Test Citröen C4 Cactus ORIGINS PureTech 110
Citröen slaví významné výročí. Automobilka, která proslula extravagancí a dala světu nespočet výjimečných aut, slaví sto let své existence. To samozřejmě nemohlo proběhnout bez povšimnutí a tak přijíždí limitovaná série vozů odkazující na toto významné jubileum – v mém případě se jednalo o Cactus.
Je pravou, že Citröen nám naservíroval kupu nezapomenutelných aut, ale v poslední dekádě se soustředil spíš na levná auta, která naopak byla zapomenutelná dost snadno. Proto jsem příchod Cactusu vítal. Neříkám, že mě první generace nějak odzbrojila, ale bylo to auto milé, slušně jezdící a -podle tradic značky – vyčnívalo. Autíčko si žilo vlastním životem, vcelku se mu dařilo, ale pak přišla série vozů Aircross a místo kompaktního SUV obsadila nová C3. Cactus se tak musel přizpůsobit a přetransformoval se v jakýsi přizvednutý hatchback. Druhá generace navázala tam, kde první skončila, a rozvíjí její tvary.
Pořád se jedná o extravagantní vůz, který poutá pozornost šesticí světlometů vepředu a roztomilými baculatými linkami. Kdysi praktický prvek AirBumps, který měl chránit lak vozu, definitivně rezignoval na svojí funkci a stal se z něj prvek čistě estetický – přemístil se na spodek karoserie a pomáhá rozbít masu plechu na dveřích. Chytře to tak maskuje výšku vozu. Výroční edice je ještě doplněna o černá kola a bronzové prvky v nárazníku. Taky je obohacena o pár nálepek, ale ty časem nejspíš vezmou za své. Celkově se mi druhá generace Cactusu hodně líbí, a drobné retuše provedené v rámci limitované edice ještě více podtrhují jeho stylový vzhled.
Druhá generace měla při vzniku jednu důležitou podmínku – musela být levná. A zatímco z venku byste určitě netipovali nějaké budgetové vozítko, tak uvnitř už to vidět je. Většina plastů uvnitř je tvrdých a nesetkáte s nejmodernějšími trendy, jako třebas LED světlomety. Ale rozhodně nemůžu inženýrům upřít obrovskou snahu zamaskovat, co se dalo. Středobodem interiéru je dotyková obrazovka, skrze kterou k vám promlouvá sice jednoduchý, ale funkční infotainment. Druhý displej se nachází místo kapličky přístrojů a jeho minimalistické zobrazení je krásně přehledné, zamrzí jen nemožnost individualizace. Palubní deska má nápadité tvary, které jedou na stejných vlnách podivna, jako zevnějšek.
Vše je solidně slícováno a celý interiér je očištěn od všech přebytečných tlačítek. Vrchní část palubní desky je na rozdíl od zbytku interiéru z příjemného měkčeného plastu, a ani zde automobilka neudělala nic „normálně“. Přes kastlík se táhnou kožené přezky a jeho víko je poseto nýty. Společně s koženými poutky místo madel dveří a přítomností zrcátka pouze na straně řidiče je vidět silné zaměření na dámskou část trhu – mně to ale nevadí. Interiér Cactusu je hravý a mne baví. Navíc nabídne překvapivě slušný vnitřní prostor a ani za sebou nemám problém s místem v žádném směru. Jedinou hrubkou je nemožnost stahovat zadní okna – pro mne nepochopitelný prvek přetrvávající z první generace. Nicméně, absence stahovacího mechanismu ve dveřích umožnila umístit do výplně dvě opravdu prostorné kapsy, takže děti mají spoustu prostoru, jak udělat svinčík na místech, kde se špatně uklízí.
Pozice za volantem je velice příjemná. Z auta netrčím, díky úzkým sloupkům vidím skvěle ven a mám přehled o všech rozích auta. Díky těmto vlastnostem je Cactus výborný pro začínající řidiče. Za volantem se můžete setkat s první exkluzivitou Cactusu. Tou jsou sedačky. Auto je primárně zaměřené na komfort, jenže si díky požadavku nízké ceny nemůže dovolit adaptivní podvozek, nebo nějaká extra sofistikovaná křesla. Lidé z Citröenu na to šli od lesa. Relativně obyčejné sedačky potáhli silnou vrstvou paměťové pěny (ano, jako vaše matrace) a -Voilà! speciální sedačky jsou na světě. Tlustá vrstva pěny totiž odfiltruje většinu rázů, které by jinak filtroval váš zadek, a zásadně přispívá ke komfortu. Také se vytvaruje podle vašeho těla, takže ve finále i slušně podepírají tělo při delších cestách – výhra pro všechny. Kufr nabídne v základu 348 litrů, což vlastně není vůbec špatné. Problém je v tom, že víko sahá asi jen do půlky auta, takže má hodně vysokou nakládací hranu a kufr je ve finále spíš jakási vana.
Pod kapotou limitovaného Cactusu se nachází velice nelimitovaný přeplňovaný tříválec o objemu 1,2 litru, který znám velice dobře z celé plejády vozů od PSA. Motůrek produkuje vcelku slušných 81 kW a 205 Nm dostupných již v 1.500 otáčkách za minutu. Sprint na stovku mu zabere něco málo přes 10 sekund a zarazí se až na hranici 200 kilometrů v hodině – pro příměstské vozítko hodnoty víc než dostatečné. Motor má trochu jadrnější zvuk, ale v kategorii tříválcům patří k tomu lepšímu. Při ustálené jízdě posádku neotravuje klasickým vrčením a vibrace se začnou projevovat až nad dálniční rychlostí. Tříválec umí potěšit spotřebou, po týdnu se ukazatel zastavil na pěti a půl litrech. Motor je spřažen se šestipňovým manuálem, který se skrz na skrz Francouzský. Páka se pohybuje v kulise s gumovými dorazy, v neutrálu mírně drhne, ale dráhy jsou vcelku krátké. Na žádné závodění to není, ale při běžném ježdění se s ní dá sžít. Vše zachraňuje velice dobře nastavená spojka, která odpustí téměř vše.
A tím se dostáváme k poslední specialitě, tedy máme-li věřit reklamním sloganům, a tou je podvozek. Cactus je totiž vybaven hydraulickými dorazy tlumičů, které mají zajistit, že se tlumiče v limitní pozici ještě opřou „do měkka“. Citröen slibuje jízdu jako na obláčku a má pravdu. Teda tak na půl. Hydraulické dorazy totiž vcelku jistě požírají otřesy a pomáhají zabraňovat přenosu rázů do karoserie. Většinu času je tak auto velice plavné a komfortní. Pokud ale dojde na sérii ostrých nerovností, tak se měkké tlumiče nestíhají dostatečně rychle přizpůsobit povrchu, a sem tam do interiéru pošlou nepříjemné rázy. Většinu času se naštěstí jedná o příjemnou, klidnou jízdu. Auto má navíc velice dobrou manévrovatelnost, takže ve městě bude jak ryba ve vodě. Mimo město se bát nemusíte, ale nepočítejte s chováním na úrovni Golfu. Cactus se v zatáčkách naklání, a městské řízení je poměrně pomalé, takže radost bude dělat především klidným řidičům. Potěší ale solidní odhlučnění a dobrá směrová stabilita. Celkově se jedná o příjemné auto, které nejvíc potěší někoho, kdo hledá obyčejný dopravní prostředek s neobyčejným vzhledem.
Citröen Cactus je sympatické auto, které nabízí skvělý, neokoukaný design, dostatek prostoru, a dá se pořídit za rozumné peníze. Pokud hledáte pohodlný dopravní prostředek, který se mezi šedivými škatulemi na parkovišti neztratí, Cactus byste neměli přehlédnout.
Plusy
– Neokoukaný design
– Komfortní podvozek
– Vnitřní prostor
– Cena
Mínusy
– Nepřesný manuál
– Nestahovatelná zadní okna
« Smrtelné dopravní nehody jsou moderní celosvětová epidemie Nástup doby mlhavé je tady: Za špatné používání hrozí pokuta »
