrchem silnice se spíš vznáší, pohupuje se v rytmu asfaltu a nijak vás neruší. Auto je jisté a dospělé. Na rozdíl od běžných variant má totiž vzadu víceprvek. Standardně se taky dodává s hydraulickými dorazy tlumičů (to je pro všechny verze společné). Odhlučnění je taky na slušné úrovni a cesta vám v něm bude hezky utíkat. Jako takové bude ale vyhovovat především klidnějším řidičům. Podvozek je totiž měkký až do té míry, že si občas připadáte spíš jak na lodi.
Především, pokud chcete jet trochu svižněji. Do zatáček se nebojí naklonit, pod brzdami je cítit, že se předek potápí a občas máte pocit, že ne úplně všechno máte pod kontrolou. To nevylepšuje ani přeposilované řízení, které ani nepůsobí, že je napojené na kola. Většinu času tak nemáte tušení, co se vám děje pod zadkem. On je to všechno samozřejmě především pocit, protože když neztratíte odvahu, necháte auto v zatáčce naklonit, tak ono se vytyčeného oblouku drží až s nečekaným odhodláním, jen chvíli trvá, než se mu naučíte důvěřovat. Občas jsem taky zaznamenal problém s odskakováním kol. Měkké tlumiče jim dávají až příliš svobody v pohybu a při najetí na sérii ostrých nerovností je nestíhají vracet na silnici a kola tak můžou odskočit, což vyústí v nepříjemné dupání do kabiny. Tenhle problém se ale objevuje jen za velice specifických situací. Obecně je ale lepší přistoupit na hru auta, nikam ho netlačit a cestovat klidným, uvolněným tempem. Pak získáte klidného společníka na dlouhé cesty, který při správném využívání jezdí „za pár.“
Je tedy Citroën C5 AirCross hybrid tím správným rodinným ideálem? Na to není tak jednoduchá odpověď. On totiž dělá spoustu věcí dobře. Vždy to má ale určitou podmínku. Komfort je (většinou) vynikající, místa je uvnitř spousta (především když vozíte děti) a provozní náklady jsou skutečně nízké (když víte, jako ho používat). V podstatě by se dalo říct, že jako u všech plug-in hybridů, umí skvěle sloužit. Nebude to ale pro každého. Pokud máte možnost každý den nabíjet a většinou jezdíte kratší trasy, bude skvělý. Jestli je výletník, bude se vám po dvoulitrovém dieselu stýskat. Kolem a kolem je to ale povedené auto. Problémy vidím ale především dva. Tím prvním je absence čtyř kolky. U takto velkého SUV je to zkrátka nevýhoda. Světlá výška 22 centimetrů je skvělá. Kdo ale dnes jezdí s SUV do terénu? Většina lidí jezdí maximálně na hory a na sněhu je pohon všech kol mnohem užitečnější než chůdy. Tím druhým problém je cena. Zatímco běžné spalovací verze se dají pořídit od 610 tisíc a to je za takový kus auta tak fér, že mu drobné přestupky odpustíte. Plug-in hybridní verze ale startuje na 1.035.000 (aktuálně v akci za 920.000). A to už je cenová kategorie, kde se to jen hemží povedenou konkurencí.
Plusy
– Variabilní interiér
– Spotřeba
– Komfort
Mínusy
– Pořizovací cena
– Levné detaily v interiéru
« Test Honda HR-V e:HEV: Vytříbený městský crossover s nízkou spotřebou Test Opel Grandland GS Line 1.5 CDTI »
