TEST Citroën C4 Cactus 1,2 PureTech - Exot

TEST Citroën C4 Cactus 1,2 PureTech – Exot

Autor: Adan,

30. 5. 2016 • Citroen, Novinky, Testy •

Motor: 80%

Podvozek: 85%

Převodovka: 70%

Zpracování: 75%

Praktičnost: 60%

Stylové vozítko do města, kterému nevadí ani rychlejší jízda na klikaté okresce. Středem pozornosti bude úplně všude a dá se říct, že je to taková levnější alternativa Mini.

Verdikt:

Citroën C4 Cactus je mezi lidmi čím dál tím oblíbenějším kouskem, který si žádá den ode dne větší množství zákazníků. Může za to zejména exotický design, dobré jízdní vlastnosti a přijatelná cena. Ve městě se navíc díky povedeným doplňkům karoserie nemusíte bát nějakých menších ťukanců a škrábanců.

To se netýká jen plastových polštářků ( jedná se vlastně o určité vzduchové kapsle, které jsou schované pod vnější vrstvou z termoplastického polyuretanu ) na dveřích, ale také chytrých míst v náraznících a mezi zadními světly. Francouzi si dali tu práci a zjistili, kde auto dostává nejvíce ťukanců a přesně tam Airbump naleznete. Samozřejmě to funguje skvěle a pokud plastu někdo zasadí větší ránu, než je schopen pobrat, tak jej jednoduše vycvaknete a vyměníte za nový díl. To je prostě moc chytré! Z pohledu designu to navíc hraje výraznou roli a můžete si vybrat nepřeberné množství barevných kombinací.

Uvnitř to pokračuje – vše je designově minimalistické, funkční a digitální. Interiér dokáže svými detaily navodit až prémiovou atmosféru. Ano, je to poněkud přehnané tvrzení, ale podívejte se na to víko přihrádky spolujezdce. Takovou designovku prostě v žádném jiném autě této cenové kategorie nenajdete! Pak je tu také centrální dotykový 7” displej, kterým ovládáte vlastně úplně vše (klimatizaci, audio, nastavení vozu atd.), a i když jsem si ani po týdnu nezvykl na dotykové přepínání mezi jednotlivými funkcemi, dokáže tento systém ve spolucestujících vzbudit pocit, že jedou v autě dražším minimálně o 150 tisíc. Analogového tu nenajdete vlastně nic, dokonce ani přístrojovou desku. Ta je také kompletně digitální a je tu řešena také ve formě displeje. Ten postrádá otáčkoměr a využitelnost otáček tedy můžete maximálně odhadovat, stejně jako maximální výkon.

Digitalizace nese nepříjemnost v podobě ovládání úplně všeho přes středový display. Systém je sice pokročilý a má relativně podařenou grafiku, ale má zoufale pomalou odezvu a než se vám podaří nastavit teplotu, nabouráte se. Občas je velký problém vůbec za jízdy trefit malé dotykové ikony okolo displaye přepínající režimy ovládání. Ano, existují i horší systémy, ty jsou ale většinou zastaralé z důvodu jejich stáří a stáří vozu ve kterém jsou nainstalované. Nechápejte mě špatně, funkcí je zde dostatek, jsou ale špatně dané dohromady a user-friendly ovladatelnost chybí.

Stylová jsou také madla dveří, a tím to stále nekončí. Skvělá jsou i sedadla, která jsou na pohled velmi retro, ovšem po usednutí do nich zažijete opravdové překvapení. Měkká sedací a bederní část Vás krásně pohltí a bude hýčkat bez potíží Vaše pozadí i na trase dlouhé přes 500 km. Kupodivu sedačky nepostrádají ani boční vedení, které je sice tvrdší, než zbytek, ale je stále příjemně měkké a pohodlné.

Pod kapotou bije jeden z nejlepších tříválců na trhu. Je jím 1.2 PureTech. Jeho výkon je slušných 81 kW v 5500 ot./min. a motor se k údivu s radostí vytáčí až k této hranici za doprovodu líbivého chrapotu malého tříválce. Točivý moment pak činí slušných 205 Nm. Spotřeba se po týdnu kombinovaného jezdění ustálila na 6 litrech. Na dálnici pojedete předpisově za nějakých 5.5 litrů, mimo obce není problém jezdit kolem 4. Líbí se mi hrubší projev motoru, který krásně doplňuje extravagantní vzhled celého auta. Ačkoliv v se jmenuje C4, tak je to vlastně jen převlečená C3, která mimochodem nejezdí vůbec špatně a Cactus to jen podtrhuje.

Zatím Cactus působí jako docela povedené auto, ale nenechte se zmást. Je to pořád jeden z nejlevnějších crossoverů na trhu. Například kulisa řazení je taková nijaká a řazení není zrovna příjemná záležitost, ale zvyknout se na to dá a za ty peníze si člověk nemůže vůbec stěžovat. Hlavně díky absenci otáčkoměru a zvuku motoru, který je ve vyšším spektru otáček prakticky pořád stejný, se špatně odhaduje čas, kdy ideálně zařadit.

Trochu mě zamrzel vyšší posed za volantem a nízké rozhraní nastavení volantu. Řízení je pak dnešní klasika, která postrádá absolutní špetku zpětné vazby. Podvozek je pak příjemně měkký a dá se říct, že i komfortní. S jistotou pobere i nějaké ty díry, ale neopomene Vás na ně upozornit lehkými akustickými rázy. Cactus ale umí zatáčet velmi dobře a na řízení reaguje podvozek s patřičnou ochotou. Stopu drží i přes větší náklony náramně a občas to blízko jeho limitu vypadá, že by si i Cactus chtěl mírně utáhnout stopu, a já věřím, že by to udělal hrozně rád. Systém ESP ho ale vždy v tom nejlepším zkrotí, vyhubuje mu a připomene, že to není žádný závodník. Nicméně hravost podvozku nechybí a v kombinaci se silným motorem se občas s autem i zasmějete.

S Cactusem se ale především ve městě (a hlavně kdekoliv s ním zastavíte) připravte na velkou pozornost okolí. Ani zastavovat vlastně nemusíte, i při jízdě si na Vás budou lidi ukazovat, nevěřícně koukat, otáčet se a ptát se sami sebe, odkud jste s tím autem vlastně přijeli. Na tento futuristický design nejsou lidé v našich končinách zvyklí a dají Vám to dostatečně najevo. Například na benzince se kolem mě a Cactusu utvořil větší hlouček lidí, kteří se dokonce ptali, jestli se to auto vůbec vyrábí nebo je to nějaký předprodukční designový prototyp.

Cactus je tedy ideálním společníkem do města pro ty, kteří jsou rádi středem pozornosti a chtějí prostě něco jiného, než co dosavadní automobilový trh nabízí. Je pro lidi, kteří se nebojí být zvláštní a odlišní a hlavně pro ty, které už přestalo bavit zabývat se každým škrábancem způsobeným používáním ve městě.