Test Citröen C5 AirCross 1,5 BlueHDI EAT8
Citröen C5 AirCross je na papíře skvělým zástupcem svojí značky. Ta se proslavila především extravagancí a komfortem. Vlajková loď k tomu ještě přidává velký kufr a chytře řešený vnitřní prostor. Je ale tak nevšední, jak napovídá jeho vizáž? A jak funguje se základním dieselem? To jsem se pokusil minulý týden zjistit.
C5 spustila při představení rozruch především tím, že si vypůjčila jméno slavného předchůdce, který byl posledním modelem vybaveným legendárním hydropneumatickým odpružením – což rozhodně nebylo fanouškům po vůli. Mne osobně to nijak neuráží. Využívání „velkých“ jmen ve prospěch prodejů je v automobilovém světě zcela běžné, a určitě nejde o fenomén poslední doby. Však to dělá i naše domácí Škodovka, například když jméno pohledného kabrioletu převzal už méně pohledný hatchback – Felicia.
Je to zkrátka business, a jméno prodává. Jinak C5 kompletně zapadá do aktuálního designového směru značky. Lehce knedlíkovité tvary, překvapivý počet světlometů a samozřejmě charakteristická plastová hradba kolem vozu: airbumps. Nesetkávám se s tímhle autem poprvé, takže jsem stihl tvary už poměrně dobře vstřebat a musím říct, že se mi líbí. Ostatně i většině lidí z mého okolí se „Cé-pětka“ líbila – a lid má vždy pravdu. Odvaha při navrhování nechyběla a auto rozhodně v davu nezapadne – snad jen barvu bych zvolil veselejší.
Po nastoupení do kabiny mě přivítá až překvapivě normální interiér. Nevidím zde Francouzskou snahu dělat vše za každou cenu jinak. Pro někoho zklamání, já to vítám. Ergonomicky je interiér velice povedený, a není potřeba si roky zvykat na rozmístění ovládacích prvků. To první, co vás ale v kabině zaujme, je masivnost palubní desky a středového tunelu. I přesto, že je interiér velice prostorný, tak se cítím doslova obestavěn. Palubní deska se před vám zvedá zcela kolmo jako nějaký skalní masiv, a široký středový tunel jasně rozděluje prostor pro řidiče a spolujezdce.
Dominantou palubní desky je velká dotyková obrazovka infotainmentu, který je shodný s každým dalším autem koncernu PSA. Systém je vcelku jednoduchý, ale ergonomicky to není žádná hitparáda. Myslím, že by PSA udělalo nejlépe, když by vzalo infotainment z Opelu a rozšířilo ho i do svých vozů. Druhý displej najdeme v kapličce přístrojů. Jedná se v podstatě o převlečený systém z Peugeotu 508 nebo DS7. K tomu nemám výhrady. Displej má dobré rozlišení i barvy, vše funguje svižně a každý si může nastavit to svoje. Společně s virtuálním cockpitem od Volkswagenu je tohle asi nejpokročilejší přístrojový štít v mainstreamové třídě.
Zpracování je na velice dobré úrovni, materiály tak napůl. Hlavní část palubní desky je příjemná a měkčená, zbytek už jsou tvrdé plasty. Kde si mohli dát tvůrci záležet daleko víc, jsou především výplně dveří, které vypadají vyloženě lacině. Naopak sedačky potěší milovníky komfortu. Jde spíš o taková homologovaná křesla. Rozměrově jsou opravdu štědrá, příjemně drží tělo a díky vrstvě paměťové pěny vám bude za jízdy připadat, jako by vás někdo něžně objal.
Zadní řada je rozdělena na tři plnohodnotná sedadla, která jsou ale o něco užší a budou vyhovovat spíš dětem. Každé ze sedadel je také posuvné, ale pouze dopředu. Lze tak zvětšit pouze zavazadelník, ne místo pro nohy – kterého je pro dospělé tak tak. Sedačky jsou ale – stejně jako ty přední – potaženy vrstvou paměťové pěny, takže jsou velice pohodlné. Potěší také přítomnost USB a slušný výhled ven. Když už jsem nakousl ten kufr, tak nabízí velice slušných 580 litrů.
Pod kapotou testovaného kousku najdeme drobný čtyřválcový diesel o objemu petky od minerálky. Přeplňovaná patnáctistovka produkuje výkon sympatických 130 koní a 300 Nm. Což vlastně bohatě stačí. Byť se C5 tváří jako velké auto (a velké vlastně i je), tak není kdovíjak těžké. Váha se jen o pár kilo přehoupla přes 1,5 tuny, a snaživý turbodiesel si s tím umí slušně poradit. Tenhle motorek mám obecně rád. Už jsem ho vyzkoušel v celé plejádě modelů, a vždy mi dělal jen radost. Je velice kultivovaný, není hlučný a působí příjemně živým dojmem. Pravděpodobně jde o nejlepší (a skoro poslední) malý diesel na trhu. Samozřejmě od něj nečekejte žádné divočiny.
Předjížděcí manévry kolem stovky už to chce poměrně dobře plánovat, a s plným autem se budete muset smířit s častější jízdou v pravém pruhu, ale pokud jezdíte klidně, vystačí vám. A pokud jezdíte většinu času v jednom, nebo ve dvou, vystačí vám dvojnásob. Pokud ale často jezdíte s plně obsazeným autem, nebo rádi vyrážíte několikrát ročně na rodinné dovolené, doporučím vám sáhnout po silnější variantě. Společnost mu dělá klasický osmistupňový automat, k jehož práci nemám výtky. Řadí jemně, logicky, dostatečně rychle, a obecně si s motorem velice dobře rozumí. Pokud vám to finance jen trochu dovolí, tak určitě doporučuji volit právě jej, protože manuální převodovka v C5 AirCross se ani trochu nepovedla. Pokud jde o spotřebu, dařilo se mi držet kombinovaně někde kolem 6,5 litru.
Pří vývoji C5 AirCross bylo důležitých hodně věcí, tím nejdůležitějším byl ale komfort. Všechny reklamní materiály se točily právě kolem pohodlí. Co taky jiného – když stavíte duchovního nástupce posledního hydropneumatického Citröenu, očekávání jsou veliká. Možná by se mohlo zdát, že C5 AirCross bude trochu jednostranně zaměřené vozidlo. A ono taky trochu je. Snad žádné jiné auto nepůsobí během jízdy tolik jako loď… na vlnách. Auto se naklání všemi směry, zdvihá příď při akceleraci, potápí ji při brždění. A vadí to? Asi ani ne. Nejspíš záleží, co po autě chcete. Dnešní SUV se snaží svými jízdními vlastnostmi co nejvíce přiblížit hatchbackům, ze kterých vycházejí (což je trochu ironické), a je tak vcelku sympatické, když to někdo dělá jinak.
Při jízdě v C5 vás ani jednou nenapadne myšlenka na to, v kolika asi budete schopni říznout tu a tu zatáčku. Vlastně vás ani nenapadne přemýšlet nad tím, o kolik dokážete trumfnout odhadovaný příjezd do cílové destinace oproti odhadu navigace. Tohle auto chce jet klidně, a vy s ním klidně i pojedete. Je to takové nenucené uklidňující kochání. Měkké ladění tlumičů má i svoje stinné stránky. Především na sérii nerovností, kdy tlumiče nestíhají dostatečně rychle reagovat, kolo se rozeskáče, a vám se do kabiny dostávají nepříjemné rázy, ale to je opravdu v minimu případů. Jinak vás bude auto neustále kolíbat, skrze dlouhé a přeposilované řízení se k vám nebudou dostávat žádné ruchy z okolního světa, a vy si tak v klidu budete ukrajovat kilometry ze své cesty.
Občas mi přišlo auto až zbytečně moc tupé a nezáživné, ale je to zkrátka tím, že i přes to, že se zvenčí tváří jako zajímavý světák, v nitru je to jen normální auto pro normální lidi. A normální lidi chtějí především auto, které slouží, moc toho nechce a poskytne co nejvíc „auta“, za co nejméně peněz. V tom ohledu plní C5 AirCross všechno, co by měl, a navíc přidává neokoukaný vzhled. Jestli to ale bude stačit v tak nabitém segmentu, to odhadnout neumím. Citröen za něj chce minimálně 592 tisíc, v případě testovaného kousku asi o sto víc.
Citröen C5 AirCross je v podstatě obyčejné auto oděné do netradičního hávu. Jeho hlavní vlastnosti jsou dobrý vnitřní prostor a skvělý komfort. I se základním motorem jde o příjemného parťáka na každý den.
Plusy
– Neokoukaný design
– Komfortní podvozek
– Sedadla
– Motor
Mínusy
– Úzká zadní sedadla
– Lacinější detaily v interiéru
« Test ojetiny Mercedes-Benz E 250 W212 Bezpečně a bez pokut? Dodržujte několik základních principů a vozte s sebou povinnou výbavu »
